Nejbližší lidé...

[vitalis]

A čo vaší najbližší?

[Maximus]

Moje manželka naštěstí má pro moje obavy z budoucnosti velké pochopení a do velké míry mé názory sdílí. Mám plnou podporu co se týká výstavby autonomně vybaveného domu, tvoření zásob jídla, nákupu outdoor vybavení, vybavení dílny, etc., jen na střelnici se jí moc nechce chodit a zatrhla mi nákup dalších zbraní do doby, než bude postavený dům (teď ji omlouvá i to, že je v očekávání , ale na jarní lukostřelbu se například těší hodně) a můj vztah k myslivosti a obecně věci s lovem související ji neberou vůbec.

Potom mám pár dobrých přátel, kteří se dívají na další pozitivní vývoj naší společnosti dosti skepticky a společně počítáme se vzájemnou kooperací v horších časech. Zbytek rodiny a vlastně celé široké okolí jsou opravdu zarytí "optimisti", kteří si odmítají připustit, že může být jednou daleko hůř a už vůbec nedokáží pochopit, že se někdo na tuto "škaredou" alternativu alespoň trochu systematicky připravuje.

Snažím se přesvědčovat, že alespoň nějaké zásoby potravin, tekutin a třeba i svíček doma nejsou rozhodně na škodu a rád povídám o různých survival dovednostech a doufám, že snad si na ně někdo z rodiny či známých vzpomene, až to bude třeba aktuální.

Jsem rád, že existuje toto forum a že dává dohromady podobně "opimistické" lidi, co se jim také nějak nezdají vize "zářných zítřků", kterými nás krmí politici a média, ač řada jasných ukazatelů ukazuje pravý opak. Když se podaří naší společnosti před kolapsem nějak "vybruslit", budu velice šťastný, ale pokud nějaký "průšvih" nastane, tak nechci stát kilometrovou frontu ve městě na přídělovou polévku, či se v nějakém "obecním" krytu rvát do krve o poslední konzervu.

[alibaba]

Radio a Tv do posledni chvile lze a take muze rikat pravdu jako ted v Lybii je vse v poradku ,kdyz se divame na Kadafiho TV a zeme se zmita v bojich a obcanske valce ,jo a v 68 roce radio rvalo okupanti ,okupanti najednou byly slyset vystrely a tlumene zvuky a najednou to byli osvoboditele co nas prijeli ozvobodit od kontrarevoluce .

[Karlos]

Tak treba moje hezci polovicka si o me mysli ze jsem blazen, resp. ne ze by si nemyslela ze to jde pomalicku vsechno k sipku ale ze si nechce kazit tu dobu kdy to je jeste relativne OK tim ze se bude neustale stresovat premyslenim nad tim co bude za par let, jak to bude cerne, z ceho budeme zit, kde bydlet, co bude s nasim synackem apod.

Ona je takova vecna optimistka (i kdyz nedavno mela docela nechutnou srazku s realitou) a take strasne hodny clovek ktery neustale nezistne pomaha vsem kolem sebe... vzdycky mi zduraznuje ze v praci vidi dost vazne nemocnych mladych lidi na to aby si vazila toho ze jsme relativne zdravi a nechce se uz nyni neustale stresovat z toho co bude...

Ja se ji snazim alespon presvedcit ze je dulezite udelat vsechno pro to abychom casem mohly opustit panelakovy byt ktery by nas do budoucna ekonomicky sezral (centralni topeni atd)...

[vitalis]

Keď prejde akutná fáza "zlosti, hnevu a strachu" z vedomia rozpadu, nastáva ukludnenie a človek sa nemusí neustále strachovať o to čo príjde, môže sa tešiť z každého dňa. Vedomie a určitá predstava čo príjde ( i keď je vysoko čierna) môže človeka ukludniť može sa s tým zmieriť ( s nevyhnutnosťou smrti). Ja sa napríklad velmi teším na to, že v prípade ,že to prežijeme, sa dočkáme zmytia velkého množstva toho " hnusného, smradlavého bahna" ktoré " dusí" tento svet. Verím, že keď sa svet zmení, zmení sa vlastne k lepšiemu, aj keď ten proces ( určite by sa to dalo prirovnať k pôrodu) bude bolestný.

Ludia, ktorí sa zastavili vo fázi odmietania napr. ako moja, predpokladám, že aj tvoja manželka,a takmer všetci ostatní ludia, si to tiež budú musieť prežiť, akurát sa rozhodli, že si to odložia na neskôr. A preto, to obdobie rozpadu bude tak bolestné - ludia sa budú musieť s týmto zmieriť. Čím neskôr, tak predpokladám, že tým to bude pre tú vačšinu bolestnejšie. To vedomie rozpadu je fakt náročné duševne spracovať. Predpokladám, že ja sa nachádzam niekde na úrovní medzi, vyjedenávaním ( t.j. prípravami na kolaps) a procesom zmierenia. Uvidíme čo bude nasledovať ďalej.

[Karlos]

Přesně tak, někde jsem četl pojednání o tom že totalnu zmenu (byť to bude znamenat katastrofu) si přejí lidé kteří jsou se současným světem, resp. s tím jak to na něm chodí, krajně nespokojeni... a změnu si přeji i za cenu že je to může stát krk...

Kolik z nás si už říkalo jestli by jim nebylo lépe v nějaké komunitě lidí na pustém ostrově, pryč od bordela současného světa? Co si vyrobíš to máš a pod... je smutný dnešní svět kdy se všichni ženou jen za mamonem.

[vitalis]

Za toto fórum velmi pekne ďakujem. Vela pre mna znamená. Je tiež hojivou náplasťou na velmi bolavú dušu - a bolesť postupne ustupuje. Klinický psycholog ,ktorý si týmto neprešiel by ma asi nepochopil. Ešte raz ďakujem.

[colek]

Když tak sleduju všechno kolem,tak si říkám čím dál častěji že už by to mohlo prasknout.Jinak se změny nedočkáme.

[flesh]

Já jsem moc rád, že tady existuje komunita lidí, co chtějí být připraveni, protože až na pár lidí z mého okolí jsem sám. Naštěstí se mi (i přes počáteční výsměch) podařilo přesvědčit tu mojí, že je lepší mít něco v záloze pro jistotu Ale zase se to nesmí přehánět, nerad bych skončil jako někteří amíci z známého seriálu (US Preppers nebo tak nějak), kteří žijí jenom pro PA- to už je trochu přehnané a i oni by měli mít nějaký plán do zálohy, v případě, že se nic nestane...

to Karlos: Souhlasím... Doporučuji knihu Brave new World od A. Huxleyho, není to sice úplně PA, ale hodně se točí kolem nespokojenosti člověka se systémem, jeho odchod do ústraní atd... PS: musíš překonat trochu divný začátek...

[Lianne]

Zrovna tenhle problém řeším. Na naše musím pomalu, maminka se mi ze začátku vysmála a s tátou se poslední dobou nedá mluvit vůbec, natož abych s ním začala probírat různé katastrofické scénáře. Pokud jde o nejbližší rodinu, jsem na to sama. (Uplatňuji guerillovou taktiku v zásobování domácnosti; nejnovější artikl - svíčky a sirky. ... Vemte si to, my doma neměli ani krabičku zápalek!)
Když jde o nejbližší kamarády/ky (rodina, kterou jsem si vybrala), bála jsem se tohle téma naťuknout, ale jednoho večera se debata stočila k (jak jinak) Mayskému kalendáři a celkově k duchovnu (v těchto oblastech jsem skeptická). Pak kamarádka dodala, že si její táta koupil brokovnici a že se připravuje na možnost průseru. No a v tu chvíli mi došlo, že to mám vyhraný Dvě holky překecají třetí o dost snáz, no a čtvrtou jsem pak nakazila tak nějak samovolně (obě jsme takový průserářky odmalička).
... Čímž se zrodilo mé velké dilema, rodina vs. přátelé. V případě, že vypukne nějaká SHTF, můžu zůstat doma (kde to bude do té doby DOUFÁM o něco vybavenější a zabezpečenější) s našima, kteří si nebudou absolutně vědět rady (táta je cholerik a máma se zase snadno rozbrečí), nebo se můžu seskupit s bandou přátel, kterým věřím a na které je spoleh (navíc mají lepší pojem o realitě, takže u nich nečekám nějakou hysterii; a pokud jo, tak je prostě profackuju k rozumu). Možnost, že by se mohli uvrtat u nás je asi malá, předpokládám, že budou chtít zůstat u svých rodin, a já zase nechci ponechat naše jejich osudu, byť jsou v tomhle ohledu dost nepraktičtí.
Jak to pořešíte vy? Nastěhujete k sobě přátele, nebo naopak? Máte s nimi vyřešený scénář, jak postupovat v případě nouze?

[Steril]

Počítám pouze s rodinou, dvojče je naštěstí magor jako já, matka ještě "horší", otec se spíš veze ale je doktor, což je sám o sobě velmi hodnotný PA asset. Od bratra žiju 5 minut pěšky, od otce 10 a od matky 15. Všichni počítáme s přesunem do matčina domu, proto v jejm sklepě shromažďujeme většinu zásob+vybavení a doma držíme jenom to nejnutnější (jídlo cca na měsíc, pár kusů zbraní a nízké jednotky tisíc nábojů).

[EBE]

Tak rodina je to najbližšie čo máme, veľa ľudí si nejaký abnormálny scénar nepripúšťa, ale obaja s bratom vieme, že sa okolo dejú veci, ktoré sme ako stratená generácia - rozpad ČSSR a žiadne istoty práce ani bývania, akosi pochopili len v tom dobrom, postaviť sa na vlastné, s hrôzou zisťujeme čo učia deti na školách (balast kravín)..dejepis 0 bodov, matne niečo o revolúcii, aké boli vojnové a povojnové roky..nič, studená vojna im nehovorí tiež nič...smutné CO predmet alebo branné cvičenia? Dnes sa ani novým mladším ročníkom učiteľov veľmi do akcie nechce..česť vínimke.
Mama s tatkom su farmári, chalupa je a pestovanie im ide, zemiaky, fazuľa a všetkého sa urodilo, až sa divili, vykopal som rybníček, zhromažďujem zásoby, hoc som dlho nestrieľal nie som s plutvami a na trénovanie vz.47 stačí, neskôr niečo výkonnejšie + tokarev, o čom tu polovica fóra básni , kolega je maník, má aj kosu a ďalšie..takže ak spojíme svoje sily a skúsenosti dá sa. Každý, aj keď teraz nepodstatný sa môže v PA dobe zísť, už len ako sa hovorí, viac očí viac vidí
Aj keď rodinu si nevyberieš a niektoré DNA sa akosi nepodarilo..

[Kolapsnik jr.]

Steril> vasi familii CML sacuje na kandidaty pred kola vyberu do zemskeho snemu tzv. Podprehradniho vevodstvi, kolem roku 2023, cti samostane uzemi cca v oblasti dnesniho stredniho povltavi, mozna s casti byvale jizni Prahy..

Jinak, asi by patrilo do vlakna dnes jsem zazil ci jak, ale uklizim nejaky curbes v serem koute zahrady, ostrihnu to i sousedum, a koukam maji tam ne moc stare smotane klubko ziletkoveho dratu, ptam se pak vecer sousedky (pres 80let plne sobestacna) o PA jsme se predtim nebavili a ze pry to maji, kdyby rychle potrebovali vylepsit oploceni - doba jest zla.. Pouceni: mnozi lide nejsou uplne blby a cim starsi tim vyzralejsi

[štaflík]

Obávám se, že jsem trochu jako nepochopený exot. Pravda, MÍRNĚ nadstandardní zásoby potravin žena kvituje, ale metrák rejže jí už přijde ujetý. Pistoli celkem dobře akceptovala, pušku (Kosu) považuje za zbytečnou libůstku (nemluvě o tom, že plánuji další rozšíření arzenálu). Celkově nic moc.

[vrbodol]

No tak u nás doma to mám na starosti já.Zásobu zbraní žena neřeší,těch bylo vždycky dost i před ní.Akorát na střelnici byla jednou,dvakrát před léty ,když byla ještě ve stavu zamilovanosti.To ji holt bude muset naučit příští doba.Letos jsem zainvestoval do centrály a trochu benzinu.Což bylo přijato s povděkem,protože jednou zažila že nešel nějakou hodinku proud a začal povolovat mrazák,z čehož byla trochu v rozpacích. Jo a letos nám Ježíšek přinese filtr na vodu.Každopádně kdyby průser trval dýl jak tejden stěhujem se s těžkym srdcem o vesnici dál k našim (sice o tom nevědi protože tohle téma tam nahodit ,tak jsem za úplnýho vola).Ale je tam holt plnej sklep brambor,prase ,slepice o králikách nemluvě,pár metráků obilí a 2 studny.Dál velká zahrada ,pole.část pozemku slušně ohraničená a zbytek by se nějak vyřešil.Počitám že by se k nám přidal kamarád s rodinou ,takže další hlaveň navíc.Možná by se přidal i můj městskej bratr se svou láskou.Spíš určitě voni stejně neuměj vařit a jídlo si vozej od našich.Takže když to sečtu 12lidí z toho 4 děti.A já bych byl velitel ,protože mám nejvíc hlavní a umim vyvrtět oheň.

[Kolapsnik jr.]

vrbodol> muzes p. naznacit kolik by to pocitalo ha plochy na tech 8dospelcu a 4deti a v jake cca n.m., obavam se, ze to je v zahumenkovem systemu nerealne, nebo velice drsne prezivani.. pokud by se vam casem nepodarilo zlepsit vynos zushlechtenim krajiny, coz je dalsi problem pac v rozvratu to jde spis od 10k5 nez naopak (nucene dodavky bumaznikum, mensi vynos bez fosilu, .. atd.) ..

[vrbodol]

Tak to ti nepovim.Je to na Mělnicku takže tak 500nm?Naši maj ve družstvě asi 4 ha,ale s tim bych moc nepočítal bo je to z ruky a neuhlídatelný.Beru spíš to poie za zahradou.Bylo by to spíš takový oddálení smrti pokud by se věci nějak nevrátily do nějakýho normálu.Ale jelikož nás naši odjakživa zásobujou bramborama ,něco prodaj,část se prožene prasetem a většinou se ještě když už jsou nový něco vyhazuje na hnuj,tak snad by jsme se uživili.Akorát ten zápřah za tim pluhem si neumim moc představit. Asi bych musel dělat trochu víc než na údržbě v práci).Jasně že by se výnos zmenšil.To by nebylo žádný přivorávání a tak,ale zas by bylo dost rukou na sbírání mandelinky. Občas by se udělala výprava za masem na Kokořínsko a hlavně pořádně probrat soušky v lesíku za barákem.PS.Asi si to představuju jak Hurvínek válku,ale nějak by se začít muselo.Časem by se to budto vyladilo nebo pomřeme,jiná možnost by nebyla.

[MRAK]

OT nadmořská výška Mělnicka bude tak 200-250 mnm

500 není ani Litvínov a ten je v podhůří .......

[escibe]

myslím si pokud k něčemu dojde tak budeme vyvalení i my ale co ti co žijí v poklidu že se přece nemůže nic stát. Ty doma nenajdou ani sirky

[Tina]

....Čímž se zrodilo mé velké dilema, rodina vs. přátelé. V případě, že vypukne nějaká SHTF, můžu zůstat doma (kde to bude do té doby DOUFÁM o něco vybavenější a zabezpečenější) s našima, kteří si nebudou absolutně vědět rady (táta je cholerik a máma se zase snadno rozbrečí), nebo se můžu seskupit s bandou přátel, kterým věřím a na které je spoleh (navíc mají lepší pojem o realitě, takže u nich nečekám nějakou hysterii; a pokud jo, tak je prostě profackuju k rozumu). Možnost, že by se mohli uvrtat u nás je asi malá, předpokládám, že budou chtít zůstat u svých rodin, a já zase nechci ponechat naše jejich osudu, byť jsou v tomhle ohledu dost nepraktičtí.
Jak to pořešíte vy? Nastěhujete k sobě přátele, nebo naopak? Máte s nimi vyřešený scénář, jak postupovat v případě nouze?

Tohle dilema ohledně nejbližších v sobě řeší asi každý. A teď si můžeme stokrát říkat, že uděláme tohle nebo tohle, ale až přijde na lámání chleba, může to být úplně jinak. Může zvítězit pud sebezáchovy, nebo naopak ochranitelský pud, který taky ovšem může být náš poslední.
Mám to podobně, rodiče ode mě žijí 360 km a nemládnou. Jsou podobně nepraktičtí jako ti tvoji, nemoci přibývají a už teď řeším, jak je zabezpečit a postarat se o ně v době "normální", když jsou tak daleko. Natožpak v době PA.
Další část rodiny žije v mé blízkosti, s těmi mám vztah zdvořile neutrální, ale je mi jasné, že kdyby se něco semlelo, musíme se semknout. A pak už to zdvořile neutrální nebude, ale polezou mi silně na nervy, jenže s tím nepůjde nic dělat, budeme se navzájem potřebovat.

Někde jsi psala, že jsi knihomolka, přečti si knihu Světová válka Z, od Maxe Brookse (více zde: http://www.cbdb.cz/kniha-21981-svetova- ... -se-zombie). Kniha je to výborná, skvěle napsaná, velmi autenticky vypadající.
A mimo jiné je tam zmíněn tzv. Redekerův plán, který se vší chladnou logikou, bez emocí, kalkuluje s tím, že všechny zachránit prostě nelze...
Když jsem to četla poprvé, úplně se to ve mě kroutilo, že to přece nejde, někoho vědomě obětovat... Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi zdá pravděpodobné, že pak nad něčím takovým budeme dumat, pokud přijde skutečně Velký průšvih. Komu pomůžeme a komu už ne? Kdo z naší rodiny už nám za to nestojí a koho "obětujeme"?