Jeff VanderMeer: Borne

...aneb pro chvíle oddychu a relaxace. Pouze k tématu.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ulfhednar
Příspěvky: 2546
Registrován: 09.06.2020 13:24
Pohlaví: muž

Jeff VanderMeer: Borne

Příspěvek od Ulfhednar »

Jako většina VanderMeerovo knih (Anihilace) je to takové hutné, těžko uchopitelné, sklížené z parádně vymyšlených fantastických obrazů a nápadů a přesto to tak nějak drhne a často ztrácí tah na branku. Buďto VanderMeerovu hru přijmete a knihu si užijete, nebo ji otráveně nedočtete. Není to akční věc, ačkoliv je plná krve a umírání (to je ale jen nepodstatnou kulisou k přemýšlení o tom, co to vlastně je život), fantastických velkolepých obrazů a vůbec celý jeho svět biotechnologického Armageddonu je spektakulární. Přesto to na hodně lidí fungovat nebude.
Mimochodem už u Anihilace jsme si říkal, že když ne autor, tak Garland a jeho výtvarníci museli trochu pričuchnout k DMT. U Borna mám ten pocit také.
Stálo by to za zfilmování.
Každopádně obraz medvěda Morda se z hlavy jen tak nevypaří.
Mrtvá ploutev, třepetání žaber, odtělesněný třas, pleskavě lezoucí cosi, co mělo správně mít čtyři nohy a mělo dvě. Jakési svinuté krevetky uvězněné v kalužích, kde se dokola líhly a umíraly, líhly a umíraly, stále jeden a ten samý organismus. Samoplodící. Toxický. Uzavřený okruh. Kus genetického materiálu zaklesnutý do sebe, věčný, nekonečný, ale zároveň nikdy skutečně živý. Kdo? Co za lidi to tu vytvořilo?
Zvláštní, co si člověk zapamatuje a co ne. Vzpomínám si, jak mi nohy zapadaly do mokrého písku, jako by nás chtěl vcucnout, a vzpomínám si na medvědův vyšinutý výraz, na téměř lidský nedostatek ohledů k vlastnímu bezpečí, s nímž se hnal po písku na opačném břehu první laguny a při každém kroku zavrčel. Vzpomínám si, co Wick říkal, ale ne proč. Byla jsem zalitá v jantaru nebo se ze mě znovu stal duch. Dívala jsem se na medvěda, jako by mě pohled na vlastní blížící se smrt hypnotizoval. Jen jsem stála a doufala, že nás boční dveře propustí dovnitř, ničeho jiného jsem nebyla schopná.
Medvěd se hnal, byl plný života, plný ohně, a my oproti němu byli osamělí a malí, hrozně malí. Ten kontrast v sobě měl něco hlubokého, co jsem nedokázala přesně postihnout.
Óðinn á yðr alla
Odpovědět