Přesně tak, teď jsi klepl hřebíček na hlavičku - panelů je na polích dosti, stejně tak baterek ve staticících aut, co budou stát bez benzínu, až benzínky po blackoutu zůstanou zavřené. Ale regulátorů schovaných pro strýčka Příhodu v tom správném šuflíku bude jako šafránu. (Přesně s tou logikou jsem uvažoval, když jsem ho do toho šuflíku dával).
(Určitě by se vyplatilo mít i mnoha vyrobenými vzorky odzkoušené schéma na nějaký obecný blbuvzdorný reguátor, který by se složil z pár koncokých transistorů vykuchaných ze spínaného zdroje od PC nebo nějaké televize. Regulátor, co obsahuje jen pět a půlsoučátky (proboha jen žádný PIC procesor a pokud možno ani ne NE555, či cokoli, co se v počtu nožiček podobá brouku), prostě jen tak dva tři libovolné transistory) a nastavilo se koncové napětí trymrem, při kterém by přešel do pulzního režimu nebo jen po nabití náhle vypl. Prostě něco, co by se po případném kolapsu dalo hromadně vyrábět na koleně a k pájecím bodům vytvořených z mosazných hřebíků natlučených ve smrkovém prkénku pájet měděným pájedlem s držadlem od pilníku ohřívaném v ohništi kuchyňského sporáku.)
By som pripomenul, že aj peltierovým článkom sa dá robiť trochu elektriny.
Rusi vyrábajú šporák, v ktorom zakúrite a vyrábate elektrinu. Tuším majú aj takú petrolejku, ktorú si zapálite, svietite a vyrábate elektrinu na pohon malého rádia. Čo viac nám treba ?? /skúsim pohladať zdroj/
wikipedia píše:
Peltierov článok je elektronický stavebný prvok, ktorý pri pretekaní elektrického prúdu vyvinie rozdielne teploty na stykových plochách dvoch vodičov (jedna plocha sa schladí a druhá sa zohreje, tzv. Peltierov jav), alebo opačne, pri dodaní rozdielnych teplôt vzniká elektrický prúd (tzv. Seebeckov jav).
Peltierov jav, objavil v roku 1834 Jean C. Peltier. Nedostatkom je, že majú väčšinou veľkú spotrebu energie a samy vyžarujú veľa tepla, takže je potrebný vyšší chladiaci výkon, ako vyžaduje samotné chladené zariadenie.
Článok má dve strany, z ktorých po pripojení elektrického prúdu jedna strana hreje a druhá chladí. Zariadenie pracuje s relatívne nízkou účinnosťou, väčšinou je to v pomere (ohrievací/chladiaci výkon) 1,5 až 2,5, pri nulovom rozdiele teplôt. Čím sa rozdiel teplôt zväčšuje, tým sa zväčšuje i tento pomer a znižuje sa účinnosť.
Zdravím, jako absolutní laik a neuměl jsem si postavil větrný mlýn s vizí snadné výroby proudu. Vcelku jsem to zvládl, ale zakoupil jsem alternátor s permanentními magnety a ejhle, je po radosti. Mlýn se točí jako ďas a předpokládal jsem, že alternátor bude mít podobně volný chod jako ty automobilové. On má ale poměrně značný odpor už bez zátěže a mlýn i když má na výšku 4m, v průměru 90cm a pobere kdejaký vánek, má nyní potíže se roztočit. Rád bych některého z vás požádal o vysvětlení a něco rad. Vím, že je nutný regulátor, měnič napětí etc. a že je vůkol spousta návodů, ale to bych přeci jen nechal odborníkovi.
Zajímá mne má-li mít generátor s permanentními magnety bez zátěže skokový odpor.
piti
Ano, je to normální, alternátor s permanentními magnety jde ztěžka "odtrhnout" a má to, co ty nazýváš "skokový odpor" (tj. klade během otáčky nerovnoměrný kroutící moment podle počtu magnetických pólů).
Jak takového "mizeru" roztočit?
Jednou z možností je použít větrný motor (druh vrtule), který má velký kroutící moment už při rozběhu. Zde platí pravidlo, že čím více lopatek vrtule má, tím má vyšší rozběhový moment a nižší otáčky za provozu. Obráceně - čím méně má vrtule lopatek, tím se při stejném větru točí rychleji, ale začíná táhnout až od určité rychlosti, od tzv. náběhových otáček. Největší rozběhový moment má tzv. farmářské kolo (mnohalistá větrná turbína) a právě pro tuto vlastnost se používalo na čerpání vody. Ono odtrhnout zatuhlou pumpu, která má navíc ještě rozpohybovat sloupec vody, je zhruba stejně obtížný oříšek. Jenže farmářské kolo je pomaluběžné a vyžadovalo by převod do rychla. A to asi nebudeš chtít řešit. Takže druhou možností je upravit vše co se otáčí tak, aby se to chovalo jako setrvačník (nebo nějaký ten těžký setrvačník přímo použít) a pomohlo to mrtvé polohy snáze překonat. Jednou z možností je použít třílistou vrtuli a její listy po obvodu spojit obručí. I když obruč nebude příliš těžká, tím že je na velkém poloměru a obíhá velkou rychlostí, bude dobrým setrvačníkem.
Ale i tak se může stát, že se alternátor bude zuby nehty držet na jednom místě a nebude se chtít odtrhnout. Pak to lze upravit ještě tak, že vrtule není nasazená na hřídeli nehybně, ale je nasazená na volném náboji a může se po hřídeli alternátoru protáčet. Aby se neprotočila úplně, je tam masivní zarážka. Když zafouká vítr, nejdříve se vrtule pootočí sama volně a teprve až třeba po půlotáčce narazí zarážka, začne zabírat alternátor. Rozpohybovaná vrtule už má v tu chvíli většinou dost energie, aby setrvačností zvládla překonat krátký odpor alternátoru. Aby se vyloučila možnost, že lehký vánek vrtuli pootočí tak, že už bude ležet na zarážce a nebude mít prostor k rozběhnutí, může se použít lehká spirální pružinka, která v době klidu otočí vrtulí vůči zarážce do protisměru a získá tak prostor pro první půlotáčku a "klepnutí" zarážky k odtržení alternátoru. Podobný systém s pružinou se používal v minulosti u zapalovacích magnetek pro snadnější start stabilních spalovacích motorů a dnes se tužším používá usnadnění "špagátového" startování řetězových pil. Předběžně však uvažuj o vrtuli třílisté nebo čtyřlisté. Dvoulistá nebude mít pro rozběh asi dostatečnou sílu. Problém by částečně řešila i vrtule se samočinně natáčivými lopatkami, ale to je (co do složitosti) kapitola sama pro sebe. Průměr 90cm považuji za naprosto nedostatečný. Měl jsem vrtulku 1,1 metru a při běžných větrech se od ní dá očekávat výkon okolo 25W (za vichřice několik set, ono to s rychlostí velmi rychle stoupá, jenže vichřic není během roku mnoho).Těch cca 20W co ti vrtule či mlýn dává alternátor nejspíš neroztočí. Aby to k něčemu bylo, viděl bych to tak na vrtuli o průměru nejméně 1,5 až 2 metry. Ale ono se to nedá takto na dálku radit (neznáme kroutící moment vrtule ani kroutící moment alternátoru v "mezeře" i "na špici". Prostě bude to bude tak trochu pokus omyl a musíš to sám vyexperimentovat, kdy ti to dobře pojede.
Savonius je dobrá a zajímavá vrtulka, ale musí se počítat s tím, že má proti farmářskému kolu citelně menší účinnost, takže se na ní nesmí šetřit a je potřeba ji udělat řádně velikou a bez převodů do rychla se to také neobejde.
S těmi typy vrtulí, otáčkami a rozběhovým momentem se dá vyčíst dost i z tohoto grafu:
Díky Josefe. Máš pravdu, malinko se mi rozsvítilo. Je mi 65, ale stále mám co dohánět. Mlýn je sice 4m vysoký, ale kroutící moment žádný. I když je velice rychlý, tichý a stabilní i ve vichřici, dá se pomalu zastavit rukou.
Takhle vypadá : https://www.youtube.com/watch?v=qSMyVeWQuAA
Chtěl jsem původně postavit tuto mlýnici, ale chlapi na laseru neměli nějak času nazbyt. https://www.youtube.com/watch?v=36-mOsKv6m0
U té by se dalo asi předpokládat, že setrvačníky tvoří horizontální desky se zasunutými lopatkami a asi by se tím řešilo to co jsi popsal. Co se týká Alternátoru, pokud je nastavený na pomalé otáčky, znamená to, že bude mít jemnější vinutí, ale také menší magnetický odpor? Mám louku na šumavském jižním svahu daleko od vodních toků a vítr zde prakticky neutichá. Tolik provanuté energie mne nenechává v klidu.
Čím pomaluběžnější alternátor, tím více magnetických pólů bude mít a tím větší bude klást odpor (odtrháváš všechny ty magnety). U elektřiny se výkon počítá napětí krát proud a u mechanické energie je to alternativně - kroutící moment krát otáčky. Takže když se nedostává otáček (pomaluběžnost) a má být zachován stejný výkon, musí logicky vzrůst kroutící moment. V tomto případě odpor, který bude klást alternátor vrtuli, pokud od něj očekáváš na svorkách tentýž elektrický výkon.
Mimochodem, on by ten odpor kladl i buzený autoalternátor. Samozřejmě až po nabuzení. Ale kladl by ho tak jako tak a slabá vrtule by ho taktéž neutáhla.
Nezbývá tedy, než se pustit do stavby vrtulí, kterou jsi doporučil. Větru a plochy tu mám dosytosti. Realita je tedy taková, že pomalé nabíjení trakční 12v bateriové banky, ať už větrem nebo solárem je pro tento moment asi nejschůdnější.
On ten autoalternátor kdyby byl buzený malým dynámkem alá bicykl
tak by to mělo samoregulační efekt při nízkých otáčkách malý budící proud a tedy malý mechanický odpor.
Při vyšších otáčkách by to už mělo hodně setrvačné energie aby to překonalo to odtrhávání magnetů.
Navíc jednoduchou odporovou regulací dynámko-budicí vinutí by celá soustava šla doladit na ten správný poměr vítr-elektřina.
IMHO příjem mechanické energie vrtulí z větru by se měl rovnat plnému výkonu alternátoru.
Pokud je té větrné energie míň , neroztočí alternátor,
pokud je jí víc nejede alternátor na 100% a tedy celek jako elektrárna ztrácí účinnost.
Alternátor pokud už někdy běžel, by se měl sám nabudit zbytkovým magnetismem, ale nebude dávat hned plné napětí, může to nějakou dobu trvat. Alternátor do auta není zapojen tak, aby se sám nabudil.
Ahoj,
prosím Vás o radu, jak zapojit motorek od automatické pračky Tatramat, aby po roztočení šlapáním vyráběl 1 fázovou elektřinu 220V, kterou bych okamžitě spotřebovával. Zapojil jsem ten motor na prací otáčky asi 300 ot./min a pomocí šlapacího mechanizmu jsem ho roztočil asi na 350 až 400 ot./min, ale žádný proud jsem nevyrobil. Nevíte někdo, kde dělám chybu? Nejsem elektrikář, ale strojař. Děkuji za odpovědi. Milan
No, teoreticky i asynchroňák nelze použít v osotrovním režimu. Jenže v reálu, díky doplněnýmu rezonančímu kondenzátoru a zbytkovýmu magnetismu v kotvě to občas funguje i v ostrovním režimu.
Pahrb píše:No, teoreticky i asynchroňák nelze použít v osotrovním režimu. Jenže v reálu, díky doplněnýmu rezonančímu kondenzátoru a zbytkovýmu magnetismu v kotvě to občas funguje i v ostrovním režimu.
Děkuji z odpovědi, ale nejsem elektrikář, ale strojař. Prosím o nějaký jednoduchý popis. Předpokládám, že motor z automatky je asynchroňák. Kde seženu rezonanční kondenzátor? Nedá se to z něčeho vymontovat? Jak ho tam zapojím?
Jen starší pračky mají asynchronní motor, ty novější už mají komutátorový (ušetří se měď na vinutí i železo na trafoplechy, jde lépe regulovat, není bezúdržbový, má omezenou životnost - vše je pro výrobce výhodné, zjednoduší se konstrukce pračky a klesne cena). Konkrétně ve staré pračce kondenzátory už jsou (požívají se k rozběhu), jen je otázka, zda bude pro generování jejich kapacita dostatečná a nebo budeš muset přidat kondenzátory ještě z druhé pračky (potřebná kapacita je v desítkách mikrofaradů, kondenzátor musí být svitkový nikoli elektrolytický, stavěný nejméně na 400V střídavých). Konkrétní kapacita se musí vyzkoušet v praxi. Ale je tu jiný, daleko zásadnější problém - asynchronní generátor (aby pracovala ona rezonance) musí být poháněný konstantními otáčkami, které nesmí zakolísat při změně zatížení! Když zakolísají, generátor vypadne z rezonance a buď přestane dávat proud úplně nebo napětí naopak vyletí velice vysoko. A to budeš v amatérských podmínkách obtížně zajišťovat.
a pokud možno ani ne NE555, či cokoli, co se v počtu nožiček podobá brouku), prostě jen tak dva tři libovolné transistory) a nastavilo se koncové napětí trymrem, při kterém by přešel do pulzního režimu nebo jen po nabití náhle vypl. Prostě něco, co by se po případném kolapsu dalo hromadně vyrábět na koleně a k pájecím bodům vytvořených z mosazných hřebíků natlučených ve smrkovém prkénku pájet měděným pájedlem s držadlem od pilníku ohřívaném v ohništi kuchyňského sporáku.)
/skúsim pohladať zdroj/
