Jak se odpojit od systému II.
-
Fabulous
- Administrátor
- Příspěvky: 8788
- Registrován: 17.09.2011 21:33
- Pohlaví: nevím, skryto ve špeku
- Bydliště: Praha a okolí
- Kontaktovat uživatele:
Jak se odpojit od systému II.
Založeno na přání
Re: Jak se odpojit od systému II.
Děkuji za založení 
Nuže, předchozí téma jsem si přečetl. Myšlenkově je nosné, ale směřuje specifickým směrem (ve smyslu totálních odpojenců - bezdomovců). Požádal jsem o založení separátního tématu, protože bych jej chtěl pojmout trochu jinak -- úvahově, plánovitě.
Tak. Toto je můj první příspěvek na rozpad.cz. Jsem rád, že jsem na fórum s touto tématikou narazil, ačkoliv, jak se přiznám, rozpad západní společnosti považuji, jaksi, za samozřejmou, doprovodnou věc, která přirozeně vyplyne z konzumní kultury, plundrování země, populační expanze, politického populismu, atd., atd. Nekladu si tedy otázkou jestli rozpad nastane, ale kdy nastane. A cíl mých případných úvah (zatím jen úvah, postrádajících realizaci!) je jasný: být optimálně připraven, a v SHTF době být již (částečně) nastavený do postkonzumního životního stylu, abych tak mohl učinit co možná nejméně bolestivý, plynulý přechod. Téma doby, kdy nastane kolaps se mi zdá aktuální, a myslím, že má smysl se k němu zamýšlet (chci to stihnout, chci být připraven!)
Jak asi už bude patrné, ideově je mi blízký systémový přístup (Římský klub, holistické analýzy únosnosti systémů, míra resilience přírodních systémů), a taky trochu sleduji, co se ve světě děje. Když v roce 1972 dr. Meadows s kolegy popsal ony možné scénáře z Limits to Growth, nebylo by úplně košér předpokládat, že skutečnost bude sledovat předvídanou křivku přesně (průběhem této křivky zamotala např. ropná krize v pol. 70. let, současná (šílená!) těžba ropných písků v Kanadě, atd.); co je však podstatné, civilizace stále postupuje podle Meadowsem předložené křivky/přístupu "business as usual", tj. "strčme hlavy do písku, a předstírejme, že žádné limity neexistují" (a přitom bylo v systémové analýze Limits to Growth předloženo snad 11 dalších, příznivějších prognóz (kdyby tak lidstvo myslelo dlouhodobě a udržitelně)). Proto je pro mě rozpad jasnou otázkou kdy. No, a ono bude fajn býti připraven.
Vzhledem k tomu, že ze současného systému nejsem nadšený (kapitalismus glorifikující motto greed is good, absence společenské odpovědnosti, reklamy, šeď velkoměst a přeplněné tramvaje, hluční lidé, absence smyslu v pracovním životě a nutnost participace v tomto absurdním ekonomickém kolotoči (kde jako člověk příměstský jsem nucen do práce docházet, abych si zpětnou výměnou barevných papírků zajistil základní životní potřeby)), chtěl bych pozvolna začít ze systému vystupovat už teď.
Tzn. chci minimalizovat svoji závislost na systému, přecházet na soběstačný způsob vyžití (ne absolutně, ne radikálně -- protože nějaká (zdravá) forma sociální interdependence (vzájemného spolehnutí se na druhého) může býti prospěšná).
Otázkou je, jak na to
Doteď věc plánuji asi takto: následujících pět let se ještě budu plácat (no jo, opožděné vzdělání); poté se zaměřím na vydělávání peněz, a s tímto si pokusím postupně realizovat své řešení na odpojení ze systému/přípravu na rozpad.
Proč peníze? Protože za peníze (dokud se stále předstírá, že ty barevné papírky mají hodnotu) si člověk koupí to (subj.) nejcennější: svobodu. Svobodu, nikoliv harampádí, prestiž, či sociální status. Protože nechci chodit do práce, účastnit se krysích závodů, a pět dní týdně tak zabíjet svůj život -- protože namísto nesmyslných, bezpáteřních korporátních politik pak člověk může, když bude šikovný, třeba prodávat 3D modely na TurboSquidu (hezky po internetech). Což sice také není nihilistovo 100% řešení, ale aspoň si to člověk uspořádá po svém.
Přemýšlím tedy o koupi pozemku o velikosti 1-10ha, v odlehlé (pří)horské oblasti, někde na pokraji lesa. Bral bych pozemek typu les, louka, pole, a můj přechod k postkonzumnímu životu by byl postupný, neuspěchaný. Tj. nechat půdu odpočívat a/nebo připravit ji, a pár let třeba nic nezasévat; vysadit si třebas ovocný sad, vyřídit si stavební povolení (pokud nutno) a postavit si zde skleník, chatku, fotovoltaiku nebo větrník; příp. k účasti přesvědčit pár spolehlivých kamarádů téže rozpadlického ducha, atd.
Otázkou je, zda-li se něco takového dá stihnout (počítám časový horizont patnácti let, a počítám, že to snad půjde).
Další otázkou je, nakolik je tato moje představa realizovatelná. Zde budu rád, když mi tuto představu rozbijete, příp. poopravíte, a podobně.
Například: kde budeš brát ty, jelimane, pitnou vodu?
Obdobně, moc netuším, jak je to třeba se stavebním povolením, možností zakoupení pole/louky a následným vyváděním ve smyslu zásahů do tohoto terénu (stromy, remízky, chatka). Též nevidím do problematiky bonity půdy (a do možnosti její obnovy po jejím příp. plundrování monokulturami a pesticidy).
Co je však na tomhle všem poutavé, je fakt, že si svoji existenci člověk může zařídit po svém, a ne podle toho, jak praví mluvící hlavy v televizi a nudní lidé (což nesnáším).
Event. asi také bude praktičtější poohližet se po realitní nabídce menší zemědělské usedlosti, s pár přidruženými hektary půdy (jen se bojím, že půjde o nabídky výrazně překračující můj potenciální rozpočet).
Zkrátka si rád nechám poradit.
... a též se vůbec můžeme bavit o způsobech postupného, nenásilného přechodu do (výraznější) nezávislosti na systému.
Nuže, předchozí téma jsem si přečetl. Myšlenkově je nosné, ale směřuje specifickým směrem (ve smyslu totálních odpojenců - bezdomovců). Požádal jsem o založení separátního tématu, protože bych jej chtěl pojmout trochu jinak -- úvahově, plánovitě.
Tak. Toto je můj první příspěvek na rozpad.cz. Jsem rád, že jsem na fórum s touto tématikou narazil, ačkoliv, jak se přiznám, rozpad západní společnosti považuji, jaksi, za samozřejmou, doprovodnou věc, která přirozeně vyplyne z konzumní kultury, plundrování země, populační expanze, politického populismu, atd., atd. Nekladu si tedy otázkou jestli rozpad nastane, ale kdy nastane. A cíl mých případných úvah (zatím jen úvah, postrádajících realizaci!) je jasný: být optimálně připraven, a v SHTF době být již (částečně) nastavený do postkonzumního životního stylu, abych tak mohl učinit co možná nejméně bolestivý, plynulý přechod. Téma doby, kdy nastane kolaps se mi zdá aktuální, a myslím, že má smysl se k němu zamýšlet (chci to stihnout, chci být připraven!)
Jak asi už bude patrné, ideově je mi blízký systémový přístup (Římský klub, holistické analýzy únosnosti systémů, míra resilience přírodních systémů), a taky trochu sleduji, co se ve světě děje. Když v roce 1972 dr. Meadows s kolegy popsal ony možné scénáře z Limits to Growth, nebylo by úplně košér předpokládat, že skutečnost bude sledovat předvídanou křivku přesně (průběhem této křivky zamotala např. ropná krize v pol. 70. let, současná (šílená!) těžba ropných písků v Kanadě, atd.); co je však podstatné, civilizace stále postupuje podle Meadowsem předložené křivky/přístupu "business as usual", tj. "strčme hlavy do písku, a předstírejme, že žádné limity neexistují" (a přitom bylo v systémové analýze Limits to Growth předloženo snad 11 dalších, příznivějších prognóz (kdyby tak lidstvo myslelo dlouhodobě a udržitelně)). Proto je pro mě rozpad jasnou otázkou kdy. No, a ono bude fajn býti připraven.
Vzhledem k tomu, že ze současného systému nejsem nadšený (kapitalismus glorifikující motto greed is good, absence společenské odpovědnosti, reklamy, šeď velkoměst a přeplněné tramvaje, hluční lidé, absence smyslu v pracovním životě a nutnost participace v tomto absurdním ekonomickém kolotoči (kde jako člověk příměstský jsem nucen do práce docházet, abych si zpětnou výměnou barevných papírků zajistil základní životní potřeby)), chtěl bych pozvolna začít ze systému vystupovat už teď.
Tzn. chci minimalizovat svoji závislost na systému, přecházet na soběstačný způsob vyžití (ne absolutně, ne radikálně -- protože nějaká (zdravá) forma sociální interdependence (vzájemného spolehnutí se na druhého) může býti prospěšná).
Otázkou je, jak na to
Doteď věc plánuji asi takto: následujících pět let se ještě budu plácat (no jo, opožděné vzdělání); poté se zaměřím na vydělávání peněz, a s tímto si pokusím postupně realizovat své řešení na odpojení ze systému/přípravu na rozpad.
Proč peníze? Protože za peníze (dokud se stále předstírá, že ty barevné papírky mají hodnotu) si člověk koupí to (subj.) nejcennější: svobodu. Svobodu, nikoliv harampádí, prestiž, či sociální status. Protože nechci chodit do práce, účastnit se krysích závodů, a pět dní týdně tak zabíjet svůj život -- protože namísto nesmyslných, bezpáteřních korporátních politik pak člověk může, když bude šikovný, třeba prodávat 3D modely na TurboSquidu (hezky po internetech). Což sice také není nihilistovo 100% řešení, ale aspoň si to člověk uspořádá po svém.
Přemýšlím tedy o koupi pozemku o velikosti 1-10ha, v odlehlé (pří)horské oblasti, někde na pokraji lesa. Bral bych pozemek typu les, louka, pole, a můj přechod k postkonzumnímu životu by byl postupný, neuspěchaný. Tj. nechat půdu odpočívat a/nebo připravit ji, a pár let třeba nic nezasévat; vysadit si třebas ovocný sad, vyřídit si stavební povolení (pokud nutno) a postavit si zde skleník, chatku, fotovoltaiku nebo větrník; příp. k účasti přesvědčit pár spolehlivých kamarádů téže rozpadlického ducha, atd.
Otázkou je, zda-li se něco takového dá stihnout (počítám časový horizont patnácti let, a počítám, že to snad půjde).
Další otázkou je, nakolik je tato moje představa realizovatelná. Zde budu rád, když mi tuto představu rozbijete, příp. poopravíte, a podobně.
Například: kde budeš brát ty, jelimane, pitnou vodu?
Obdobně, moc netuším, jak je to třeba se stavebním povolením, možností zakoupení pole/louky a následným vyváděním ve smyslu zásahů do tohoto terénu (stromy, remízky, chatka). Též nevidím do problematiky bonity půdy (a do možnosti její obnovy po jejím příp. plundrování monokulturami a pesticidy).
Co je však na tomhle všem poutavé, je fakt, že si svoji existenci člověk může zařídit po svém, a ne podle toho, jak praví mluvící hlavy v televizi a nudní lidé (což nesnáším).
Event. asi také bude praktičtější poohližet se po realitní nabídce menší zemědělské usedlosti, s pár přidruženými hektary půdy (jen se bojím, že půjde o nabídky výrazně překračující můj potenciální rozpočet).
Zkrátka si rád nechám poradit.
... a též se vůbec můžeme bavit o způsobech postupného, nenásilného přechodu do (výraznější) nezávislosti na systému.
Re: Jak se odpojit od systému II.
Podle příspěvku nejsi žádný hlupák a rychlokvaška, je vidět, že nad tím vážně přemýšlíš. Po první řekněme intelektuální polovině příspěvku jsem čekal co z toho bude a bylo z toho víceméně zde několikrát probíraná klasika alá "samota, hektary, hospodaření, komunita".
Podle mě hodně záleží na tom, co jsi zač, míněno, co máš za sebou, co umíš, atd. Ona představa je jedna věc, ale realita druhá. Podle mě se s tímhle, respektive do tohohle musíš narodit. Pokud jsi měšťák pracující v kanceláři, který si řekl, že tohle by se mu líbilo, tak tudy cesta nevede... Moc si toho o sobě neprozradil, nějaké startovací podmínky, finance, nějaké dovednosti, řemeslo atd. takže dost těžko radit. Víceméně jsi jen nastřelil "snílkovskou" představu a toť vše.
Podle mě hodně záleží na tom, co jsi zač, míněno, co máš za sebou, co umíš, atd. Ona představa je jedna věc, ale realita druhá. Podle mě se s tímhle, respektive do tohohle musíš narodit. Pokud jsi měšťák pracující v kanceláři, který si řekl, že tohle by se mu líbilo, tak tudy cesta nevede... Moc si toho o sobě neprozradil, nějaké startovací podmínky, finance, nějaké dovednosti, řemeslo atd. takže dost těžko radit. Víceméně jsi jen nastřelil "snílkovskou" představu a toť vše.
Nikdy nenaser šest chlapů, když máš jen pětiranný revolver ...
Re: Jak se odpojit od systému II.
Jediná odpověď, která mě napadla je: ZEMŘÍT - tak unikneš ze systému
Jsem zvědav na nějaké smysluplné řešení... Já na žádné kompromisní nepřišel. zatím
Jsem zvědav na nějaké smysluplné řešení... Já na žádné kompromisní nepřišel. zatím
Foedum inceptu, foedum exitu.
Quis autem custodiat ipsos custodes?
Quis autem custodiat ipsos custodes?
Re: Jak se odpojit od systému II.
Tak ono je se odpojit a odpojit. Určité povinnosti budeš mít vždy (daně například)
Kdysi když jsem hrával airsoft, tak naším oblíbeným místem byly lesy v krušných horách na dohled od německých hranic. V těch lesech je něco velmi zajímavého. Stromy zcela zarostlá políčka se stranami cca 50-100m dlouhými. Jsou to většinou téměř čtverce a obdélníky na jejichž hranicích jsou vyskládané kamenné valy do výšky 1-3metry. Předpokládám že se jedná o pole sudetských němců, kteří v té krajině měli dříve pole. Hrálo se nám na tom velmi dobře. Ty kamenné valy byly zajímavým strategickým prvkem při naší hře. Proč to ale říkám, zjevně bonita půdy není to podstatné, podstatná je pracovitost a vůle. Protože jedině ta dokázala zřejmě staletí skládat při orbě vyorané kameny na hranice pozemků.
Tedy osobně bych volil co nevýše položené místo kde je zdroj aspoň 10 měsíců tekoucí vody, tak vysoko že se běžnému lenochovi nikdy nebude chtít tam chodit, tak vysoko že běžná 2x4 technika tam nevyjede. Dispozice případného domu by měla umožňovat sledovat perimetr po celém obdělávané ploše s potřebnou rezervou a s možností pozorovat hlavní přístupové trasy.
Takové místo se bude hledat špatně a ještě hůře kupovat. Cena za pozemek bude v řádu miliónu Kč.
Osobně si myslím, že první věcí, která by se měla zařizovat je energetická soběstačnost. Tedy investice do hybridní větrné a FV elektrárny. Díky tomu si člověk bude moci dopřát pohodlí a výší obranyschopnost. A úplně nultou věcí, která se musí vyřešit zajistit je do stejné věci zapálený partner/partnerka. Bez toho je to jen jiný druh sebevraždy.
V každém případě jakékoli další kroky v soběstačnosti nad již zmíněné dva body znamenají krutou, těžkou, nekonečnou, nudnou a svobodnou práci
Kdysi když jsem hrával airsoft, tak naším oblíbeným místem byly lesy v krušných horách na dohled od německých hranic. V těch lesech je něco velmi zajímavého. Stromy zcela zarostlá políčka se stranami cca 50-100m dlouhými. Jsou to většinou téměř čtverce a obdélníky na jejichž hranicích jsou vyskládané kamenné valy do výšky 1-3metry. Předpokládám že se jedná o pole sudetských němců, kteří v té krajině měli dříve pole. Hrálo se nám na tom velmi dobře. Ty kamenné valy byly zajímavým strategickým prvkem při naší hře. Proč to ale říkám, zjevně bonita půdy není to podstatné, podstatná je pracovitost a vůle. Protože jedině ta dokázala zřejmě staletí skládat při orbě vyorané kameny na hranice pozemků.
Tedy osobně bych volil co nevýše položené místo kde je zdroj aspoň 10 měsíců tekoucí vody, tak vysoko že se běžnému lenochovi nikdy nebude chtít tam chodit, tak vysoko že běžná 2x4 technika tam nevyjede. Dispozice případného domu by měla umožňovat sledovat perimetr po celém obdělávané ploše s potřebnou rezervou a s možností pozorovat hlavní přístupové trasy.
Takové místo se bude hledat špatně a ještě hůře kupovat. Cena za pozemek bude v řádu miliónu Kč.
Osobně si myslím, že první věcí, která by se měla zařizovat je energetická soběstačnost. Tedy investice do hybridní větrné a FV elektrárny. Díky tomu si člověk bude moci dopřát pohodlí a výší obranyschopnost. A úplně nultou věcí, která se musí vyřešit zajistit je do stejné věci zapálený partner/partnerka. Bez toho je to jen jiný druh sebevraždy.
V každém případě jakékoli další kroky v soběstačnosti nad již zmíněné dva body znamenají krutou, těžkou, nekonečnou, nudnou a svobodnou práci
Re: Jak se odpojit od systému II.
@the.marek: Jasně -- pojďme se podívat na ty schopnosti, dovednosti, řemesla, atd.
Vyrůstal jsem na vesnici. Akorát že oni z toho, milí a zlatí, v průběhu let, udělali předměstí (s čímž nesouhlasím, ale co nadělám). Dále v dětství: jedna chalupa, a ze strany druhých prarodičů druhá chalupa. Což bylo fajn: ohníčky, štípání dříví, řezání stromů, zahradničina, i nějaký drobný opravu chalup, dětský dřevěný dům ve výšině stromů, chytání ryb, atd.
Ze střední jsem si odnesl elektrikařinu; a ač dneska akorát občas opravuju počítače, ze zábavy, nebudu úplný nemehlo. Největší výzvu spatřuji ve schopnosti něco složitějšího postavit. Ale nemyslím si, že to je úplně ztracený -- až budeme opravovat dům, můžu se činit (příbuzní ve stavebnictví); s trochou nadsázky si pak člověk může i něco přečíst.
Uvědomuji si, že si vážím generace mých (našich?) otců -- na rozdíl od svých synů (s tím, že tu zobecňuji: použít a zahodit, generace krásných hochů s ručičkama nakřivo), tyhle schopnosti měli.
Za snílkovskou představu bych byl nerad -- snílkovská může být teď (praktická neznalost, dejme tomu), ale časem bych ji rád vypiloval do představy funkční.
Asi mi ani v tuto chvíli nemusí dávat smysl chtít to stavět na zelené louce, a asi nemusím přestřelovat do deseti hektarů.
Já ale ještě uvažuji z toho důvodu, zda-li bude koupě existujícího stavení ekonomicky možná (v průběhu let bych do pozemku a stavení snad dokázal investoval okolo 1-2 mil.), a zda-li tam bude klid (stalo se na chatě č.2: hned vedle si soused-mafián postavil hospodu, a nyní je z původně poklidného prostředí hlučná nalívárna).
Vyrůstal jsem na vesnici. Akorát že oni z toho, milí a zlatí, v průběhu let, udělali předměstí (s čímž nesouhlasím, ale co nadělám). Dále v dětství: jedna chalupa, a ze strany druhých prarodičů druhá chalupa. Což bylo fajn: ohníčky, štípání dříví, řezání stromů, zahradničina, i nějaký drobný opravu chalup, dětský dřevěný dům ve výšině stromů, chytání ryb, atd.
Ze střední jsem si odnesl elektrikařinu; a ač dneska akorát občas opravuju počítače, ze zábavy, nebudu úplný nemehlo. Největší výzvu spatřuji ve schopnosti něco složitějšího postavit. Ale nemyslím si, že to je úplně ztracený -- až budeme opravovat dům, můžu se činit (příbuzní ve stavebnictví); s trochou nadsázky si pak člověk může i něco přečíst.
Uvědomuji si, že si vážím generace mých (našich?) otců -- na rozdíl od svých synů (s tím, že tu zobecňuji: použít a zahodit, generace krásných hochů s ručičkama nakřivo), tyhle schopnosti měli.
Za snílkovskou představu bych byl nerad -- snílkovská může být teď (praktická neznalost, dejme tomu), ale časem bych ji rád vypiloval do představy funkční.
Asi mi ani v tuto chvíli nemusí dávat smysl chtít to stavět na zelené louce, a asi nemusím přestřelovat do deseti hektarů.
Já ale ještě uvažuji z toho důvodu, zda-li bude koupě existujícího stavení ekonomicky možná (v průběhu let bych do pozemku a stavení snad dokázal investoval okolo 1-2 mil.), a zda-li tam bude klid (stalo se na chatě č.2: hned vedle si soused-mafián postavil hospodu, a nyní je z původně poklidného prostředí hlučná nalívárna).
-
Joe Azbest
- Příspěvky: 918
- Registrován: 11.02.2014 10:56
Re: Jak se odpojit od systému II.
Aby už nebylo na nějakou připravu pozdě.Doteď věc plánuji asi takto: následujících pět let se ještě budu plácat (no jo, opožděné vzdělání); poté se zaměřím na vydělávání peněz, a s tímto si pokusím postupně realizovat své řešení na odpojení ze systému/přípravu na rozpad.
Re: Jak se odpojit od systému II.
Pokud jsi ve fazi planovani, zacni uzitecnym vzdelavanim. Ne dokoncit skolu, kterou delas kvuli praci, ale po vecerch cist ucebnice zemedelstvi. Pak i pri vyberu pozemku uz budes vedet, o co jde, jake jsou jeho limity vzhledem k poloze,vysce... a nenechas se opit rohlikem nejakym realitakem. Ucebnice chovatelstvi ulehci zacatky. Investuj do sebe, to je jedine, co ti nikdo nikdy nebude moct vzit, i kdybys nekdy musel byt treba namezdnym bezzemkem. Kazda informace, kazda dovednost se nekdy muze hodit.
- Co si myslíme, není názor, ale mínění.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
Re: Jak se odpojit od systému II.
Zdravím, pokusím se o svůj názor. Především fandím takovému přístupu. Již mnoho let se snažím takto dokormidlovat, ale je tu několi k bariér.
Pokusím se o nějaký náhled:
1/jsou věci, kterým neunikneš. Jak bylo v předešlém vlákně třeba poplatek za popelnici. Poplatek za hafo. Daň z pozemku a nemovitosti.Výpalné za TV či rozhlas.(TV si platí bytná, neb já TV nesleduji a odmítám to platit. Žijeme každý v jiném konci baráku). Možná další výdaje které mně nenapadají.
2/Pokud jde o elektřinu, lze být soběstačný do nějakého kompromisu. Ale musíš řešit vytápění a teplou vodu.Řešení je několik. To je ale na samostatnou diskuzi.
3/Nejspíš budeš žít někde „odloučeně“(jako já), a pak je tu problém. Auto ano nebo ne. Sakra velký problém. Já mám svinský kopec, tak snad jedině elektrokolo. Ale co v zimě? Zásoby si můžeš nechat dovést třeba spřátelenou duší či v nejhorším taxíkem. No problem. Problém je jinde. Potřebuješ se dostat 2x týdně na trénink(pro mně 20km), jednou za tři týdny na konzultaci k výuce jazyka(50km).Sednout do auta a nebo bus či train. Obé s obrovskou ztrátou času. Střelnici mám v místě, jen sejít kopec. To nemluvím o potřebách mého druhého Já. Bytné. Takže pořízení vehiklu, pravidelné TK, zákonná pojistka, občas servis( s moderním autem s kompjůtrem si moc nepomůžeš-zlatá stovka), nenažraný motor ve formě benzinu(nafty, plynu), ev. v pozdějším věku pravidelné lékařské prohlídky. Babo raď.
4/Pokud máš vlastní vodu(potůček, studna, vrt), no problem. Ušetříš za vodu a stočné.(My máme i vlastní čističku).
5/Ještě jsou další výdaje, za které musím dát chechtáky. Je to další výuka jazyku přes telefon, střelivo , doplatek za léky a nejspíš další, které se mně zrovna nevybavují.. K tomu jsou ještě další výdaje, hobby které musíš zaplatit. To mluvím jen za sebe, bytná má též svoje nároky.
6/Já jsem zasel již dávno, takže následovníky mám již na vlastních nohách. Tudíž žijeme a investujeme řekněme jen pro sebe. Když ale budeš mít „mladé“, sakra to potáhne ke dnu s realizací představ. Pokud budeš mít exklusivní práci a hlavně plat, nevidím problém (investice do času budoucího). Pokud budeš v příjmové hladině cca 80% obyvatelstva, tak je to z ruky do huby.
7/zapomeň na to, že si nějak přivyděláš přes net, prodejem třeba i vlastních výrobků nebo nápadů. Je monitorované aukro, bazoše všeho druhu, inzerty apod. Není nic jednoduššího, než aby trochu propracovaný SW toto „zpároval“. A věř, že vím o čem píšu. Jedině tak nějaký barter, asi jako já ti zpravím rozmetadlo či udělám nějaký ND, a ty mně dáš ze zabijačky. On i e-barter na netu může být problém. To je ale navětší povídání. Tak jako ostatní body.
8/pokud jde o pořízení „něčeho“, jsou v podstatě dvě možnosti. Buď pořídíš dráž a již provozuschopné k minimálním úpravám, a nebo za hubičku, ale ruinu, kterou musíš vybudovat. T.j v mnoha případech projekt, stavební řízení, kolaudace. Jednoduše a slušně boj s aparátem.
9/Pokud jde o ha pozemku, jsem poněkud skeptický. Sám mám zahradu asi 22ar. Cosi se dá na ní vypěstovat. Nedokáži si představit 5-10ha jak bych jej obdělával. Soused měl(než prodal 13ha), a to měl traktor, pluh, brány, secí stroj, horala, lištu a spostu dalšího. Já mám jen el. vrátek na proorání. Navíc, takové pole už nelze oplotit, a když tam budou zemáky, tak budou sklízet jiní než já. Pokud jde o soběstačnost řekněme v potravinách, tak to spíše vidím v chovu masa(slepice, IMHO nejleší produkt pro chov, králík, pašík, možná nějaký brojler či kruté maso, ev i ovce(mnoho let jsme je chovali, hlavně na kožešinu). Zelené a na seno mohu nadělat z příkop a kolem lesa. O to nikdo dnes nestojí. Pokud pole ve větší výměře, tak jen osadit tím, co smažka neseberou. Řepa, obilí, možná na seno. Dokonce i sad může být problém. Nějak si nedokážu představit, zaset obilí, třeba jej kosou utnu. Ale co pak. Budu to mlátit cepem nebo potom šlapat ať seto vymlátí? Nevím. Raději sousedovi udělám generálku na šroťáku a on mně dá pytel zrna.
Já se naučil v cca posledních deseti letech minimalizovat rodinné výdaje(co neutratíš, nemusíš vydělat). Přesto ale zůstává nemalá částka, kterou měsíčně musíme mít. A teď je na místě, kde k ní legálně přijít. A to je sakra problém.
Hodně invence a štěstí.
P.S. omlouvám se za delší písanku, ale ve dvou větách a nebo
to nejde.
Pokusím se o nějaký náhled:
1/jsou věci, kterým neunikneš. Jak bylo v předešlém vlákně třeba poplatek za popelnici. Poplatek za hafo. Daň z pozemku a nemovitosti.Výpalné za TV či rozhlas.(TV si platí bytná, neb já TV nesleduji a odmítám to platit. Žijeme každý v jiném konci baráku). Možná další výdaje které mně nenapadají.
2/Pokud jde o elektřinu, lze být soběstačný do nějakého kompromisu. Ale musíš řešit vytápění a teplou vodu.Řešení je několik. To je ale na samostatnou diskuzi.
3/Nejspíš budeš žít někde „odloučeně“(jako já), a pak je tu problém. Auto ano nebo ne. Sakra velký problém. Já mám svinský kopec, tak snad jedině elektrokolo. Ale co v zimě? Zásoby si můžeš nechat dovést třeba spřátelenou duší či v nejhorším taxíkem. No problem. Problém je jinde. Potřebuješ se dostat 2x týdně na trénink(pro mně 20km), jednou za tři týdny na konzultaci k výuce jazyka(50km).Sednout do auta a nebo bus či train. Obé s obrovskou ztrátou času. Střelnici mám v místě, jen sejít kopec. To nemluvím o potřebách mého druhého Já. Bytné. Takže pořízení vehiklu, pravidelné TK, zákonná pojistka, občas servis( s moderním autem s kompjůtrem si moc nepomůžeš-zlatá stovka), nenažraný motor ve formě benzinu(nafty, plynu), ev. v pozdějším věku pravidelné lékařské prohlídky. Babo raď.
4/Pokud máš vlastní vodu(potůček, studna, vrt), no problem. Ušetříš za vodu a stočné.(My máme i vlastní čističku).
5/Ještě jsou další výdaje, za které musím dát chechtáky. Je to další výuka jazyku přes telefon, střelivo , doplatek za léky a nejspíš další, které se mně zrovna nevybavují.. K tomu jsou ještě další výdaje, hobby které musíš zaplatit. To mluvím jen za sebe, bytná má též svoje nároky.
6/Já jsem zasel již dávno, takže následovníky mám již na vlastních nohách. Tudíž žijeme a investujeme řekněme jen pro sebe. Když ale budeš mít „mladé“, sakra to potáhne ke dnu s realizací představ. Pokud budeš mít exklusivní práci a hlavně plat, nevidím problém (investice do času budoucího). Pokud budeš v příjmové hladině cca 80% obyvatelstva, tak je to z ruky do huby.
7/zapomeň na to, že si nějak přivyděláš přes net, prodejem třeba i vlastních výrobků nebo nápadů. Je monitorované aukro, bazoše všeho druhu, inzerty apod. Není nic jednoduššího, než aby trochu propracovaný SW toto „zpároval“. A věř, že vím o čem píšu. Jedině tak nějaký barter, asi jako já ti zpravím rozmetadlo či udělám nějaký ND, a ty mně dáš ze zabijačky. On i e-barter na netu může být problém. To je ale navětší povídání. Tak jako ostatní body.
8/pokud jde o pořízení „něčeho“, jsou v podstatě dvě možnosti. Buď pořídíš dráž a již provozuschopné k minimálním úpravám, a nebo za hubičku, ale ruinu, kterou musíš vybudovat. T.j v mnoha případech projekt, stavební řízení, kolaudace. Jednoduše a slušně boj s aparátem.
9/Pokud jde o ha pozemku, jsem poněkud skeptický. Sám mám zahradu asi 22ar. Cosi se dá na ní vypěstovat. Nedokáži si představit 5-10ha jak bych jej obdělával. Soused měl(než prodal 13ha), a to měl traktor, pluh, brány, secí stroj, horala, lištu a spostu dalšího. Já mám jen el. vrátek na proorání. Navíc, takové pole už nelze oplotit, a když tam budou zemáky, tak budou sklízet jiní než já. Pokud jde o soběstačnost řekněme v potravinách, tak to spíše vidím v chovu masa(slepice, IMHO nejleší produkt pro chov, králík, pašík, možná nějaký brojler či kruté maso, ev i ovce(mnoho let jsme je chovali, hlavně na kožešinu). Zelené a na seno mohu nadělat z příkop a kolem lesa. O to nikdo dnes nestojí. Pokud pole ve větší výměře, tak jen osadit tím, co smažka neseberou. Řepa, obilí, možná na seno. Dokonce i sad může být problém. Nějak si nedokážu představit, zaset obilí, třeba jej kosou utnu. Ale co pak. Budu to mlátit cepem nebo potom šlapat ať seto vymlátí? Nevím. Raději sousedovi udělám generálku na šroťáku a on mně dá pytel zrna.
Já se naučil v cca posledních deseti letech minimalizovat rodinné výdaje(co neutratíš, nemusíš vydělat). Přesto ale zůstává nemalá částka, kterou měsíčně musíme mít. A teď je na místě, kde k ní legálně přijít. A to je sakra problém.
Hodně invence a štěstí.
P.S. omlouvám se za delší písanku, ale ve dvou větách a nebo
to nejde.Re: Jak se odpojit od systému II.
Přesně to je ten reálný pohled praktika, který ví, o čem mluví... Teď je na místě otázka, jestli stojí za to tohle vše absolvovat a usínat s plnou hlavou problémů, nejistotou, po čase možná depresemi a pocitem "svobody", která je ve finále právě tou největší nesvobodou a člověk je sám sobě vězněm a otrokem "svobody". Nebo žít normálně, nesnažit se za každou cenu o nějaké militantní extrémy, ale brát to prostě tak nijak přirozeně se zdravým úsudkem a rozumem, nepropadnout úplně nějakým katastrofickým představám, nepřizpůsobit tomu celý svůj život a prožít ho absolutně nepoužitelně s nějakým zdánlivým pocitem imaginární soběstačnosti. Existuje mnoho fází a mezistavů, které jsou podle mě ideální zlatá cesta. Tyhle extrémy jsou pro nějaké rodiny, kteří se do toho vyloženě narodí a plynule pokračují v mezigenerační rodinné tradici. Viz. Ukrajina, Rumunsko, potažmo i někde u nás v pohraničí nějaké pozůstatky tohoto asi budou.
Ono to prostě chce zapojit co nejvíce sebereflexe, realismu a kritického myšlení. Chce se to oprostit od představ, jak člověk ráno vstane, podojí kravku, nakrmí slepice a králíky, jde na políčko, obstará zahrádku, poseče trávu, mezitím si dá na louce sváču s kochačkou do údolí, zajde do lesa pro dříví, a večer si zapálí dýmku na zápraží... V reálu to bude spíš tak, že budete pořád nasraný dřít, výsledek skoro neuvidíte, bude to z ruky do huby, pořád budete někoho otravovat s něčím skrz auto, odvoz, pomoc s tímhle, pomoc s tamtím, v případě zranění, nemoci o tom snad ani rači nemluvit. Do toho si uvědomíte, že bez peněz to prostě nejde a je hromada věcí, který si prostě koupit musíte. Od systému se prostě nikdy neodstřihnete, prostě to nejde!
Ono to prostě chce zapojit co nejvíce sebereflexe, realismu a kritického myšlení. Chce se to oprostit od představ, jak člověk ráno vstane, podojí kravku, nakrmí slepice a králíky, jde na políčko, obstará zahrádku, poseče trávu, mezitím si dá na louce sváču s kochačkou do údolí, zajde do lesa pro dříví, a večer si zapálí dýmku na zápraží... V reálu to bude spíš tak, že budete pořád nasraný dřít, výsledek skoro neuvidíte, bude to z ruky do huby, pořád budete někoho otravovat s něčím skrz auto, odvoz, pomoc s tímhle, pomoc s tamtím, v případě zranění, nemoci o tom snad ani rači nemluvit. Do toho si uvědomíte, že bez peněz to prostě nejde a je hromada věcí, který si prostě koupit musíte. Od systému se prostě nikdy neodstřihnete, prostě to nejde!
Nikdy nenaser šest chlapů, když máš jen pětiranný revolver ...
-
Fabulous
- Administrátor
- Příspěvky: 8788
- Registrován: 17.09.2011 21:33
- Pohlaví: nevím, skryto ve špeku
- Bydliště: Praha a okolí
- Kontaktovat uživatele:
Re: Jak se odpojit od systému II.
Otázka zní: Proč se za každou cenu odstřihnout od celého systému? Vždyť některé jeho výdobytky (zdravotnictví) jsou mnohdy skvělé!
Já volím cestu omezení pouze parazitických "výdobytků". ČEZ, atd. Něco tomu státu dát přece musíme, aby nám sloužil
Já volím cestu omezení pouze parazitických "výdobytků". ČEZ, atd. Něco tomu státu dát přece musíme, aby nám sloužil
Re: Jak se odpojit od systému II.
Ano FABE,výdobytky zdravotnicví jsou na rozdíl od mnoha zemí sqělé. Na druhou stranu ale celý život do toho systému POVINNĚ odesíláš nemalý peníz. To ale na věci až tak moc nemění. Myslím si, že je určitá hranice, kterou je nutné akceptovat z hlediska výpalného státu. Od mnoha státních závislostí se však můžeš odpoutat a snažit se toto výpalné minimalizovat. Pořád ale zůstane kompromis, neb za jeho hranicí se staneš bojovníkem o přežití. Babo raď, kde je ta optimální hranice.
Re: Jak se odpojit od systému II.
No stejně je to otázka...
Orwellovsky nečnívat neznamená platit a být součástí systému.
Neplatit a chtít se vymanit znamená poutat pozornost.
no, nevím, co je lepší
Orwellovsky nečnívat neznamená platit a být součástí systému.
Neplatit a chtít se vymanit znamená poutat pozornost.
no, nevím, co je lepší
Foedum inceptu, foedum exitu.
Quis autem custodiat ipsos custodes?
Quis autem custodiat ipsos custodes?
Re: Jak se odpojit od systému II.
Souhlasím s the.markem a Fabulousem. Oni lidi ten zlý systém vytvořili dobrovolně, aby si usnadnili těžké žití. Leckdy to pak bohužel degeneruje (např. stát kecá do věcí, po kterých by mu nemělo nic být). Ale i tak je zřejmě mnohem lepší život v dnešní ČR, než ve vlastním soukromě vytvořeném postapu. Že by těch 9 hodin denně odpracovaných v korporátu byl tak strašlivej krysí závod - necítím to tak. Zbyde mi 15 hodin denně plus víkend plus dovolená jen pro sebe, své blízké a své záliby. A i v tom korporátu mě plno věcí baví a dává smysl, něco tam vyrábíme, lidi to používají.
Někde na samotě bych se udřel, jen aby rodina nechcípala hlady. A stejně bych s děckem se zaníceným slepákem upaloval s prosíkem do nemocnice, naráz by mi systém byl sakra dobrej.
Má smysl dělat si postapo už teď?
Za mě (jako příklad): pořídit (klidně do začátku pronajmout) zahradu a pěstovat zeleninu. Pořídit třeba včelstva. To je super, to dá člověku plno vědění a zkušeností pro zlé doby. A mimochodem, jde to udělat HNED TEĎ (začít můžeš v příští minutě, stáhni z uloz.to nějakou knihu o včelařství, do konce víkendu máš kus načteno a budeš mimo jiné vědět, že finančně, legislativně i prostorově lze hned zjara začít, netřeba pozemku ani drahého vybavení; ber to prosím jako příklad, ilustraci).
Někde na samotě bych se udřel, jen aby rodina nechcípala hlady. A stejně bych s děckem se zaníceným slepákem upaloval s prosíkem do nemocnice, naráz by mi systém byl sakra dobrej.
Má smysl dělat si postapo už teď?
Za mě (jako příklad): pořídit (klidně do začátku pronajmout) zahradu a pěstovat zeleninu. Pořídit třeba včelstva. To je super, to dá člověku plno vědění a zkušeností pro zlé doby. A mimochodem, jde to udělat HNED TEĎ (začít můžeš v příští minutě, stáhni z uloz.to nějakou knihu o včelařství, do konce víkendu máš kus načteno a budeš mimo jiné vědět, že finančně, legislativně i prostorově lze hned zjara začít, netřeba pozemku ani drahého vybavení; ber to prosím jako příklad, ilustraci).
Re: Jak se odpojit od systému II.
Co se týče toho zdravotnictví, tak je potřeba rozlišovat medicínu, jako vědu, tak je pokrok neuvěřitelný. A na druhé straně zdravotní systém, no a to je prostě klasický obchod. Ač platební podmínky někomu nemusí připadat fer, tak medicína jako taková kupředu nepůjde, pokud se do ní nebudou sypat peníze. Takže se domnívám, že ttady by třeba to odtržení bylo kontraproduktivní.
Re: Jak se odpojit od systému II.
Udělej si hospodu jako já , ani já nečekal že to funguje tak dobře . Když nebudeš hajzl tak tě budou mít lidé rádi . Hromady zásob všeho druhu jsou samozřejmostí . Za pár měsíců ošefuješ ostatní , farmáře různé obchodníky atd .. budeš moci nakupovat za ceny o kterých se ti ani nesnilo .
Systém ti nedovolí se odpojit , jen ho můžeš ojebávat .
, ani já nečekal že to funguje tak dobře . Když nebudeš hajzl tak tě budou mít lidé rádi . Hromady zásob všeho druhu jsou samozřejmostí . Za pár měsíců ošefuješ ostatní , farmáře různé obchodníky atd .. budeš moci nakupovat za ceny o kterých se ti ani nesnilo . Systém ti nedovolí se odpojit , jen ho můžeš ojebávat .
Vincit omnia veritas .
Re: Jak se odpojit od systému II.
Varianta hospoda, pokud funkční, bude určitě velice mocná. Jak patrno, z takové pozice na to jdeš ve smyslu "zasíťovanosti" mezilidských kontaktů, tedy skoro až ve smyslu komunitního vůdce (padne-li někdy systém).
Varianta hospoda by určitě vydala na samotné téma, a rád bych si to poslechl... ale zase, předpokládám, že to máš těžce vydřené, a že bychom tu pak přicházeli ke zkušenostem až příliš snadno.
Teď ještě přemýšlím, jestli jsem v předešlých příspěvcích vyzněl extremisticky, proti-systémově. Že to snad ani nebylo potřeba...
On systém má svoje fajn složky, že ano. Třeba to zdravotnictví (dokud je veřejně dostupné); a vůbec, lidé (odborníci, specialisté, ve smyslu stratifikace společnosti) se mohou specializovat a spolupodílet na běhu společnosti tak, aby ve výsledku toto této společnosti prospělo. Stinnou stránkou této komplexní společenské struktury (která prostupuje systémem, a narůstá) jsou nicméně různá lidská zvířata, která hrabou pro sebe, a která se utrhla z řetězu natolik, že nad nimi nikdo nemá kontrolu (to jsou pak, reklamy cílené na děti, nezdravá a návyková jídla, americká politická lobby za každou lumpárnu, atd.) A to vše ve jménu GDP (hrubého domácího produktu). Ono paradoxně, kdybychom na systému provedli "drobnou", koncepční úpravičku, a vyměnili GDP za index lidské spokojenosti (a skutečně tomu podřídili směrování všech cílů), rozpad společnosti by mi možná nefiguroval jako výchozí budoucnost. (Toto je ovšem naivní představa, protože svět byl dávno rozdělen na ty, kteří mají, a na ty, kteří nemají; karty jsou rozdané)
Ještě myšlenka k té rozumné spolupráci se systémem, a vůbec, s ostatními: primárním cílem lidského sdružování bylo původně usnadnění práce a dosahování cílů, ve smyslu vidiny lepších podmínek ("mít se dobře"); pak tedy přemýšlím, nakolik má smysl si to všechno do pomyslného rozpadu připravovat sám (tj. zahradničinu, zemědělčinu, stavitelství, elektrikařinu, atd., atd.) -- protože naučit se všechno sám, to protiřečí té ctnostné myšlence lidské spolupráce, a navíc takové břemeno člověku zakládá na slušnou (informační) neurózu. Nabízí se tedy i otázka smysluplného budování sociálních vztahů, a společného plánování (jen se obávám, že to by bylo zase na další téma (asi konkrétně: "jak své drahé přesvědčit ke zvážení/přípravě na nevalné vyhlídky budoucnosti, a jak přitom nepůsobit jako duševně chorý člověk" -- myslím, že takové témata tu v diskuzi zákonitě musela padnout )).
Jinak, děkuji SHABYmu za ten praktický pohled. Ano -- je fajn si to spočítat, je fajn vzít v potaz, že i minimalistický, soběstačně orientovaný životní styl bude v době existence státu něco stát (na poplatcích, atd.); co však považuji za optimální, je jakési směřování do finančního minima, které je jištěné jistou redundancí (tj., že je fajn, když si vystačíš s nějakými, řekněme, 5000Kč/měsíc, a ještě si k tomu pojistíš vlastním zdrojem elektřiny, jídla, atd. (ač na něco takového nelze spoléhat na 100%, a ač přežívat zimu pouze pojídáním jablek z vl. zahrádky nebude optimální řešení, že ano)).
Barter, směnný obchod, ve smyslu drobných specializací, kdy jeden druhému vypomůže tím, co umí, zní rozumně. Jen se přiznám, že nerozumím tvému bodu č. 7 (ten s obchodováním online a monitorovaném aukru). Tam jsem se poněkud ztratil.
Varianta hospoda by určitě vydala na samotné téma, a rád bych si to poslechl... ale zase, předpokládám, že to máš těžce vydřené, a že bychom tu pak přicházeli ke zkušenostem až příliš snadno.
Teď ještě přemýšlím, jestli jsem v předešlých příspěvcích vyzněl extremisticky, proti-systémově. Že to snad ani nebylo potřeba...
On systém má svoje fajn složky, že ano. Třeba to zdravotnictví (dokud je veřejně dostupné); a vůbec, lidé (odborníci, specialisté, ve smyslu stratifikace společnosti) se mohou specializovat a spolupodílet na běhu společnosti tak, aby ve výsledku toto této společnosti prospělo. Stinnou stránkou této komplexní společenské struktury (která prostupuje systémem, a narůstá) jsou nicméně různá lidská zvířata, která hrabou pro sebe, a která se utrhla z řetězu natolik, že nad nimi nikdo nemá kontrolu (to jsou pak, reklamy cílené na děti, nezdravá a návyková jídla, americká politická lobby za každou lumpárnu, atd.) A to vše ve jménu GDP (hrubého domácího produktu). Ono paradoxně, kdybychom na systému provedli "drobnou", koncepční úpravičku, a vyměnili GDP za index lidské spokojenosti (a skutečně tomu podřídili směrování všech cílů), rozpad společnosti by mi možná nefiguroval jako výchozí budoucnost. (Toto je ovšem naivní představa, protože svět byl dávno rozdělen na ty, kteří mají, a na ty, kteří nemají; karty jsou rozdané)
Ještě myšlenka k té rozumné spolupráci se systémem, a vůbec, s ostatními: primárním cílem lidského sdružování bylo původně usnadnění práce a dosahování cílů, ve smyslu vidiny lepších podmínek ("mít se dobře"); pak tedy přemýšlím, nakolik má smysl si to všechno do pomyslného rozpadu připravovat sám (tj. zahradničinu, zemědělčinu, stavitelství, elektrikařinu, atd., atd.) -- protože naučit se všechno sám, to protiřečí té ctnostné myšlence lidské spolupráce, a navíc takové břemeno člověku zakládá na slušnou (informační) neurózu. Nabízí se tedy i otázka smysluplného budování sociálních vztahů, a společného plánování (jen se obávám, že to by bylo zase na další téma (asi konkrétně: "jak své drahé přesvědčit ke zvážení/přípravě na nevalné vyhlídky budoucnosti, a jak přitom nepůsobit jako duševně chorý člověk" -- myslím, že takové témata tu v diskuzi zákonitě musela padnout
)).Jinak, děkuji SHABYmu za ten praktický pohled. Ano -- je fajn si to spočítat, je fajn vzít v potaz, že i minimalistický, soběstačně orientovaný životní styl bude v době existence státu něco stát (na poplatcích, atd.); co však považuji za optimální, je jakési směřování do finančního minima, které je jištěné jistou redundancí (tj., že je fajn, když si vystačíš s nějakými, řekněme, 5000Kč/měsíc, a ještě si k tomu pojistíš vlastním zdrojem elektřiny, jídla, atd. (ač na něco takového nelze spoléhat na 100%, a ač přežívat zimu pouze pojídáním jablek z vl. zahrádky nebude optimální řešení, že ano)).
Barter, směnný obchod, ve smyslu drobných specializací, kdy jeden druhému vypomůže tím, co umí, zní rozumně. Jen se přiznám, že nerozumím tvému bodu č. 7 (ten s obchodováním online a monitorovaném aukru). Tam jsem se poněkud ztratil.
Re: Jak se odpojit od systému II.
Tohle vlákno bych sloučil s klasickým "Jak se odpojit od systému", je to úplně to samý. A ono klasické "samota, hektary, hospodaření, ten dělá to a ten zas tohle" je tady rozebírané všude možně. Čti, čti a čti.
Jinak podle tvých 2 příspěvků jsem nabil dojmu, že ani sám nevíš co chceš, tím svým druhým příspěvkem jsi víceméně popřel ten první. Podle mě máš v hlavě nějakou naivní představu nechodit do práce a dělat si na svým, což je prima a můžeš to v poho provozovat už teď v normálním "systému". Stačí se odstěhovat z města, případně změnit charakter práce a v klídku si jet. Nebo začít více zlehka třeba nějakou zahrádkou, víkendovou chatou, chalupou apod...
Jinak podle tvých 2 příspěvků jsem nabil dojmu, že ani sám nevíš co chceš, tím svým druhým příspěvkem jsi víceméně popřel ten první. Podle mě máš v hlavě nějakou naivní představu nechodit do práce a dělat si na svým, což je prima a můžeš to v poho provozovat už teď v normálním "systému". Stačí se odstěhovat z města, případně změnit charakter práce a v klídku si jet. Nebo začít více zlehka třeba nějakou zahrádkou, víkendovou chatou, chalupou apod...
Nikdy nenaser šest chlapů, když máš jen pětiranný revolver ...
Re: Jak se odpojit od systému II.
Ano -- při psaní toho druhého příspěvku jsem, mimo jinými, tohoto dojmu nabyl takéthe.marek píše:Jinak podle tvých 2 příspěvků jsem nabil dojmu, že ani sám nevíš co chceš, tím svým druhým příspěvkem jsi víceméně popřel ten první.
.(což nemusí být vyloženě špatně -- jde o hledání způsobu, schůdného řešení v rámci možností)
Jak píšeš dále, o hledání způsobu nyní, v době existence systému, téma přece je (tam žádný rozpor nevidím): protože teď, si myslím, jsou vhodnější podmínky na přípravu něčeho (čehokoliv), než v době poúpadnkové.
Re: Jak se odpojit od systému II.
Příklad ze života-tři borci cca 25 let měli dost konzumu, a skutečně to realizovali-domluvili se s majitelem lesa, postavili sroubek, pěstovali zeleninu, konopí, nějaké slepice a tak, občas upytlačili pstruha. Žili, za pomoc při kácení lesa, sečení trávy mohli bydlet, když potřebovali sůl a tak, prodali konopí v zimě a nasbírané borůvky a jablka a tak přes léto. Nicméně přišla ponorka, navíc jeden otěhotněl holku z vesnice a bylo. Vrátili se zase mezi spořádané občany. Největším problémem je, že si čichli ke svobodě. Pro mě bylo poučením, že žili v PA, a přeci jim tam lezli lidi, jednou cikán ukradl plechy, pak zase houbaři, airsofťáci na nich cvičili přepad-jelikož se nemohli bránit, resp. mohli v mezích zákona, byli vcelku bezmocní. Místo měli skvělé, ale rozneslo se to, jako všechno.