Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Epidemie černého kašle prý teď zmítá Městem a okolními oblastmi.
Mohli by páni doktoři něco o té nemoci říct?

Fenič:
- "Nic zajímavého co by nás tady mohlo zajímat. Natahali si tam všelijakou pakáž a teď se diví".

Sova:
- "Myslíte tím pane kolego cikány, araby, černochy a podobnou verbež?"

Fenič:
- "No, cikány rozhodně ne. Ti už tam byli buď vyhubení nebo uprchli do Černé Perly nebo do pro ně bezpečnějších oblastí.
A ty jiné barevné tam usídlených bych z toho taky nevinil. Jsou tam usídlení už dlouho a žádný černý kašel se tam neobjevil. Až teď jak si tam pozvali nějaký ukrajinský kontingent. Nějaké přežívší uprchlíky z války před Martinskou katastrofou. Asi aby jim pomohli zvládnout stále se tam rozšířující nepokoje".

- " To jako, že tamní, převážně islámské milice a bezpečtnostní složky už to nezvládaly?"

- "No asi ne když stále více lidí se snaží uprchnout odtamtud do svobodných území".

- "To zní v souvislostech celkem logicky. Ale co ten černý kašel páni doktoři?"

- "O tom příště. Dejte nám čas na nějakou větší analýzu, na prozkoumání všeho možného. O vlivu očkování v raném věku kterým jsme tady skoro všichni prošli a tak".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

"Náčelníku, Martine, můžeš nám nějak vysvětlit proč nechceš, proč jsi nechtěl, aby po Ferovi, Mengelem a po tom psovi, po těch třech šílencích, pátrali Kocouři a MBI? Máš pro to nějaké rozumné vysvětlení? A proč jsi chtěl aby se toho ujali ti spratci z SPSP a Amazonky?"

- "Ano, to jsem chtěl.Kdyby se jim to zakázalo, úplně natruc by se zachovali úplně jinak a kdo ví co by zas napáchali za škody. Tak jsem je tím oficiálně pověřil. A vidíte jak to zafungovalo. Nemají o to nejmenší zájem. V Depu stavějí nějakou modelovou železnici, Amazonky tam slepují nějaké vystřihovánky a modely a je od nich klid.
Tak se na ně musí! Udělají totiž díky své mladické nerozvážnosti úplný opak toho co se po nich chce".

- "Náčelníku, tak toto se vám teda povedlo. Ale co s těmi třemi? Nebo vlastně dvěma plus psem? Nejsou pro nás jisté bezpečnostní riziko?"

- "V jistém směru určitě jsou. Fero zřejmě ne, tomu věřím, u něho se určitě jedná jen o dočasné pominutí smyslů ovlivněné bůh ví čím, ale kdyby se Mengele a ten pes dostal do nesprávných rukou...., kdo ví, nemůžeme si být jistí ničím, jak jsou naprogramování, co mají v hlavách za čipy a čeho všeho jsou schopni.
A nakonec po pravdě i ten Fero...
Kuwaaa fix, však víte co se stalo v psinci. Všichni psi se vymkli jakékoliv kontrole a stali se z nich krvežíznivé a vražedné bestie velmi nebezpečné svému okolí. Přiznám se, že nakonec moc nevěřím už ani jemu!"

- "Takže, jestli to tady dobře chápeme, tak máte podezření o nějakém ovlivňování mysli a nevěříte v tom směru ani Kocourům a MBS?"

- "Ano, přesně tak nějak. Nevěřím tady po posledních událostech už skoro nikomu. A chvílemi, přiznám se, už ani sám sobě".

- A jak to hodláte řešit?"

- " Asi tahle:
Protože jsem i svolil aby kronikář byl přítomen a zanesl to do Kroniky.
Najal, objevil se tady člověk kterého jsem tímto úkolem pověřil. Nikdo z vás ho nemůže znát, nikdy tady nebyl a nemůže být proto ničím ovlivněn.
A nikdo o jeho existenci neví a ani nikdy nevěděl.
Je to zřejmě syn starého náčelníka který za sebou už před Martinskou katastrofou zametl veškeré stopy a stal se přízrakem jehož existenci už tehdy popřely veškeré tehdy bezpečnostní složky.
Říkejme mu tedy Lovec. A tím taky je. Tajemným, neviditelným Lovcem.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

O 24 hodin později:
- "Náčelníku, ty jsi včera asi taky zešílel..."
- "Ale já mám tady čerstvou zprávu od Lovce:

Mission Impossible splněna:

- Humanoid vydávající se za dr. Mengeleho úplně a beze stop v lesích zlikvidován.

- Robopes ve stejné lokalitě taky zlikvidován. Posílám jen jeho přeprogramovanou hlavu. Použijte ji k umravnění služebních psů v psinci a poté ji musíte neprodleně zlikvidovat. Nejpozději do 24hod.

- Fero - už čistý a bez nebezpečí. Teda pokud nebude v delším styku s tou hlavou.

Lovec
God bless the Mill and all of you there
*

-"Náčelníku, to, je sice hezké, ale kde je pořád Fero s tou dobrmaní hlavou? Nějak ještě nedorazil, že? A to nemluvím o tom co se děje v psinci. A snad té pohádce o Lovci a psí robotické hlavě nevěříte? Asi jste taky zešílel musím znovu zopakovat!"

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Amazonky se sešly v klubovně. A jedna z nich povídá: já viděla včera Malého Petra s tou jeho ve Městě. Seděli na náměstí na lavičce a líbali se. Pěkně dlouze a vášnivě. Najednou koukám a Petrovi se na zádech na černé mikině udělala bílá čára a ve stromě nad lavičkou něco zašramotilo. Koukám.. A oni si tam holubi dělali hnízdo. Pak se oba zvedli a šli do kavárny. A vůbec si nevšimli co má Petr na zádech za holubí pozdrav.

[Rafael]

"Tak nám zabili Mengeleho," řekla jedna z Amazonek.

- "Kterýho Mengeleho, paní Müllerová?" otázala se lukostřelkyně.
"Já vím o dvou. Jeden byl kdysi v Sanitárním psinci jako výpomoc Sovovi a Feničovi a potom znám ještě jednoho Mengeleho který se tady objevil s tím dobrmanem a rozložili m.j. celý služební psinec včetně Fera. Vobou není žádná škoda."

- "Ten nový, ten s tím dobrmanem".

- "Ježíšmarjá, to je dobrý. A kde se mu to, panu Mengelemu stalo?"

- "Dostal ho někde v horách nějaký zabiják jménem Lovec".

- "A kdo to je ten Lovec a kde se tady vzal?"

- "To nikdo neví. Náčelník Martin jeho totožnost tají".
*
*
- "Mimochodem paní Müllerová, co jste dělala ve Městě. Proč se tam camráte? A zvlášť teď když tam teď řádí ten černý kašel! Nějaký pud sebezáchovy vám nic neříká?
A to nemluvím o Malém Petrovi a té jeho. To se nemůžou mrouskat na nějakém bezpečnějším místě? A nakonec ještě vlézt do nějaké arabské kavárny.
Měli vás všechny tři ti práci zesrat od hlav až k patám".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Martin:
- "Dokáže někdo identifikovat okolí té propasti?
A vůbec proč jsme ji neobjevili my sami? Je sice v horách, ale prý ne až nějak moc vzdálená.
Objevil ji Lovec a takto ji zdokumentoval:

Lovcova propast.gif (1.02 MiB) Zobrazeno 815 x

P. Rýpal:
- "No a co má být. Nějaká díra v zemi. Co my s ní?"

Martin:
- "Snad jen to, že Lovec přemýšlel jak se zbavit ulovených ostatků. Tak ho napadlo vhodit je do té propasti. Ale předtím vyzkoušel jak je hluboká a vhodil do ní kámen a tím že si vypočítá jak je asi hluboká. Podle nějakých vzorečků. Já tomu moc nerozumím, ale tíhové zrychlení g=9,81 m/s, rychlost šíření zvuku ve vzduchu v=342 m/s a tak....".

Balgazette:
- "Ano vím, co tím myslíte. Asi něco takového, že?
Měření hloubky vhozeným předmětem podle velmi zjednodušeného vzorečku:
h = 4,9 . t2

A podle něj stačí vhodit dolů kámen a určit dobu než dopadne.
h = hloubka propasti
t = čas v sekundách do dopadu
Zanedbána je hmotnost kamene a při větších hloubkách i rychlost šíření zvuku.
Nicméně i tato zjednodušená metoda k hrubé orientaci plně postačuje.

A trochu mi připomíná Hranickou propast. Ve své době byla jedna z neprozkoumaných míst Československa.
Tvrdilo se, že je nejhlubší známou zatopenou propastí na světě. Konkurovat by ji snad mohl jen nejhlubší nezatopený jeskynní systém na světě Voronija na Západním Kavkazu.
U něho byla změřena hloubka 2 200 m.
Ale u Hranické propasti bylo měření její hloubky, i když magnetotelurické metody vypadaly zpočátku velmi nadějně, přerušeny rozpadem a Martinskou katastrofou.
Ale my nejsme v Hranicích a ani poblíž Přerova".

P. Rýpal:
- "No a co? Jsme snad nějaký matematicko-fyzikální kroužek či co? K čemu nám to vše je?"

Balgazette:
- "Prosím p. Rýpala aby nekecal do věcí kterým nerozumí a přestal rozvrácet diskuze a přednášky. Náčelníku, tak co tedy ten Lovec vlastně objevil. Jaká je hloubka té propasti?"

Martin:
- "Nevíme. Buď žádná nebo nekonečná. I po mnoha pokusech s mnoha kameny žádný zvuk dopadu kamenů nezaznamenal".

Rýpal:
- "A není náhodou ten váš Lovec hluchý?"

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

A nebo je ta propast tak hluboká, že se zvuk dopadu kamenu nahoru neodnese.

P. Rýpal: tak tam hoďte něco co při dopadu udělá pořádnou ránu. Granát, nebo tak něco.

Martin: zeptám se pyrotechniků. Co by mohlo vydat silnou ránu při dopadu bez zbytečného rizika.

[drigon]

Martin seděl v kuchyni u stolu a náhle to uslyšel. Bzučení. Protivné bzučení. Moucha. Tak už se ty sv.ně probudily, pomyslel si. Moucha chvíli poletovala po kuchyni, než si sedla na okno. V tu chvíli dostala plácačkou, až z ní zbyl jen mastný flek na skle.
Daniela stojící ve dveřích suše poznamenala:"hmmm, první letošní rozmaštěná moucha".
Martin flek z okna setřel hadrem a pronesl: jak jich sem příletí víc pověsím mucholapku.

Daniela: jen aby jsi chytil jenom mouchy. Když si vzpomenu na tu příhodu když jsme spolu chodili a ty jsi mne pozval s rodiči na návštěvu k babičce a dědovi do Studní... .

Bylo to již takřka třicet let, co Martinovi prarodiče pozvali Danielu spolu s jejími rodiči na návštěvu. Na víkend. Daniely rodiče přijeli v sobotu dopoledne autem a s sebou si vzali klec s velikým barevným papouškem. Po vzájemném představení došlo na rozhovor. A Daniely otec začal předvádět co papoušek umí. Říkal různá slova a papoušek je opakoval. Martin, též přítomný s šibalským úsměvem řekl: "čau vole".
Papoušek:"čau vole, čau vole".
Všichni se smáli, až Martinova dědu napadlo jestli se papoušek když ho vypustí do kuchyně vrátí zpátky do klece.

Daniely otec: samozřejmě, mám ho tak vycvičeného. A papouška vypustil do obývacího pokoje spojeného s kuchyní. Papoušek poletoval po obýváku a najednou si to zamířil do kuchyně. Kde nad stolem visely mucholapky. Ještě asi dvakrát proletěl mezi kuchyní a obývacím pokojem, když babička v kuchyni otevřela troubu. A ozvalo se řinčení skla a nějaký rachot.
Babička vykřikla: Ježíši Kriste. Pane na nebi. Marjá paní Kulhavá.

Všichni se vhrnuli do kuchyně a co nevidí. Na stole se mezi nádobím mrskal papoušek. Obalený dvěma mucholapkami.

Babička: on vletěl do mucholapek a žuchl s nimi na stůl. A koukala na papouška který se při pokusech o osvobození zalepoval stále víc. Chlapi začali řešit co s tím udělají. Napřed zkusili teplou vodu. To nezabralo. Pak zkusili líh, nějaké další kapaliny a na něčí popud i sádlo. No, nakonec papouška odlepili. Chudák papoušek vypadal jako kdyby proletěl tornádem a zjevně ovíněn lihovými výpary chodil stále dokola a opakoval:"čau vole, čau vole". Což bylo to jediné, co dokázal po tomto zážitku říci.

Na další návštěvu už Daniely rodiče nechali papouška doma.

A to Martin nikomu neřekl co udělal značně neoblíbenému spolužákovi ve škole. Když mu tento už poněkolikáté bez dovolení vzal učební pomůcky z tašky a nechtěl mu je vrátit se Martin naštval a spolužákovi na židli položil část mucholapky. Spolužák si na začátku hodiny sedl, přilepil se a ve finále problém řešil školník s acetonem. Nikdo z třídy neřekl jak to bylo, tak přilepenej Čmelák, jak začala třída postiženému říkat skončil u tabule na vyzkoušení. Jak dopadl se jistě nechlubil... .

[Rafael]

"A jak to dopadlo?"

Martin se pousmál, zasmušil se a odvětil:

"- Asi nějak takhle. Učitel mu řekl:
Ty nejsi žádnej Čmelák, ale spíš Ovád. Otravný, vlezlý, neoblíbený a ještě k tomu hloupý. A navíc kradeš.
Sedmi si. Máš za pět!. Žákovskou knížku nemáš, to vím, že ti ji roztrhal pes, ale i tak si pozvu rodiče. Škoda, že už jsou tělesné tresty zakázany. Ale myslím, že u tebe udělám výjimku!"

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

On se ten Čmelák, alias Ovád vyznamenal i na vojně, pokračoval Martin.

A co udělal? Ptala se Daniela.

Byl jsem tenkrát na základní vojenské službě ve funkci dozorčího služby. Už jsem si myslel že se během mé služby nic zvláštního nestane. Ale to jsem se mýlil. Koukám z vrátnice a najednou z komína kasáren vyletěla světlice. Za ní mrak sazí. Vběhl jsem do "cimry" a tam nebylo nic vidět. Všude bylo černo od sazí.
Začal jsem zjišťovat co se děje. Chlapi mi to řekli vzápětí. Komín od kamen špatně táhl, neboť byl zanešen sazemi. Kamna proto kouřila a velitel družstva pověřil Čmeláka ať komín vymete. Jenže tomu se nechtělo vylézt na střechu a komín vymést štětkou. Tak ho napadlo něco jiného. Vzal signální pistoli, nabil ji světlicí, vyndal spodní dvířka od komína, pistoli strčil dovnitř a odpálil světlici. Světlice komín sice vymetla, jenže veškeré saze natlačila otevřenými dvířky do cimry. Všichni vypadali jako kominíci po průletu továrním komínem, Čmelák měl bílé akorát bělmo očí a zuby. Cimra byla celá černá od sazí, velitel když to zjistil ho strašně seřval a jako trest ho dal vybílit celý barák. Vápnem. Čmelák vyfasoval plechový 200 litrový sud, několik pytlů vápna, kýbl a štětku.
Jenže to velitel netušil co Čmelák provede.
Byť jsme ho upozornili na to, že se vápno musí do sudu do vody sypat po částech až se předchozí část dohasí (přestane to bublat) si to Čmelák udělal po svém. Natankoval plný sud vody a zostra do sudu vysypal dva pytle vápna. Zabublalo to a nad sudem se objevil ohromný bílý oblak, jak vápno vyletělo ze sudu ven. Velká část vápna skončila na střeše kasárenského baráku. Tak jsme měli barák s bílou střechou a černým vnitřkem. Když to velitel viděl po několik následujících minut chodil po buzeráku a zhluboka dýchal. Pak se podíval na Čmeláka a provedli mezi zuby: "máš to za sedm. Ostrých".
Poté velitel odešel do kanceláře, kde si prý otevřel flašku 60% ní slivovice a nalil si dvoudecáka. Vypil ho prý na ex.

[Rafael]

Ještě k tomu Ovádovi:

Jeho otci, známému, výtržníkovi, hrubiánovi a aktivistovi došla trpělivost. Napsal tehdy několik anonymních hanopisů na nejrůznější instituce. Oháněl se nějakým speciálním přístupem, inkluzí apod.
Ale s výsledkem nebyl moc spokojen. Vyučující sice dostal několik důtek, finančních trestů a doporučení, ale na prospěch jeho syna to nemělo vliv.

Tak se vydal starý Ovád vybaven baseballovou pálkou do školy udělat tam pořádek.
První padnul hned u vchodu školník. Zasažen silným úderem do týla.
Ředitele zachránilo jen to, že zavolal do ředitelny třídního učitele.

"Ty hajzle, ty šmejde jeden... Víš proč je můj syn takový kretén? Protože na něho používáš tělesné tresty a nerespektuješ jeho osobnost. Biješ ho do hlavy! A já ti teď dám ochutnat tu tvou výchovnou metodu".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Starý Ovád se s napřaženou bejsbolovou pálkou vrhl na třídního učitele. Ale to neměl dělat. Třídní učitel se již více než tři desetiletí věnoval sebeobraně. Prudce vystartoval proti starému Ovádovi, levou rukou zachytil jeho pravačku s bejsbolkou a pravou rukou mu dal plný úder pěstí do kusadel. Starý Ovád pustil bejsbolku a vlivem zásahu si sedl na stolek kde bylo v květináčích asi deset kaktusů. Ještě vytřeštil oči a za kvílení se svalil na bok.
Jeho pozadí připomínalo jahelníček v době největšího rozpuku a zcela evidentně měl dost.
To už do ředitelny proběhlo několik děcek že před školou leží školník s rozbitou hlavou a blábolí něco o medvědech na cibulce. Zavolali tedy záchranku a Vnitřní bezpečnost. Školníka odvezli na pohotovost a starého Ováda po zjištění jeho stavu též. Odkaktusování si prý užil víc než dostatečně.

[drigon]

Základem této strategie je to, že je každý zodpovědný za své činy. Tudíž i úředník. Zde jsme se do určité míry vrátili k systému z první republiky kdy měli úředníci svoje školy a řešily se důležité věci.

Pan Balzagette: jako příklad uvedu stavební povolení. Před rozpadem jste museli dokládat spoustu dokladů, vyjádření, přípojky elektřiny atd. A byl to leckdy běh na dlouhou trať.
A dnes? Doložíte že je pozemek váš a dodáte plánky domu včetně TZB. Pokud plánky splňují normu máte stavební povolení v kapse. Úředník na to má 30 dní, ale v praxi to bývá hotové během několika dní, leckdy i ten den. Připojení na energetickou síť a vodovod stavební úřad neřeší. Je to čistě jen váš problém.
Tohle jsme převzali odjinud a funguje to v pohodě. Aneb proč vymýšlet hranaté kolo když jinde mají kulaté a ono jim jezdí. Tak to stačí okopírovat a případně upravit na naše podmínky. A funguje to zrovna tak.

Zavedení osobní zodpovědnosti pro úředníky a zjednodušení spolu se zpřehledněním legislativy byly jedním z mnoha kroků vedoucím k ozdravení společnosti. Další krok souvisel se svobodou slova a projevu. V reakci na to, jak levicoví progresivisté v rámci dlouhého pochodu institucemi zneužili svobodu slova k prosazení svých zájmů a k omezení svobody slova pro své oponenty (zakazování vystupovat, mazání, sociální vaporizace,... . Aneb my si můžeme dělat co chceme a ty můžeš jen poslouchat.) bylo řečeno, že svoboda slova a projevu musí být maximální. To z toho důvodu, aby se k dané problematice mohli vyjádřit úplně všichni. Protože jen tak se dá zabránit ukradení svobody slova a projevu jen pro někoho. Pro někoho kdo se bude svobodou slova a projevu ohánět. Ale ve skutečnosti bude své oponenty pronásledovat a bránit jim říci svůj názor.
Avšak bylo zároveň řečeno, že je důležité rozlišovat svobodu konání, kde je každý přímo zodpovědný za to co dělá. O čemž tady byla minulá přednáška, pronesl pan Balzagette.

A pan Metuzalém ho doplnil:
Až jednou válka skončí se vrátíme k tomu, co je národům střední Evropy vlastní. To jest dělat most mezi národy. Mezi národy Západu a Východu. Most spojující oba břehy, tvořící zároveň křižovatku mezi národy. Ve směru jak Západ- Východ, tak i Sever-Jih. Protože přes nás povedou nové i staré kupecké stezky. K tomu budeme potřebovat pragmatizmus, ochotu se domluvit a zároveň i určitou formu neutrality. K čemuž použiji přirovnání ke krevním skupinám, kdy jediná krevní skupina která nevyvolává proti reakci u ostatních krevních skupin je skupina 0. K tomu, abychom si tuto výsadu byli schopní uhájit potřebujeme i něco dalšího, o čemž nám řekne nás hlavní šéf.

Martin: k tomu, abychom si toto své postavení mohli uhájit a nestali se nevolníky orajicími pole hliněná i válečná pro cizí zájmy potřebujeme nejen pluhy, vozy a koně, ale i meče a lidi kteří dovedou obrazně řečeno vzít do ruky nejen pluh a opratě, ale i meč. To je jedním z důvodů proč stavíme na nejvyšší metu klasickou rodinu a vlastní výrobu. Zbraní a strojů relativně jednoduchých, avšak spolehlivých a funkčních. Snadno vyrobitelnych a opravitelných. A je to i důvodem proč každý náš občan který vychodí školní docházku dostane nejen patřičnou sumu znalostí, ale i schopnost se bránit. Nejen sebe, ale i ostatní. Tímto způsobem, kdy si brannou výchovou a vojenskou přípravou projde každý dostáváme do stavu, kdy se z malé, doslova expediční armády o několika desítkách tisíc jedinců dostáváme na úplně jiná čísla. V řádu statisíců až milionů lidí, kteří mají určitou schopnost bránit sebe, své blízké i svůj národ a mající základní prostředky u sebe doma. Toto je to, co případný agresor musí zvážit. Jestli se mu to vyplatí, nebo ne. Zvláště když tady nemáme žádné velké zdroje surovin či energie. Jen tu naši Kotlinku.
To je to, co nejlépe vystihuje staré heslo: chceš li mír, připravuj se na válku. A Štěstí přeje připraveným. Zvláště těm, kterým příroda nadělila chytré hlavy, šikovné ruce, schopnost improvizace a vyjít s málem, kdy jsme museli dokázat vyjít s omezenými zdroji energie a surovin. Musí však táhnout za jeden provaz a nesmí se nechat rozeštvat proti sobě. Tak jako to někteří duchem nemocní mocní dělají, aby byli ještě mocnější...

Stará Maruna: ... a nebo vlezlejší do přízně svých páníčků. Kteří si neuvědomují že budou po "spotřebování" odkopnutí, případně nahrazení. Tak jako každej, kterej podlízá.

Martin si pomyslel: moudrá to žena.

[drigon]

A vzápětí dodal: k tomu všemu je třeba navazovat a utužovat spolupráci s ostatními národy střední Evropy. Protože my, středoevropané, žijící ve středu Evropy jsme nejen oním pomyslným mostem mezi Západem a Východem, ale i do určité míry i dělícím prostorem mezi medvědem a musulmanem. Stojícími na obou pomyslných březích. S tím musíme počítat a být připraveni na to, že v našem prostoru se leckdy geopolitická situace vlní jako okluzní fronta. Jednou sem vane horko ze západu, jindy zase mráz z východu. A pokud to správně vybalancujeme a zůstaneme sami sebou nám bude příjemně teplo a budeme z toho těžit.

[Rafael]

Bude se zkoumat tzv. Lovcová propast
podle mého doporučení?

- "Rýpale, říká vám něco plyn metan a víte co by se mohlo stát kdyby někoho napadlo, naštěstí Lovce ne, vhodit do té propasti granát nebo něco podobného?

- "Ano, vím. Pamatuji si to ze školy. Nebezpečný, hořlavý a výbušný plyn který je lehčí než vzduch. Takže v té propasti být nemůže. Unikl by nahoru".
Palírník:
- "Kuwaa fix, to je blbec. Snad ještě větší magor než kdysi ing. Chemik jak chtěl zkoumat obsah CO2 v podzemí zapálenou svíčkou? A jak pak dopadl ten pokus s tím balónkem!" Nevydržel už to palírník a dodal:
"Víte čemu kdysi báňští odborníci i praktici z řad havířů říkali Fukar? A víte jakou to má souvislost s mnoha důlními neštěstími i když byly vybaveny velmi sotisfikovanými a neustále zlepšujícími se indikátory a výstražnými systémy? A i tak došlo k mnoha důlním neštěstím. A víte jak byly doly odvětrávany a vybavený ventilacemi. Hodně! Proč ten metan neutekl?"
p.Rýpal:
- Protože vlastníci a provozovatelé dolů tu ventilaci zanedbávali. A taky přirozené proudění vzduchu. Kdyby tomu tak nebylo, k žádným neštěstím by dojít nemohlo. Metan jakožto lehký plyn by z podzemních prostor vyprchal a rozptýlil by se v atmosféře!"
Palírník
- "Ještě větší blbec než jsem čekal. I ing. Chemik, který mě skutečně neměl a nemá rád, kdysi svůj omyl pochopil a přestal se svými teoriemi o fyzikálních vlastnostech plynů a nechal se přesvědčit. Sice až po praktickém pokusu s odsátím té výbušné atmosféry do balónku a následné explozi. Pochopil to celkem rychle.
Ale tady, s p. Rýpalem je to asi zbytečné".
Rýpal:
- Ano, zbytečné. Nevěřím mu ani slovo. Nějakému alkoholikovi který je pořád v nějakých sporech s chemiky, blbne naši omladinu a tak. Ne, já, ale on je nebezpečný magor a všeobecná hrozba. A já vás o tom přesvědčím. Půjdu se stopkami a nějakým granátem a změřím hloubku té propasti".
Palírník:
- "Zkusím ještě poslední pokus aby Rýpak, promiňte Rýpal, to nedělal.
Takže:

Metan je sice lehký plyn, téměř o polovinu lehčí než vzduch, což způsobuje jeho snadný postup horninami směrem nahoru a občas jeho rozptyl do atmosféry.

Jenže do horniny se může vměstnat nečekaně velké množství tohoto plynu. Zhruba 30 litrů metanu se vejde např. do jednoho kila uhlí.
A i jiné pórnaté horniny jsou na tom podobně.
A když jsou nahoře jílovité vrstvy nebo podobné nepropustné vrstvy, zůstává dílem rozpuštěn nebo rozptýlen v hornině. Pak se snadno stane, že se z horniny nečekaně uvolní. Praskne tzv. jeho kapsa, nasycená puklina.
Má navíc tu vlastnost, že když ho je více než 5 procent, tak 7 až 8 procent, tak je v dobrém poměru se vzduchem. Stačí opravdu malinkatá jiskřička, aby došlo k silné explozi.

Jinak přesně o CH4:
Dolní mez výbušnosti - 4,4%
Horní mez výbušnosti - 17%
Jinak nad horní mez je extrémně hořlavý
Molární hmotnost: 16,043 g/mol, (vzduch 28,96 g/mol.)
Rozpustnost: ve vodě minimální
Toxicita: mírná, plyn působí slabě narkoticky
Těkavost: vysoká

Martin:
- "Ano chápu, že palírník je svým způsobem dost velký asociál, ale ví o čem mluví. Několik jeho předků, asi dva, kdysi, v různých časech, pracovali v ostravských dolech.
A Rýpale, Vy jste na nejlepší cestě k transportu, vypovězení do Města anebo k Turkovi. Ale jestli Vám můžu poradit, měl byste si vybrat tu první možnost.
Ve Městě byste s těmi vašimi teoriemi určitě uspěl. Anebo přestat s těmi vašimi bláznivými nápady. Hlavně s tou propastí. A protože nemůžete vědět kde je, a snad se to ani nedovíte. Rozhodněte se jak chcete. Já vás odsud přímo nevyháním.
Jen připomínám, že vyhošťovací a obohacující transport do Města vyjíždí zítra v 03:00 hod. Tak si to nějak přeberte.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Pro odlehčení tématu se pak ještě zeptal p. Balgazette:

- "Martine, jak to pak dopadlo s tím starým Ovádem? A vlastně i s tím mladým?
Dokončil vůbec tu základní školu a s jakým prospěchem?"

- "Nic bližšího o tom nevím. Jen tak nějak zprostředkovaně. Staří Ovádi se prý nějak díky té rozvířené aféře uchytili v nějaké lidskoprávní neziskovce. Mimochodem byl o ně, o oba, velký zájem. A nakonec se uchytili oba v jedné.
Té, která jim nabídla nejlepší neziskové podmínky.
A pak se někam přestěhovali protože nemohli ustát tlak svého okolí. Spekulovalo se, že do Brna nebo dokonce do Prahy.
A tam žili šťastně a spokojeně z podpory neziskovek a státu.
Jak žijí, jak se mají dnes, po Martinské katastrofě nevíme.
Ale to není vše už dnes nijak dokazatelné takže bych to nechtěl nijak vzpomínat a vytahovat.
Stejně to už v dnešní době nemá žádný smysl.
Jednak byli v té době už dost staří a umírající systém už je k ničemu nepotřeboval.
Své splnili - aneb Mouřenín dokončil svojí práci a pak může jít...
Takže asi bídně zahynuli. Snad stářím anebo nezájmem svých tehdejších chlebodárců. Ale ono je to vlastně jedno. Kdo s čím zachází - tím také schází!"

- "A co mladý Ovád, jak skončil?"

- "To nevíme. Jen to, že si změnil příjmení a kandidoval za nějakou stranu se zelenými, rudými a neomarxistickými ideály do nějakých voleb. Ale nevíme za kterou protože v té době jich nejvíce viditelných a vládnoucích bylo pět.
A vůbec, serte na to vždyť je to už dnes úplně nepodstatné a věnujme se raději důležitějším věcem!!!

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Hlášení drážního rozhlasu:
Vlak ze stanice Depo směrem na Černou Perlu, Mlýn, jedoucí i přes Lom, Pískovnu a přilehlé oblasti směrem na Studny a pak se vratí směrem k Městu.
Město, Příhraniční Oblast bude konečná stanice.
Upozorňujeme, že se nejedná o žádný pravidelný spoj. Netřeba k němu žádných jízdenek. Tato doprava je naprosto bezplatná.
Jedná se totiž jen o vyhošťovací a obohacující transport do Města. Takže tato trasa je jednosměrná!
Vyjíždí již zítra v 03:00 hod.
Ale upozorňujeme cestující, že jde jen o jednosměrný spoj bez možnosti návratu, přestupu nebo změny trasy.
Na žádný zpáteční spoj už nebudeme nikterak reflektovat a ani navazovat!

Tímto se omlouváme všem cestujícím za možný snížený komfort cestování. Z důvodu malého zájmu o tento spoj jsme nezařadili standardní vlakovou soupravu, ale jen malou drezinu jedoucí pozpátku a před ní jen jeden nekrytý tlačený plošinový vagón nezapojený na žádný brzdný systém.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Martin se účastnil přehlídky bojové techniky ukořistěné Severnímu kříži. Mezi vozidly která znal bylo jedno nové, nazvané "Bomba".
Vozidlo vypadalo celkem nepoškozeně, jen na několika místech byl odprýsknutý lak. Zřejmě po zásahu kulkou, nebo střepinou
Martin se dal řeči s technikem, který stál u vozidla. Rozhovoru se účastnil i pan Balzagette.

Martin: to je nějaká novinka, ta Bomba. Vidím ji zde poprvé.

Technik: však to je taky nová wunderwaffen Severního kříže. Asi před měsícem ji nasadili poprvé. A je nutné říci, že natolik úspěšně že hned druhý den byla naše.

Martin: co je to vůbec za stroj?

Technik: je to obrněný transportér nové generace. Plně ekologický, kompletně řízený počítačem, hlídající ekologičnost provozu.

Martin: to zní zajímavě.

Technik: taky to zajímavé je. Uvnitř jsou čidla monitorující emise a složení vzduchu kabině. Pokud se škodliviny dostanou mimo limity se počítač zablokuje.

Martin: předpokládám že v tom je jádro pudla.

Technik: přesně tak Řidič, pěkný pořízek si den předtím dal k večeři hrachovou polévku a fazole s hmyzí slaninou a biovajíčky s eko cibulkou. Dal si nášup a výsledkem bylo to, že se jeho břicho změnilo v chemický reaktor a "Bomba" v pojízdnou plynovou komoru. Čidla zaznamenala plynné produkty jeho střevního reaktoru, zablokovala počítač a ten chcípl motor. Už to nerozchodili a naši je poté zajali.

Pan Balzagette: slyšel jsem, že oba Kocouři, kteří je odváděli do "sběráku" museli nasadit plynové masky s filtry. Protože jeho střeva měla prý velmi bouřlivou atmosféru.

Martin: tak to vymysleli biochemickou zbraň. Málem hromadného ničení. A rozesmál se. Po chvíli ještě dodal: nějak mi to připomíná vývoj nějakého bojového vozidla v Germánii ještě před rozpadem.

Pan Balzagette: to bude asi puma. To prý nedokončilo jedinou zkoušku, protože se jim čidla zalepila prachem, pylem a kdo ví čím ještě. A pak to taky nejelo. I když je faktem to, že mne na těch novodobých bojových vozidlech přišla zajímavá jedna věc.

Martin: jaká?

Pan Balzagette: ta, že u mnoha z nich vedly z věžičky s kulometem, pozorovacím zařízením a tak podobně dráty, kabely, hadice a další nekrytě. Bylo to prostě vedené celkem volně v prostoru, nekryté proti střelbě a střepinám. Maximálně tak v kabelovém žlabu. Jako by nepočítali s možností zásahu a poškození těchto vedení.

Martin: máte dobrý postřeh. A taky to je slabina těchto vozidel "do dobrého počasí". Která je dokáže oslepit a někdy i odzbrojit.

Technik: my takto řešeným bojovým vozidlům říkáme "boxeři se skleněnou hlavou".

[Rafael]

Výstavba krytů.
Nejrůznějších protiatomových apod.
Co si o tom p. Balgazette myslíte?

- "Jo, byl to v té době před Martinskou katastrofou u jistých lidí celkem zajímavý koníček. Vzpomínám si na to. A měl jsem z toho tehdy srandu. Velkou. Třeba jak se tehdy mnoho lidí kteří nebyli nikdy schopni si ani vykopat svépomoci nějaké drenážní kanály na svém pozemku a vykopat si sklep a nechali si postavit hypotéční domky jen na nějaké základové desce se začínali zajímat o něco takového.
A to vše jen nějakými firmami, stavebními společnostmi s úvazky doživotního splácení a neústálou hrozbou ekonomického sebezničení
Ale nebylo , jim to nic platné. I těm šikovným kteří si takové nory, svépomocí bez většího zájmu okolí a ze strachu z drancováni vybudovali. Jako něco jako sklepy na jablka, brambory, zeleninu apod.

Ale stejně, i když některé z nich byly velmi dobře vybudované a zásobené, stejně by byly časem zasypané a pochcípali by tam hladem a žízni. Stačil by i jeden zásah, třeba i nechtěný, zřícení nějaké zdi či čehokoliv a byli by v smrtonosné pasti.
Bylo by jen otázkou času a charakterů než by se tam začínali v zoufalství požírat navzájem. Zkrátka by v tom stísněném prostoru dřív či později zešíleli.

V tom směru jsem si vzpomněl na vyprávění pamětníků jak byly v mém okolí, z okolních obcí, vyháněny německé okupační jednotky a ničily vše na co narazily. Osvobuzující Rudá armáda, i když byla vítaná, taky na civilní objekty moc ohled nebrala. Stačilo pouhé podezření a ....
Nikdo z vesničanů tehdy nezalezl do nějakého sklepa, sklepy byly tehdy skoro nejdůležitějšími častmi usedlostí, ale prchali i s dobytkem do horských samot nebo do lesů. Nikoho tehdy nenapadlo schovat se v nějakém sklepě který měl každý.

- P. Balgazete měl jste, nebo máte, pro takový konec nějaký scénář, nějaké řešení?"

- "To raději nechtějte vůbec vědět. Ale dobře tedy:
Zbraň.. nebo pěkný strom, oprátka a poslední pohled do údolí na lesy..."

"A proč jste to neudělal?"

- "Bál jsem se, nenašel jsem k tomu odvahu".

- "Dobře jste udělal".

- "Z dnešního pohledu ano. Ale kdyby se tehdy, před Martinskou katastrofou situace vyvinula jinak... Určitě bych si to vyčítal. A určitě bych ničeho výše napsaného nebyl schopen a trpěl bych jak týrané zvíře".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Jak to kdysi začalo aneb Historické okénko:
Samota v polích u lesa někdy koncem roku 2024 nebo začátkem 2025. Už přesně nevím.

M.jpg (16.06 KiB) Zobrazeno 299 x

- "Sousede, prošel kolem mě dav podivných lidí. 15 - 20 jich bylo. Vypadali hodně zúboženě a chtěli po mně vodu. Žena je v práci a pes někde běhá a já měl strach se k nim otočit zády....
Vodu nemám, protože nejde elektrika, ale běžte asi 500m po té cestě nahoru a tam najdete srub. A tam, úplně u té cesty jsou dvě studny. S rumpály a okovy. Tam si můžete nabrat pitné vody kolik budete chtít a kolik unesete".

- "No tak dík, že jsi je ke mě nasměroval. Není nad dobrého souseda, že?"

- "Počkej, neblbni a pochop mě. Já jsem se fact bál a nevěděl co dál. Tak jsem to musel udělat. A ty na tom přehledném palouku se jim spíš ubráníš než já tady v zarostlém sadu. A zavři raději i Barču, tu fenku. Oni totiž vypadali i dost hladově".

- "Ty hajzle jeden..."

- "Počkej, zůstaň ještě na příjmu a hlavně nevycházej ven a neukázuj se jim. Já jsem šel za nimi, teď ležím v křoví u potůčku a mám je všechny v puškohledu.
A dej o tom všem vědět i tomu sousedovi nahoře. Tomu co chová na těch pastvinách ten polodivoký skot. Já nemůžu, protože mě nikdy neměl rád a navíc nevím na kterém kanálu bych se s ním nebo s jeho pastevci mohl spojit"

- "Dobrá, omlouvám se. A pokud k něčemu dojde, snad budeš mít dobrou mušku".

Z Kroniky Mlýna