Strava na 35 dní pochodu

[groula]

Je to všechno strašně dlouhý, takže sem neměl sílu to číst celý, ale brát si na takhle dlouhou cestu 2 bavlněný trička, je podle mě hrozná hloupost.
Bavlna nefunguje, spocený záda, blbě to schne. Prostě naprd.
Stačí koupit jakýkoli vlněný triko a je to všechno daleko větší pohoda. Navíc ta vlna má neuvěřitelnou schopnost po vyvěšení přes noc vysmrádnout
Takže člověk nesmrdí ani sám sobě.

Trocha čísel z našeho výletu s ženou.
Norsko 3 týdny pěší přesun , vše s sebou, já bágl na začátku 35 kg, žena 25 kg. Cestou nedokoupeno nic, jenom jednou pivo a koblihy ke snídani (pak nám ale zbylo jídlo na ten den připravený

Přešli sme kompletně celou tu jejich náhorní plošinu Hardangerviddu od JV na SZ.

groula

[cipis]

To je fakt trocha čísel ... Co to tak rozepsat detailněji? Co jste všechno táhli, co zbytečně, co by sis už nikdy nevzal, co chybělo atd. Jinak 1 pivo = jídlo na celý den?

[Fabulous]

Kdo říká, že JEDNO???

[cipis]

No psal "jen jednou pivo", tak jsem naivně myslel, že si dal jen jedno

[kregan]

Bych 35 netáh. To je zátěž, kterou nosej vojáci i se zbraněmi a municí. I 25 mi přijde na hraně.

EDIT:
Abych tu jen nebrblal, zkusil sem si sestavit zásoby na 35 dní pochodu v horách s prioritou na hmotnost. Zásoby počítají s jednim hlavnim jídlem denně (nouzová varianta, jinak preferuju dvě jídla denně abych z výpravy něco měl). Žádnej komfort by to nebyl, ale věřim, že se na tom dá fungovat. Vlastně se náš horskej jídelníček moc neliší, s tim, že se příležitostně doplňuje z místních zdrojů. Celkově mi to vychází na 7kg bez vody.

kus kus - 800g
instantní br.kaše s mlékem - 300g
krupicová kaše s příchutí - 450g
sojové kostky - 350g
čínské polévky - 350g
pohankové vločky - 600g
těstoviny - 250g
olivový olej - 300g
bujón - 60g
(musli) tyčinky - 1700g
halva - 200g
sušený ovoce, zelenina - 300g
oříšky - 200g
lovečák - 500g
česnek - 200g
cukr, čaj, šumáky - 200g
celozrnné chlebíčky - 240g

[Jenda]

Zdá se mi, že po různých zahraničních diskuzích (no dobře, čtu jenom Reddit) je poslední dobou docela populární Soylent/Joylent a podobné. Měl by to být prášek ze sóji, oleje a nějakých dalších věcí, který se nasype do vody a je to místo jídla.

[Joezbrna]

Taky můžeš vzít pět kilových dóz Ketodiety a přikrmovat se malinama a borůvkama. Svaly Ti zůstanou, pojedeš na zásobní tuk, a v cíli cesty budeš mít krásně vyrýsovanou postavičku

(Když tak koukám na kreganovu sestavu, na tak dlouhou dobu tam nemá nic moc bílkovin. Něco jinýho je o párkách a brkaši přežívat týden a něco jinýho pět týdnů.)

[groula]

Tak se trochu rozepíšu k tomu našemu výletu do Norska.
Vzhledem k tomu, že v Norsku bud přší, mrholí, nebo leje, a že sem šel se ženou a komfort spaní, je komfort spaní, tak sem měl stan.
Zkusim to nějak počítat:
Stan Gemma G3 - cca 2,9 kg (to je taková ta expediční kopule, tyčky nesla žena)
samonafukovací karimatka Therm-a-rest - cca 800 gramů
spacák condor VI+ DT - cca 1,7 kg
Vařič MSR whisperlite international - cca 560 g
1 litrová láhev benzínu - cca 1,3 kg
lékárnička - cca 600 g
ešus s nějakejma drobnostma uvnitř - cca 2 kg
trekový hůlky - cca 700 g
sandále na brody a na večerní posezení - cca 400 g
čelovka, GPSka, nůž, náhradní baterky atd. - cca 700 g
náhradní spodky, triko, ponožky, prostě hadry, to nevim ale - cca 2-3 kg
Flaška vody (nevěděli sme jak to bude, takže 2x 1.5L) - cca 3 kg
váha prázdnýho báglu Karrimor Jaguár - 3 kg
no a zbytek to jídlo.
Žena napsala doma jídelníček, co kterej den budeme jíst, Snídaně, nějaká svačinka cestou a večeře.
To všechno na 3 tejdny v terénu, tzn. bez možnosti dokoupení zásob.

Šli sme z Rjukanu do Ejdfjordu.

Když sme došli do Ejdfjordu, tak sme si koupili ke snídani koblihy a právě tu jednu plechovku piva a jednu limonády k večeři
A to bylo všechno.
Díky tomu nám pak zbylo jedno jídlo
Měli sme takový ty rychlý hostince, kolínka, rejži, bramborovou kaši, konzervu rybiček, konzervu dušený šunky atd. Prostě sme nijak netrpěli hladem

A na začátku akce, mi vážil bágl (i s hadrama na sebe, který sem pak měl na sobě) tzn softshell bunda, gore kalhoty atd - 35 kilo.

Jesli sme Busem z Prague do Oslo, tam sme spali v nějakým parku.
Druhej den stopem do Rjukanu a pěšky přes Hardangerviddu do Ejdfjordu.
Tam dvě noci v kempu.
Pak sme chtěli jet vlakem, tak sme stopem jeli do Vossu, a spali někde v lese a druhej den vlakem do Bergenu, kde sme spali dvě noci nahoře na kopci u takovýho jezera.
A poslední noc byla na letišti, protože letadlo zpátky letělo asi v 7 ráno.

groula

PS: kdybych si eště na něco vzpomněl tak to zkusím doplnit

[groula]

tady sou nějaký fotečky:
http://groula.org/fotky/zobraz.php?akce ... 30.8.2008)

Bohužel mi druhej den po návrstu do čr cikorky vykradli auto, tak sem o všechny fotky přišel a tohle fotila žena.....

[Josef]

Dnes jsou potřebné suroviny ještě koupitelné. Po zhoršení situace může být s nákupem problém. Když vyškrtnu auto, tak bez speciálních potravin a při postupu terénem bych si dokázal přestavit, že by se dala vzdálenost (uvedená v zadání úkolu) zvládnout cca 4 způsoby:

1. Na koni (rychlejší přesun, kůň nese jezdce i náklad). Vystačí menší zásoba, na méně dní, protože přesun je rychlejší než chůze pěšky.
2. Pěšky, ale s oslem nebo mulou (zvíře nese náklad jen pro člověka, člověk jde volně, zvíře se po cestě napase).
3. Na dobře vybaveném kole (rychlejší přesun, hlavní váhu nese kolo, problémem může být technická porucha).
4. V zimě, pokud za sebou bude běžkař táhnout lehké sáňky s nákladem (postup pomalý, ale většina nákladu spočívá na sáňkách). To samozřejmě platí pouze v oblasti, kde lze předem zaručit, že je po celé trase sníh. V určité vzdálenosti od cíle, když už by se váha nákladu spotřebováním podstatné části potravin zmenšila, by se ponechaly sáňky svému osudu a celý náklad se přeskládat do batohu.

Nést to všechno pouze na zádech (klasické potraviny + tábornické potřeby), spoléhat se stále na plnou výkonost a zvládnutí denního počtu kilometrů, považuji za dost nereálné. Konec konců byla to většinou základní chyba provázející většinu neúspěšných expedic, když jim (v podstatě už jen kousek před cílem, ale ještě dost daleko na bezpečné dojití o hladu) došly zásoby nebo jim žaludek odmítl jednostrannou výživu konzumovat. Pokud je člověk odkázán jen na to co unese, je jeho akční rádius dost omezený. A je dobré, pokud se alespoň v části trasy může nějak svézt (kolovým nebo zvířecím prostředkem, případně po řece), odpočnout si, ušetřit námahu a tím i stravu.

[Joezbrna]

Pokud nevede trasa po asfaltu či alespoň dobrých zpevněných cestách, lze kolo v klidu vyškrtnout.
V členitějším terénu bych se pozastavil i nad sáňkama. Zkus si cvičně přejet třeba z Novýho Města do Svratky s 30kg na sáňkách, a to ti půlku cesty upraví rolba. Bez stopy a v členitém terénu jsou výhodné sněžnice, dnešní jsou lehké a skladné v případě, že souvislý sníh není po celou trasu.
Řeka je super, pokud teče Tvým směrem. Pokud je alespoň část trasy po proudu, stačí dva nafukovací válce a dostatek spojovacího materiálu, z pár kmenů je luxusní katamarán pro který trojková peřej není velká překážka (se zkušenou posádkou).

[Grunt]

Ztracené pítko od čutory bylo způsobeno jedním z takovýchto nezdařených pokusů o rychlé rozdělání ohně z mokrého dřeva na německé straně hranic. Gruntovy výtky k mým cestovním ztrátám jsou na místě, ale přiznám se, že nehledě k příležitostné konzumaci alkoholu jsem člověk poměrně roztržitý. Pokud někde na chvíli usednu, či rovnou přenocuju, skoro pokaždé se při odchodu rozhlížím, co mi "vypadlo" z rukou a nechal jsem kde ležet, ale ne vždy se podaří vše zachránit. Větrem na hřebenu odvátá pláštěnka na batoh byla má blbost, navíc byla zapůjčená a já mám s tímhle vercajkem prakticky nulovou zkušenost. Zapomenutá zapnutá baterka v turistickém přístřešku by byla hodně zlá ztráta, ale němečtí junáci byli pohotoví a mysleli v tu chvíli za mě. Při kratších svých vandrech si někdy náhodou a někdy naopak zcela záměrně opomenu vzít něco důležitého z výbavy a snažím se to pak po cestě nahradit improvizovaně jinak, jako trénink toho, jak tyhle možné ztráty zvládat.

Vím to, protože se mi děje úplně to samé. Prostě když se někde dereš, nemůžeš se starat o všecko co sebou neseš. Vzal jsem si jednou dovolenou, že se vydám na houby (tzn. prolezu les) a ještě mi ani nezačala dovolená a hned jsem ztratil mobil. Dovolenou jsem strávil prolézáním houštin a jeho hledáním. Děje se mi to běžně. Nejlepší je ta americká čutora s těm super klipama. Jen jsem si ji dal za opasek hned jsem jeden klip ztratil a je zavařeno. Na jednom se to drží blbě, těžce se takový klip dá kdekoliv sehnat a nést něco na rukách je fakt otrava. Ještě stará dobrá přivazovací hliníkovka z výbavy ČSLA (i když voda z ní je s kovovou příchutí).Prostě čím jednodušší, méně komplexnější , blbuvzdornější a více odolné, tím větší pravděpodobnost, že to trip přežije. Ještě lepší než špagát jsou takové ty kovové klipy jak používají horolezci u lan, protože se to hůř přeřeže a rozsukuje, ale taky se to dá ztratit. Taky jsem přišel na to na co mají vojenské věci na každé kapse nějaký knoflík nebo zip. Aby se používali Navigace už mi dávno nefunguje, mapa sice potrhaná a slepovaná, ale furt bych podle ní trefil (možná). Prostě stále platí starý dobrý zákon o tom, že co se po cestě může posrat nebo ztratit se taky zaručeně posere nebo ztratí. Tolik moje zkušenost.

asi mě pane kolego nemáte rád, ale
aby jsme mluvili/psali o tom samém ,
proč to tahat na zádech, když se to může vozit,

Hele a nechcete ten flame o vozíkách přesunout do jiného vlákna? Už mě tu docela vadí. Jako vozíky pěkné, ale já si stojím za svým. Víc než se zabývat jak toho utáhnout tolik co osel je lepší se zabývat tím jak to táhnout nemuset. Je to prostě založeno na zkušenostech. Ti co to přečtou anglicky, těm doporučuju:

• Ultralight backpacking
• Long-distance trail

Pouze to potvrzují.

tady sou nějaký fotečky:
http://groula.org/fotky/zobraz.php?akce ... 30.8.2008)

No ty vado. To je Hi-Tec.

1. Na koni (rychlejší přesun, kůň nese jezdce i náklad). Vystačí menší zásoba, na méně dní, protože přesun je rychlejší než chůze pěšky.
2. Pěšky, ale s oslem nebo mulou (zvíře nese náklad jen pro člověka, člověk jde volně, zvíře se po cestě napase).
3. Na dobře vybaveném kole (rychlejší přesun, hlavní váhu nese kolo, problémem může být technická porucha).
4. V zimě, pokud za sebou bude běžkař táhnout lehké sáňky s nákladem (postup pomalý, ale většina nákladu spočívá na sáňkách). To samozřejmě platí pouze v oblasti, kde lze předem zaručit, že je po celé trase sníh. V určité vzdálenosti od cíle, když už by se váha nákladu spotřebováním podstatné části potravin zmenšila, by se ponechaly sáňky svému osudu a celý náklad se přeskládat do batohu.

Já si myslím, že takové cesty jde zvládnout i na vlastních nohách. Ale fakt je na to potřeba nějaká stezka s dalekým dosahem se všema nezbytnostma po cestě. Vůbec jsem netušil, že nějaké takové trasy vedou i přes Evropu:

Takhle se donedávna po Asii běžně cestovalo a možná ještě dodnes cestuje:


Jestli ti nevadí hip-hop a anime, tak doporučuju Samurai Champloo. Je to docela dobré a aspoň budeš vědět co tě na takové cestě čeká

[Grunt]

Mimochodem. Fotka výše je Tōkaidō. Jedna z pěti takových po Japonsku. Možná něco takového existovalo nebo bude existovat i u nás.

[Hohepa]

Hele a nechcete ten flame o vozíkách přesunout do jiného vlákna? Už mě tu docela vadí. Jako vozíky pěkné, ale já si stojím za svým. Víc než se zabývat jak toho utáhnout tolik co osel je lepší se zabývat tím jak to táhnout nemuset. Je to prostě založeno na zkušenostech. Ti co to přečtou anglicky, těm doporučuju:

• Ultralight backpacking
• Long-distance trail

Pouze to potvrzují.

Ach jo, no, když mě bylo dvacet a šli jsme s kámošem a jeho 4 letým synem na vandr , měl jsem asi stejný názor.
Ale aby nás jeho choť pustila , tak jsme zahodili USárny a táhli stan v krosnách a vodu na dva dny.
I tak to bylo príma.
Ve třiceti jsem zjistil , že stejnou trasu se zabezpečením "potěru" ( pořád cca 25 kilo ) si už tak moc neužívám.
Ve čtyřiceti, jsem prostě usnul dřív, než se večer vařil čaj s rumem .
Až mě bude padesát nebo šedesát, tak stejnou trasu , jako ve dvaceti, nedám
A vsadím se, že ty také ne.
To kolečko na bágl není proto , že chci nést víc, to je pro to, že všichni, včetně i tvé osoby , stárneme.
A co jsem nesl ve dvaceti , prostě jako padesátník nebo šedesátník nemám šanci unést.
Já si kvůli tomu nebudu a ostatní déle pamatující také ne , hned prohánět hlavu kulí, až to práskne.
Takže pomocné kolečko na bágl, tam kde se dá efektivně použít, není IMHO ve vláknu .....35 dní pochodu OT.
kapišto? mlaďochu? (to není myšleno zle, spíš se závistí)

[Grunt]

Kde je psaný že jsem mlaďoch?

[Hohepa]

Nikde ,
ale pokud ti je padesát
a dáš denní pochod , denně na vzdálenost 30 Km,
po dobu 4 dnů , tedy 120 Km a pak jsi schopen ještě dál přežít, bez další podpory.....
vše neseš na zádech,
smekám klobouk
Má úcta

[bacil]

Grunte, ty trasy přes Evropu, to je co zač na té mapě?

[janko]

bacil: Evropská dálková trasa E3 http://www.nalehko.com/node/43

[kregan]

Ta E3 má i "zkratku" která prochází napříč Čechama.

K tématu: Myslim, že neni potřeba táhnout všechno na zádech. Vždycky se dá něco sehnat buď z přírody nebo od domorodců.

[Grunt]

Grunte, ty trasy přes Evropu, to je co zač na té mapě?

Přesně tak. Evropské dálkové trasy.

Nikde ,
ale pokud ti je padesát
a dáš denní pochod , denně na vzdálenost 30 Km,
po dobu 4 dnů , tedy 120 Km a pak jsi schopen ještě dál přežít, bez další podpory.....
vše neseš na zádech,
smekám klobouk

Padesát mi není, ale těžko bych to dal i naprázdno. Ne s 30kg na zádech. Nicméne, to co řekl kregan

K tématu: Myslim, že neni potřeba táhnout všechno na zádech. Vždycky se dá něco sehnat buď z přírody nebo od domorodců.

přesně to samoé se snažím říct i já a naprosto s ním souhlasím ve všech bodech obhajoby.