Kolaps civilizace
„Nás se to netýká“, říkáme si s blahosklonnou nadřazeností, čteme-li zprávy o situaci během hurikánu Katrina nebo nově o rabování po zemětřesení na Haiti. Maximálně pokýváme hlavou, prohodíme pár povinných slov o utrpení nevinných lidí, zamáčkneme slzu, a aby se svědomí umlčelo, tak pošleme dárcovskou DMS a vyjádříme lítost či výraz soucítění ve svém blogu. Následně si otevřeme pivo a v teple domova se s plným žaludkem podíváme na další zprávy z místa katastrofy v televizi. Ani nás nenapadne, že do podobné situace se můžeme lehce dostat i my a nejsme na to vůbec připraveni.
Již dlouho žijeme v civilizační bavlnce. Máme plno jídla a energií, můžeme komunikovat s kým chceme a odkud chceme na celém světě. Můžeme cestovat prakticky kamkoliv se nám zachce s výjimkou některých totalitních zemí. Jsme zvyklí na silové struktury státu jako jsou policie a vojsko, předpokládáme zásah hasičů, případně záchranářů a zdravotníků i při sebemenší šlamastice. Však on se o nás někdo postará. On někdo přijde a celou situaci vyřeší, vždyť platíme daně, ne?
Nadáváme na silničáře, když napadne hromada sněhu a také když nemůžeme kráčet suchou nohou po chodníku. Předpokládáme automaticky, že máme k dispozici zdravotní péči téměř zdarma a nejsme schopni akceptovat i těch hloupých 30 korun. Obchody máme plné jídla a mnoho jídla vyhazujeme, protože ho nejsme schopni spotřebovat. A dělat si nějaké zásoby? Proč, když všude jsou dobře zásobované obchody a cokoliv potřebujeme si prakticky kdykoliv ve dne v noci můžeme koupit. Jsme taková banda přerostlých rozmazlených dětí, které mají prakticky vše, nač si vzpomenou a mnohdy si toho neváží. Vůbec si neuvědomujeme si, jak moc a jak snadno jsme zranitelní.
Málokdo z nás opravdu ví, co je to hlad, nebo nouze. Téměř nikdo z nás nebojuje a nikdy nebojoval o holý život a přežití. Tyto situace jsou pro většinu lidí z oblasti sci-fi a někdo si raději ani nepřipustí, že by se to někdy mohlo stát i jemu. A přitom žijeme ve společnosti, kde stačí málo a všechny naše jistoty se zhroutí jako domeček z karet. Představte si Den, ano s velkým D, protože na něj asi nikdo, kdo ho prožije, nezapomene. Ten Den je v budoucnosti a přijde tak určitě, jako v zimě přichází sníh. Tedy nikoliv v přesné datum ale tehdy, až uzraje doba a sejdou se ty nešťastné události. Den, kdy přestanou fungovat věci, na které jsme si tak zvykli a které považujeme za samozřejmost. Den, kdy najednou nebude policie, nebudou snadno dostupní lékaři a rychlá zdravotnická pomoc, nebudou vojáci, nebudou hasiči a záchranáři. Den, kdy se zhroutí základní pilíře naší technologické civilizace. Den, kdy se nám uspořádá novým způsobem žebříček hodnot.
Příčiny kolapsu
Kolaps civilizace není jen akademická debata. Je to reálná hrozba, která nad námi visí jako Damoklův meč. Polehoučku, potichoučku jsme totiž opustili stav ekonomiky, kdy neexistoval nějaký globální prvek, jehož vyřazením by došlo k totálnímu kolapsu společnosti. Ještě v 19. století byste takový prvek hledali marně. Vše se začalo měnit v období po druhé světové válce, respektive ve druhé polovině 20. století, kdy se plným proudem rozběhla globalizace a došlo k větší závislosti na ropě potažmo elektrické energii (EE). S nástupem 21. století pak došlo a dochází k zvýraznění závislosti, zvláště pak na EE, respektive mikroelektronice a informačních technologiích (IT). Dojde-li k jejich výpadku, nastává pro čím dál tím větší množství lidí obrovský problém.
Výpadek internetu byť jen na několik hodin je schopen sám o sobě způsobit miliardové škody. Přerušení komunikace mobilními telefony mnohým lidem znemožní, nebo alespoň velmi znesnadní vykonávat svou práci.
Pokud někde v obchodě ještě v polovině sedmdesátých let minulého století vypadl proud, prodavačka rozsvítila svíčku a chleba vám prodala tak jak tak. Dnes? Zapomeňte na to. Vzpomínám si na historku, kdy v jednom nejmenovaném velkoobchodě měli výpadek informačního systému. Má objednávka již byla nachystaná, papíry vytištěné a vše stačilo převzít a podepsat, ale skladník mi ji nevydal, protože nedokázal ověřit moji autorizaci. Občanský průkaz neakceptoval a tak chtě nechtě jsem musel dorazit znovu další den. Absurdní? Jistě, ale typické. Zkuste platit kartou, nemůže-li obchodník validovat platbu. Zkuste zjistit cenu zboží, když nefungují čtečky čárových kódů a počítače. A to jsou jenom drobnosti. Jsme čím dál tím závislejší na elektronice, výpočetní technice a internetu. Čím dál víc na vše spoléháme a zároveň jsme čím dál méně schopní pracovat při byť i drobném výpadku.
Paradoxně společnosti, které jsou z našeho pohledu zaostalé, nemají s podobnými závislostmi problém. Nikdy nepoužívaly, či v omezené míře používají elektrický proud a tak jeho případná absence není pro ně praktický problém. Zato ve vyspělých ekonomikách západu, mezi které můžeme s klidem zahrnout i naši zemi, si většina lidí až příliš zvykla na moderní technologie. Dvě třetiny městských domácností nemá doma jídlo na delší dobu jak na 48 hodin. O vodě ani nemluvím. Všeho je dost a všechno se bere tak nějak automaticky. Pobaví mě, když ve zprávách vidím rozhovor s paní z nějaké odlehlé vesnice, která je nešťastná z toho, že už druhý den po sněhové kalamitě nejde proud a všechno maso v mrazničce rozmrzne (!!!), přičemž na pozadí je ohromná kupa sněhu. Lidé už ztratili základní instinkty. Vždyť stačí obsah mrazničky přestěhovat do té hromady a posolit a ztuhlé na kost to vydrží další a další dny, dokud bude sníh... Paní má ale zažitý stereotyp mrazničky a toho se drží zuby nehty.
Komplexnost závislosti na technologii - uvědomme si, jak moc jsme na EE (elektrické energii) závislí.
Předně si nerozsvítíme. Tahle banalita nám výrazně zkrátí den. Kdo z nás má dnes doma funkční petrolejku s dostatečnou zásobou petroleje, nebo jiné podobně použitelné svítidlo fungující bez EE? V mnoha domácnostech nalezneme svíčky většinou z dušiček či starého adventního věnce, ale to je opravdu nouze nejvyšší a jak dlouho vydrží, den, dva?
Budeme mít problémy s vodou. Většina vodních zdrojů využívá pumpy napájené EE. Klasické ruční pumpy a studny už málokde naleznete. Ve městech se voda čerpá do vodojemů a její zásoba není neomezená. Každé spláchnutí záchodu, každý kapající kohoutek, každé omytí rukou tuto vodu spotřebovává, až nakonec kohoutky vyschnou.
Budeme mít problémy s teplem a vařením. Všechna důležitá technologická čerpadla fungují na EE, tedy i ta oběhová pro vytápění. A i když budeme mít systém, který funguje bez čerpadel, stále tu máme čidla a ventily, které nebudou fungovat či zůstanou uzavřeny. Dnes už míst, kde se dá topit bez EE je málo. Mikrovlnné trouby, indukční a odporové vařiče, to všechno nebude fungovat, a kdo se raduje z toho, že má zavedený plyn, tak i toho zklamu. Bez EE tlak plynu v potrubí poměrně rychle klesne, protože nebude jak ho transportovat. Na ohřívání jídla a teplo zbude klasický oheň a kamna. Kde je ale v panelákovém bytě vzít a hlavně, kde sehnat palivo?
Budeme mít problémy s dopravou. Ještě stará škodovka třeba 1000MB fungovala bez nějaké elektroniky. Rozdělovač byl mechanický a jediná zranitelná věc byla indukční cívka na generování výboje. I ta ale byla poměrně snadno opravitelná i v provizorních podmínkách. Dnešní auta jsou plná elektroniky a při jejím poškození je oprava jinak než ve specializované dílně nemožná. Jediným fungujícím dopravním prostředkem zůstane kolo, kůň či staré auto.
Nebude žádná komunikace na dálku. Prakticky všechny komunikační prostředky jsou přímo na EE závislé. Budou-li navíc vyřazeny satelity, bude návrat k normálu velmi obtížný.
Budeme mít problémy s jídlem. Jsme totiž navyklí používat lednice a mrazničky. Protože ty ale bez EE nefungují (s výjimkou starých plynových typů, které ale už nikde nenajdeme), nebudeme schopni udržovat potravu v jedlém stavu po delší čas a vše se bude rychle kazit. Kdo nezná technologie našich pradědečků a prababiček má smůlu.
Budeme mít problémy s lékařskou péčí. Základní ošetření se dá udělat samozřejmě bez přístrojů, ale jakékoliv podstatnější vyšetření je bez nich takřka nemožné. Pro mnoho pacientů se dlouhodobý výpadek EE rovná prakticky rozsudku smrti.
Možné příčiny kolapsu
Kolaps nastane v okamžiku, kdy dojde k zásadnímu narušení klíčových technologických celků na kterých jsou závislé další technologie. Může k němu dojít rozličnými způsoby, ať již lokálního, nebo globálního charakteru.
Lokální kolaps je pravděpodobně dočasného charakteru a lze předpokládat, že se společnost po nějaké době vrátí opět k normálu na úroveň okolního světa, pokud doba kolapsu nebude zneužita okolními nepostiženými zeměmi k obsazení bezbranného území. Případný větší lokální kolaps západního světa může být zneužit k násilnému šíření islámu, nebude-li přímo právě k tomuto účelu takový kolaps vyvolán. Také se dá předpokládat, že při lokálním kolapsu dojde od okolních civilizovaných zemí k alespoň částečné humanitární pomoci, přestože zkušenosti ukazují, že nebývá nijak pružná.
Globální kolaps pak může nastat na velikých územích čí kompletně na celé Zemi. Z tohoto kolapsu se civilizace jen tak jednoduše nevzpamatuje a bude záležet na mnoha faktorech, jestli se kdy či vůbec podaří obnovit bývalou technologii a vědu.
Znám několik více či méně pravděpodobných scénářů, které mohou způsobit lokální či globální kolaps civilizace. Kolaps si mohou lidé způsobit i sami, například zhroucením finančního systému. Z milionářů se přes noc stávají chudáci, není za co směnit zboží, protože peníze ztratily hodnotu. Frustrace a nespokojenost vyžene lidi do ulic a následné nepokoje a násilnosti jsou schopny kolaps přivodit. Může to být nějaká přírodní katastrofa jako je třeba zemětřesení, hurikán, tornádo, výbuch sopky či jiná událost. Ty jsou ale většinou lokální a místní. Pomineme-li pád přiměřeně velkého asteroidu, přepólování magnetického pole Země (které je podle některých studií na spadnutí) nebo explozi supervulkánu ( např. Yellowstone), kteréžto události také nejsou pravděpodobnostně zanedbatelné, existují scénáře mnohem pravděpodobnější.
Může to být pandemie nějaké nemoci, která ovšem nezastihne celou Zemi naráz a bude možné se na ni svým způsobem připravit. Kolaps by byl pak zapříčiněn neschopností přeživších či zdravých účinně obhospodařovat stávající technologické celky a následně jejich vyřazením z provozu. Mnohem horší a zároveň pravděpodobnější je ale katastrofa spojená s naší největší slabinou, tedy naší závislostí na EE a IT. Malý jaderný výbuch ve stratosféře či výše nad Zemí spolehlivě zničí veškerou elektroniku a rozvody energií v širokém okruhu několika tisíc km od epicentra. Stále by to byl ale pouze lokální, i když opravdu velký výpadek. Představme si, že by k této události došlo ve výšce 200 km nad Prahou. Prakticky celá Evropa by upadla do kolapsu a tmy. Nastal by takzvaný Velký Blackout.
O globální kolaps by se mohlo, a také to jednoho krásného dne s největší pravděpodobností to udělá, postarat naše Slunce. Šikovná erupce, která vyvrhne dostatečně mohutný proud energeticky nabitých částic směrem k Zemi s dostatečnou intenzitou, který je schopný vyřadit z činnosti veškeré elektrické rozvody a poškodit většinu elektroniky, vyřadit všechny satelity na geostacionárních drahách a rozkmitat magnetické pole Země tak, že by vyhořela většina dálkových vedení a trafostanic. Pro tuto civilizaci by to mělo opravdu vážné následky.
Krátký hypotetický scénář kolapsu
Hypoteticky si představme, že k Zemi doputuje mohutná Sluneční erupce. Prakticky okamžitě bude zlikvidována veškerá satelitní komunikace. Přestane fungovat GPS systém. Rychle letící oblak nabitých částic rozkolísá magnetické pole Země a sekundárně sám bude zdrojem elektromagnetického záření o vysoké intenzitě, které bude indukovat na anténách a vodičích zařízení na celé Zemi bludné proudy. V dálkových vodičích se naindukují proudy o velké intenzitě, dojde k požárům a zkratům v celé rozvodové soustavě. Pulzy šířící se elektrickým vedením poškodí a vyřadí z činnosti větší část elektroniky a poškozena bude také ta nezávislá v automobilech či přenosných spotřebičích. Polární záře bud vidět i na rovníku. Během velmi krátké doby přestane fungovat EE a většina elektroniky bude nenávratně poškozena. Spadne většina letadel, zbytek nouzově přistane s ručním řízením bez autopilota.
Den 0
V odpoledních hodinách dochází k náhlému globálnímu výpadku způsobenému neočekávanou sluneční erupcí. Přesto že byla vědci avizovaná s určitým předstihem, běžní lidé na tuto správu nijak nereagovali. Okamžité ztráty na životech jsou minimální, nepočítáme-li pády letadel a dopravní nehody. Zaseknuté výtahy se většinou daří otevřít. Lidé jsou spíše znechucení, protože vypadla síť mobilních operátorů a nefunguje i drátový telefon, přestaly jet dopravní prostředky a pravděpodobně večer neuvidí svůj oblíbený seriál o růžových vztazích či nenavštíví místní diskotéku. Mnozí se vydají ze svých pracovišť domů pěšky. Čeká se na policii a armádu, která ovšem nepřichází. Čeká se na nějaké, nikdo sice neví jaké, opraváře, ale ti také nepřicházejí. Dochází sice k pokusům něco zorganizovat, ale nikdo neví co, jak a hlavně všechno selhává na neschopnosti rozumně komunikovat. Svět se najednou neskutečně zvětšil. Cesta z práce netrvá minuty ale hodiny.
Těch pár vojáků, kteří jediní mají prostředky, aby výpadku odolali, se starají o sebe nebo o vládní představitele. Na celý stát je jich proklatě málo. Všichni lidé reptají, co že se to děje. Některým se podaří dorazit domů a s rodinou si udělají černou hodinku při svíčkách. Stále se čeká na záchranáře. První večer na ulicích je zlověstná tma a ticho, přerušované sporadickou střelbou křikem a nářkem. To si zločinci uvědomili, že policie je nefunkční a nefungují ani alarmy v obchodech. Mnohé sklady a obchody se tak staly pro ně pomyslným zlatým dolem. Většina věcí, které tu noc ukradnou, bude mít ale v budoucnosti hodnotu odpadu.
Den 1
Všichni se probouzí do podivně tichého dne. Mnohé domácnosti zjistí, že jejich zásoba potravin je povážlivě nízká a otcové se vydají shánět něco do obchodů. Někteří obchodníci naivně otevřou a někteří nasadí spekulativně vyšší ceny. Paradoxně peníze v tomto okamžiku ztrácejí čím dál tím víc svou hodnotu, protože za chvíli z nich budou pouhé papírky, ale lidé je ze setrvačnosti akceptují. Lidé, co spoléhali pouze na platební karty jsou na tom nejhůř. Nemají totiž ani ty pomyslné bezcenné papírky, aby je vyměnili za poslední jídlo.
V domech přestává téct voda, protože se stihly vypustit vodojemy a není jak je znovu načerpat. Až pozdě dojde mnohým lidem fakt, že si měli udělat alespoň zásobu do vany a každé spláchnutí záchodu bylo neskutečným plýtváním.
Na ulicích se tvoří hloučky lidí, kteří diskutují a dožadují se nějaké armády a policie. Nadávají a stále čekají, kdy se někdo o ně postará. Nikdo ale nejde. Dochází k prvním projevům násilí a rabování. Pořád ale ještě panuje civilizace a nějaký řád. Jak ale dochází potraviny stále většímu počtu lidí, řád se mění v chaos.
Na noc se všichni uzavřou ve svých bytech a domovech. Na ulicích již není bezpečno. Je ticho, přehlušené již častější a intenzivnější střelbou. Mnozí lidé se snaží bránit svůj majetek s jakoukoliv zbraní v ruce. Zbraň a střelivo mají náhle cenu zlata.
Den 2-7
Jako první rabování odnášejí supermarkety. Ti chytřejší se zásobují potravinami, ti hloupější berou bezcennou elektroniku. Většina lidí nemá jak věci vůbec odnést. Strhává se bitva o kola o potraviny, prostě o cokoliv. Jsou první mrtví. Vyrůstají první barikády, vytvářejí se první sdružení ke kolektivní obraně - domobrany. Někteří lidé, zvláště ti, co neměli žádné zásoby, požadují odebrat potraviny všem a zavést přídělový systém. Když neuspějí, vydají se rabovat a sehnat si jídlo za každou cenu. Neváhají používat násilí. Policie a armáda nikde. Město se pomalu propadá do stále většího chaosu. Dosud jakýmsi způsobem fungující nemocnice kolabují. Někteří doktoři se začali více zajímat o svou rodinu, než o obecné blaho. Z města míří slabý proud uprchlíků na venkov. Noci jsou tiché, přerušované křikem násilí a střelbou. Mrtvých je přibližně 5% z původního počtu obyvatel.
Druhý týden
Většině lidí ve městech došly zásoby potravin a dochází i voda. Vytvořily se hlídané uzavřené oblasti s vlastní samosprávou a zásobami. Málokdo už čeká nějakou policii či vojsko. Propukají první ozbrojené konflikty. Kdo si sehnal nějakou zbraň, má výhodu. Z města míří silný proud uprchlíků na venkov. Na venkově se opevnily celé vesnice, u silnic hlídkují samozvaní vybírači mýta. Přepady a násilí jsou na denním pořádku.
Třetí – šestý týden
Městem se potulují bandy ozbrojených zločinců vedených převážně bývalými kriminálníky. Chodí dům od domu a rabují a nemají slitování. Narazí-li na účinný ozbrojený odpor, takovému místu se zatím raději vyhýbají. Je spousta jiných míst, která ještě nenavštívili, mnoho bytů, kde se skrývá tučná kořist a povyražení. Vznikají opevněná centra, kde je svépomocí dodržováno právo a pořádek a která jsou bráněna proti vnějším agresorům. Pomalu dochází voda a potraviny z nashromážděných zásob. Podnikají první výpravy na venkov za účelem směnného obchodu. Krajinou se potulují skupinky hladových lidí. Pojem „loupeživá banda“ má opět reálný základ. Dochází k prvním lokálním válkám gangů. Počet mrtvých roste, 20% lidí už kolaps nepřežilo. Přicházejí první útržkovité zprávy z okolního světa. Fungující elektronika, která má smysluplné použití je vyvažována zlatem stejně jako baterie.
Druhý měsíc.
Situace se částečně stabilizuje. Jsou vymezeny místní sféry vlivu, vznikají nová mocenská centra, začínají se obnovovat technologie 19. a počátku 20. století. Úbytek obyvatelstva oproti stavu před kolapsem je přibližně 20-30%. Panuje hlad, protože neexistuje rozumná distribuce potravin. Nejlépe prospívají komunity, které se uchýlily na středověké hrady s jednoduchou a účinnou obranou.
------------------------------------------------
Části textu byly převzaty z připravované knihy.
Budu vděčný za jakékoliv faktické připomínky a postřehy.
Zdroj:
http://pavelkolar.blog.idnes.cz/c/11996 ... izace.html 
reklama
reklama
to jsou mi věci wanastovi
