Rozpad.cz

korda: přesně jsi uhodil hlavičkou do hřebíčku. Na to jsem se ptal, jestli df. rozsekání zrna nebude na překážku, blbě jsem to formuloval. Rozdíly kvality v jednotlivých várkách budou určitě, to se asi nedá trefit úplně stejně. Výhodou bude ale rozhodně ten výkon, protože odhaduji, že 20g/min překonám i s těmi bezpečnostními přestávkami.

Ten můj mlýnek má podle návodu mlet 40-80g/min, to maximum patrně nedá, ale těch 20g mi zase přijde hodně málo. Když vezmu, že 10g je rovná lžíce, 15g plná lžíce mouky, tak to odhadem mele kolem těch 30-35g extra hladké a tak 50-60g hrubší mouky za minutu. Což mi vychází, že bych půl kila mouky měla mít nahrubo namleto za 8 minut.
Takže když zapojíte všechny rodinné příslušníky, aby si namleli své půlkilo, za večer si uděláte zásobičku na pár chlebů.

Děkuji za upřesnění, chytil jsem se dolní hranice, co uváděl korda (20-30g), což jsem od oka taky odhadl na dvě polévkové lžíce. Jestli mlýnek dává něco pod uvedenou normu, začíná to dávat smysl.

Tina: já tok nějak odhadl, protože ta násypka má zhruba 300 gramů žita a trvá mi to cca 10 minut než ji umelu, ale na našich mlýncích není žádná stupnice, takže šroub utáhnu na doraz (s citem) a povolím o 45-60 stupňů a takhle melu.

Leon Chamel píše:... oproti konzumaci obilí zasyrova.
Už římští vojáci žvýkali za dlouhých pochodů celá peničná zrna zapíjená čistou vodou...

Vyzkousel jsem to a myslim, ze vojaci nejdriv namocili alespon zrno, protoze suche syrove zrno rozkousat je dost tezke a odnesou to zuby. Taky suche zrno obsahuje latky, ktere neumoznuji traveni, tak i rozkousane casto vyjde neztravene.

Naklicene zrno uz neobsahuje ty latky a chutna podle mne sladce. Po tom co na noc bylo zrno namoceno, tak postaci jen mit navhlcene platinko a v nem mit hrst zrnek, kdyz mate pochod.

Pokud jste nikdy nejedli zrna se slubkou, tak byste meli vedet, ze je potreba hodne zvykat a jist i jine potraviny, abyste nemeli pak problem na zachode.

Pokud spolknete cele zrno s slubkou a to plati treba i u cocky, tak vyjde neporusene, i kdyz bylo namocene a treba i uvarene. Chce to hodne zvykat.

Z obilí, které není rozdrcené a tepelně upravené, se nedá dlouhodobě žít, pokud má být hlavní složkou potravy. Je špatně stravitelné, prostě se z něj nenajíte. I primitivní národy nebo přírodní kmeny obilí nějak drtí nebo melou a vaří nebo pečou. Ti pokročilejší ho ještě nechají předzpracovat nějakým těm kvasinkám. Rýže je důležitá výjimka, ta se dá pojídat i bez rozmělnění, stačí ji povařit. Proto je tak důležité mít rýži v zásobách. Pokud skladujete ve větším množství obilí tak si rozhodně pořiďte i nějaký strojek na mletí, zásobu dříví a kamna, na kterých se dá něco uvařit nebo upéct.

Obilniny jsou skutečně stravitelnější po tepelné úpravě. Mýlil jsem se, když jsem si myslel, že na tom příliš nezáleží, resp. že energeticky i časově náročné mletí a pečení nepřináší tomu odpovídající benefit. Většina odborných zdrojů potvrzuje opak a uvádí pro to i celkem dobré důvody.
Člověk má holt tendenci zevšeobecňovat a já se ze zdravotních důvodů už roky místo (pšeničného) pečiva živím např. domácím müsli, nevařenými ovesnými vločkami (ty se při výrobě ale lehce spařují, jak jsem se dnes dočetl) a moje alergie se kupodivu neprojevuje ani při konzumaci syrových naklíčených zrn. To jen na vysvětlenou, na věci to ale nic nemění.
Tepelná úprava samozřejmě nemusí představovat jen obligátní pečení, stejně jako není nezbytné mletí zrn. Dříve se v naší stravě například hojně používaly vařené jáhly (tj. loupané proso), které téměř vytlačila právě ta rýže, používali jsme také kroupy (tzn. broušená zrna ječmene, ale i ovsa či pšenice) atd. Podle všeho i samotná zrna vypadala jinak: Při ruční sklizni se posečené obilí svazovalo do "panáků" postavených ze snopů. Na otevřeném poli tak začalo často klíčit ještě před uskladněním. Lidé díky tomu konzumovali většinu obilí už v mírně naklíčené podobě. Takové obilí tedy už nebylo tak tvrdé, ale zato stravitelnější. BTW, chléb z naklíčeného obilí má být nejen zdravý, ale i delikatesní. Referující nadšenci do zdravé výživy mají ale často prazvláštní chutě i měřítka

co ten emericky rucni mlyn-ek vs. elektricky nemecky,
rucni je drahy jako prase ale bytelne sto let stary "amish" system - delase neco podobne levneji na ukrajine/belorusku? a ten nemecky to je hightech, kompaktnejsi a take skoro 10tisic - tech 200-300W snad pujde vzdy sehnat

dobra byla predesla poznamka zbytecne neplytvat energii a investicema na neco k cemu jsme dospeli jen nejakou kulturni zvyklosti a tudis v PA bude jen fixaci a bremenem (euroroman-pecivo-z-psenicno/zitne-mouky), jenomze pokud to ma clovek opravdu efektivne odbourat tak to asi znamena presun na potravinovy chov cervu (a zeleninu ci co pro ne), pripadne ty ruzne makrobioticky chaluhy apod. Orestovat ty hejbave cervi hajzliky na solaru, rozemlit na "mouku" take jde "teoreticky" - prakticky jsou tam detaily a psychobloky..

Holky pekařky, mám na vás jeden dotaz. V receptech na chleba z droždí nebo sušených kvasnic je vždycky trocha oleje, 3-4 lžíce. Plus trocha cukru, ten je tam samosebou kvůli kvasnicím, aby vzešly. Ale ten olej je byl fajn a když jsem pak začala dávat místo běžného oleje olivový, byl ten chleba krásně vláčný.
Co by udělal olej v kváskovém chlebě? Nepřeruší to nějak ten proces kvašení a kynutí? Nezkoušely jste to někdy?

Tino, myslím, že ten olej se dává do bílých kvasnicových chlebů, aby nebyly suché. U kváskového chleba (dělám tak půl napůl žitnou a pšeničnou mouku) mě nikdy nepřišlo, že by byl nějaký olej potřeba. Na druhou stranu by to nemělo ničemu vadit, tak vyzkoušej
Cukr do kváskového chleba nepatří, protože kvásek, narozdíl od kvasnic, cukr nebaští.

Tak mlýnek je doma...50 kg pšenice taky...oves a žito je v jednání...
Vločky z vločkovače jsou super...dnes jsem měla ráno kaši...
Mouka najemno má konzistenci hladké mouky...a pěknou načervenalou barvu (pšeničná)...hrubost lze během mletí upravit...
Takže to shrnu...jsem nadšená...

Tino, s olejem neporadím...do chleba jej nedávám, jen občas do rohlíků a knedlíků lžíci...
Ale dělala jsem sladká kvásková těsta...tam se tuk dává...a vykynulo dobře...samozřejmě není tak nadýchané jako z kvasnic...ale nakyne...

Díky moc oběma. Zítra budu z toho chlebového těsta zkoušet dalamánky.

Magdaléna: Gratuluju k nákupu. A jakou tedy mají z toho vločkovače ty vločky chuť? Oproti sušeným?

Asi stejnou...měly tedy více toho "šlemu", což mi chutná...ale ten pocit, že jsou čerstvé...
Dalamánky také peču, když není moc času na kynutí chleba...anebo roztáhnu chlebové těsto na plech, rozkrájím radýlkem na čtverce, pomašluju bílkem a posypu semínky...nechám nakynout...je to taky fajn...dávám klukům na svačinu...rozkrojené a naplněné...když moc nenakynou, tak dva k sobě...

Tak tady je dnešní tvoření...mlela jsem, mlela a mlela...

Chléb už jsem nestihla vyfotit...ale kyne další...

Na fotce jsou rohlíčky se škvarkami, skořicové šneky, linecké(ještě bez marmelády), v miskách pšenice a čerstvě namletá mouka, ve sklenici vločky na ranní kaši...
Foceno bohužel mobilem, foťák stávkuje...

Magdaléna: Krása! To celozrnné linecké mě zaujalo, jakože snídaně nejen o Vánocích. To máš nějakou extra velkou formičku? Bych tím zužitkovala zbytky Hery a ostatních tuků, co mi doma zbyly po vánočním cukroví.
Jinak rohlíčky krásné, srdce se na ně směje. Kde na to všechno bereš čas?

To linecké můžeš vykrojit sklenicí a střed štamprlí...recept je 7 dkg cukru, 14 dkg tuku, 21 dkg mouky, 1 žloutek, trochu citronové kůry.

Čas mám hlavně o víkendu, tak to se vyřádím...těsta zadělávám v pekárně...mám pekárnu s dvojvaničkou, takže tam lze zadělat 2 různá těsta...slané i sladké...

A díky moc za pochvalu...

Kéž by moje žena mlela taky tak a né jen na puse

Tak jsem jdu taky hodit ty svoje výtvory. Ten chleba byl pěkný šišoid, ale jak jsem psala, chuťově výborný. Utěrku jsem hodně pomoučnila, je to na něm vidět.
A na posledním obrázku jsou dnešní dalamánky.

Fakt se s tím kváskovým chlebem pracuje trochu jinak, než s těstem z droždí, ale dá se to v pohodě zvládnout. Jen musím doladit ty tvary.

Tino, vypadá nádherně...vůbec mi nepřipadá šiškoidní...

A dalamánky jsou jako malované...jen se zakousnout...

Mám zkušenost, že kvásek chce opravdu čas...nic neuspěchat...chléb nechávám kynout i několik hodin...kvásek přes noc...

Děkuji, děkuji, já už se zakousla, doslova jsem jeden sežrala ještě teplý.
Krásně to provonělo celý byt, ať si říká kdo chce co chce, chleba a jeho vůně má stejně něco do sebe.