Nedostatek potravin

[rudex]

psenice

Proč pšenici?

[Sehr]

Proč pšenici?

Ja jsem si vybral psenici jako zakladni potravinu. Clovek muze zvolit jakoukoliv obilninu,ktera mu vic chutna a nebo jen libi.

Zasoby
Psenice stoji 4kc/kg,tak snadno se da velice levne udelat zasoby na par let. Teoreticky pokud by clovek jedl v bunkru jen psenici,tak sni rocne cca 150kg.


Cela zrna
Zrna se daji uvarit a jsou pozivatelna. Je to jako jist natural ryzi. Vetsinou to varim s troskou cocky a bylinek. Po cca 3 mesicich pravidelneho jezeni(3 dny v tydnu jako hlavni a pak vecere) mam na nej porad chut.

Naklicena zrna
Jedl jsem jen 2krat naklicenou psenici,protoze jsem zacal jist v zime a bohuzel spatne klici,kdz mam v misnosti jen neco na nulou. Pripadala mi sladka a podle mne stavitelna. Urcite se hodi pro zvyseni prijmu vitaminu C. Hlavni smysl nakliceni je,ze clovek nepotrebuje varit psenici,ale muze jist takto naklicenou,ktera uz neni pro cloveka skodliva.

Mouka
Pec chleba v zivote neplanuji. Je potreba hodne prace,aby se udelal chleba. Umlit mouku,mit pec. K tomu jist samotny neni ono,tak vetsinou s necim namazat. Casto je chleba dost suchy,tak musi clovek hodne pit vody(jen muj pocit). Pripada mi hur stravitelny nez treba to uvarene zrno. Je to jen muj negativni nazor. Ted vyhody:
Pro cloveka,ktery musi setrit se zrnem je idealni reseni prave mouka. Udelat chleba a nebo placku staci jen mensi mnozstvi mouky,ktera slepi vsechno. Do mouky se da pridat jina udelana mouka z nahrazek(kastan,zalud,jetel,trava,bylinky,koriny,hrach,vodnice,semena,...). Vsechno co neni pro telo jedovate a vime,ze dokaze nase travici soustava vyuzit,tak se z toho udela mouka a prida se do te psenicni mouky. Nevypsal jsem vsechny nahrazky,protoze je to dlouhy seznam a nekdy je to i exoticke jako treba mouka z hmyzu. Obilnina vetsinou slouzi jako pojidlo,aby chleba a nebo placka drzela pohromade(pruznost).

Sazeni psenice
Pokud clovek ma sanci,tak muze po uprave pozemku sazet. Psenice je ziva a tudiz neni to polotovar. Zatim to nemam vyzkouseno,ale vynosnost by mela byt z 1m2 az 0,3kg.

Zivotnost
Zivotnost klicivosti u psenice se udava jen 3 roky. Teoreticky je pri dobrem skladovani je dokud zcela nevyschne. Zivotnost jako potraviny je pri dobrem skladovani 30 let. Teoreticky je zivotnost dokud se nerozpadne na prach,nesplesnivy a nebo nesni nejaky brouk.

[rudde]

Podle wikipedie vězni v koncentračních táborech dostávali stravu s kalorickou "hodnotou" asi 1500
kalorií na den.
Postupně se množství i kvalita potravin zmenšovala až asi na dávku 600 až 1000 kalorií denně.
( doporučená denní dávka pro muže je 2550, pro ženy 1940). Samozřejmě záleží na řadě faktorů
(věk, námaha, teplota atd.)
Přesto tito lidé vykonávali těžkou práci. (Podvyživení a strádající vězni se mnohem lépe
ovládají.)
Mučení hladem se používá už tisíce let jako prostředek pro pokoření a ovládnutí zajatců.

V novele "Jeden den Ivana Děnisoviče"Solženicyn mimo jiné popsal,
v jakou událost se byť mizerné jídlo změní, není-li ho dostatek.

[rudde]

Kniha britské historičky Anny Reidové-

Leningrad, Tragédie obleženého města 1941–1944

"8. září 1941, byl obklíčen Leningrad. Německé armádě se nepodařilo město dobýt dva a půl roku a
během 872 dní blokády ve městě zahynuly dva miliony lidí..."

Náhodně jsem otevřel knihu na str. 178 a dočetl jsem se, jak do chleba přidávali jako plnivo cosi ze
dřeva stromů, jak vědečtí pracovníci vymysleli náhražkové kvasnice z kvašených pilin, co všechno
byli lidé nuceni jíst.

Listujeme knížkou:
"Dalším vynálezem Lesnické akademie byl „kvasnicový extrakt“, vyráběný z kvasících pilin břízy. Byl distribuován do závodních jídelen a kantýn v tabulkové formě, přidáním horké vody z extraktu vznikalo něco, čemu se říkalo „kvasnicová polévka“.
Klíčovým prvkem osudu každého během obležení, základní formou, na níž závisel život každého jedince, byl přídělový systém. Za války jej používaly všechny bojující strany a všude jej podkopávaly korupce, šmelinaření na černém trhu a podvody. Ale v obleženém Leningradu byly jeho vady ohromující. Bylo to dáno nejen extrémními válečnými podmínkami, ale také brutalitou a nekompetentností sovětského režimu jako takového. A následky byly také ohromující. Všude jinde by špatné plánování a neschopné vedení znamenalo jen nepříjemné hladovění; málo jednotvárného jídla. Ale v Leningradu to znamenalo nespočetné množství mrtvých.
V Sovětském svazu jídlo vždycky sloužilo jako prostředek donucování nebo odměňování, v extrémních případech pak jako prostředek eliminace neužitečných a uchovávání užitečných. Jak to Lenin jasně vyjádřil během hladomoru uprostřed občanské války v roce 1921 na Všeruské konferenci o výživě:
Není to jen záležitost správné distribuce (potravin); distribuce musí být považována za metodu, instrument, prostředek zvyšování produkce. Státní podpora ve formě potravin musí být poskytována jen těm dělníkům, kteří jsou nezbytně nutní k nárůstu produktivity práce. A distribuce potravin musí být využívána jako politický nástroj, tudíž používána k redukci počtu těch, kdo nejsou bezpodmínečně potřební, a podpory a podněcováni těch, kdo jsou.
Základní princip, jenž vyjadřoval slogan „Kdo nepracuje, ať nejí“, byl ozkoušen v prvních sovětských pracovních táborech na Soloveckých ostrovech v Bílém moři. Vězni zde byli rozdělení do tří kategorií: na ty, kteří se hodí k těžké práci, na ty, již se hodí k lehké práci, a na invalidy. První skupina dostávala 800 gramů chleba na den, druhá 500 gramů na hlavu a den a třetí 400 gramů. Jak se dalo čekat, ti nejsilnější, relativně dobře živení, si zdraví dokázali udržet; ti nejslabší, kteří dostávali oproti první skupině přesně poloviční dávku, slábli dál a umírali. Systém, jenž byl navržen tak, aby byly tábory soběstačné (s neúspěšným výsledkem), byl poté okopírován v Gulagu.
Na druhé straně škály sloužilo jídlo jako prostředek rozlišování úrovní v hierarchii strany a institucí. „Uzavřené“ obchody a restaurace byly přístupné pouze výše postaveným straníkům a zaměstnancům vybraných institucí, úrovně v jídelnách a kantýnách na pracovištích byly odstupňovány mnohem jemněji než v jakékoliv nejsebestřednější bance na Wall Streetu. Válečný dopisovatel Vasilij Grossman ve svém epickém životopisném románu Život a osud popisuje šest rozdílných menu, která byla podávána ve Fyzikálním institutu moskevské Akademie věd:
Jedno jídlo bylo pro doktory věd, další pro výzkumné pracovníky, další pro výzkumné asistenty, další pro laboratorní asistenty, jiné pro techniky a ještě jiné pro pomocný personál. Nejdivočejší vášně vzbuzoval rozdíl mezi menu prvních dvou nejvyšších skupin, lišilo se jen v dezertech – v prvním případě to byl kompot, ve druhé rosol z prášku.
Jiný novinář, britský komunista jménem John Gibbons, za války pracoval pro Moskevský rozhlas. Během zimy 1941–1942, kdy nedostatek potravin představoval v Sovětské svazu akutní problém, se nedokázal smířit se skutečností, že jeho oběd v jídelně rozhlasu sestával ze suchého chleba a čaje bez cukru, zatímco jeho šéf, který s ním sdílel stejnou kancelář, dostával šunku s vejci. Přestože to Gibbons akceptoval jako součást systému a „bezpochyby to bylo docela v pořádku“, bylo pro něj nicméně „zatraceně nepříjemné cítit šunku s vejci. A o to více, že se šéf domníval, že je to docela normální a nikdy mi nenabídl ani kousíček šunky“.
Leningradský přídělový systém fungoval podobně jako ten v Gulagu. Ač byl přídělový systém navenek vysvětlován tak, že má poskytovat každému podle jeho potřeb, v praxi směřoval k zachovávání (jen) těch, kdo byli životně důležití pro obranu města, tedy vojáků a průmyslových dělníků, a administrativní síly, staré lidi, nezaměstnané a děti odsuzoval ke smrti. Když byl v polovině července přídělový systém zaveden, počáteční příděly byly stejně vysoké jako v Moskvě – bohatě dostačujících 800 gramů chleba pro manuálně pracující, 600 gramů pro administrativní pracovníky a 400 gramů pro děti a nepracující, plus odpovídající množství masa, špeku, obilnin a makaronů a cukru. Udivující je, že městský sovět nezredukoval příděly až do 2. září, což bylo téměř čtrnáct dní poté, co byla přerušena přímá železniční trať s Moskvou. Na Pavlovovo naléhání po dalších deseti dnech následovala první redukce, na 500 gramů chleba pro manuálně pracující, 300 gramů pro zaměstnané v kancelářích, 250 gramů pro závislé osoby a 300 gramů pro děti. Aby se toto snížení přídělů vyrovnalo, byly současně zvýšeny dávky tuku a cukru, což ze zpětného pohledu představovalo obrovskou chybu. „Když se ohlédneme zpět,“ později připustil Pavlov, „můžeme říct, že příděly tuku – naprosto jasně – a cukru, neměly být v září zvýšeny. Přibližně 2500 tun cukru a 600 tun tuku, množství, které bylo vyčerpáno v září a říjnu… by bylo v prosinci nesmírně cenné“. Ale v té době, dodal, „si nikdo nedokázal představit, že by město zůstalo odříznuto tak dlouho“.
Po konečném snížení na nejmenší množství, ke kterému došlo 20. listopadu, spadly příděly na 250 gramů chleba na den pro 34 procent civilního obyvatelstva, klasifikovaného jako manuálně pracující, a 125 gramů (tři tenké krajíčky) pro všechny ostatní, plus směšné množství masa a špeku. Pro nejnižší kategorii to představovalo ekvivalent 460 kalorií na den, což je méně než čtvrtina ze 2000 až 2500 kalorií na den, jež potřebuje průměrný dospělý k tomu, aby si udržel svoji hmotnost. Ale i těchto 460 kalorií představovalo pouze oficiální údaj. Ve skutečnosti byl chléb značně nastavován „plniči“, maso zmizelo a byly dny, kdy nebyly příděly distribuovány vůbec. Dnešní odborníci na výživu, kteří využívají ty, již přežili blokádu, ke studiu dlouhodobých efektů dětské podvýživy, odhadují, pokud vezmeme v úvahu složení „plničů“, že reálné číslo se blíží 300 kaloriím na den. Pokud by k prvnímu snížení přídělů z 11. září došlo o šest dní dříve, Pavlov později přiznal, mohlo být ušetřeno téměř 4000 tun mouky a vůbec nemuselo dojít k poslednímu snížení přídělů.
Příděly byly také smrtelné kvůli své kvalitě, zejména se to týkalo starších dětí a adolescentů. Děti pod dvanáct let spadaly do jedné kategorie, tedy jedenáctileté dítě nedostávalo více než nemluvně. Od dvanácti do čtrnácti byly děti klasifikovány jako „závislé osoby“, dokonce i když pracovaly a i navzdory tomu, že jejich rychle se vyvíjející tělo potřebovalo více jídla než dospělé. Děti, které měly dvanácté narozeniny mezi dvěma sníženími dávek 12. září a 1. října, zjistily, že ve skutečnosti se jejich příděl chleba ještě snížil, ze 300 gramů na den na 250 gramů. Klasifikace, Pavlov přiznal, byla „nezdůvodněná“, ale „za této situace nebylo možné živit je lépe“. Podobně nefér byly klasifikovány nepracující matky jako „závislé osoby“, přestože na ně padala celá fyzická tíha stání ve frontách na chleba, shánění a dopravování paliva a vody. Jakmile byl někdo „závislou osobou“, dostával také menší příděly nepotravinových potřeb, například jen jednu krabičku sirek, ve srovnání se dvěma, jež dostával dělník. Přezdívka pro majitele přídělových lístků pro závislé osoby zněla smertnik od slova smerť, „smrt“.
Přesouvání dávek od produktivně pracujících k nepracujícím bylo zakázáno, existovalo nařízení, které zakazovalo dělníkům odnášet domů jídlo rodinám."

[Sehr]

co všechno
byli lidé nuceni jíst.

Nechtej vedet co ted lidi jedi dobrovolne.

[Steril]

Psenice stoji 4kc/kg

Za tuhle cenu bych si taky pár "pro sichr" metráků pořídil, kde je to možné takhle nakoupit?

[Sehr]

Necitujeme předchozí příspěvek. Admin.

Ve velkobochode a nebo od soukromniku. Ja jsem to sehnal pres znameho,ktery koupil myslim ve mlyne.

[alibaba]

Podvyzivou uz trpi Recko a ve mestech uzivaji drogy a take maji spinave jehly a siri se tam AIDS mezi mladyma co jasne vymrou ,cast mlade populace vymre a take se tam siri malarie tak pocitame, ze asi 20% obyvatelstva vymre to se casem uvidi .....

[Annele]

Zkousela jsem, jak telo reaguje na nedostatek potravin.
Kdyz jsem zacala hladovet rano, byl nejhorsi hlad kolem poledne. Odpoledne ustaval, vecer jsem jej nepocitovala. Druhy den jsem mela mirny hlad. Dele jsem to nezkousela. Telo si nejspis na nedostatek jidla zvykne, otazkou je, na jak dlouho.
Nedostatek vody nesnasim dobre, kdyz ziznim, je mi cim dal hur a relativne brzy jsem mimo provoz.
Zajimave je, ze muj ex to mel obracene.

Cetla jsem knizku o zivote v koncentracnim tabore. Autor psal, ze existovaly dva zpusoby, jak se stravovat: prvni zpusob byl vydanou davku snist ihned, coz melo vyhodu, ze byl clovek alespon jednou denne syty a nemohl o jidlo prijit. Druhy zpusob byl rozdelit si davku a jist ji cely den po castech, tudiz mel clovek vzdy co jist.

Myslim, ze by si clovek mel odzkouset, jak reaguje na hlad a jaky zpusob stravovani mu vyhovuje.

[Wolf]

Nevěděl by někdo, který z těch dvou přístupů (jíst malé příděly najednou/postupně) je pro tělo výhodnější, nebo jestli je to fuk?

[Majkl Night]

Hoj,
určitě si jakékoliv jídlo rozdělit alespoň na dvě. I kdyby bylo sebemenší. Ale není nic jednodušího než si to vyzkoušet.
Zítra jez velmi málo a večer už vůbec ne, ale nepij více než obvykle ať si hlad "neodplavíš", a v Neděli si vem jedno malé jídlo, které sníž naráz a v pondělí si stejnou dávku rozděl na ráno a odpoledne.
Situace bude simulovat přídělový systém jídla v krizi a ověříš si co je pro tebe výhodnější.

PS: Ale stojí to přece jen trochu toho přemáhání.

[paja]

Nevím, jsem toho názoru že to co sníž ti vezme až desáty rum... záleží na situaci, co sníž je tvoje, a nechat si půlku napotom s rizikem že ti ji někdo silnější vezme?

[Ivana]

Každá pátá rostlina je jedlá (u nás kolem jedenáctiset druhů).

[bacil]

Jenže - vědět, která!

[kregan]

Stačí znát jen ty, který rostou všude a opravdu tě dokážou zasytit. To už se výběr tenčí.

[Annele]

A ktere to jsou?

[kregan]

Toť otázka. Mě napadají jen kopřivy a sedmikrásky. Asi bych se je pokusil rozvařit do kaše (při nejbližší příležitosti vyzkoušim).

Kamarádi občas pořádají víkend v lese pouze v tom, co mají na sobě. Většinou jedí planá jablka, lesní plody, polní plodiny, sem tam houby nebo rybu, když se podaří chytit.

[Terminated Account]

Stran jedlých rostlin zde máme hodnotná specializovaná vlákna. Tady jste ot.

[Kapo]

Zkousela jsem, jak telo reaguje na nedostatek potravin........


....
Cetla jsem knizku o zivote v koncentracnim tabore. Autor psal, ze existovaly dva zpusoby, jak se stravovat: prvni zpusob byl vydanou davku snist ihned, coz melo vyhodu, ze byl clovek alespon jednou denne syty a nemohl o jidlo prijit. Druhy zpusob byl rozdelit si davku a jist ji cely den po castech, tudiz mel clovek vzdy co jist.

Myslim, ze by si clovek mel odzkouset, jak reaguje na hlad a jaky zpusob stravovani mu vyhovuje.

Toto je dávno už odskúšané. Hladovka je pre zvieratá, a aj ludí prirodzená a v tele aj naprogramovaná. Poznám ludí, čo si hladovku pravidelne /zvyčajne raz za rok/ ordinujú v rámci zdravotnej preventívky a telesnej očisty. 10-20 30 dní.
Kamarát pri 30.dnovej hladovke normálne precuje vo svojej firme, chodí na vandre a dlhé túry, pracuje na chalupe bez úbytku energie.

Ono to funguje vcelku jednoducho. Prvé cca 2 dni telo čerpá živiny výhradne z toho, čo telo zje, teda s produkcie žalúdku. Potom sa proste žalúdok a trávenie vypne, a telo prechádza na núdový režim. Vnútorné spalovanie. Vtedy prestaneme mať hlad, a taktiež problém z nedostatku energie s podvýživy.
Telo je naprogramované tak, aby v prvom rade spalovalo uložené zásoby-tuky, potom ošklbe nepotrebné orgány o nadbytky /nahromadené toxíny, ale aj nádory, cisty.../
Stroskotanci často umierali od hladu po pár dnoch. Zväča pojedli kožené a látkové súčiastky odevu, čím sa vlastne zabili alebo sa zbláznili po pár dnoch....

Základ pri hladovke je:-
-prestať jesť a to definitívne. Príjmať potom už len vodu. Inak telo neprejde na vnútorné spalovanie a človek zomrie skôr na psychické trápenie z hladu, ako na podvýživu.
-navodiť si pocit, že nehladujeme, ale že si robíme ozdravnú kúru. Teda udržať si dobrú psychiku ale aj náladu.
-vyhýbať sa príležitostným zdrojom potravy. Radšej si ich odložiť a hladovku ukončiť až pri istom a dostatočnom príjme potravy.
-pri skončení hladovky začať príjmať potravu velmi pomaly a velmi lahkú stravu. Vývar z polievky, potom varená zelenina. A len v malých dávkach.

Ako negatívum vidím v hladovke to, že telo po jej skončení začína s nabalovaním zásob na horšie časy. A často ešte viac, ako pred tým.
Tak ja teraz aj keď som schudol od zimy 14 kilo, tak mám stále zásoby na dobré dva mesiace. Po hladovke by sa zásoby asi vrátili rýchlo späť, aj s úrokom. Takže v rámci odtučňovačky hladovku nepodporúčam.
Ako pozitívum zase vidím to, že sa nemusím stresovať zo zásobami na pár dní. Proste viem, že ich mám stále zo sebou.....

[Maximus]

Osobně bych takto dlouhou hladovku nedoporučoval. Dva či tři dny mohou být zdraví prospěšné, ale nechat si sežrat hromadu svalové hmoty měsíční hladovkou není zrovna moc "moudré". O tom, že 20 - 30 dní hladovějící člověk má stejnou pracovní výkonnost dost silně pochybuji - pokud má lepší pracovní výsledky, tak to bude spíš tím, že až nouze dotyčného naučila tvrdě makat.

Při takto dlouhém hladovění spojeného s fyzickou námahou už může být organismus ohrožen nedostatkem vitamínů či minerálů se všemi zdravotními dopady.