Covidové ZOMBIE se valí!

[drigon]

Po poradě se velitel Mlýna obrátil na Martina: překvapilo mne, jak jsi toho pána, co se tě ptal na tvé předky odbyl. Ale faktem je to, že si to myslí víc z nás.

Martin: můj děda byl z Ostravska. Na vojně ve Studních se seznámil na zábavě s babičkou a už tam zůstal. Nechtěl jsem to říkat na poradě kvůli nadcházejícím akcím.

Velitel Mlýna: že ty tam chceš něco vyvolat. A až tam začnou pomocníci Severního kříže přesouvat síly jim dáte při přesunu zabrat.

Martin: v podstatě máš pravdu. Proto tomu říkáme Běhavka. I když tím zároveň sledujeme další cíl.

Velitel Mlýna: jaký?

Martin: na to je ještě brzo. Ale když to vyjde bude to pro Spřátelená území znamenat velký skok dopředu.
A víš co. Pojď s námi k mladým. Bude tam vyjednavač a další. Budeme mít další rozhovor "při čaji".

[drigon]

Anička, toho času v Zakázané čtvrti v domě Havránky dostala od svého "milého" sprďáka. Protože zaspala. Holčina se důrazně ohradila: ty budíky, co tady u vás v Zakázané čtvrti prodávají jsou úplně na ho*no. Zvoní si kdy se jim zachce a nebo taky nezvoní vůbec. Víš co, dojdu si do Města koupit pořádný budík.
Tak se i stalo.

Po obědě Anička přešla most přes řeku do Města. Po prohlídce hlídkou Kocourů prošla přes Město k hodináři.

Anička: dobrý den. Sháním budík. Nejlépe na baterii. A samonabíjecí.

Hodinář: myslíte tím budík se solárním panelem?

Anička: ne, ten co má kličku. Jako to outdoorové rádio na ven na výlety

Hodinář: přejete si modrý, nebo růžový se srdíčky?

Anička: růžový se srdíčky.

Hodinář: dojdu pro něj dozadu.

Hodinář budík přinesl a povídá: baterie vydrží dlouho. Můžete ji každý den dobít dvaceti otočeními kličkou. A jako dárek je v krabičce přívěsek. A na pult vyndal papír a záruční list.
Anička z papíru četla: záznam se z přívěsku do budíku nahraje budou li od sebe vzdáleny maximálně 10 centimetrů. Podržíte li knoflík světla zmáčknutý 7-10 sekund a zároveň zapnete zvonění dojde k odeslání paketu dat.
Budík funguje i jako pager. Při přetočení zvonění o 12 hodin dopředu a zmáčknutí světla na 4-6sekund se na malém displeji ukazující čas přehraje zpráva.
Budík je vodotěsný a narazuvzdorný.
Zdar.

Hodinář papír uklidil, vyplněný záručák dal s budíkem do krabičky s přívěskem. Anička se odebrala zpět do Zakázané čtvrti do domu Havránky.
Budík od té chvíle trůnil na nočním stolku u Aničky postele.

[Rafael]

Velmi zajímavý nápad s tím budíkem to je,
řekl jeden starší ze zasvědcených do celé akce.
Nechci v žádném případě znevažovat autora toho nápadu, ale chtěl bych se zeptat zda se neinspiroval starým Vorlíčkovým filmem?

Konec agenta W4C.jpg (48.85 KiB) Zobrazeno 2708 x

A zda nemůže nastat nějaký nepředvídatelný stav.
Jak je ten strojek zajištěn proti něčemu takovému?
(Pokud si dobře vzpomínám, tak z toho agenta nakonec zbyly jen boty...).

[drigon]

Kus od Města proběhla na lesní vlečce za přísných bezpečnostních opatření nakládka tanků na plošinové vagóny. V průběhu dne byly pod hustým badalchýnem stromů sklánějících se nad vlečkou vztyčeny okolo tanků dřevěné zastěny a střešní desky. Vagóny pak vypadaly, jako když jsou na nich naloženy kontejnery.

Do tovární haly za depem, kam vedla vlečka přijelo šest starších tanků a obrněnců. Proběhla zde jejich oprava, na placu za halou byly zkoušeny. Občas některé tanky a obrněnce odjely a zase přijely. Následně byly do haly přisunuty vagóny. Na ně byla tato vozidla naložena spolu s maketami. U maket se lidé zapotili, neboť museli na vagóny natahat zátěž. Ukázalo se totiž, že vagóny naložené skutečnými obrněnci jsou "sedlé" dolů a mezi výškou nárazníků je viditelný rozdíl.
Z továrny byly posléze vytaženy tři soupravy a zaparkovány na nádraží. Bylo kolem nich spousta hlídek, zatímco vlaku s kontejnery si nikdo nevšímal. Na některých kontejnerech byla napsána písmena.
[NS]

[drigon]

Anička večer, když byla sama v ložnici pretočila na budíku zvonění o 12 hodin a na 5 sekund zmáčkla světlo. Na malém displeji zmizel čas a začal na něm postupně rolovat text: "po nastavení malé ručičky na šestku a velké na dvanáctku a zvonění na devítku dojde při současném stlačení tlačítek zvonění a světla ke zničení paměťové karty a vysílače.
Nouzový signál vyšlete přetočením zvonění na trojku a trojnásobným stiskem tlačítek zvonění a světla.
V levé nožičce budíku je umístěna mikrotuba s uspávacími prášky a v pravé paklíč.
Tuto zprávu si můžete znovu přehrát po aktivaci pageru a následném dvojitém stisku tlačítka zvonění. Přesun na další uloženou zprávu vyvoláte stiskem tlačítka zvonění. Zprávy, které budou určeny pro opakované čtení budou označeny písmeny [UL].
Zprávy bez tohoto označení se po přečtení samy smažou.
Zdar".
Poté se na displeji objevil čas.

[drigon]

Chlapi se sešli u Jirky doma na "pokec při čaji", jak to nazvali.
Ze začátku řešili technické věci, načež se rozhovor stočil na otázky ohledně bydlení.

Kon: koukám, že domek máte nový. Velmi jednoduše zařízený. A co jsem si tady všiml se vám tady docela hodně rozjíždí výstavba domů a bytů. To by mne zajímalo, kde na to ti lidé berou.

Martin: něco si našetří, něco odpracují. Jako například my.

Kon: jak to myslíte?

Martin: mladí si našetřili poukázky. Na Mlýně dostali stavební parcelu. I když musím říct, na stavbu se u nás dává 750m2. Zahradu, kterou vidíte dozadu mají od obce s tím, že budou 20 let platit fixní částku a pak bude jejich.

Kon: to se pak ani nemohou odstěhoval.

Martin: mohou. Když se odstěhují před limitem budou muset uvést počet zaplacených let. Nový majitel si pak doplatí zbytek.

Kon: to by mne zajímalo, kolik si tady na to museli půjčit?

Martin: nic, něco bylo nasetřeno a zbytek jsme odmakali v cihelně. Po práci a o víkendech jsme tam chodili dělat cihly. Z těch jsme část odevzdali cihelně za materiál a opotřebení strojů. To, co zbylo bylo naše. Z této části šla část na výstavbu a zbytek na barter.

Kon: vy jste měnili cihly?

Martin: ano, ve Městě je stavební trh. Tam si lidé vyměňují a nakupují různé stavební materiály. My jsme nabídli cihly, někdo kdo má les nabízel dřevo a potřeboval cihly. Tak jsme se domluvili a vyměnili jsme dřevo za cihly. Tak to bylo se vším. První rok jsme udělali hrubou stavbu se střechou a další rok se dodělávalo. Chodili jsme do cihelny a vyměňovali jsme dál.

Kon: to musí být dost o náhodě, se sejít. Že vy zrovna máte cihly a oni klády.

Martin: je tam kancelář. Tam si zadáte nabídku či poptávku a oni se vám pak ozvou.

[drigon]

Vidím tady dřevěný strop a děcka jsou nahoře. A ani nejsou moc slyšet. Jak to máte udělané?

Jirka: strop je dvojitý. Pokud tady chcete mít nahoře obytné místnosti musíte mít dvojitý strop. Je to kvůli hluku a otřesům. A mezi stropy se dávají rohože z jíloslámy.

Kon: jíloslámy?

Jirka: upletete ze slámy rohože, napustíte je řídkým jílem a necháte vyschnout. Tím se sníží hořlavost a pokud dáte mezi vrstvy rohoží do jílové mazaniny drcené sklo do toho ani nejdou myši. Ve vrchním stropě pod půdou toho je cca 40 centimetrů. A na půdě je pak v zimě ještě seno.

Katka zatopila v malém sporáku a dala vařit vodu.

Ostatní si všimli pece s průduchy ve zdi mezi obývákem a kuchyní.

Jirka: to je naše "zimní" pec. Celá je vyzděna z plných cihel. Mezi cihlami jsou v jejích stěnách udělané vzduchové průduchy. Z nich pak vedou do domu uzavíratelné průduchy. Těmi se pak vytápění dům.

Kon: vy nemáte kotel a radiátory?

Jirka: tady se železné i jiné trubky a radiátory blbě shání a jdou drahé. Proto tady každý dělá kombinaci sporáku a teplovzdušné pece. V létě vaříte na sporáku, když je zima vaříte na peci a zároveň si vytápíte barák. Když je pec nahřátá jde z průduchů teplý vzduch ještě druhý den.

Kon: kde je tady záchod?

Jirka: dovedu vás tam.

Po návratu.

Kon: suchý záchod. To už jsem dlouho neviděl. U nás po tom hygiena šla jak dívá. Všichni museli mít splachovací, nebo vyvážecí budku od firmy.

Jirka: tady je akorát podmínka, že bobky musíte dát do hnoje, nebo kompostu a použít ho smíte až druhý rok.

Martin: on se totiž hnůj, či kompost tlením zahřívají. A tím exkrementy desinfikují.

Katka: vodu nosíme ze studny. Tu tady máme s Petrovou rodinou dohromady. A v koupelně jsou kamínka, kdyby jste se chtěl vykoupat v teplé vodě.

Kon: u nás všichni dokud to ještě šlo stavěli na desce. To máte asi zrovna tak.

Jirka: my máme sklep. Klenutý. Pěkně vlhký a studený.

Kon: to vám pak asi leze vlhko do baráku?

Martin: kdepak. Na klenbě je půlmetrová navážka. Kvůli stabilnímu klima ve sklepě. Nad úrovní navážky je zeď proti vlhkosti izolována dehtem a nad izolací proti vlhkosti je udělaný klasický trámový strop. Je tam meziprostor, který má asi půl metru na výšku, musí být přístupný a odvětrávaný.

Jirka: jestli vás to zajímá, dole je vstup, šatna, kuchyně, obývák, koupelna a pokoj. V pokoji spí rodiče. Když jsou u nás. A nahoře je ložnice, dva pokoje a kumbál. Samozřejmě schodiště. To musí vést až na půdu.
Střechu máme z tašek, kupovali jsme jen latě, protože trámy jsme si sami tesali.

Kon: S elektřinou to máte jak? U nás šla jen 4 hodiny denně.

Jirka: na Mlýně je vodní elektrárna. Tudíž nám jde stále. Ale protože má omezený výkon máme na celý barák jen jednu fázi na deset ampér. Tudíž nám pro celý barák musí stačit jen dvě kilowatty. Taky elektřinu používáme jen na svícení a občas manželka na něco v kuchyni. Na nějaká tepelka, přímotopy, 3500W rychlovarné konvice a pod můžeme zapomenout. Stejně to byly jen spotřební krámy.

[drigon]

Vyjednavač: s těmi spotřebními krámy máte pravdu. A víte, co byl největší spotřební verk na světě?

Ostatní:???

Vyjednavač: přeci elektroauto. A důvod? O klasické auto když se staráte a jezdíte s ním rozumně vám klidně výdrž i přes 20 let. Ale elektro? Tam vám odejde baterka po 8 letech. A leckdy i dřív. A pak si za "raketu" jdete koupit novou.

Jirka: vždyť se prý daly vyměnit jednotlivé články baterie.

Vyjednavač: u starších elektroaut ano. Jenže u nových byla baterie v dvojité podlaze. Hlídaná řídící jednotku. A pokud jste na to sáhli se euto zablokovalo a autorizovaný servis vás stejně neminul. A ještě tady byl proti spalováku jeden podstatný rozdíl. Na benzín v nadrži vám potentáti sáhnout nemohli, ale na elektřinu v baterii už ano.

Martin: jestli ono tohle nebyl důvod "deautizace" po Martinské katastrofě?

Daniela: myslíš jak zrušili po měně hotovost a s tou novou kartou nešel zaplatit benzín?

Vyjednavač: vy jste měli červenou kartu?

Martin: ano. A přinesl ukázat červenou kartu s vyraženým svým jménem a kódem.

Vyjednavač: ano, to je ona. Byla určena pro soukromé osoby a opravňovala Vás k nákupu běžných denních potřeb a potravin. Daly se na to koupit ještě vybrané průmyslové výrobky a topiva. Ale automobilová paliva, chemické látky a další jste s tím už nezaplatili.

Martin: to si pamatuji. Přijeli jsme k benzině a u jediného funkčního stojanu stál chlap a chtěl vidět kartu. Všichni, co jsme měli červenou jsme museli odjet. Natankovat mohli jen ti s modrou kartou. Zažádal jsem o ni a zamítli mi ji. Modrá prý byla jen pro vybrané podnikatele a státní složky.
Pak jsme stejně po půl roce o auto přišli. Jak zkrátili platnost technické kontroly do konce února. A zároveň zavřeli STK změnou technických podmínek. Než si majitelé STK vyřídili stavební povolení měla všechna auta propadlé technické a po třech měsících z nich byl nebezpečný odpad.
Přišli pomocníci Severního kříže a auto nám sešrotovali. Kdo se začal dohadovat dostal pokutu jako prase.

Katka: a jak platili za nabíjení majitelé eut? Když to s červenou kartou nešlo.

Vyjednavač: měli dvě možnosti. První byla si požádat o zelenou kartu. S ní jste mohli auto připojit k nabíjecímu terminálu kdekoliv. Ale mělo to jeden háček.

Katka: jaký?

Vyjednavač: ve smlouvě o zelené kartě, která měla 666 stran plných odkazů a paragrafů s citacemi byly někde mezi milimetrovými písmenky uvedeny dvě důležité věty.

[drigon]

Dvě věty?

Vyjednavač: ano. První zněla: uživatel karty souhlasí s poskytnutím plné kapacity zásobníku energie ve prospěch operátora služby.
Druhá byla: zásobník energie může být s nosičem ekologicky zlikvidován po uplynutí životnosti bez vědomí majitele rozhodnutím autorizované osoby.

Martin: v tom byla nějaká kulišárna.

Kon: kolega u nás takhle přišel o nové euto. Vyřídil si zelenou kartu. Na firemním parkovišti si pak musel euto povinně připojovat k volnému stojanu. Pokud byl. Jednou přijel v pátek s tím, že má nabito na 80% ze soláru a že odpoledne jedou s dětmi k babičce.

Martin: a jeli?

Kon: nejeli. Když odpoledne přišel k eutu měl v baterii posledních 15%. Jen tak tak s tím dojel domů. A takhle to bylo běžné. Doma si to nabil ze soláru a oni mu baterku vysáli. Zároveň ji využívali jako vyrovnávací nádrž. Chvíli nabíjeli plným proudem, chvíli vybíjeli. A v zimě mu jednoho dne vycucli baterku do dna. Baterie se zablokovala, nešla nabít. Následoval tedy odtah do autorizáku. A za týden mu přišel jeden dopis s papírem o ekologické likvidaci nosiče zásobníků energie a druhý s červenou kartou.

Katka: to bych to nepřipojila.

Kon: pokud by jste euto na vyhraženém parkovišti nepřipojila ke stojanu by vás odtáhli. A doma se to taky moc nabíjet nedalo. Protože elektřina šla jen 4 hodiny denně a hlídali spotřebu. Měli by jste nadspotřebu a co by následovalo již víte.

Katka: a ta druhá možnost.

Kon: nabíjet doma z ostrovního soláru. Ale tam jste jezdili v podstatě jen 9 měsíců v roce a museli jste si hlídat kam jedete. Protože pokud jste nedojeli kvůli vybité baterii jste ji neměli jak nabít. Buď vás někdo odtáhl domů, nebo když na vás přišli pomocníci Severního kříž následoval odtah do autorizáku. Co následovalo již víte.

Na to Daniela pronesla: moje máma říkala: když chceš o něco přijít, tak to půjči (sdílej). Když jim člověk souhlasil s půjčením kapacity baterky se k ní chovali ve stylu: z cizího krev neteče.
Inu, alespoň víme proč tak propagovali sdílení : ty platíš a my užíváme.

[drigon]

V okolí Mlýna bylo nalezeno několik mrtvých čápů. Posléze byli nalezeni i dva mrtví ratlíci. Vzorky z mrtvých zvířat byly dány na rozbor. Oba MVDr, chemici i doktoři potvrdili že se jedná o karbofuran.
Vedení Mlýna projevilo obavy z možné otravy služebních psů.
Na to Fero zareagoval: služební pes se nesmí ničeho volně pohozeného dotknout. Natož aby to sežral.
Jenže jak je to máme naučit, ptali se majitelé psů.
...
Současně s otravou zvířat začaly v Zakázané čtvrti zvláštní a podivné osvětové a dehonestační akce zaměřené proti Mlýnu, Perle a ostatním skupinám Kocourů. Bylo vsak s podivem, že se nikde nezniňovali o Depu.

[drigon]

Část mladých z mlýnské party "spratků" nastoupila do učení do Depa. Velmi rychle se projevila jejich manuální zručnost a ochota provádět i některé méně oblíbené činnosti. Jako například úklid dílen, donášku všeho možného a jiné.
Ve Mlýně se tomu někteří podivovali, z Depa však přišla odpověď: my nechápeme, co jste s nimi měli za potíže. Vždyť to chce si vystihnout jejich zájmy, jejich zvědavost a ty správným směrem a způsobem rozvíjet. Je vidět, že vaše výchovné metody "pytel mouky, pytel šrotu" byly poněkud neúčinné.
...
Další den se Martin účastnil porady v Depu. Už vypadal o dost lépe než minule, byť měl ruku stále na pásce.
Chlapi řešili primárně zprovoznění nepoužívané trati, která z hlavní trati odbočovala za tunelem vlevo. Dříve se jednalo o celkem využívanou trať vedoucí až do Koněpůlek. Po rozpadu došlo na této trati ke značnému omezení provozu a její část byla dokonce uzavřena. Poté, co došlo ke spojení celého území kudy vede tato trať pod Spřátelená území přišla na přetřes otázka znovuotevření uzavřeného úseku této trati.
Na trať byl poslán průzkum s cílem prověřit technický stav trati. Byl shledán celkem dobrým, místy byly nálety které bylo nutné vyřezat a na některých místech chyběly ukradené kolejnice. Ty by nebyl problém sehnat na nepoužívaných vlečkách, ale největší problém nastal u krátkého tunelu na této trati. Zde se část svahu u tunelu sesunula na trať a zbylou část bylo nutné odstranit.
Z tohoto důvodu se konala ona porada, kde byly probrány různé možnosti odstranění svahu. Byly zvažovány následující možnosti: odstřel, postupné odtěžení a nebo zajištění kotvami. Poslední možnost byla zamítnuta, nakonec se rozhodli pro odstřel. U něj se pyrotechnici shodli, že svah bude nejlepší odstřelit před odvezením již spadlé části. Tím by mělo dojít ke snížení rizika dalšího poškození trati.
Posléze byla zahájena příprava na odstřel svahu.

[drigon]

Mezitím se Anička se svým "milým" zúčastnila jedné divné "osvětové" akce v Zakázané čtvrti. Záznam z přívěsku se večer přehrál do budíku a následně ho z budíku přeposlala dál. A na druhý den bylo jasné, proč jsou v Zakázané čtvrti zmiňované skupiny jako Mlýn, Perla a jiné. A o Depu ani ťuk.
Na záznamů bylo slyšet, jak řečník hřimá o boji proti klimatu a o novém nařízení Severního kříže, který na území jím ovládaném prosazuje likvidaci 1/3 veškerého hospodářského zvířectva.
Jednalo se nejen o dobytek, kde měl být kladen zvláštní důraz na likvidaci mladých kusů. Likvidace mladých kusů byla zdůvodněna tím, že během svého dlouhého života vyprodukují velké množství oxidu tepličitého. U starých kusů má být produkce oxidu tepličitého menší.
Dále nařizovali likvidaci 1/3 chovaných kusů drůbeže v registrovaných domácích chovech s důrazem na mladé kusy.. Ve zdůvodnění byl opět oxid tepličitý.

Chlapi nad tím kroutili hlavou a nechali si zavolat chemika. Ten si to poslechl a prohlásil: žádný oxid tepličitý neznám. Celé mi to přijde jako výtvor šíleného Mad Klimaxe.
A na odchodu ještě prohlásil: mají tam hlad, zimu a ještě si zlikvidují chovy? Oni to s tou samoredukcí (depopulací) myslí snad vážně.
Zezadu se ozvalo: jenže je nejhorší, že tyhle jejich výplody odnesou akorát obyčejní lidé.

[drigon]

Během několika dní bylo na pastvinách nalezeno větší množství otrávených návnad. Díky všímavosti honáků a zemědělských pracovníků nedošlo k větší újmě na zdraví skotu. Další útok jedem se odehrál v mlýnském silu. Tentokrát už to dopadlo hůř, dobrá třetina koček útok nepřežila a některé pak byly dost špatné.
V tu dobu systém Radiozvědka zaznamenal záchyt i na mlýně. Vynesení průsečíku azimutů určených "čapími hnízdy" ukázalo bod v bytovém domě. V daném místě byly nad sebou čtyři byty. V přízemí staří manželé. Pán již nechodící a jeho žena se o něj starala. V prvním patře manželé. 30 a 29 let. Se dvěma dětmi. On zedník, ona skladnice. V druhém patře bezdětný pár. Ona osetřovatelka skotu. On mlynář. A v podkroví asi čtyřicetiletý muž. Sám, u Rangers.
Vylučovací metodou byly vyloučeni lidé z přízemí a prvního patra.
Po obědě u dveří bytu v druhém patře zazvonil muž s taškou s nářadím. Otevřela mu žena.

Dobrý den. Potřebuji u Vás provést pravidelnou kontrolu elektrických rozvodů.

Žena: co to bude stát?

Technik: vás nic. To si zajišťuje a platí majitel nemovitosti. Kontrola rozvodů se dělá každé 3 roky a je povinná. Jinak budu muset v bytě vypnout elektřinu.

Žena technika pustila dovnitř. Během kontroly rozvodů za technikem stála a kybicovala. Zazvonil zvonek u dveří: paní nesu vám dopis, ozval se pošťák. Žena si doběhla pro dopis, čehož technik využil a do zásuvky v bytě dal malou krabičku. Kontrolu následně prováděl ještě asi půl hodiny, načež odešel.

Do bytu muže sloužícího u Rangers se technik dostal během jeho služby s pomocí náhradního klíče. Přitom si všiml tenkého proužku náplasti přilepeného mezi futra a dveře. Ze dveří proužek opatrně odlepil a vstoupil do bytu.
Dával si pozor, aby se ničeho nedotkl. Do zásuvky dal též krabičku, načež být opustil a zamkl. Náplast, kterou měl muž přilepenou mezi futra a dveře přilepit opět na dveře.
Pomalým loudavým krokem odešel do mlýna na vlak a přitom si pohvizdoval písničku.

[drigon]

Dostavily se první výsledky obnoveného průzkumu podzemí. Byly objeveny tři štoly, v té nejbližší, která byla hned vedle řeky asi kilometr od Zakázané čtvrti byl nalezen velký vodovodní ventil. Přestože na něm bylo vidět jeho stáří byl jeho trapézový šroub stále namazán a dalo se s ním lehce točit. Kvalitní stará litina, pronesl technik účastníci se průzkumu.

Snad jim nechcete otrávit vodu? Se s šibalským úsměvem zeptal technik velitele družiny, když ho viděl jak se s úsměvem dívá na obří ventil.

Velitel: to nemám na mysli. I když některé horkokrevnější jedince by to vzhledem k tomu co se u nás snaží provádět mohlo napadnout. Spíš mne napadlo něco jiného. Ventil jim zavřít a počkat kdo sem přijde.

Družina se poté vrátila na základnu do Depa, kde podali hlášení. Na poradě, které se účastnil Karel. Karla napadlo: co jim vodu přicházející z "naší" řeky něčím neškodným a silně barvícím obarvit. Pak by nám Anička mohla podat zprávu jak moc se jim voda zabarvila. Ať víme, jak jsou na tomto zdroji závislí. Nerad bych se nějakou nedomyšlenou provokací ztrapnil.

Šéfe, a napadá vás co do té vody dát?

Karel: momentálně tak akorát hypermangan. Ale bude lepší zadat úkol chemikům a vodařům. Ti budou vědět spíš než my, co bude na obarvit vody vhodné.
Pak budeme vědět co dál.

[drigon]

Při poradě s p. Krauzem velitel zmínil nápad nasypad do vody tekoucí do potrubí hypermangan. Pan Krauze si celý nápad vyslechl ,zamyslel se a řekl: nápad to není v jádru špatný, jen si nedovedu představit jak budete do potrubí sypat několik metráků hypermanganu. Na to konto mám lepší látku. Je netoxická, v malé koncentraci není ve vodě pouhým okem vidět a ukáže se jen pod UV zářením.

Velitel: to mne zajímá.

Vodař: už jsme to celé probrali: na vstup do potrubí umístíme dávkovač s vrtulkou. Množství nadávkované látky bude určeno počtem otáček vrtulky.

Krauze: jen pro informaci. Tu látku jsme použili při vyšetřování proudění vody v toku Vsetínské Bečvy po chemické havárii.

Posléze byl zahájen ověřovací pokus s dávkovačem. Umístili ho do pokusného potrubí stejného průměru a zkoušeli koncentraci látky při různých rychlostech proudění vody. Po několika úpravách bylo zařízení shledáno použitelným.
...
Anička v Zakázané čtvrti si přečetla zprávu v budíku. Na druhý den se vypravila do Města do elektra, kde si koupila ruční svítilnu plus dvě sady baterií. Po příchodu do domu Havránky si večer na budíku přečetla návod: svítilna má 3 režimy svícení plus čtvrtý skrytý. Mezi prvními třemi režimy se přepíná krátkým stiskem tlačítka. Skrytý režim s UV lampou se zapíná podržením tlačítka po dobu 8 až 10 sekund. V tubusu svítilny je pásek s deseti políčky a čísly 1 až 10. Každý den ve tmě UV světlem nasviťte vodu v průhledné sklenici a intenzitu záření vody přiřaďte intenzitě světla okénka na proužku. Hodnotu zašlete vždy každý den od zítřka dokud nebude pokus ukončen.
Zdar.

[drigon]

Ve Městě se objevilo několik nových metařů s velkými popelnicemi na kolečkách. Metaři poklidným, leckdy až loudavým krokem chodili po ulicích a občas sebrali bordel. No, moc ho nebylo, běžní lidé ve Městě byli celkem čistotní. Ale v Zakázané čtvrti, tam to vypadalo jako na smetišti. Popelnice přeplněné, bordel po ulicích snad všude.
Z domu ve Městě vyšel mladý muž. Klidným krokem šel do parku, ani si nevšiml metaře s popelnicí který ho kousek cesty sledoval, než ho vystřídal postarší manželský pár se psem a v parku druhý metař. Mladý muž si v parku sedl na lavičku, chvíli seděl a občas se jako by nic rozhlédl. Po chvíli mu upadlo jablka a shýbl se pro něj, načež zpoza křoví vytáhl batoh. Ten si hodil na záda a vydal se na odchod.
Metař vzal do ruky lopatu, na násadě stiskl skryté tlačítko a polohlasně řekl: 8361: bordel na cestičce u Rákosníka, pošlete kukavůz.
Metař muže z povzdálí sledoval, přičemž občas zvedl papírek.

Z dvorku u budovy v městském parku vyrazila trojice mužů v montérkách městské správy a tlačila velký plechový 1100 l kontejner na kolech. Ze silnice s kontejnerem uhnuli na cestičku do parku. Proti nim šel onen mladý muž s batohem. Metař opět zmáčkl skryté tlačítko na násadě lopaty a řekl: 8361: kukavůz, bordel je před vámi.
V okamžiku, kdy muž míjel kontejner ho dva z trojice popelářů chytli, třetí mu pichl injekci a okamžitě ho hodili do kontejneru na kolech. Následně se vrátili do domku a metař se věnoval své práci.

[drigon]

Martin došel k Sovovi na prohlídku. Ten ho uznal služby schopným a doporučil mu návštěvu rehabilitací z důvodu rozcvičení zatuhlého ramene. Během rozloučení zaklepal ordonanc a sdělil: máme jednoho z Alíků. Živého. Ale se zlomenou nohou.

Martin: kde? Co se stalo?

Ordonanc: je v Depu. Podrobnosti neznám.

Martin doběhl za velitelem Mlýnské skupiny. Ten už o všem věděl, proto nechal přistavit gazíka, který Martina odvezl do Depa. Zde panoval rozruch. Alika již vysvlékli z celotělového brnění a nohu mu zadlahovali násadou od hrábí. Následně ho odtransportovali na polikliniku.

Martin se odebral do velící místnosti, kde již byl Karel, někteří další velitelé a radista s vysílačkou.

Karel: vypadá to, že se pokusil vykolejit vlak a páka se závažím od výhybky mu přerazila nohu.

Martin: to mi vysvětli.

Karel: nejsem nadražák jako ty, počkáme na chlapy od Vás. Za půl hodiny přijedou. Ti nám vysvětlí co se stalo.

Za necelou půlhodinu se dostavil vyšteřovatel od dráhy.

"Podle výpovědi svědka jedoucího v osobním vagónu na konci nákladního vlaku se Alík pokusil na odbočce Skalka pod jedoucím vlakem podhodit výhybku. Došlo k rozřezu a Alík byl vracejícím se závažím výhybky zasažen do nohy.
Cituji výpověď svědka: "při vjíždění vlaku z trati od Lesů na hlavní trať bylo vzhledem k tomu, že trať u výhybek zatáčí z posledního vagónu vidět vagóny před námi. Zpozoroval jsem muže celého v černém s pláštěm přes ramena jak vyběhl zpoza náspu trati a pod jedním z nákladních vagonů před námi přehodil výhybku. Jak se otáčel že uteče se páka se závažím prudce vrátila zpět a přerazila mu nohu. Jak vagóny jely přes výhybku se páka se závažím mrskala z jedné strany na druhou. Ve výhybce to hrkalo a jelikož jsem měl strach že vykolejíme jsem zatáhl za záchrannou brzdu. Zastavili jsme akorát na výhybce, načež přiběhl chlap od výhybek a na toho v černém řval něco ve stylu: jestli je vypatlanej a tak".

Martin: výhybkář měl všechno v pořádku?

Vyšetřovatel: ano, výhybky střežil ze svého stanoviště. Jak Alíka uviděl vyběhl ven, ale protože to má k této poslední výhybce skoro 100 metrů nemohl nic dělat. Střílet nechtěl kvůli obavě ze zasažení osobního vagónu.

Martin: navrhnu instalaci zámků na ručně stavěné výhybky na traťových kolejích.

Vyšetřovatel: už jsem to udělal. Ta parta nových mladých v depu je prý šikovná. Budou mít co dělat.

Na to konto se ozval jeden z velitelů: to se ty výhybky nezamykaly už dříve?

Martin: dřív tam byl u výhybek elektromotorický přestavník. Ten se zamyká sám. Jenže po rozpadu nešla v místě elektřina a jelikož jsme tam potřebovali předjíždět na odbočku byly výhybky předělány na ruční ovládání. A jelikož se dle předpisů považuje výhybka za střeženou pokud na ni výhybkář že svého stanoviště vidí to nikdo neřešil. Jinak dřív byly výhybky na traťových kolejích buď dálkově ovládané, nebo uzamykatelné. Jinak by před nimi musel každý vlak zastavit a zkontrolovat si správnost prestavení výhybky a její zajištění.

Edit: oprava automatické opravy textu.

[drigon]

Operační místnost systému Radiozvědka. Na Mlýně.

Technik obsluhující systém Radiozvědka se sklonil nad monitorem počítače a podruhé zkontroloval azimuty zaznamenané dvěma "čapími hnízdy" a plošinou. Veliteli, který stál za ním řekl: je to jasné. Opětovný záchyt v bytovce.

Velitel: byty jsem dal hlídat. Uvidíme, co se bude dít.

Navečer, za soumraku vyšel z bytovky muž sloužící u Rangers. Rychlým krokem vyrazil do lesa. Na zádech měl menší batoh černé barvy. Na kraji lesa šel kousek po pěšině, načež z ní odbočil a širokým obloukem pěšinku překřížil, následně se vydal lesem do kopce. Jirka ho spolu s dalšími třemi kolegy sledoval. Všichni čtyři členové A party B družiny Mlýnské "zásahovky" ho sledovali. Na sobě měli maskovací obleky a tváře si natřeli maskovacími barvami. Jak Jirkúv kolega poznamenal: tohle nové noční vidění je fakt pecka. To vidí pomalu i skrz stromy.

Muž posléze došel na kraj lesa. Provedl tři různě široké kruhy, načež vylezl na posed. Za pět minut slezl dolů, na zádech měl batoh se špinavým dnem, udělal okruh okolo posedu a vydal se zpět do Mlýna.

Jirka s kolegou ho zpovzdálí sledovali, druzí dva členové Mlýnské "zásahovky" se zamaskovali v rozumné vzdálenosti od posedu a zahájili sledování posedu.
...
Mlýn, odposlechová místnost.

Byt manželského páru v 2 patře bytovky ve Mlýně.

Zpravodajec ve sluchátkách zaslechl jak na dveře bytu někdo 3x po sobě dvakrát zaklepal.
Z bytu se ozvalo: kdo tam?

Z chodby: archanděl.

Z bytu: Gabriel.

Z chodby: Sodoma.

Z bytu: Gomora.

Posléze zarachotil klíč v zámku a muž vstoupil dovnitř.

Muž: Nesu Vám dárečky. Pro kočičky a kravičky. Víte, co s tím máte dělat?

Žena: jasně šéfe

Muž: posledně vám to s kravičkami nějak nevyšlo. Musíte se zlepšit. Musíme zachránit klima. Pak se otočil na muže:zato vám se to pěkně povedlo. Třetina těch hnusných koček je pryč.

Žena: jak oni ty kočky pohřbívali. Oni si jich váží jako ochránců sýpky. Že prý chytají zlé myšky.

Muž: jak přijdou o kočky jim myši sežerou a zničí zásoby. A nakazí je. Pak už budou z Kocourů lítat chlupy.

Posléze se trojice bavila o způsobu provedení akce, načež muž odešel do svého bytu. Do rána byl klid a celá trojice spala.

Zpravodajec zavolal velitele a záznam mu přehrál. Posléze zavolali velitele Mlýnské "zásahovky". Ten došel za družinou A a už ve dveřích prohlásil: chlapi, máte práci. A vysvětlil jim o co se jedná.

Ráno se na pastvinách objevilo pět honáků a v sýpce čtyři pomocní dělníci. Ti ráno začali nakládat dva vagóny s moukou do Města.

[drigon]

Téhož dne bylo na ústí nalezeného vodovodního potrubí ve škole kilometr od Zakázané čtvrti nainstalováno dávkovací zařízení označovacího roztoku.
Anička si večer na budíku přečetla zprávu o zahájení měření vody. Když se šla poté mýt si s sebou vzala nejen baterku, ale i sklenici kterou si s baterkou též "koupila".
Zamkla se v koupelně, do sklenice natočila vodu, z baterky vyndala pásek s políčky a po desetisekundovém přidržení knoflíku se rozsvítila UV lampa. Po zhasnutí světla bylo vidět jak se rozzářily obdélníčky na pásce. Ten s nulou vůbec, další postupně zesilovaly a desítka svítila nejvíc. Anička dala pásek vedle sklenice a řekla: voda nula, inkoust modrý.
Poté rozsvítila, UV lampu zhasla a uklidila proužek. Po vyčištění zubů ve sklenici skončil kartáček s pastou. S odporem vlezla do studené sprchy a pomyslela si: už abych byla zpět na Mlýně. Tam bylo teplé vody dost a nikomu nevadilo, když se člověk po práci/škole rochnil v chladícím bazénku u huti.
S husí kůží vlezla do postele, když za ní přišel její "milý".

[drigon]

Brzo ráno se svítáním se žena z bytu v druhém patře bytovky vypravila do práce. Na zádech jako vždy nesla svůj malý batoh a v klidu došla ke stájím. Pozdravila se s kolegyněmi a po převléknutí s ostatními pracovnicemi vykydala hnůj do závěsných vozíků a nastlala novou slámu. Ženské poté popadly kýble a do krmného koryta začaly kýblovat šrot. To již bylo slyšet vzrušené bučení krav stojících venku a čekajících na svoji dávku šrotu a pravidelné dojení.
Po naplnění koryta šrotem byly krávy vpuštěny dovnitř a ženy zahájily dojení.

"Tady vpředu je šrot vyžraný", ozval se honák mající toho dne na starosti kravín.

"Já ho dosypu". Odpověděla žena z bytovky. Vzala dva kýble, přešla do "krmivárny" v které nabrala šrot do kýblů. Honák pozorující dění v krmivárně dírou po vypadlém suku si všiml jak sáhla do batohu a do obou kýblů vhodila jakési granule.
Dal rukou signál svému kolegovi a v okamžiku kdy žena vycházela z krmivárny ji chytli, zacpali jí pusu, nacpali ji do pytle, přehodili ji přes koně a odvezli pryč z kravína.
Další honák sebral oba kýble s batohem a dal signál "kolegovi" sloužícímu toho dne v kravíně. Ten poklepal na záda další ženě: Květo, běž zakrmit ty krávy. Arča si musela jít něco vyřídit.