Sebeobrana a bojové sporty

[Rhymes986]

To marek: neříkám, že všichni. Ale v každé skupině se najde černá ovce co si to chce zkusit jak se to naučil na tréninku v reálu. Ja v životě zatím problémy neměl. Porval jsem se jen 2x v životě. A to vždy opilý. Jednou to byla smazka po druhé skupina taky opilých. Před systemou jsem dělal jen capoeiru necelé 2 roky, ale s tím se člověk neubrání jsou tam max 2 kopy dobre. Boxoval jsem max s kamaradem co boxoval, ale to bylo jen tak for fun. Jsem v bojových sportech amater.

[BlackList]

Nevýhoda toho tréninku bez chráničů je zase to, že nenatrénuješ (vlastně vůbec) věci, které s chrániči možné jsou:

Bušení do pytle, semi-contact i full-contact sparring - nevěřil bys, co to dá svalů a rychlosti, když jedeš naplno a do mrtva.
Navykání na rány - podle mě jedna z klíčových složek psychické odolnosti, co se týče vlastního boje. Vědět, že nějakou tu ránu snesu, věřit svému krytu a své rychlosti, stabilitě. A to proti plným peckám sparring partnera, co se nebojí, že tě zraní.
Jak to uděláš bez chráničů? Jednoduše neuděláš - pojedeš na půl plynu, (jinak by každou chvíli někdo frčel za doktorem).

Ale to je fuk, každý ať si dělá, co se mu líbí a co ho baví!
Neříkám, že je to špatně, jen si myslím, že pro mě je lepší jiná cesta.
Důležité je se hlavně hýbat a posouvat se kupředu - příp. se díky tréninkům dostatečně "vybít", pokud je člověk maličko rapl (i tací jsou mezi námi).

Abych byl objektivní, box třeba považuju za dost sterilní proto, že je drsně omezen pravidly - od pasu nahoru, nesmí se kopat, kousat, při klinči se jde od sebe, úplně pominu zápas na zemi nebo se zbraní a proti zbrani.
Ale v tom boxování jsou díky tomu (logicky) ultimátní - takže k jejich štěstí většinou na nic dalšího nedojde

[Rhymes986]

To blacklist: jo máš pravdu s tím sparingem. Když sparuju s kamosem sice bez rukavic ale udáváme si sílu úderu na tělo. Jinak údery na hlavu jedem tak že si míříme na ramena a uhybame. Tady to je na domluvě se sparing partnerem. Když si věříme tak mu řeknu at jede tvrději a rychleji a občas místo ramene vypálí na obličej. Párkrát se stane, že mi pustí Ale vše se dá vydržet. Máme v plánu si s pár kamarádama koupíme rukavice a budem sparovat mimo tréninky mezi sebou. Když to trenérovi vadí nebudu ho tím vytáčet. Jinak dostat holou rukou na žebra, játra, ledviny, mocak nebo žaludek je nepříjemné třeba zkoušet at víme kde praštit a aspoň se zocelujem. Jinak full kontakt s rukavice a je dělo no. Ale technika dělá taky hodně.

[Cep]

njn, vzpomínám na ta natlučená žebra z tréninků Býval jsem ze začátku od modřin jak leopard. A stejně mi to nedalo a se staženým žaludkem jsem příští týden zase šel...

[Rhymes986]

To cep: jn, mě to baví a to je hlavní. Kolikrát se stačí dobře trefit na ledviny, žebra nebo játra a člověk to odklepe radši. Přes rukavice to tak nebolí. Nejvíc mě baví ty páky ale. Jinak co říkáš na andreje jako trenéra?

[Cep]

Na Andreje neříkám nic, neznám ho (Chodil jsem v Brně k Davidovi Sýkorovi).
Reference na něj mám jen z internetových diskusí, takže nevím.
Ale ty reference jsou kladné a jak jsem nakoukl na web, tak se chce pustit do MMA. Což je IMHO plus pro něj.

[Fabulous]

Pánové, nedělejte z tématu provinční maskulinní chat, ok?

[Butch]

Nejlepší je poctivá česká facka

[Hohepa]

Jo z té byl vedle i Nick Carter.

Hlavně to je o psychice. Několik hospodských strkanic jsem zažil
Někdo reaguje agresivně, někdo ztuhne trénig netrénig .
Osobně upřednostňuji asertivní přístup.
Sice jsem párkrát tu první dostal ..
ale když jsem se postavil a usmál s otázkou "A co bude dál ? ", tak to dokázalo vyhodit z konceptu
i 100 kilováho ožralého sparťana, kterému náhle došli " argumenty "

[Cep]

Základní pravidla sebeobrany:
- když můžeš útect, uteč
- když se můžeš vymluvit, vymluv se
- když už musíš bojovat, tak pro sebe získej všechny možné výhody

Docela pěkné bodu pro sebeobranu:
http://bojova-umeni.com/techniky/sebeob ... o-deti.php
(bod 4 osobně považuji trochu za problematický - nesmí mne to zpomalit víc než útočníka - a to je problém odhadnout)

[Butch]

Tak se hlavně nebav s cizími lidmi a pokud tě útočník zvedne tak utíkej ve vzduchu

[Cep]

OK, nebavím se s tebou

[Count]

Co doporučit za BU? Po sedmi letech tréningu Dju-Su Kung-Fu mohu doporučit BJJ (Brazilian Jiu-Jitsu). Ano, je to protimluv, ale až když jsem se poprvé ve sparingu zaklesl do stejně vážícího chlapa, zjistil jsem, kolik mi toho chybí na síle, pohyblivosti a obratnosti. BJJ a podobné úpolové sporty dají ochutnat slabost vlastních svalů.

Ale už to tady několikrát padlo, důležité je se hýbat. Jaké BU zvolit, to je na každém. Nejhorší je, nezvolit žádné.

[Reno]

Podobně prozřela naprostá většina lidí, co přešla z nějakého "bojového" umění na bojový sport. Spousta škol bojových umění totiž ujíždí pouze na technikách, často nesmyslných, náročných na provedení a s reálným ověřením jejích použitelnosti v praxi ve stylu, že nějakému prastarému již nežijícímu mistrovi někde v Asii to asi možná prý fungovalo... Já osobně se v oblasti bojových sportů a civilní i profesní sebeobrany pohybuji cca pětatřicet let, takže už nějaký ten přehled a zkušenosti přece jen mám. Realita je taková, že drtivou většinu cvičenců rozličných škol bojových umění navzdory jejich letitému tréninku na ulici hravě převálcuje boxer s několikaměsíční praxí. Smutné, ale je to tak. Aby se člověk stal bojovníkem, opravdu schopným fyzicky ubránit sebe, případně i své blízké, potřebuje k tomu tři věci: Přiměřenou fyzickou kondici, pár dobře zažitých, jednoduchých, univerzálních, skutečně reálně použitelných technik a dostatečnou psychickou odolnost. Získat potřebnou fyzičku je to nejlehčí, ale spouta škol "bojových" umění ani toto u svých cvičenců nezvládá. Poznat školu / klub, kde se neučí nějaké nesmyslné "bojové tanečky", ale opravdu v praxi použitelné sebeobranné techniky, nemá laik v podstatě šanci. Vodítkem by mohlo být například to, že pokud není součástí tréninku i plnokontaktní cvičný boj, čili takzvaný sparing (pochopitelně s ochrannými pomůckami jako rukavice, chrániče zubů atd.), tak pryč od toho. Proč? Protože samotné techniky jsou vám k ničemu, když se bojíte rány, v reálném střetu se psychicky sesypete a na nic se nezmůžete. U normálního netrénovaného člověka totiž generuje reálný fyzický střet, při kterém vám chce útočník doopravdy ublížit (v extrému až zabít), tak obrovskou stresovou zátěž, že jej může nezřídka prakticky paralyzovat. Silný podvědomý strach je v takové situaci přirozený, nebojí se jen lidi pod vlivem drog a psychopati. Sparing vám dá sebevědomí např. v tom, že dokážete úspěšně vykrýt sérii úderů (případně i kopů) a také si dokážete, že v případě potřeby budete i vy sami schopní někoho sundat. Naučíte se fungovat (bojovat) pod tlakem, protože i sparing, zejména u začátečníků, znamená stres. Sice nesrovnatelný s reálným střetem, ale alespoň něco, že. A proč cvičit pouze jednoduché univerzální techniky? Realita není akční film, ve stresu totiž člověku nefunguje jemná motorika, takže komplikované techniky jsou neproveditelné. Ale to "bojoví tanečníci", kteří nikdy doopravdy nebojovali, ale zuřivě nacvičující desítky v praxi neověřených stupidních technik, samozřejmě netuší. Každopádně i u nás v ČR se v té záplavě rozličných škol "bojových" umění i nějaké opravdu kvalitní kluby zabývající se sebeobranou najdou. S čistým svědomím mohu doporučit např. tyto: http://www.rbsd.cz , http://www.serrada.cz , nebo http://www.combatives.cz Celkem dobrá je i Krav Maga, ale... Ale z té se také již stal spíše bojový aerobic zabývající se pouze nácvikem samotných technik. Přitom její součástí byl původně i plnokontaktní sparing. Jenže sparing je o tom překonávat sám sebe a svůj strach, což spousta salátů nedá a ani nechce zkusit. Takže se to z tréninku vypustí, ať chodí i ti saláti a hlavně platí, že... Jinak pokud nemáte v dosahu nějaký kvalitní klub zabývající se sebeobranou, můžete zkusit alespoň nějaký ten seminář a jinak chodit na nějaký bojový sport, ty bývají dosažitelnější. Sice je to pořád sport, ale v reálu k sebeobraně vždy několikanásobně použitelnější, než cvičení v nějakém kroužku techniků. Pro sebeobranu jsou vhodnější úderové styly (box, thaibox, kickbox...), neboť válet se s někým po zemi je v praktické sebeobraně netaktické, jste vázáni na jednu osobu a nemáte přehled, co se děje kolem, ani možnost na to rychle a efektivně reagovat. Pak stačí jedna kopačka do hlavy od kámoše útočníka, co přiběhne zezadu a končíte... Jinak není od věci se chvíli věnovat i zápasnickým stylům, člověk se naučí dobře padat a hlavně se i účinně bránit před tím, když vás chce někdo dostat na zem. Takže tak...

[Count]

Kdybych byl známá osobnost, natočil bych krásné video, kde by hlas Vladimíra Fišera citoval vybrané pasáže Renova postu. Na konci bych ukázal palec nahoru, s lišáckým úsměvem sdělil lidu, že pod to se mohu podepsat a shrábnul tučný honorář. Ale známá osobnost nejsem, takže se pod to podepisuji anonymně a honorář odkazuji potřebným v rámci nejbližšího rozpadu.

[Desouza]

Nejdřív to zkus a uvidí se . Zkušenosti : utíkáme když se dá , když se nedá tak bojujeme vším co je po ruce .
Taťka byl boxer a já fakt násilí nesnáším . Ale když se k něčemu schyluje tak si stoupnu 183cm a řeknu drž hubu . Jen dvakrát to nefungovalo .

[Marglin]

@Reno: původně jsem to napsal před pár měsíci jako reakci na jiný přízpěvek, ale nakonec jsem se ho rozhodl neodeslat. S necelými 9ti lety Karte a Jiu-jitsu (dávno tomu) jsem se necítil úplně jistý, zdali budu mluvit k věci. Zarazilo mě, jak podobný máš názor. Já tvůj přispěvek jako reklamu neberu.

přeberte si to sami:"Je to tak. Ten fullcontact, ty rány jsou strašně důležitá zkušenost. Nic jiného tě na případný boj nepřipraví více, než shopnost kontrolovat bolest a nedovolit psychice "povolit" a zkopromitovat tvoji techniku a bojového ducha. Aktivně se už bojovým uměním nevěnuji, ale svého času jsem dělal Karate v olomoucké Sigmě. V "B" třídě se cvičily techniky především stínově, dokonce i při kumite se údery hlavně naznačovaly (nedejbože někoho opravdu praštit). Můj ptvní tréning v "áčku" byl nepříjemným probuzením. Kamarád co tam šel se mnou odpadl po pěti minutách. Mě trochu spadl hřebínek, který jsem si vybudoval úspěšným "honěním" několika technických týpků, kteří byli o pěkných pár pásků dál, a z mě neznámého důvodu volili trénnovat v béčku. Na katy v jejich provedení bych se dokázal dívat do nekonečna, jak ale došlo na kumite, hned to byla jiná. Přitom se naše kočkování nedalo nazvat ani semi-contact. Áčko vedl pan Ohnut. Ten měl rád tvrdý tréning a techniky dotahované do konce. Stručně řečeno, dostal jsem na budku. Ke konci sparringu jsem jsem si všimnul, že můj partner je vyloženě znuděný. Rány vykrýval jen na půl a občas mě pleskul (asi aby mě nenapadlo omdlít) a to měl stejné kyu jako ti dva kolíci v béčku (poslední). Po letech jsem si uvědomil, že ti dva kluci prostě nebyli připraveni se bít. Nebyli připraveni se utkat s bolestí a proto radši trénovali v béčku. Jejich techniky byly precizní, jejich katy skvělé ale asi to brali více jako formu tance než přípravu na reálný boj a neměli ochotu podstoupit bolest která by jim tu zkušenost dokázala přiblížit. A to se pořád bavíme o sparingu, skutečný boj je o level výš, technika jde k šípku - nejjednodušší je to nejlepší."

Ps. K těm boxerům: Občas nás pan Ohnut vzal na Duklu a v ringu jsme lítali jak hadr na holi (i ti zasloužilí s dany).

[the.marek]

Tvoje zkušenost mi připomněla moji první lekci v Thajském boxu. Kamarád už tam nějaký čas chodil a já po něčem takovém také pokukoval. Koupil jsem si bandáže a rukavice a vydal se na zkušenou. Když jsem po pár kolech trénování technik ve dvojicích měl opravdu dost a v hlavě mě dunělo, tak se na posledních 15 minut tréninku udělalo kolečko a šlo se ve dvojících po 1 minutových kolech (jen rukama). Když se mě trenér zeptal, jestli chci také jít, řekl jsem, že samozřejmě. Postavil proti mě o hlavu menšího víceméně nováčka, který mě tam zesekal jak sekanou, pár jich ode mě také koupil, ale byla to víceméně přebíjená v hospodském duchu z mé strany. Potom jsem šel ještě jednou. Z tréninku jsem šel s očními stíny, "čínskýma očima" a zohlým nosem . Ale příště jsem přišel zase. Trenér říkal, že po prvním tréninku tak 2/3 lidí už nepříjdou, případně po pár prvních, že to pěkně filtruje takové ty diskotékové blbečky .

Podle mě je také ten fullcontact naprosto stěžejní, koneckonců každý trénink čehokoliv se snaží namodelovat co nejreálnější podmínky, což nějaký lightcontact a jak jsi to trefně nazval "tanečky" opravdu nenamodeluje.
Já se neperu a pral jsem se jen opravdu parkrát v životě. Ale pokud je to v afektu z obou stran, tak je to prostě řežba a nějaké techniky máš v . Jediné co zůstane z tréninku je psychika a schopnost umět dostávat bez rozhození.
Dost velký problém u lidí co trénují nějaké bojové umění je ten, že mají velké sebevědomí a mínění a pak se stane to, že dostanou flaškou, židlí, popelníkem a kopačku na zemi a to pak jde sebevědomí do . Pouliční bitky, nebo jakékoliv nesportovní "klání" mimo provazy, tatami je úplně jiná liga, kde je podle mě sice zapotřebí mít trochu sílu a svalovou, pohybovou paměť, ale především bejt pořádně nasranej, afekt a takové to "černo před očima" hraje v těchto bitkách opravdu velkou roli.

[kregan]

Taky je fajn myslet trochu strategicky a mít dopředu v hlavě uloženou mapu, kudy se dá nejlíp zdrhnout, kdo patří do který partičky, kde jsou tága od kulečníku, kde sedí babka s opřenou holí, jestli mám ten těžkej popelník na dosah ruky ze svýho místa, u jakejch stolů sou lahve s vínem, pokud je vás víc, jestli je dostatek prostoru vpadnout nenápadně agresorům do zad atd. Prostě předvídavost hraje velkou roli.

[Lino]

Na základce jsem zkoušel karate a na střední judo, ale nikdy jsem u toho dlouho nevydržel. Teď jsem začal chodit na mix bojových umění a hafo fest mě to baví. Kombinuje se tam několik různých stylů včetně zmíněnýho karate a juda a jejich mezery doplňují jiná umění.