Covidové ZOMBIE se valí!

[pracintl]

Nakonec mi to nedalo a šel jsem okouknout motorku. Zbylo z ní vcelku jen přední kolo. A opravdu to byli ti týpci z Dustera. Z nich nezbylo v celku nic. U obrubníku se válí moje nástraha, šikovně zneškodněná. Udělala svoji práci, díky ní nepřišli na tu druhou. Co je ale pozitivní, chlápci odstavili auto kus dál a to vypadá nepoškozeně. Má plzeňskou značku. Jdu ho zkontrolovat.

Uvnitř je brašna s notebookem, v kapse jsou dvě flešky. Na zadních sedačkách je poklad – tři satelitní telefony Iridium. A jsou odemčené. Budeme mít spojení! Nakouknu ještě do kufru – turisti to nebyli. Jsou tu zásobníky do glocka, dvě brokovnice Benelli, velká krabice buckshotů a druhá se slugy. Kromě toho jsou tu dva tyveky a jedna kombinéza 3M s filtroventilační jednotkou. Divné.

Vůbec se mi nechce, ale jdu ještě prohlédnout těla. Žádné doklady nenacházím, jen pistole v podpažních pouzdrech. Použitelná je jen jedna.

Vrátím se k autu a vyzkratuju eCall jednotku. Na první pohled nenacházím jinou štěnici, může ale být kdekoliv. Není čas. S tímhle se musí opatrně. Odvezu Dustera na druhý konec lesa a zamaskuju ho větvemi. S sebou vezmu jen notebook, telefony a pás zásobníků. Hledám, do čeho všechno strčit a v přihrádce najdu ještě nabíječku k telefonům. Nakonec se mi telefony daří narvat do brašny k notebooku. Ostatní musí počkat. Hážu si notebook křížem přes rameno, EDC batoh přes něj na záda, v levé ruce chladicí box, v pravé pumpa. Chvilku přemýšlím, že ji tu nechám a vystačím si s glockem, ale ti chlápci byli divní. Raději chci něco s větším pokrytím.

Poslední pohled na Dustera. Ze silnice není vidět, stopy po kolech jsem zaházel listím. Snad tu vydrží. Hodil by se mi na cestu domů. Rozběhnu se k lomu.

Z křoví u lomu vykoukneme s Bivojem ve stejnou chvíli.
„Ahoj Karle,“ pozdraví tichým hlasem. „Seš nějakej uštvanej. Co se děje?“
Rychle mu nastíním zkrácenou verzi posledních událostí.
„Ty vakcíny musí rychle do ledničky. Cestou jsem chlaďák napájel z motorky, teď už je ale hodinu bez šťávy.“
„Vezmeme to k Billovi na chatu – má tam lednici.“
„Dobře, potřebujeme to ale dostat co nejdříve k Ivaně. Snad ten její doktor má přeci jen přístup k labáku a bude schopný zjistit, čím se VIP vakcína liší od té pro obyčejné smrtelníky. Býval to velký machr, než ho udolali chybějícíma akreditacemi ISO a REACH.“

[Ivana]

Krčím se v křoví a vejrám o stošest k lomu. Jedna postava mě připadá povědomá, tak si troufám blíž. Hele, to je přece bivoj. Jednou jsme se potkali na srazu.

"Čau hoši. Děje se něco?"

Když na mě vybafnou Honem doktora, pořád vejrám jako sůva z nudlí. Ale pak mi dojde, že asi ty vakcíny... Nahodíme směr do vilky za doktorem a cestou mi vykládají trochu podrobností.

"A to jako tady chcete udělat sraz Rozpadu a hromadné očkování nebo co?"

Když procházíme kolem staré chaty, najednou...

[pracintl]

Cestou k Billovi vyleze z křoví Ivana. Rychle ji s Bivojem seznamujeme se situací.
Po chvilce jsme u chaty, dveře se otevřou a vyjde nějakej týpek. Něco žvýká a rychle polyká. To mi připomene, že jsem od rána nic nejedl.

Týpek zdraví Bivoje a Ivanu, mne si zvědavě prohlíží.
"Ahoj, já jsem Karel, na rozpadu pracintl", představuju se. "S Bivojem se známe ze skauta."
"Bill, čau."
"Ivana, ahoj." S Ivanou jsme se vlastně taky nepředstavili. Jsem ze všeho tak rozhozený, že zapomínám na slušnost. "A jo, jsem očkovaný."
"Tohle potřebuje rychle do ledničky," položím před Billa chlaďák.
"Pojďte dovnitř", zve nás a uhybá, abychom udrželi rozestupy. Ruce si pochopitelně nepodáváme.

Bill nabízí zajíce. Slina mi málem skápne na tričko. Bože jakej já mám hlad. Ostatní odmítají s potutelným úsměvem. S chutí se pustím do jídla. Trochu pálivější, ale tak to mám rád.

[Bill Masen]

...zaslechnu u chaty nějaké hlasy. Vykouknu z okna ve štítu a tam je Ivana, Bivoj a ještě nekdo. Jsou ověšení jak vánoční stromeček. Přicházejí ze směru od lomu. Takže to byl Bivoj v té vysílačce? Strčím kus zajíce do pusy a jdu dolů. CSV nechávám ležet na stole a otevřu dveře. Venku je fakt výrazně teplejc. "Čau Bivoji, čau Ivano", kývnu na toho neznámého, nejvíc ověšeného. Představil se jako Karel, nebo pracintl. Jasně, pracintl, toho znám z rozpadu. Vešli dovnitř. Okenice jsou stále zavřené, tak je v přízemí dost tma. Ivana je šla všechny pozotvírat. Vyzná se tu, už tu párkrát byla, ještě když děda žil.

Kluci že prej musí dát něco nutně do lednice. Pivka? Ty můžeme dát do sklepa. Pak mi řeknou, že v tý bedýnce je vakcína, Proto musí do chladu. Bivoj zatím odnáší chladicí box do sklepa a já jdu nahodit starej diselagregát, co pamatuje ještě svazarm a zapnout lednici. V garáži je i pultovej mrazák. Bejval plnej zvěřiny, když ještě děda s kámošema řádili po lese. Obzvlášť za komunistů, když měli na návštěvě nějakýho papaláše, co si chtěl střelit do živího.

V chatě začíná být pěkně teplo, jak sem proudí čerstvej vzduch z venku. Snesu dolů skoro celou porci zajíce a nabídnu ostatním. Bivoj s Ivanou odmítnou, ale pracintl se nachytá. Ještě nezná mojí toleranci k chilli, ale očividně mu to nevadí.

Zatopili jsme v kamnech a šli vakcíny přendat do lednice. Když Ivana viděla, jak smutně pozoruji zajíce mizícího v hladovým Karlovi, vzala to do kuchyně něco připravit. Tedy rabovat moje zásoby. Ale co, je tam toho dost. Mezi dveřmi ještě prohodí něco o tom jejím girl gangu sběraček bylin a potřebě jejich ochrany. No, myslivecký trezor skýtá všelijaká překvapení, ale taky nám Ivana musí říct, jak si to představuje. Něco jako domobranu? To ještě proberem. Teď jsem hlavně zvědavej, co mají kluci v plánu s tou vakcínou a kde ji vlastně pracintl vzal.

[pracintl]

Po gáblíku se spokojeně opřu o zeď a vysvětluji Billovi a Ivaně, jak mne kontaktoval starý kamarád Martin, který dělá v UVN, že je něco divného na očkování papalášů. Na rozdíl od celostátního chaosu bylo perfektně organizované a hlavně vakcína se držela pod zámkem. Kolem se motali chlapi, co s nikým nemluvili, sluchátko v uchu, MP5 v ruce. Žádná identifikace.

Spojil jsem se s Bivojem a ten naznačil, že Ivana z rozpadu snad zná nějakého doktora, který dělal v genetickém výzkumáku, ale byl úřednickým šimlem zcela vytlačen. Slovo dalo slovo a Martin pro mne vyhrabal z odpadu lahvičky se zbytkem látky, jíž byli papaláši naočkováni. Klasický šlendrián - na vstupu to hlídají tankem, na výstupu na to kašlou.

Jsem zvědav, jestli doktor bude ochotný analýzu udělat. Přeci jen ho vúbec neznám. A jestli bude co analyzovat. Vakcína po rozmražení vydrží v 5 dní v lednici, pak je degradovaná. Kontejner s odpadem je sice v suterénu, podle Martina tam nebylo víc jak deset stupňů. Mají to tak vymyšlené, aby jim odpadky nesmrděly. Cestou sem jsem vzorky chladil. Uvidíme, jestli to celé bylo k něčemu. Zbývá nám poslední den...

[Bill Masen]

Dohodli jsme se tak, že Ivana vyrazí za doktorem. Dáme jí jeden satelitní telefon, ten který je nejvíc nabitý a pak nám dá vědět. My mezitím zůstaneme na chatě a pohrabeme se v notebooku a na fleškách. Myslivecký trezor ukrývá spousty pokladú. Za minulého režimu tam končilo včechno, co myslivci našli u pytláků. Taky parádní kulovnice co si tu zapomněl jeden ruský mužik při soudružské výměně. Na letiště jel tak ožralí, že tu nechal i boty a jel v dědových bačkorách. Postupem času umřeli všichni staří policajti, co o trezoru věděli a děda nikdy nic neřekl. Dlouho tam stál zamčený a klíč nikde. Až dlouho po dědově smrti, jsem klíč našel v jednom poháru v knihovně. Ivaně jsme na stůl položili škorpiona a starou čezetu vzor 50. Vzala si čezetu, satelitní telefon, box s vakcínami a vyšla ven. Z garáže jsem vytáhl dědovo kolo sobi 20. To Ivana rezolutně odmítla, že raději půjde pěšky. Stejně by na něm asi daleko nedojela, ty pneumatiky už nebyly nic moc. Vrátili jsme se ke stolu na kterém ležel notebook a další věci, co pracintl vytahal z dusteru.

[Ivana]

Sbalila jsem vakcíny a vydávám se za doktorem. Ten příběh vypadá dost konspiračně, ale dneska to bez konspirace prostě nejde. Nějak mi to nesedí, ale co já vím, třeba na tom něco je. Však doktor si s tím poradí. A vakcíny navíc se budou hodit.
Máme spolu jedno tajemství, doktor a já. Ostatní holky a i kluci ze skupiny dělají moc důležitou věc, ale vůbec netuší jak důležitou pro nás všechny. Pěstují tabák.
To bylo ještě v začátcích koronáče, když byl svět ještě relativně normální, ale už se to začalo hroutit. Takhle jednou navečer přijel doktorův brácha ze Slovenska. Oni jsou doktorská rodina, je jich docela dost a doktoři jsou všichni. Přivezl semínka tabáku a od té doby se náš život úplně změnil. Ta semena tenkrát někdo šlohl v ameru a k němu se dostala oklikou přes několik dalších lidí, ale všichni jsme tomu prvnímu neskonale vděční. Ten tabák je totiž velmi, velmi speciální - geneticky ho upravili, aby dokázal vyrobit bílkoviny koronáče. Takže si ho zasadíte na zahrádku a on vám vyrábí vakcínu. Prostě ji syntetizuje v listech, podobně jako třeba upravené bakterie vyrábí inzulín. Nemusíte hnout ani prstem, snad jen občas zalejt. Geniální, ne? Sklidíme tabák, pomeleme na kaši, doktor si to pročistí a vyrobí injekce. A tak máme vakcínu, ani na to nepotřebujeme opevněnou a těžce hlídanou fabriku, jako je ta v Jevanech. Na čištění stačí doktorovi laboratoř v jeho vile. Jen se to všechno musí držet v tajnosti, možná si dovedete představit co by se stalo, kdyby to věděli všichni.
Ale dělají mi starosti ti dva agenti. Aby se nám tu nezačali rojit, máme svých problémů i tak dost.

[drigon]

Část covidiotu se po vyčištění Chcíplého psa v panice uchýlila do dvojkolejného železničního tunelu na hlavní trati za městem. V tunelu jsou tajné chodby, co tam za války nechali udělat Němci mající v plánu zde montovat letadla. Jedna z chodeb je slepá, z druhé, která se větví vede na povrch 50 metrů vysoký větrací komín. Třetí chodba se postupně svažuje dolů a je částečně zaplavená vodou. Její výstup ústí pod hladinou požární nádrže vedle budovy drážních hasičů, kteří zde již nejsou. A "někdo" má v budově základnu. Elektrické vlaky po trati už docela dlouho nejezdí, výjimečně se objeví vlak tažený dieselovou lokomotivou přepravující těžkou techniku, vojska , případně papalase co se bojí jet autem.
Jeden z vlaků se zrovna blíží. Vzhledem k tomu, že dráha již prakticky nejezdí, zemí prošla těžká epidemie a nastal rozvrat mají silové složky problém sehnat strojvedoucí. Nakonec seženou strojvedoucího, který před rozvratem jezdil jen poměrně krátkou dobu, na trati byl jen několikrát a je značně opatrný. Vzhledem k nefunkčnímu zabezpečení jede poměrně pomalu. Blíží se k tunelu, u jeho portálu nikoho nevidí. Vjede dovnitř a ve světle reflektorů uvidí jak z jedné z chodeb vybíhá několik osob. Následuje tupá rána, vzduch prořízne houkačka, zasyčí vzduch z rychlobrzdy a ozve se skřípot brzd. Vlak zastavuje v tunelu a z chodeb vybíhají osoby a sápou se do vlaku vezoucího papalase s ochrankou a bedny s novým, přísně tajným lékem schopným člověka vyléčit z nemoci. Začíná mela...

[pracintl]

Po odchodu Ivany jsme s Bivojem a Billem chvilku kecali – snažili jsme se domyslet, o co tady vlastně jde, ale výsledkem byly jen samé spiklenecké teorie. Dobili jsme satelitní telefony a vytáhli z nich naposledy volaná čísla. Chtěli jsme se podívat i do notebooku – týpci ho nevypnuli, jen zaklapli. Po otevření se rozsvítil a nechtěl od nás ani heslo. Amatéři!

Bohužel nebyl přihlášen administrátor, takže bez znalosti původního hesla jsme nemohli zrušit to současné – musíme tedy udržovat notebook zapnutý. Bill šel do kumbálu hledat nabíječku. Prý měl podobné Lenovo, tak by snad nabíječka mohla pasovat.

Windowsy byly nastavené do angličtiny, ale všechny dokumenty, které jsme tam našli, byly v němčině. Německy ale umím jen „Meine liebe komme …“.
Byl jsem za celý den tak utahaný, že jsem rychle odpadl. Nechal jsem Billa s Bivojem, ať si lámou hlavu s němčinou a usnul jsem pod oknem na lavici.

[drigon]

Budova drážních hasičů je vybavená vlastní elektrárnou, strojními, elektrikářskými a chemickými dílnami a sklady. Nechybí zde ani nádrže na velké množství motorové nafty a je zde i stanoviště ZZS s dvěma sanitkami. V garážích je i několik vozů včetně nákladních. Stanoviště ZZS bylo na počátku epidemie vybráno jako očkovací, tudíž jsou zde i mrazáky na -70C. Poté však bylo z politických důvodů z nařízení čtvrté říše vyklizeno a hasiči i sanitaci zde museli vše nechat.
Z propuštěných hasičů, nadrazaku a jejich známých se postupně zformovalo podzemní hnutí odporu, které jednoho dne přepadlo luxusní objekt ve kterém měla schůzku se svými souvěrci jistá Makrela. Akce se povedla, podzemní hnutí po ní zmizelo po anglicku v podzemí. Avšak se tam dočkalo překvapení. Poté, co se dostali do rozvětvené chodby v tunelu zjistili že tam jsou covidioti. Covidioti poté, co spatřili komando ověšené všemi možnými zbraněmi zpanikařili a v hrůze vyběhli přímo před přijíždějící vlak. Několik z nich skončilo pod vlakem, někteří zaběhli do chodby s vodou, část zkusila utéct z tunelu ven a jiní se posr. hrůzou.
Členové podzemního hnutí nevěří vlastním očím. Přímo před nimi zastavuje zvláštní vlak, po kterém se pasou několik týdnů.
V tunelu se rozpoutává divoká přestřelka, když tu si jeden z členů odporu všimne, že v kabině lokomotivy míří důstojník pistolí na strojvedoucího a něco řve. S hrůzou si uvědomuje, že strojvedoucí je jeho kamarád, se kterým byli na studiích. Důstojník si všímá člena hnutí odporu a vystřelí po něm z pistole. Střela jde vedle, následně vzduchem zazní dávka z SA58. Důstojník padá na zem. Zkoprnely strojvedoucí teprve teď poznává svého kamaráda a odemyká dveře na stanoviště. Chce vyskočit ven, ale jeho kamarád ho zastrčí zpět na stanoviště a leze za ním. Přitom je zasažen do lýtka levé nohy. Zranění rychle ošetří a na stanoviště se dostává další člen hnutí odporu, který navrhuje popojet s vlakem tak, aby byl pátý vagón proti východu z rozvětvené chodby. Začnou odbrzdovat vlak. Co je v pátém vagónu ani jeden netuší... .

[Ivana]

Sbíráme s holkama na rozkvetlé louce nějaké vitamíny. Je nádherný slunečný den.
"Holky, víte z čeho mám radost v týhle blbý době? Z motýlů. Kolik jich tu najednou je."
"Přestali to hoblovat v dotačním režimu. Teď louky kosí akorát lidi, co choděj na trávu králíkům. Divíš se, že tu jsou motýli, když mají najednou potravu, kterou jim vždycky plošný dotační kosení sebralo? Znamení doby - dala žrádlo motýlům a sebrala lidem."

"Slyšeli jste, to byl vlak?? Poslední si pamatuju někdy v lednu."
"Určitě vlak. A teď podruhý, ale houká nějak tlumeně. Že by to bylo v tunelu?"
"A teď se střílí. Co tam zas ti covidioti blbnou? Nestačilo jim snad že tam vloni nakazili všechny netopýry?"

[dracekvo]

Dnes prý jezedákům došla na jejich čerpačce nafta a jestli seženou další nikdo neví. Představenstvo šlo za starým Vávrou na výzvědy. Prý má doma nějaké staré inštrumenty, které se dřív poháněli dobytkem. Elektřina taky jde jen sporadicky, takže jatka ve vedlejší vesnici mají problém s uchováním masa. Jsem zvědavý co budou dělat až příjde obleva.
Směju se lidem co neměli na baráku komín. Teď jim trčí z bočních zdí nouzové komínové trubky, aby si mohli topit, když nejde elektrika. Pár zručnějších lidí se na tom pěkně napakovalo. V garážích ze šrotu vyráběli kamínka a vyměňovali je s těma ubožákama za zlaté a stříbné šperky.
Dřevo kolem vesnice už je pěkně vysbírané. V nejbližším okolí začínají mizet i vzrostlé stromy. Myslivcům už se povedlo zredukovat přemnožené divočáky. Naštěstí při čekané celkem slušně likvidují i potulující se covidioty. Tak je u nás na vesničce klid. Jen jsem zvědavý co budeme žřát příští zimu, kancelářské krysy do práce nechodí, ale makat rukama na poli se jím zatím nechce.

[Martysedlak]

Nastala kritická doba, nafty je málo. Pšenice je zralá je třeba mlátit. Včera jsme opravili tu polamanou lištu na obrněném kombajnu, jak se nám tam namotal covidiot. Takže by to jelo, ale ta nafta. Fabova kolona má už dva dny zpoždění. Minule si odvezl celkem solidní zásoby, tak by mohl pohnout, slíbil, že doveze cisternu. Všichni doufáme, že ho zase nechytl očkovací amok a neprohání, tím svým očkovacím bazmekem covidioty.
Zrovna přiběhl Jarek, že prý za kopcem je slyšet strašný bengál, střelba i chvilku nějaký kouř. Pro jistotu stahujem lidí, snad nám to seno nezmokne. Doufáme, že se velký napichovač blíží.

[Bill Masen]

Přinesl jsem nějakou starou nabíječku k notebooku. Samozřejmě, že nepasovala. Vložil jsem tedy do notebooku microSD kartu spustil kopírování souborů. Otevřel jsem první dokument a... hmm, němčina. Kouknu na kluky. Bivoj zavrtí hlavou, a pracintl, že se jde natáhnout, že je unavený a že německy umí jen... No něco zamumlal, a mohlo to znamenat cokoliv. Máme ještě jednu šanci. Ve skříni, kde jsem v poháru z nějaké střelecké soutěže našel dědův klíč od trezoru, ja taky nějaký československo-východoněmecký slovník z roku 1972.

Začneme to tedy luštit. V půlce toho dokumentu se stali dvě věci, jedna nečekaná a jedna očekávaná. Ta očekávaná byla to, že Lenovo chcíplo. Ok, vytáhnu tu paměťovku a notebook jdu strčit do trezoru mezi starý flinty. Klíč uklidím zpátky do poháru. Posledních pár let jsem o něm věděl jen já, teď o něm ví i Bivoj, Ivana a pracintl.

Ta druhá věc co se stala, a kterou jsme nečekali bylo to, že na stole zazvonil jeden ze satelitních telefonů. Byl jsem zrovna u trezoru. Zvedl ho Bivoj. Na drátě byla Ivana. Říkala něco o vlaku a o střelbě. O doktorovi nic. Začíná se nám to dost komplikovat. Máme přeloženou asi půlku jednoho dokumentu, zbytek na SD kartě Na flešky jsme se ani kouknout nestihli. A teď se ještě něco děje na nádraží. Že by ti agenti? Ten z dusteru si přivolal posily?

Nejdůležitější je teď doktor. Vakcínu už má od Ivany pár hodin, tak se mu snad povedlo ji nějak rozebrat, nebo co s tím tihle lidé dělají. Ten by taky mohl, on, nebo aspoň někdo z jeho doktorské rodiny vládnout němčinou. Informace z těch dokumentů mu můžou ledasco objasnit. Nějaký počítač by taky měl mít. A jestli ne, tak za předpokladu, že mě nikdo nevyraboval, mám jeden doma. Nakonec jsem nevyhořel, oheň ze Chcíplého psa se nedostal ani k okolním vchodům, ani do vyšších pater.

[drigon]

Přestřelka v tunelu mezitím graduje. Několik členů ochranky vylezlo spodními průlezy z vagónů a na odbojáře začínají zlé dotírat. Postupně se blíží k lokomotivě. Část členů odboje zalezla do bezpečnostních výklenků tunelu a střílí na ochranku. S hrůzou zjišťují, že vesty, helmy a ani nohavice nelze běžným střelivem prostřelit. Situace se stává kritickou. V tu chvíli se kamarádům podařilo odbrzdit vlak a ten se pomalu rozjíždí. V té chvíli dochází ke komplikaci. Jeden z covidiotu, který ležel v kolejišti se těsně před lokomotivou se zvedá a skáče na čumák lokomotivy. Přitom se mu podaří kopnout do spojkového kohoutu brzdového potrubí, čímž vypustí vzduch z brzdového potrubí a vlak se s trhnutím zastavuje. Všichni tři na lokomotivě zblednou - někdo musí ven kohout zavřít.
V tu chvíli je ochranka na úrovni prvního vagónu, když tu se náhle jeden z členů ochranky chytne za kotník a začne řvát bolestí. Mladému Karlovi bleskne hlavou: boty - ty nejsou obrněné. A hned to vyzkouší. V tu chvíli na zemi ječí druhý člen ochranky. Zařve na ostatní: "Střílejte jim na boty a kotníky, mají je nechráněné" Několik odbojářů se podle toho zařídí, což ochranku přibrzdí, musí se krýt.
Na lokomotivě mezitím dochází k bitvě na stanovišti,kam se dostal covidiot. Je velmi mohutný a má obrovskou sílu. Nakonec ho všichni tři přemohou, na rozloučenou mu přidají pár ran hasakem a vyhodí ho ven. Přitom spolu s ním (kryje se za covidiotem) vyskakuje člen odboje a zavírá brzdový kohout. Bleskurychle se vrací na lokomotivu, když už je ve dveřích náhle ztuhne a sesune se zpět do kolejiště. Kamarádi zavřou dveře na stanoviště, přitom hrůzou zblednou: k lokomotivě se u stěny tunelu blíží člen ochranky. Vzápětí cuknutí vlaku ohlašuje že brzda je volná.

[drigon]

Vlak se pomalu rozjíždí. Člen ochranky naskakuje na schůdky vedoucí k zadnímu stanovišti lokomotivy a snaží se dostat dovnitř. Dveře jsou zamčené. Střílí do zámku a v okamžiku kdy chce vlézt dovnitř se mu na nohy zavěsí jeden z členů odboje, který vyskočil z výklenku v tunelu a strhne ho na zem. Snaží se ochrankare probodnout nožem, což se mu nepovede a je následně ochrankarem zabit. V okamžiku, kdy se ochrankar zvedne je zasažen otevřenými dveřmi od vagónu a omráčen.
Vlak poté zastavuje, pátý vagón je proti vchodu do rozvětveného tunelu. Byť má strojvedoucí málo zkušeností, s pomocí kamaráda se trefil skoro přesně.
Přestřelka stále pokračuje. Několik členů odboje je již zasaženo a ostatní pociťují nedostatek munice. Pokud to jde, berou si munici a zbraně od zasažených kolegů.
Velitel odbojářů ví, že musí požádat o pomoc. Jediná možnost je vylézt větracím komínem nahoru do lesa. Přihlašuje se dri... , který má v lese včelín a v něm skryté elektrokolo. Po ocelovém žebříku se dostává ven (byť už je středního věku leze jako za mlada). Doběhne do včelína, nasedá na kolo a jede do města. Bydlí úplně na kraji, domů dojede za chvíli. Má na domě ostrovní fotovoltaiku, soused přes ulici má vysílačku a je též v odboji.
...
K hasičárne se blíží obrněná kolona. Její velitel má značné starosti. Už přede dvěma dny měl být s cisternou nafty u známého, který hospodaří. Potřebuje si zde též doplnit zásoby vakcíny (v mrazácích je zamrazeno značné množství vakcíny).
Netuší, že soused odbojáře bere do ruky vysílačku a to, co uslyší od základu změní jeho plány.
Vzduchem se kličuje signál -.. -.. -.. -.. ..

[Ivana]

Hoši potřebují někoho, kdo umí německy. To je ovšem dneska problém. Všichni, co se učili ve škole německy, už umřeli. Ani ne na covid, ale prostě už byli staří. Další generace se učila rusky a ta následující anglicky.
Takže zbývá nějaký manažer, učitel jazyků nebo historik. Nikoho takového neznám, tak musím za Vladem, snad někoho splaší. Vlad je zalezlý a v okně v patře má připravený kýbl se sračkama na obtěžující covidioty - dneska jsme všichni řádně paranoidní. Asi ho vyděsila ta střelba, která se ozývá od tunelu a od štol. Otevírá až na druhé heslo.
Pak musím za Majkou. Já a ona tady vedeme naši malou sběračskou obchodní a svépomocnou společnost. Už bychom se zase měly poradit, které lidi z mshopů převedeme jako prověřené do skupiny. Třeba Zlatku, ta určitě agent není a potřebuje to víc než kdokoliv jiný. Onehdá jsme se zasnily, jaké by to bylo, vrátit se do normálního světa bez covidiotů. To by ale předpokládalo nějaký lék pro ty ubožáky. Ale inteligence by se jim nejspíš stejně nevrátila. Majka, ta soucitná duše by vyléčila i Štaflíka. Přestože si nedávno stěžovala, že ji honil s nějakými ušmudlanými pilulkami v dlani a řval něco o červech. Poslední dobou vylézá ven nezvykle často, a navíc ho pár lidí vidělo poflakovat se s Damiánem.

[Fabulous]

"Páchne to tu hovnem!" Fab Napichovač pokrčil nos...

Poté, co dostal signál k docela chvatnému ústupu, Fab Napichovač zamířil do své předsunuté základny. "Co se děje Pepíku?" Zeptal se trochu nazlobeně vedoucího komunikační skupiny. "Vždyť jsem byl už jen kousek od cíle."

Jozef vzhlédl od obrazovky stařičkého ATARI. "Byla to past Fabe! Na poslední chvíli jsme to vymáčkli z dopadeného šéfa místní tlupy nakaženců. Ve Chcíplém psu na vás čekaly jen barely plné jedovatého odpadu z nakažených nemocnic. Šéf tlupy nám ale prozradil umístění jejich tajné základny. Vstup se nachází v nedalekém vlakovém tunelu. Bude třeba, abys tam inkognito zajel a prověřil jeho informace. Pomoci ti mohou přátelé z místní komunity a také..."

"Také co?"

"A také náš tajný spící agent. Již dlouho sbírá informace a myslím, že bude náramně užitečný. Jeho jméno je..."

O pár hodin později stál Fab Napichovač u okraje tunelu v očekávání věcí příštích. "Páchne to tu hovnem." Pach hoven stále zesiloval. Z příšeří tunelu se pomalu kolébala špinavá a otrhaná postava. Pach hoven už byl skoro nesnesitelný.

...Štaflík? Ta bizarní postavička s vlastním údem zapíchlým hluboko ve vlastní řiti je skutečně agentem vakcinačního programu?!?

Připomněl si rozhovor s Jozefem: "Ano, je to tak Fabe. Ale nedělá to dobrovolně. Štaflík je nenapravitelně narušený obecní blb, tak jsme využili jeho bezcenné tělo a vygumovaný mozek k dopravě důležitých informací. V mozku má implantován paměťový čip, který lze aktivovat vyslovením hesla. Poté lze Štaflíka po omezenou dobu ovládat, úkolovat a vytěžovat paměťová data. Po zhruba pěti hodinách se čip deaktivuje a než se znovu regeneruje, Štaflík se vrátí do svého vnitřního světa, tak typického pro lidi stižené debilismem a covidovou nákazou.

To jsem zvědav, co od té smradlavé tragické postavičky zjistím, pomyslel si Fab, než vyslovil tajné aktivační heslo...

[drigon]

Zatímco Dri... jede na elektrokotle k vysílačce probíhá v podzemí litý boj. Odbojáři uskuteční poslední útok s cílem prorazit do pátého vagónu, jehož široké dvojkřídlé dveře jsou zhruba z třetiny naproti vchodu do rozvětveného tunelu. Dveře se otevírají a nastává zděšení. Kouká z nich gatling. Vypálí první dávku a odbojář který útočí na vagón je okamžitě mrtvý. Mladý Karel, který je schovaný ve výklenku hned vedle vchodu do rozvětveného tunelu hází do vagónu protibunkrovy granát. Následuje mohutný výbuch. Gatling přestane střílet, Karel, který byl skrčený ve výklenku pod úrovní podlahy vagónu bokem ode dveří využívá situace a skáče do vagónu. Uvnitř je spoušť, leží tam několik mrtvých a raněných ochrankaru.
Vzadu ve vagónu vidí kupé s uzavřenou celu. Dovnitř se dostávají další dva odbojáři. Odstřelili zámek kupé u cely a uvnitř je spoutaný přední český vědec, který v minulosti vymyslel léky na virové nemoci a některé druhy rakoviny. Poté, co před pěti lety prohlásil že vymyslel lék na coronu náhle zmizel a všechny zmínky o něm byly vymazány. Teď ho tam vidí spoutaného. Bleskové mu rozvážnou pouta a společně vyskakují do rozvětveného tunelu. V poslední chvíli, neboť ochrankari se blíží z druhé strany tunelu a munice kvapem ubývá. Několik odbojářů, kterým zbývá nejvíce munice kryje palbou ústup ostatních. Ti rychle utíkají k větracímu komínu a lezou po žebříku nahoru. Dostávají se ven, zatímco několik kolegů, kteří je dole kryli v boji s přesilou umírá. Zástupce vedoucího skupiny, kterému hrozí zatčení se poslední kulkou sám zastřelil.
Palba v tunelu utichá, kamarádi v lokomotivě se na sebe dívají. Přemýšlí, kdo vyhrál a v příšeří vzdáleného portálu tunelu vidí shrbehou postavu jak se šourá ven.
Ochrankar omráčený dveřmi se začíná hýbat a překulil se tak, že má jednu nohu přes kolejnici.

[Oberstrimpfen]

...kdyz vtom jsem nahle otevrel dvere pavilonu B a rozsvitil svetlo. Vsichni ztuhli pri necekanem pohledu na mne v tuto hodinu. "Pane prim..." Prerusili je me rozkazy pribihajicim rozespalym osetrovatelum : Mate strzene premie za tento bordel !! Pacienty Fabulouse a Maximuse okamzite do kazajky ! Ostatni pod ledovou sprchu !!