Operace Barium

[Patrol]

Pídili jsme se se ženou po hystorii našeho domu a zjistili jsme, že má celkem zajímavou, ač ne moc dobře zmapovanou, hystorii. Pán který se tu před asi deseti lety zastavil a říkal, že jeho strýce( jestli si to dobře pamatuju ) zde za války schovávali tehdejší majitelé, byl patrně nějaký potomek člena paradesantní výsadkové skupiny Tomáše Býčka.
Asi před rokem jsme se setkali s jedním z potomků Lánských, kteří tento dům tenkrát vlastnili a ten nám poskytl další informace a historické podklady částečně vypovídající o jeho předcích a propojující se s historií této výsadkové skupiny.
Jde spíše o dobu, která už není nikde na netu podrobně popsána, kdy se Tomáš Býček tajně přesunul z Hradce Králové na Turnovsko. Sbírám teď příležitostně nějaké podklady z diplomových prací, zápisů v kronikách, historky starousedlíků atpd. a rád bych si to pospojoval do souvislostí.
Viděl jsem na netu, že se o Barium zajímá dost historických spolků. Dovedl by jste někdo poradit, jak najít a kontaktovat toho potomka Tomáše Býčka? Rád bych ho ještě potkal, protože z jeho návštěvy si vybavuji už jen to, že mu náš dům jeho strýc kdysi ukazoval, ale že to tu tenkrát okolo vypadalo trochu jinak.
Pokud získám dost informací a souhlas ke zveřejnění( např. vzpomínky pana Lánského z Terezína), tak bych ty příběhy z různých zdrojů zkompletoval a mohlo by to být zajímavé pokračování k tomu, co je o "Operaci Barium" veřejně známo.

[Patrol]

Tak jsem dalším pátráním přišel na to, že ten pán, co se u nás před lety stavoval, a který by mi mohl dát více informací, by mohl být pan Vladimír Boldaňuk, který byl spoluautorem knihy "Výsadek Chan se nehlásí". (Býček totiž dožil v Anglii.)

...na Noskově statku, došlo k památné schůzce výsadkářů s četařem Tomášem Býčkem, jediným přeživším členem paraskupiny BARIUM, který pomohlnalézt skupině CHAN kontakt na paraskupinu VOLK poručíka V. S. Chranovskeho, která působila v okolí Mnichova Hradiště a byla řízena ze stejného centra jako skupina CHAN.
Býček s Boldaňukem podnikli osmdesátikilometrovou jízdu na bicyklech do Podbaby, vsi mezi Mnichovým Hradištěm a Hrubou Skalou. S pomoci manželů Lánských a dalších odbojářů se jim podařilo kontaktovat skupinu VOLK, která dne 20. dubna 1945 vyslala do zpravodajského štábu 1. ukrajinského frontu zprávu o situaci skupiny CHAN a její žádost o shoz nového radisty....

[Matěj]

Před lety, asi v roce 08, nevím teď přesně, jsem se zúčastnil vernisáže k výstavě o výsadku Barium v Žamberku. Pořádalo to město ve spolupráci s armádou. Vedla to tehdy celkem pěkná zrzka z tamního asi městského muzea, zkusil bych se spojit s nimi. Kromě zrzky si pamatuju, že byl vystaven třeba padák Antropoidu a střela vyjmutá z hlavy právě jednoho člena Baria. Snad jsem aspoň trošku pomohl...

[Patrol]

No,spojit se s pěknou zrzkou nezní jako špatná rada.
Díky za tip,zkusil jsem trochu rozhodit sítě, tak uvidíme, co za informace ulovím. Nespěchám na to, ale samotnýho mě to dost zaujalo. Muzeum by si určitě taky rádo doplnilo informace o to, co jsem našel já.

[Patrol]

Tak zkusím nějak obecně shrnout výsledky mého hledání.
O výsadkářích z Baria je na netu celkem dost informací. Operovali hlavně na Žamberecku a Králové Hradecku, ale byli i s mnoha jejich kontakty odhaleni ( mimo jiné asi i kvůli špatné radiové kázni odbojářů). Jediný kdo z se z Baria zachránil, byl Tomáš Býček, kterému v útěku pomohl Jan Lánský, bratr Josefa Lánského, tehdejšího majitele našeho domu. Jan mu půjčil své doklady a poslal ho spolu se svými (asi dvanáctiletými) syny, za bratrem na Podbabu(u Turnova). Při kontrolách jej chlapci vydávali za svého otce, takže celkem chytře proklouznul.
Josef Lánský se svojí ženou Ljubicou jej schovávali doma, nebo v jeskyni nedaleko ve skalách. Protože byli v kontaktu i s dalšími odbojovými skupinami, tak jej s nimi postupně seznámili ( CHAN, VOLKOV,Jednota bratrská - Pavel Glos,....).
Tomáš Býček byl pak velmi významným spojovacím článkem mezi těmito skupinami. Na Podbabě pak našli několikrát úkryt i další odbojáři, jako např.Boldaňuk či ruský radista seržant Michail Vasiljevič Fokin, krycím jménem Kazancev.
Některý historky, či detaily můžu případným zájemcům poskytnout na SZ.
Ještě dodám TIP na knihu " Výsadek Chan se nehlásí" s jejíž autorem jsem v kontaktu a poskytl mi některé informace a fotografie, a prý připravují letos i nějaký další projekt o VOLKOVu.

[Matěj]

Některý historky, či detaily můžu případným zájemcům poskytnout na SZ.

Tak mě by to celkem zajímalo, klidně i tady.

[Rafael]

Mě takové věci taky velmi zajímaji a přimlouvám se o jejích o co největší zveřejňování.
Zvlášť v dnešní době....

[Patrol]

Dobře, tak já si najdu chvilku a napíšu sem postupně něco. Z počátku jsem váhal, jestli se tak moc odkopávat, ale jsem stejně pořád tak veřejně činnej a na očích, že to nemá v mém případě moc smysl. Zatím se ale budete muset spokojit jen s věcma, který už byly někde zveřejněný, nebo který jsou tak neadresný, že je můžu dát veřejně. Já jsem totiž hledal primárně cokoliv kolem historie našeho domu a tím jsem se dostal hlavně k osobním příběhům Lánských. S jejich příbuznými jsem v kontaktu přes email, a plánuju nějakej sedánek, tak pokud mi povolej to pouštět dál, poskytnu vše klidně vám tady, i těm ostatním historikům.
Jedna místní historka:
Za války tady v okolních lesích bylo spousta pěkných skrýší. Ve skalách se dá vyspat i pod kdejakým převisem a najde se i několik jeskyní.
Děti z Vyskře jednou takhle přiběhli z lesa, že si tam hrály a v jedný jeskyni našly peřiny. To je, ale neuvěřitelný, že jo? Kdo si do špinavý jeskyně může tahat peřiny? Děti měly asi radost, protože všichni zůstali s otevřenejma hubama stát, jako když nevěřej svejm uším. Nejvíc se zajímali gestapáci, a hned, že takovou divnou věc by rádi viděli na vlastní oči. Slíbili dětem sladkosti, pro které hned šli, když je tam na to místo děti odvedou.
Místní četník byl zdejší, znal tady každou roklinku, a asi byl vlastenec, který nechtěl dopustit popravu sousedů. I kdyby gestapáci nenašli partyzány v jeskyni, podle peřin by snadno poznali kdo jim pomáhá. Tenkrát se dobře vědělo, kdo má jakou cejchu. Hned využil okamžiku, upřesnil si s dětmi místo a požádal je, aby gestapáky vedly oklikou. Sám to vzal nejkratší cestou kvapem do jeskyně.
Tak se stalo, že děti se namlsaly dobrot, gestapáci si udělali pěknou procházku po klikatých cestičkách údolími Českého ráje, a když dorazili na místo, byly tam jen stopy po kvapném úklidu, ale nic podstatného.

[Matěj]

Jen houšť... Toto téma mě zajímá a svého času, když to ještě šlo, tak jsem objel spoutu debat s veterány (nejen 2. světové války) a vyslechl jsem si příběhů a smutných, ale na druhou stranu i vtipných historek z války mraky.