Nač nám třeba Orientu, celé Arábie, vždyť my máme Mochtín, vivat česká cikorie.
Nedávno jsem narazil na video jak se dělala náhražka kafe v 17. a 18. století od p. Towsenda:
Abych to nějak shrnul:
- Je potřeba pšenice – zrno.
- Pšenice se hodí na pánvičku, pánvička nad oheň a pšeničné zrno se nad tím praží.
- Pšenice začne pukat a pražit se, pražíme až dokud není cítit spáleninou, pak je asi dobře upražená.
- Necháme vystydnout, napereme do mlýnku na kafé a umeleme.
- Umletou pšenici do konvičky, zalít vodou, nad oheň až dokud nepřestane pěnit a pěna nespadne na dno.
- Podáváme s cukrem podobně jako kafe.
Takhle se pila náhražka kafe dřív když prostě nebylo kafe dostupné. No a jelikož ze zdravotních důvodů kafe omezuju, je jasné že jsem to prostě musel zkusit. Vím že je na trhu jednoduše dostupná Melta (a cikorka) a mám ji i doma, ale prostě tu fakt jenom když už to nejde absolutně nijak jinak. Melta je hořká a chuťově nepříliš povedená (dle mého názoru), takže když se pustíte do vlastního mixu, můžete si to vytunit dle vlastní chuti.
Už dopředu bych měl asi předeslat, že s kafím to nemá nic společného. Ani chuťově, ani to nebsahuje kofein. Maximální podobnost je barvou. Je to prostě teplý obilný nápoj. Ale podobně jako J. Towsend můžu dodat, že je mi dle chuti úplně jasné kde přišli na to, že to může být náhražka kafe.
Takže pokud se chcete do tohodle pustit, jednoduše navšitvte zdravou výživu a uzměte jeden balík ozimé pšenice. Dá se to sehnat v cenové relaci kolem 30Kč za půlkilovku (dle mého názoru k danému účelu víc než dost) a něco málo pod padesát korun v případě že chcete rovnou kilo. A pokud můžu doporučit, zrovna vemte u žito.
Začal jsem s pšenicí. Prostě jsem vzal doma hlubokou pánvičku (používanou na smažení), ubrouskem ji potřel vrstvou oleje (aby se mi nic nepřilepilo) nabral hrst pšeničných zrn a pustil jsem do pražení. No výsledek absolutní hrůza. Pánvička samozřejmě začala čoudit jak komín od fabriky, strašlivý smrad a všude kouře. Zrna, z těch jsem nadělal živočisné uhlí, no prostě hrůza. Barák jsem ventiloval ještě druhý den. Rozemlel jsem to a první várka šla po testu rovnou do koše. Takže první poznatky:
- Doporučuju si sehnat čistou (ideálně litinovou) pánev určenou jen k tomuhle účelu. Ideálně s nějakým vyšším rantlem aby se zrna dobře přehazovala.
- Absolutně nedoporučuju čímkoliv mazat (není to smažení), jen umít do absolutní čistoty protože cokoliv co na tom uplí se bude pálit a smrdět.
Tak jsem učinil i já a druhá várka dopadla o poznání lépe.
- varka2.1.jpg (51.35 KiB) Zobrazeno 5975 x
- varka2.2.jpg (41.15 KiB) Zobrazeno 5975 x
Ale nenechte se zmást. Pokud dáme pražit nad mírný oheň a dostatečně rychle přehazujeme zrna ať se opraží ze všech stran, začnou chytat takovou nádhernou „kávovou“ barvu (je to fáze když už přestanou pukat). Taková jak když zlatově-tmavě-hnědá a leská, fakt to vypadá nádherně. Jenže takhle udělaná opražená zrnka jsou opražená jen na povrchu a uvitř jsou stále světlá. Výsledná mouka je strašně světlá a má uplně příšernou pšeničnou pachuť. Nálev z takového výpražku není černý, ale velmi tmavě hnědý a osobně mi moc nejde. Prostě to chutná jak nedopražená pšenice. Zase nikde nic nečoudí, dá se to dělat úplně v pohodě i doma v kuchyni. Pro srovnání ještě porovnání s první várkou, která už byla fakt jako popel.
- varka1.jpg (39.01 KiB) Zobrazeno 5975 x
Takže ideál je asi něco mezi. Poznatky:
- Pšenici opláchněte před pražením ve vodě a nechte uschnout (ostatně je to doporučeno i na balení). Pokud se chcete zbavit pšeničného aromatu úplně, nechte louhovat čerstvou pšenici přes noc ve vodě. Vylouhuje se taková žluta voda, vodu vylíjte a pšeničné zrnka zapražte do sucha aby nezačaly klíčit.
- Pokud chcete dosáhnout rovnoměrného zapražení zrníček, nedělejte to jako já trouba na silném plameni, ale naopak nad mírným plamenem a velmi často pšenici točte ať chytá barvu ze všech stran. Někde jsem viděl jak se dřív káva pražila nad ohněm v kovovém válci či takovém sudu, který se permanentně točil. Už chápu proč. Zrno bude prostě rovnomerně chytat barvu a stačí odstavit když je ideální a rovnoměrná. Nad silným plamenem se udělá povrch a nekteré zrníčka budou černé a jiné zase nedodělané.
Takže třetí várku jsem se rozhodl dělat trošičku víc dočerna. Umyl jsem zrníčka, zapražil do krásné černo-zlatavé barvy a když už to vypadalo že už je hotovo, tak jsem to ještě šoupnul nad největší plamen a pražil až co čmoud v kuchyni dovolil. Už upražená zrníčka začnou jakoby praskat, začne se z toho valit dým, vypnu oheň a ještě přehazuju co to jde jen tak na pánvičce. Výsledek dle mého názoru „značka ideál“.
- varka3.jpg (96.34 KiB) Zobrazeno 5975 x
Pro srovnání namleto ve skleněnce. Dle mého názoru ideální barva, je to mírně nahořklé, žádná pšeničná pachuť. Možná mírné pšeničné aroma.
- namleto.JPG (47.04 KiB) Zobrazeno 5975 x
Jenže…co člověk, to chuť. Kolega v práci mi to samozřejmě zhanil, že to chutná jen jako přepálená pšenice a ne jako správný nápoj a že dle jeho názoru už je to prostě moc a že by radši chtěl zkusit tu zlatavou barvu.
No budiž. Takže jsem dokoupil ještě žito a udělal to půl napůl.
- varka4.1.jpg (95 KiB) Zobrazeno 5975 x
- varka4.2.jpg (63.89 KiB) Zobrazeno 5975 x
Poznatky:
- Osobně doporučuju rozhodně zkusit žito. Dle mého má mnohem lepší vůni (kdo má morče nebo andulky, tak asi jak to krmení), není potřeba ho namáčet jen umýt pod tekoucí vodou a i na mírném ohni za 10-15 minut není co řešit. Trošičku víc do skáče tak jak pšenice, ale to je jediná nevýhoda. Chuťově mi to také přijde lepší. Prostě těžko soudit. Co člověk, to chuť. Osobně to budu dělávat 50:50.
- Chuťově mi to přijde slabé. Pokud chcete silnější chuť, jednoduše déle pražte a rozemelte víc najemno. Taky to nedoporučuju přelávat na nějakém filtru, ale rovnou nechat uvařit v konvičce až dokud to neklesne ke dnu. Není to silné jako kafe, takže se to dá asi hodně špatně přelouhovat.
Upražené zrníčka by měly vydržet nějaký ten týden (nevoní to tak jako kafe, jen velmi jemně), ale namlýt doporučuju před luhováním. Prostě čím čerstvější, tím lepší. Přeju dobrou chuť.