Survival schránka

[Nobody]

Nebylo by rychlejší nasypat obilí do PETky a tu zakopat třeba 30 čísel hluboko a hlínu kolem pořádně zadusat?

Kyslík se tam vydýchá také, otázkou je, co škůdci. Nemá s tím někdo zkušenosti?

Výhody jsou myslím zřejmé, rychlé schování, extrémě nízká cena, nespoléhání se na jeden úkryt.

Beru, že dělat bordel v lese je humus, nicméně jedna věc je odnést odpady co jsem tam přinesl, druhá syslení zásob, co mi možná zachrání život.

[sigmark]

mysi/hlodavci prokousou vsechno. petku, barel. mozna velke plechovky dukladne zalakovane by to ustaly, ale tam je zase prblem s korozi...

[Nobody]

Tak porcelánovému soudku, zapečetěnému voskem, bych věřil. Jenže ten chce zase dát hlouběji kvůli zamrzání půdy, není nejlevnější a krom horšího zakopávání, by bylo i horší vykopávání. Kdyby šla PETka ošetřit tak, aby ji hlodavci nechali být, bylo by to ideální. Sklep nemám, do bytu se vejde zásoba jídla a pití na cca 2 měsíce (s kterou počítám)

[sigmark]

joo, porcelanova bandaska na zeli. krasna vec, pekne draha. vyuzijme daru moderni vedy
nejaky plastovy previt, idealne ctvercoveho pudorysu/aby se jich naslaplo vic do diry. objem 10 litru?
takhle muzes mit bandasky oddeleny - munice, rejze, leciva...

[Nobody]

Jenže to jsme zase u toho, jak to zajistit proti hlodavcům. Respektive já nemám moc představu, do čeho jsou schopní pod zemí dostat a do čeho ne. Proto se ptám, zda o tom někdo někde nečetl. Ono je možné, že i tu petku pod zemí by nevzali útokem, protože by to bylo zbavené kyslíku.

Ta keramika je sice drahá, ale zase dost odolná. Vezmi si, že i po tisících letech jsou nalézány podobné nádoby se zbytky jídla. Ale do hloubky, kam zamrzá půda, bych se to bál dávat (aby to vlivem roztahování a stahování neprasklo).

Případně mě napadlo použít něco takového
http://aukro.cz/plechovka-se-sroubovaci ... 87286.html

Do báglu se jich vejde hodně, každou půjde naplnit obilovinami a zakopat lehce pod zem. Je to malé, ale v nouzi by zásoba na den stačila. Na nějaké věci to samozřejmě není.

[sroub]

Ty obilní zásobovací jámy fungujou následovně: (pohled archeologa)
Vykope se díra min. do nezámrzné hloubky max. těsně nad hladinu spodní vody.
Tvar libovolný, ale ideálnější je úzké hrdlo (jsou tvary válce, baňky, ale třeba z Roztok u Prahy je jedna, která vypadá jako chemická baňka s plochým dnem, liší se to dost podle území, i kultury která je kope)
Zpevní se stěny (používa se výpal, omazání mazaninou, vypletení slamou, proutím, zhutnění stěn tloukem, dokonce i obložení kamenem, prostě to co dalo nejmíň práce a bylo nejefektivnější)
Do jámy se nasypalo obilí, čim sušší tim lepší (vlhčí obilí líp a víc klíčí)
Jáma se uzavřela zátkou (plné jámy se skoro nenacházejí, ale podle toho mála asi vrstvou slámy, a navrch jílová mazanina) Účelem je jámu co nejvzduchotěsněji uzavřít, vysvětlím dále....
Dosypal se otvor až k povrchu, a nad něj se postavila stříška proti dešti.

Obilí v jámě má samozřejě snahu naklíčit, ale sihne naklíčit jen ta čás po obvodu jámy, která zároveň při klíčení vyčerpá kyslík, a produkuje CO2, který současně klíčení ostatních semen zastavuje. Po nějaké době (v závislosti na vzduchotěsnosti jámy, proto zhutněné stěny a jílová zátka) se klíčení zastaví, a obilí je skladováno ve víceméně stálých podmínkách. Samozřejmě že čím míň se jáma otvírá, tím dýl vydrží.
Pokusy archeologů ukázaly že je takto možno skladovat obilí pro setbu až dva roky (poté ztrácí klíčivost), obilí na jídlo zkusili za pět let, a bylo z pohledu výživy a našich norem vyhovující. Není to omezeno na obilí, v Británii takhle našli, a poté experimentálně vyzkoušeli skladovat lískové oříšky, a jedna jáma jim dokonce přežila krátkodobé zaplavení. Stříška má význam že nedovolí dešti prosakovat se dosypanou hlínou, která je kypřejší než rostlá zem okolo jámy. Druhý význam (v pravěku a středověku) má stříška v tom, že když se strhne, tak se jáma skoro nedá najít. V čase kdy skoro každej rok procházeli po žních územím (ať už cizí nebo vlastní) vojáci kteří "spížovali" bylo pro venkovany nejjednodušší vzít cennosti, dobytek a zmizet v lese, kde se počkalo až vojsko přejde.....

[lordCorvin]

Pokud jde o skladování tekutin a sypkých potravin, dobrá volba jsou flašky od laciného vína. Mají obsah 5 litrů, jsou skleněné, mají úzké hrdlo, malé ucho na úchop jedním prstem a šroubový plechový uzávěr. Po nasypání zašpuntovat korkem, zalít voskem a nahoru ještě původní uzávěr s pořádnou vrstvou barvy a mělo by to i pod zemí vydržet věčnost. Navíc je na první pohled vidět, co je uvnitř, jedná se o čiré sklo.

[Nobody]

Vydrží to roztahování/stahování půdy při mrazech?

[sigmark]

proto nezamrzna hloubka. sklo je nicmene velmi dobry napad. vydrzi tisicileti, a demizon je takovy sympaticky tvar

[Nobody]

Nezámrzná hloubka je náročná na zakopání a hlavně na vykopání. Nijak to neodsuzuji a nějaké vybavení takhle hluboko dám také, ale hledám, zda se nenajde řešení, jak něco zakopat do menší hloubky. Ideální by byl materiál, co škůdci neprokoušou a zároven to v mrazu nepopraská.

[marish]

Nezámrzná hloubka není zase tolik, 1metr, někde jen 80cm... Jde přece i o to, aby mrazové cykly neznehodnocovaly obsah schránky, nebo samotnou schránku, např plast mrazem křehne atd.

[MRAK]

PVC roura na odpady je podle mě dobrá. Ale kdyby se někdo obával prokousáni od myšohryza, nebo popraskáni mrazem, stačila by možná roura od kamen , pěkne natřená a zaslepená.

[Karlos]

U té odpadní PVC trubky... máte někdo tip na nějaké šikovné koncovky s víčkem na závit?

[sigmark]

dělají se na to záslepky mám pocit...

[Fabulous]

Červená odpadní trubka do země a k tomu je hromada doplňků. Spojky, koncovky, atd. Každý Bauhaus, Obi, atd. to má za pár kaček skladem. Vše má těsnící gumové kroužky s břitem. Za normálních okolností to nepropustí ani kapku.

[sigmark]

a kdyz se to pro jistotu zamazne silikonem nebo nejakym podobnym odolnym previtem, tak je to v klidu. a myslim ze se nam rysuje idealni schranka kdyby k tomu byly i kolecka o stejnym prumeru jako je svetlost trubky, tak by se z toho dal udelat perfektni poradac na veci ve schrance

[Fabulous]

Jestli chceš cokoliv zakopat, tak počítej s několikanásobným jištěním proti vodě a vlhkosti. Ty gumové břity jsou sice vodotěsné, ale nikoliv vhkotěsné - časem jistě pustí pár atomů vody...

[sigmark]

asi bych pocital s individualnim vakuovym balenim jednotlivych veci, to vsechno znovu do vaguoveho pytle, zavickovat, zaizolovat nejakym tmelem, a cele zase zavakuovat. cim pozdeji se tam vlhkost dostane a cim vic vrstev musi projit, tim lip

[sroub]

Pořiď si čistící kus. Řekněme průměr tak 200 - 250mm zaslep oba konce natvrdo, a dvířkama se k tomu dostaneš kdykoli. Jen nešetři na trubce, a kup tu která má ty šrouby z mozazi nebo z nerezu, běžná ocel to po nějaký době pod zemí udělá dost "jednorázově použitelný"

[miki]

Zdravím.
Velmi dobrý nápad s tím čistícím kusem, jen průměr trubky bych zvětšil.
Dále je všeobecně dobré dát do trubky vysoušecí prostředek takový silikagel není problém. Vakuování je též dobrý prostředek. A fabikovo vyzvání k několikanásobnému utěsnění spár, též není od věci : Víte jak to říkala ta jeptiška když navlékala prezervativ na svíčku v očekávání slastí přímo nepozemských. "Jistota je jistota".
Já osobně budu spáry (uzávěry konce trubky) i přes to břitové gumové těsnění jistit lepením, na Novodur je lepidel na trhu dost. Jakékoliv šroubení musí být namazané vaselinou a ještě přemotané řídkou tkaninou (juta ze starých pytlů od brambor). Nebo což je též na uváženou bych to oblepil asfaltem samozřejmě s tou jutou.
Samozřejmě do trubky pytlík se silikagelem centrálně a ještě uvažuji o dalším menším pytlíčku silikagelu do igelitového svařovaného obalu indivindy u každé položky. No ale to je již každého rozhodnutí. U nás je navíc v okolí dost lokalit s vrstvami tzv. vátiny což je velmi měkký a jemný písek a jsou ho tady i vrstvy síly 5 m a více. Zemní vrták je ve 2 metrech v cuku letu.
Pro ty co nechtějí silikagel shánět a nebo kupovat.

Návod na domácí výrobu silikagelu :
Stačí vše v technické kvalitě (chemická čistota je příliš drahá).

Ingredience :
1) Koupíme v drogerii nebo chem. potřebách vodní sklo na nakládání vajec.
2) Tamtéž koupíme kyselinu chlorovodíkovou (Kys. solná,HCl)

Postup :
Koupené vodní sklo (může být sodné a nebo draselné, sodné je levnější) rozředíme destilovanou vodou (může být i deštová) 1 : 1 (I litr vodního skla, 1 litr vody).

Do rozředěného vodního skla lejeme tenkým pramínkem za stálého míchání kys. solnou, tekutina se bude postupně měnit na gel. Tato teď již kyselina křemičitá je vlastní silikagel. Gel se odfiltruje.
Získaný gel musíme nyní zbavit reakcí vzniklého chloridu sodného a nebo draselného. Postupným promýváním a filtrací ho zbavíme uvedených chloridů.
Po vymytí se gel rozprostře na pekáč a v troubě usuší při postupně zvyšované teplotě na 120 st. C po dobu 1 hod.

Průmyslově vyráběný silikagel je ještě nasycován kobaltovými solemi aby měnil barvu při absorbci vlhkosti z růžové (vysušený) do modré (nasycený vlhkostí). To ale pro nás není důležité.
Typ reakce je tzv. kýblové na poměrech až tak nezáleží. Prostě lejeme tak dlouho až vznikne gel.
Do roury stačí 20-30 dkg silikagelu. Menší sáčky (tak 1 lžíce, dvě) dávám do indivindy obalů.
Miki.