Dvojice motocyklů letěla za pronásledovaným vysokou rychlostí místy přesahující i 120 kilometrů v hodině. Honička trvala už 20 minut, projeli dvě obce a přiblížili se k železničnímu přejezdu. Jezdec prvního motocyklu hlídky rukou pokynul druhému motocyklu ať pronásedovanému nadjede po cestičce vinoucí se vedle trati. Jezdec však příkaz pochopil trochu jinak a vzal to rovnou po trati. Po betonových pražcích.
Motocykl se prudce roztřásl jak jel po pražcích vystupujících ze štěrku.
Výhybkář v domku u trati, ze které odbočovala vlečka k Mlýnu zaslechl hluk. Prve si myslel že jede něco po přejezdu a pomyslel si: až to přejede spustím závory a postavím výhybku na odjezd z Mlýna do Města. Hluk sílil, výhybkáři se nějak nezdál a výhybkář vyšel před domek.
Uviděl motocykl jedoucí po trati. Přední světlo mu viselo na drátě, blatník hrozně rachotil. Zadní blatník vůbec neměl, výfuk táhl zadní části po zemi. Motor střílel a kola? To byly spíše šisaté tisícihrany, než kola. Motocykl projel okolo vykuleného výhybkáře, na přejezdu najel na silnici a dojel do Mlýna.
Strážný u brány pustil motocyklistu dovnitř areálu a hned volal veliteli ať se jde podívat. To prý ještě určitě neviděl.
Jezdec: vo vo voj ko ko ko ko š ka.
Velitel: co to je? Co jste s tou motorkou dělal???
Jezdec: je je je jel jsem po po po ko ko ko ko e e jích.
Velitel: Kokoška. Vy si ze mně děláte prdel. Tady je Mlýn, ne nějaký kurník.
Na místo se dostavil výhybkář, kterého vystřídali na oběd: on s tím jel po kolejích. Ten musí být vyklepanej jako startka bez filtru. Proto takhle koktá.
Pronesl a zapálil si cigaretu.
Velitel se podíval na mraky plující po obloze a řekl tři slova:
Kokoška ke kulometu.
Následně odešel do kanceláře kde si dal panáka slivovice.
.
) a odchod na školení a nástup do práce. 
. Tvářil se dost naštvaně a na konec pronesl: to jsem tu ještě neměl. Taková telata. Pletou si barvy jako mimina. I tomu Ludvikovi to jde v pěti letech líp.