Děti

[Karlos]

Založeno na popud Dan.teho. Karlos.

DĚTI
O dětech a našich potomcích se tu na fóru zmiňujeme všude možně, ale pokud se nepletu, neexistuje žádné vlákno, které by se tomuto důležitému tématu konkrétně věnovalo.

a) Jak přistupujete k dětem v současné době - myšleno říkáte jim o možnosti průseru?
Jak s nimi o tom nejlépe komunikovat?
Připravujete je nějak na to? Jak?

Já osobně moc nemusím záběry z Doomsday Preppers kdy rodiče nutí děcka navlékat se do protichemických obleků, podřezávat kozy atp. proto by mě zajímalo, jak to řešíte vy a zda vůbec ...

b) Děti v PA době.
Jak nejlépe pomoci dětem vyrovnat se s případnou(možná dost zásadní) změnou? Jak vidíte jejich úlohu/roli v PA - levná prac. síla? - obáváte se zneužití dětí jako dětských vojáků?
Jak se nejlépe připravit na jejich vzdělávání pro případ nefunkčnosti stávajícího vzdělávacího systému?

[alive]

Ten starsi uz je plnoletej a bere to tak, jak to je. Bydli jinde, ale pokud to knikne, vi dobre kde je ho misto
Ty dva mladsi (3 a 5) berou pripravy jako prirozenou vec...Zasoby jsou potreba, aby bylo co jist, jidlo se pestuje protoze je zdrave a za usetrene penize si muzem koupit neco jineho, zabezpeceni je proti zlodejum...vzhledem k tomu, ze na samote u lesa vyrustaji od mala, prijde jim to jako samozrejme soucast zivota. Jezdej s nama ven, takze cinnosti jako taboreni, rozdelavani ohne, vareni venku apod. patri k oblibenym kratochvilim, ktere obcas vyzaduji i behem vsedniho dne:-)
Jejich oblibene heslo, je: Pripravenym stesti preje.

[Terminated Account]

Děti jsou pro mně nejdůležitější na světě. Celá moje rodina a přátelé jsou přirození rozpadlíci od narození, kteří se o sebe umí postarat. Tam kde průměr začíná umírat, oni začínají žít. I kdyby se mi něco stalo, vím, že o děti bude dobře postarané.

Rozhodně nechci, aby to někdo chápal jako nějaké machrování. Ale je pro mně nepochopitelné, když čtu na survivalových fórech sáhodlouhé vlákna o situacích typu:

1. Manželka/partnerka je typický městský člověk. Co mám dělat abych ji přesvědčil?
2. Chci jet s dětmi pod stan, ale manželka/partnerka mě nechce pustit. Co mám dělat?
3. Chci být připraven na mezní situace, ale manželka/partnerka mi nedovolí nakoupit zásoby. Co mám dělat.
4. Chci mít možnost se bránit, ale rodina nemá pochopení pro zbraně jakéhokoliv druhu. Co mám dělat?
5. Už pět let se pokouším přesvědčit manželku/partnerku aby se mnou přespala pod širákem na zahrádce, ale stále se to nedaří. Co mám dělat?
...a milión dalších.

Odpověď je většinou jednoduchá... Nicméně aplikovat tuto jednoduchou odpověď vyžaduje silného ducha.

Je to OT? Pouze zdánlivě. Alfa a omega přístupu k dětem ať už nyní nebo po velkém průseru souvisí s přístupem k životu obou partnerů. Je naprosto nezbytné, aby se partneři v základních principech shodli. Pokud tatínek bude chtít s dětmi zmizet na týden do hor a maminka se bude naopak chtít placatit týden v Bibione a budou o tom půl roku diskutovat a přetlačovat se, tak to nikdy nebude funguvat.

Čolek má pro teoretiky skvělý výraz - Salónní rozpadlík, který se mi moc líbí. V mnoha mých příspěvcích se opakuje konfrontace praxe s teorií. Rozpadlíkem se člověk nestane ze dne na den tím, že si nakoupí pár krámů a o tom, který je nejlepší diskutuje ma netu. Rozpadlíkem se člověk stane, když si v praxi ověří, že dokáže dlouhodobě a kvalitně žít bez topení, elektriky, obchodů, internetu atd.

Chápu, že mnozí lidé si žili do určité chvíle své normální životy v blahobytu západní civilizace, a pak si v nějakém okamžiku uvědomili, že jim ty bábovičky, které tak dlouho a pracně stavěli může někdo zničeho nic pošlapat. Bohužel ti mají startovní metu úplně někde jinde a jejich chaos v hlavě jim rozhodně nezávidím.

PS: Ať už je jedinec survivalový guru nebo absolutní zelenáč, je mu to úplně naprd, když bude ve špatnou dobu na špatném místě...

[vlk972]

a) za mně to vyřešil minulý 21 prosinec - byl toho plný net, noviny televize a děti se samozřejmě ptaly, teda kluci 12 a 15 let, dcera je nepoužitelná, ona si myslí, že je všechno automaticky k dispozici.
Takže jsem jim vysvětlil, co si o tom konci světa myslím, i to, že se možná dá přežít a jak by to možná mohlo jít.

b) už dlouho a přiznám se ještě dávno před tím, než jsem se našel mezi vámi, jsem děti vedl k pobytu v přírodě, aby věděly co se dá jíst, jak se napít čisté vody. Protože žijeme na vesnici, musí zvládat leckteré domácí práce. Takže kluci (bohužel kolem dcery to šlo všechno mimo, prostě nemá zájem o nic, jen o FB), jsou schopni udržet chod domácnosti dost dlouho bez účasti dospělých. Zrovna tak jsou schopní žít v lese z toho co je............
Co se týče vzdělání, to nijak případnému rozpadu nepodmiňuju, ale oba se zajímají o techniku, zbraně a vojenství. Opravujou se mnou auta, hrabou se ve starých motorkách, pomáhají při opravách na domě.
A myslím, že oba jsou využitelní k obraně komunity, minimálně jako hodně slušní střelci, ten starší dělá i bojový sport a chce jít na střední školu pro ozbrojené složky, v případě neúspěch na strojní průmyslovku, kde se kluci třeba zabývají stavbou sterlngovo motorů a podobnými věcmi.
No a oba kluci umí zabít a připravit zvíře ke kuchyňské úpravě - ne že bych to po nich chtěl denně, ale v rámci života na vesnici to patří k základním dovednostem. K mé radosti sice zabít umí bez váhání, ale je vidět, že je to ani trochu netěší.

Dětští vojáci.......... domnívám se, že tenhle jev, tak rozšířený v černé Africe, dorazí asi i k nám. V každém případě pokud budu muset bránit rodinu, budu rád za 4 ruce svých synů, ve kterých bude zbraň.

[Koniáš]

Mám dva kluky 21 a 19 a holku 14. Všechny (včetně manželky) jsem je naučil zacházet se zbraněma, střílet, zabít a připravit rybu a pod. S klukama jsem chodil po horách 2000 i 3000m, stanoval pod širákem. S holkou pouze 2000m (Ostrý Roháč a pod.) Manžeka je taky OK. Střílet umí ví kdy co použít, zásoby jsou ok, pěstování plodin taky. Ale kluci si nyní myslí, že jsem moc pesimistický a situaci vidím moc černě. Ach ten krásný optimismus mládí. No a holka(14) řeší mnohem důležitější problémy ne je nějaká krize. Který kluk je fajn, proč se usmál, nebo neusmál, jestli ji sluší, když je namalovaná jak semafor a pod.

Mno ta puberta byla u kluků jednodušší.

[vlk972]

Macu: mám ženu, která je typicky městská, přesto kluci zažili spousty nocí a dní mimo civilizaci a to i přes přímé zákazy mé polovičky.
Nadávala mi hrozně, když jsem děti začal tahat ven, jenže já prostě nepovolil a dneska vidím, že jsem udělal dobře, když je srovnám s jejich spolužáky a kamarády. Bohužel u holky to tak nedopadlo, ta má starosti o kterých píše Koniáš
Postupem času se s tím smířila, ono jí ani nic jiného vlastně nezbylo. A sama se už alespoň částečně "povesničila".

[Terminated Account]

a to je právě to řešení. Kompromis neznamená drtivou výhru jedné strany.

EDIT: A k těm dommsday peppers ze zmíněného pořadu a podobným zoufalcům, kterých je všude plno. Jsou to nešťastní lidi, kteří propadli jediné myšlence - kultu a podřizují jim celý svůj život. Nešťastní lidé, kteří žijí stylem přání je otcem myšlenky. Neschopní žít kvalitní život s tím co jim bylo naděleno, upínající se k nějakému bodu zvratu. Žijí v paranoidní bublině a lžou sami sobě. V hlavě si utvořili předem definované scénáře a nemůžou se dočkat až nastanou. Keci ve stylu - Aby nám ten současný svět vydržel co nejdéle, jsou mnohdy milosrdnou lží sobě i světu. Naprojektují si v hlavě svoji situaci, prostředí, přátele, nepřátele, hrdinné skutky, zdroje atd. a pak hrají hru se svojí fantazií.

Ostatně mnozí z nás mají s takovými lidmi zajímavé osobní zkušenosti.

[čičmundík]

Tak vlastní dítě mám velmi krátce - v řádu týdnů - takže tam zatim řešim úplně jiný věci Ale už asi 12 let jezdim jako vedoucí na dětský tábory. A musim říct, že v průběhu těch let pozoruju jednu dost zajímavou tendenci. Jednak dost rapidně klesá počet dětí (potažmo i rodičů), který maj o klasický tábory zájem. A když už by chtěli děťátko někam poslat, tak maximálně na tejden, aby se náhodou bobánkovi nestejskalo, nebo aby nějak nestrádal. A děti co jezděj na tábory jsou tak nějak pořád nešikovnější a nešikovnější....Některejm už začíná dělat problém pohybovat se po lese mimo cestu. Právě z těhle exemplářů se snažim brát si příklad, jak bych nechtěl, aby muj synek dopadl. Připravovat ho ale nějak systematicky na nějakou postapo situaci se rozhodně nechystám. Spíš ho naučit to, co táta a dědové naučili mě - umět se pohybovat v lese, poznat stopy zvířat, umět střílet ze vzduchovky, chytat ryby a následně si je připravit k jídlu, umět nasekat a nařezat dříví, rozdělat oheň, spát pod stanem i pod širákem....To považuju za nutnej základ

[vlk972]

Ještě jednu věc jsem zapomněl napsat..........
Mužská část naší rodiny propadla airsoftu, takže máme svůj tým. Ale nejezdíme si jen tak střílet do druhých a hádat se kdo koho trefil. Snažíme se zvedat fyzičku našich členů, naučit se taktikám, pravidelně máme kurzy první pomoci (teorii, ale i v terénu s využitím improvizace), 4x do roka víkendové a nebo delší přežití. Velká výhoda je, že jsme mix dospělých chlapů a kluků kolem 15 let.
Myslím, že i tohle nese svoje ovoce

[vlk972]

Čičmudík: takže ho budeš soustavně připravovat
Ale co píšeš o táborech a dnešních dětech............hrůza Bohužel tu zkušenost mám taky.

[miculas]

Tahat děcka do přírody od mala (se mnou kluci jezdí pod stan od 2 let). Pokud máte kolem sebe někoho, kdo má stejně staré děti, podnikat akce společně - děcka pak zpravidla nekafrají že je bolí nohy, v rámci soutěží je toho lze hodně naučit a tak.
Co se týče táborů, ono je to těžké. Komerčních táborů jsou mraky a ta úroveň bude asi dosti kolísavá (pobavila mne nabídka tábora pro budoucí modelky). Nedávno jsem mluvil se známou, která provozuje malý penzion, a v něm firma pořádala "tábor" ve stylu policejní akademie. Jediným cílem "instruktorů" prý bylo děcka co nejdříve fyzicky zlikvidovat, aby od nich měli pokoj.
Pokud jsou děti líné zvednou zadek a jít ven, je to chyba rodičů protože je k tomu nevedou, ne jejich. Mnozí z nás si ze základky vzpomínají na akci 100 jarních kilometrů. S naší třídou jsme byli na pochoďáku každou druhou sobotu a těšili jsme se na to. Ale bylo to o tom, že byli tátové a mámy ochotni si těch 15 děcek vzít a někam s nimi vyrazit. Tož tak.

[Karlos]

Mikulas: toz to by jsme neco v podobnem duchu mohli naplanovat co ty na to?

[miculas]

Jo, dáme nějakou výpravu. Právě jsem ve sklepě otestoval novou LOV21, tak to bude i se střeleckou přípravou.
Edit: ...a pro děcka ze třídy jsme se na tom už předběžně domlouvali s jednou akční matkou.

[muzzleloader]

Ja mam dcerku,za ctrnact dni tri roky a je to boj.Bohuzel nezije se mnou,ale s matkou a ja ji mam kazdy druhy vykend nebo i o par dni dyl,kdyz jsem v republice.Pokud jsme venku v prirode,tak jsem moc rad,ze ji vsechno zajima.Pta se na stromy,na zviratka,porad chce hledat stopy a kdyz delame ohen,tak je moc rada,kdyz muze pomahat a nosi mi klaciky Co na tom,ze vetsina nasich toulek skonci objevenim pernikove chaloupky a strategickym urychlenym ustupem
Je to mestske dite,takze pohadky na dvd a notebooku miluje a dokaze u nich sedet hodiny a hodiny,coz me mrzi,ale zase nadruhou stranu,se snazim aby se ji zalibily klasicke ceske,potazmo slovanske pohadky.Ted nasla zalibeni v Brouccich a clovek by neveril,co vsechno takova pohadka muze diteti dat.Dozvi se tam spoustu veci ohledne zasob na zimu,praci,rodine,pratelstvi,prirode,atd...Moji nejvetsi chloubou je,ze jsem ji naucil milovat pohadky vypravene a ctene ustne.To nevydrzi poslouchat zadne dite v mem okoli.Deti pratel a kamaradu jedou jen na TV/DVD a jakykoliv pokus o tradicni interpretaci pohadek a pribehu,se nese v duchu zapasu o holy zivot.
Mam za to,ze ustni vypraveni je tak nejak hlubsi a da jim to mnohem vic nez videt to v bedne.Nehlede na to,ze pokud neco praskne,tak bez energie bude huba zase nejsilnejsi zbran v boji o vzdelani a komunikaci.
Jak to mate u tech malickych prcku vy?Myslim,ty kteri jeste nevidi pres psa na tramvaj

[Koniáš]

2 muzzleloader: Víš jak končí broučci?

Tyto pohádky byly taky u mých dětí. A jak brečeli na konci. Ale jsem rád, že to pochopili. Tehdá. Teď už je to netíží.

[muzzleloader]

To vis ze vim,taky jsem byl dite Je v tom popsanej lidskej zivot,prevedenej na hmyz.

[PaF]

Holky se taky daji vycvicit. Ale dle me zkusenosti se s nima musi zacit driv, nez jim nekdo prozradi, ze jsou jiny nez kluci

Takze jsme zacli jezdit ven driv, nez videla pres psa. Ve 3 letech uz to byla zdatna vodacka. Maminka s nami jezdit nechtela, coz nijak zvlast nevadilo. Ta si radeji cetla doma v usaku, tak si aspon od male odpocala.

V puberte taky prisly sminky, chichotani a debaty, ktery kluk je hezci. Ale tanec je taky dobry na kondici, tak mi nevadil. Do dneska umi vetsinu toho, co je treba, ikdyz FB ma taky pusteny kazdy den.

Mam radost, ze dnes sama tihne k tomu umet, co zenska umet ma... Vari, zavaruje, pece, poradi si s kazdym sportem krome silenosti (paraglide apod., to nechce ). Kdo ji dostane, neprohloupi. A nebude ho odrazovat od vychovy sobestacnych svistu

[muzzleloader]

U me je ten pruser,ze s ni neziju v jedne domacnosti,takze vliv rodiny z bejvalciny strany je neodiskutovatelnej.Segra barbina,extchyne si taky potrpi na paradu a z holky zacinam mit paradnici To co se na jedne strane zakaze,to se na druhe povoli a naopak.Dite v tom ma potom bordel.

[vrbodol]

Mám 2 holky 9 a 5 let.I když jsou na tyhle věci ještě malé,tak se snažim abych z nich hlavně neměl nějaký počítačový debílky.Když se narodila ta první,tak jsme se hlavně snažili co nejdřív vrátit na vesnici, protože jsem nechtěl aby vyrůstala mezi panelákama.Pro mě by teda takový dětství bylo utrpení.Já se hlavně snažim aby nebyli žádný bábovky.Tudíž hned jak se naučili chodit šel kočár z baráku i když třeba cesta do krámu ženě trvala místo čtvrt hodky tři čtvrtě.Vždycky jsem rost z toho když jsem viděl nějaký třeba 3 letý dítě jak se vozí.Hned jak se naučili sedět tak šup do sedačky a hurá do lesa na čundr.Sice to komplikovalo to stálý vaření sunaru a přebalování,ale jinak OK.Taky to byl parádní tréning nosit na hřbetě takřka komplet výbavu pro 4 lidi.Naštěstí se v tomhle s ženou naprosto shodneme.S mejma dětma si vydržíme před spaním třeba hodinu číst nebo vyprávět,akorát ta starší si nechce číst sama.Já v jejim věku už byl docela zdatnej knihomol.Jediný co mi u starší vadí je že ji nějak nemužu zlákat na střelnici -je po mámě. Taky je nějak nemužu dostat do plynovejch masek hraničilo to u nich takřka s hysterickym záchvatem.Jé když já si vzpomenu na naše pochodáky ve škole.Jinak moje holky jsou rozený stromolezci,hlavně ta starší.Na zahradě má oblíbenej strom ,kde si dělá různý pokojíčky ,kuchyňky a tak.Když to porovnám s většinou jejich více či méně vyžranejch spolužáků tak paráda.Takže jediný co nějak nejde je probudit zájem o střílení a případně nějaký ty přírodní dovednosti,ale třeba časem bude líp.

[Vito]

myslím, že v 9 letech má na střelnici ještě čas, ne?
jinak samozřejmě každá výchova dětí v duchu přírody je ta správná cesta. dělám vedoucího ve skautským oddíle a musím říct, že někdy je to boj