Rozpad.cz

Máš těch manželek víc - malou a velkou?

Neee sekla se dcerka, manzelka osetrovala a ja asistoval

S tím šitím jsi mne taky vylekal.
Když jsem se před lety sekl, tak to spravilo pár mašliček a obvaz...

tak vono se to k tomu schylovalo, nakonec jsme to pořádně po ošetření zatáhli a naštěstí dobrý

Ja to doma nechci...
Ja to doma nechci...
Ja to doma nechci...

Dnes po navsteve banky: A vis, ze jsi mela ozbrojeny doprovod?
Fakt, jo? Ukaz...

No u nás nákup kvéru probíhá asi takto:
Dívej, líbí se ti to?
a:Ne je to ošklivý, b: Ano, je to pěkný
Při variantě a: ale je do toho levná munice. Pak se spojí varianta a + b.
Takže si to mám koupit na Vánoce, narozeniny, na výročí seznámení, svatby.....?

kregan píše:Taky si to nedokážu představit. V situaci, která byla na šití přímo v terénu jsem zažil jednou a i přes slušně vybavenou lékárnu jsem ho s sebou neměl. A i kdyby jo, asi bych si na to netrouf.
(Kyrgystán: Na otázku "Můžete někdo prosím zavolat sanitku?" se místňáci rozesmáli, až se za břicha popadali)

V terénu jsem šil rány několikrát, ale jen u zvířat. Technicky to není nic náročného, zvlášť když jde jenom o kůži. U člověka bych si to asi lajznul, pokud by nebylo vyhnutí a příjemce ošetření by byl dostatečně motivovaný, protože bez anestézie není ani šití kůže žádný med. U dítěte už vůbec. . . V případě nouzové šití hlubokých ran jedině podle staré bradýřsko-ranhojičské poučky: sešij červené s červeným, žluté se žlutým, šedé s šedým a ono se to nějak uchytí

Ať nejsem úplně ot - manželka křečkuje zásoby všeho druhu zcela dobrovolně, až ji někdy musím krotit. Zdravotnickou sekci také zvládá dobře, jen ta obranná část selhává. Ke zbraním má tzv. tolerantí odpor - mě je toleruje, asi je i ráda že se máme čím bránit, ale sama na zbraň ani nešáhne, vystřelit je ochotná max ze vzduchovky (ale aspoň trefuje). Zvažuju pořízení nějakého předovky, to by jí asi až tak nevadilo.

Lepší mezistupeň od vzduchovky je dlouhá malorážka

Šmarjá, vy s těmi želízky naděláte

Hasící přístroj nebo kleště do domácnosti taky kupujete podle toho, jesli se všem spolubydlícím líbí?

Ahoj,

jak jste neúspěch s navedením lidí na cestu minimální přípravenosti zahráli do outu?

nastíním situaci:

od školky jsme byli parta 4 kamarádů, s drobnejma odchylkama jsme spolu postupem let drželi stejný směr (SDH, čundrování, počítačový hry-rok 2000, airsoft...), teoretický survival/prepping nám nebyl cizí.
Dnes jsme si namíle vzdáleni. Já se zadlužil, koupil částečně zrekonstruovaný domek, který má za mne prepperský potenciál a poslední roky se bavím zvyšováním tohoto potenciálu - skleník, záhony a provozováním dalších prepperských činností, no zkrátka tvrdím, že jsem dospěl.
No ale z mých dlouholetých kumpánů se stali vášniví konzumenti požitků, žijí jako když nám bylo 16. Na brigádu, vydělat a utratit za hračky a zábavu. Bohužel neinvestují zdroje do ničeho, co by je někam posouvalo, ale do elektroniky, seriálů,počítačových her a dalších hove..výdobytků konzumní doby. ve svých 31-33 letech spokojení se svým metráčkem pivního pupku.
no a já blbec jsem se je poslední roky snažil polehoučku posouvat k nějaké úrovni připravenosti, hecoval jsem je aby začali cvičit - neúspěšně. U piva s nima probíral, že chci letos zavařovat a že chci koupit takový a onaký outdoorový věci, že jsem teďka v německu koupil výhodně 200 konzerv... no a na druhou stranu oni mi nabízeli akorát, jestli si nechci koupit mobil a jezdit s nima do města chytat pokémony a tak. Tak jsem začal postupně omezovat kontakt a jejich pozvání na konzumaci radovánek moderního člověka ignoroval tak dlouho, že už mne ani nezvou. Když se jednomu z nich letos narodil potomek a on absolutně nezměnil svůj životní styl, jsem je všechny odsoudil k přesunu z chlívku kamarádi, do chlívku známí.

No a konečně jsem se dostal k jádru pudla, tři lidé, kteří jsou v podstatě nepřipravení na dvoudenní odstávku inženýrských sítí, se kterými si už nemám co říct a nemám potřebu se s nimi aktivně vídat, neboť nám zůstal jen jeden společný zájem (deskové hry) a 25 let společných zážitků, vědí co všechno alespoň teoreticky umím, kde bydlím a na jakých hospodářských přebytcích sedím. Velice reálně očekávám, že minimálně onen jeden s malým děckem, až bude prchat z bytu po babičce, to vezme přeze mne a bude se odvolávat na "staré časy". Takže jsou to tři hladové krky, co nemají, kromě neodborné pracovní síly a 40ti lahví vína, co nabídnout. Rád bych tvrdil, že pokud by došlo k něčemu dlouhodobějšímu, budu mít koule na to, je vyhnat. Aktivně s nimi už přes rok nekomunikuji, ale je mi jasné, na koho si v hodině největší nouze vzpomenou. Nedostal jste se někdo vlastní naivitou do podobné situace? Nějaké tipy za zmírnění následků mé naivity?

P.S. - stěhovat se nehodlám

Jediny, komu jsem ochoten v nouzi pomoci je nejbližší rodina (rodiče, sourozenci). Je mi líto, ale kamarádi mezi ně nepatří. A ano, na Tvojí otázku, co s nimi - vyhnal bych je.

Na druhou stranu, nikdo z mých kamarádů netuší o mé "zálibě", takže vlastně nemají důvod chodit.

to vratnikp:

Neplýtvej energií na řešení neřešitelnýho. Nech věcem přirozenej průběh a většina se ve správnej čas vyřeší; a někdy je nejlepší řešení to co by tě dnes ani nenapadlo.

Takovýmhle kamarádům říkám, ať v případě průseru zazvoní u branky se zásobou jídla na několik měsíců. pokud zazvoní bez ničeho, ať počítají s tím, že po nich pravděpodobně střelím

V případě průseru si prostě dej na dveře jmenovku s cizím jménem a za plot si pořiď nějakého vlkodava nebo dogu

když děláš teď "agitaci (čím více lidí bude připraveno, tím pak bude lépe)" - přesvědčuješ okolí o budoucím průseru a připravenosti na něj, pak tví kamarádi vědí, že máš, že víš, a kde bydlíš.

Přesně, nejsem Německo, branku otevřu jen tomu, kdo pro mě bude přínosem.

Myslím, že v případě průseru to nebudou stejně jediní lidi, co se u tebe zastaví. Takže bych to neřešil.

s jinými lidmi nemám problém vyběhnout, nebo je přesvědčit že sem smradlavej buran, kterýmu čouhá sláma z gumovek. Bohužel jak vyběhnout s lidmi, které sem přes dvě dekády považoval za nejlepší kamarády, ale kteří mentálně zamrzli ve věku 17ti let?

malajizva píše:když děláš teď "agitaci (čím více lidí bude připraveno, tím pak bude lépe)" - přesvědčuješ okolí o budoucím průseru a připravenosti na něj, pak tví kamarádi vědí, že máš, že víš, a kde bydlíš.

agitaci jsem bohužel prováděl pouze u lidí, se kterými jsem vyrůstal, neboť jsme dlouhou dobu směřovali stejným směrem. Ale když mi začli zvát na jůtubery, nablbý filmy podle komixů a simulátory virtuální reality kde bojujete se zombíkama a vyslech sem si, že akorát dřu a vůbec si neužívam??? tak sem je začal nevybíravě posílat do háje. No a situace byla naprosto opačná, když jsem je zval na běžecký závody nebo přátelské treninky v boxu. Nevraživost panuje doteď, nemám potřebu se s nimi stýkat, ale vědí o mě to samé co má žena...

Než zabřednu do odborné diskuse s kýmkoliv z vnějšího kruhu, tak ho nejdřív oťuklám, to je jasné. Pro zajímavost, dokážete kvantifikovat, na kolik lidí s různým stupněm rozpadlického myšlení narazíte? Mě osobně to hodně překvapilo, lidí moc neznám a nové lidi nevyhlédávám, nicméně v bývalé práci, v současné práci a v současném pracovním týmu ženy, je to zhruba každý desátý, co se minimálně teoreticky připravuje. A to jednotlivé kolektivy považuju za slušné reprezentativní vzorky, žádné sociální bubliny

Taky jsem se snažil působit na nejbližší příbuzné, ale po nějaké době jsem to vzdal. Byl jsem pro ně divný.

Tak si v klidu doma syslím a nikomu to již neříkám a rodina taky ne. V případě průseru mají příbuzní smůlu.