Asi před rokem a půl jsem skončil s kouřením.Šlo to překvapivě lehce, ovšem faktem je, že jsem kouřil hlavně společensky, tj. po hospodách a outdoorových akcích, a běžně jsem měl pauzy třeba i měsíc, kdy se nevyskytla žádná vhodná situace, abych si "musel" zapálit. Že jsem přestal úplně (a nechci už do konce života znovu začít), k tomu mě trochu přiměly jisté zdravotní obtíže, ale spíš jsem v nich měl konečně nějaký konkrétní důvod, než že bych vyloženě musel.
Teď ale mám takové zajímavé projevy, které stojí za to popsat: už několikrát se mi stalo, že jsem si ve snu zapálil. Buď se odehrávala nějaká hodně nervózní situace, kdy jsme si zapálili z toho důvodu všichni, nebo třeba mi někdo podal cigáro, zda bych mu ho chvíli nepodržel, že potřebuje mít volné ruce, načež jsem si párkrát šluknul, a podobné scénáře. No a pak, přímo ve snu, se zděsím, že jsem "omylem" zase začal kouřit, a probudím se leknutím
Jo, a taky se občas přistihnu, že začínám být militantní na kuřáky, co si dají třeba na zastávce, nebo v jiných nekuřáckých lokalitách. Pravda je, že jsem vždycky striktně (kromě když jsme kouřili jako děti) na zákaz kouření dbal a i v kuřáckých prostorách jsem se nejdřív zeptal ostatních, ale teď mě to vyloženě nadzvedne, když někoho vidím, jak si počíná bezohledně. Podotýkám, že nejsem pro úplný zákaz kouření v hospodách, dokonce tam chodím a nijak mi nevadí, když si v kuřácké hospodě někdo zapálí vedle mě, ale jsem nějak citlivější na porušování pravidel (možná je to jenom náhodný časový souběh, protože už mě bezbřehé porušování pravidel a všeobecná bezohlednost vůbec štve a začínám proti ní vystupovat, i když se týká všeho možného).