Výroba elektro součástek pro vysílačky

[GloryToSunTsu]

Sto let PA bude problém sehnat jakékoliv použitelné součástky, proto si sem dovolím shromáždit postup výroby jednotlivých součástek.

Začnu RUČNÍ výrobou Elektronek:
http://www.dailymotion.com/video/k3Af3Vdo1s65LLryFm
(Je to opravdu nádhera!)

Elektronky lze použít jako diodu nebo tranzistor například do vysílačky.
Další možnost použití je výroba jednoduchých obrazovek - například pro radary.

[Karlos]

Moc pěkné video.

[Josef]

Obecně je zařízení s elektronkami jednodužší než s polovodiči a kromě rány kladivem i odolnější na zkraty, přetížení, přepětí (a taky proti ionizujícímu záření a e-bombě).

Pár příkladů o složitosti:
Na hlasitě hrající radiopřijímač s rozsahy DV, SV, KV, který zachytí stanice prakticky z celého světa (zpětnovazební audion s NF zesilovačem) stačí dvě elektronky (optimálně např. EF184 a EL84, ale prakticky kterékoliv jiné VF a NF), usměrňovací nepočítám, tiše předpokládám, že by se jednalo o napájení stejnosměrným proudem. Srovnatelně výkonný radiopřijímač s polovodiči potřebuje nejméně pět transistorů, ale většinou tak od osmi výše.

Na zesilovač pro hlášení z mikrofonu do tlampače nebo na přehrávání gramofonových desek stačí dvě až tři elektronky (ECC83 a EL34). Polovodičový zesilovač potřebuje nejméně pět až šest transistorů.

Jednoduchá radiostanice (tj. vysílač-přijímač) vysílající mluveným slovem na frekvenci VKV vystačí s jednou elektronkou (např.PCC88, jako superreakční přijímač), ale lépe je se dvěma (např.PCC88 a PCL86, superreakční přijímač a NF modulační zesilovač). Transistorový transciver potřebuje minimálně šest (čínské šumítko z tržnice), ale skutečně v praxi upotřebitelná stanice až stovku ! (např. PMR stanice nebo CB rádio s displejem a procesorem).

Jednoduchý krátkovlnný telegrafní vysílač s dosahem několika tisíc kilometrů vystačí s jednou elektronkou z televize (např. PL504 jako přímozářící oscilátor), výkon desítky wattů. S jedním transistorem nejde toto zařízení postavit větším výkonu, než řádu jednotek wattů.

Výsadkářská skupina operující během WWII na našem území běžně komunikovala se základnou v Anglii na frekvencích 3 až 7,6MHz se zařízením, které obsahovalo tři elektronky. Dvě lampy typu 6SK7 tvořily přijímač schopný přijímat mluvené slovo i telegrafii a jedna typu 6V6 tvořila pětiwattový vysílač schopný vysílat (pouze) telegrafii . Pár odporů a kondenzátorů okolo a hlavně dlouhá drátová anténa. Nic víc, nic míň. Pokud si to chcete postavit, podrobnosti naleznete zde http://www.sm7ucz.se/Paraset/Paraset_e.htm. Pokud máte radioamatérskou koncesi a umíte telegrafní abecedu, můžete si s tím zavysílat i po celé Evropě a při dobrých podmínkách šíření i mnohem mnohem dál, dodnes se to z nostalgie opět vyrábí a používá.

Tajný krátkovlnný rozhlasový vysílač "Schwarze Front" inženýra Formise, kterým po nástupu fašismu v Německu z hotelu v Záhoří doběla vytáčel nacisty svými dobře mířenými politickými komentáři, obsahoval jen jedinou v té době běžně dostupnou elektronku (nepočítáme-li usměrňovač a modulátor, který mohla zastoupit i "gramofonová" část běžného radiopřijímače) a přesto měl dosah prakticky po celém Německu! http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/formis.htm Nutno samozřejmě dodat, že Formis přesně věděl co a jak má udělat. Např. záměrně využil tvar Vltavského údolí, kde si natáhl anténu a odrazil tak maximum energie do ionosféry, odkud se šířila k posluchačům. Zvýšil tím dosah po celé Evropě a současně velmi zkomplikoval přímé zaměření své stanice (tehdejšími goniometry).

Problém elektronek je ale vysoká spotřeba a nutnost napájení dvojím napětím. Žhavení nízkým napětím, např 6,3V~/= od 0,2 do 1,5A na jednu elektronku. Anodové napětí je řádově ve stovkách voltů, nejčastěji okolo 250V=, odběry na zesilovací elektronky okolo 0,005 A až po cca 0,08 A u běžných koncových elektronek.

Jinak myslím, že s home-made radarem by to zas tak jednoduché nebylo, to se bez dobrého technického zázemí neobejde. Na sledování letecké situace na obloze za kopci by se zase začal nejspíš používat veliký plechový dvojitý naslouchací trychtýř spojený hadičkami do uší pozorovatele, stejně jako kdysi, když byl radar ještě v plenkách.

[GloryToSunTsu]

Osobně předpokládám, že v prvních desetiletích PA by bylo záhodno vyrábět alespoň základní elektronky dioda/trioda pro základnové vysílače. Přijímač může být zmíněná krystalka. Případně lze uvažovat o kombinaci jednoduchého vysílače a přijímače pro komunikaci mezi královstvími. ,,Ahoj neřádi, míří k Vám banda lupičů, kteří se u nás pokoušeli plenit!"

Schéma jednoduché AM vysílačky s elektronkou zachytitelné krystalkou.
http://pokusy.chytrak.cz/schemata/indexamko.htm
http://www.elektroworld.info/modules.ph ... ic&t=20703

Kdo v PA zvládne výrobu a opravy vysílaček, bude ovládat obchod!
Například může vyrábět pevně laděné stanice, takže veškerá komunikace bude muset jít přes jeho ,,ústřednu".

A s radarem by bylo dobré experimentovat, protože nějaké dvouplošníky / VZDUCHOLODI budou dost možná létat.
Plechové uši jsou fajn, ale potřebuješ zvláštní obsluhu, která má v jednom kuse zánět středního ucha, hrozně to unavuje a celé to je hodně technicky nedořešené. Možná tak za trest

OD elektronek už je jen krůček k RENTGENU!

[GloryToSunTsu]

Některé elektronky lze použít jako zdroj rentgenového záření!!
http://www.danyk.wz.cz/rtg.html
http://danyk.wz.cz/rtg2.html

Opravdu mi věřte, že od výroby elektronek je už jen krůček k dobrému zářiči.
Je to elektronka, takový skleněný kruh, jen si vzpomenout, jak se to jmenuje.

[GloryToSunTsu]

Kondenzátory:
Lehký úvod je zde http://www.ami.ac.uk/courses/topics/013 ... dex.html#2

Otočný - laděný:
http://www.radiojournal.cz/otocnykond.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kondenz%C3%A1tor
Bohužel, obecně mají dost nízkou kapacitu.

Svitkový:
Ukázka výroby http://www.youtube.com/watch?v=riZkGSXZ7JE

Elektrolytický:
Jestliže u svitkového funguje papír jako izolace, v elektrolytickém tak funguje nevodivý oxid na povrchu folie.
Profi výroba těchto součástek už je pořádný kumšt.

Keramický:
Nemůžu zjistit jak se vyrábí.
http://www.johansondielectrics.com/tech ... itors.html
Vyrobit to podle tohoto návodu bude asi dost drsný

------------------
Tyto součástky mají nepříjemnou vlastnost - degradují!!
Keramické kondenzátory přijímají vodu ze vzduchu a rozpadají se!!
Laděné mají nízkou kapacitu, jejich povrch oxiduje, špiní se a zadírají!!
Svitkové se už dnes k vůli své nízké kapacitě myslím nepoužívají.
Elektrolytické podle použitého elektrolytu vysychají, nafukují se, elektrolyt degraduje a jejich životnost je zřejmě nejnižší z uvedených součástek!!!!

TEORETICKOU ŠANCÍ, JAK TROCHU PRODLOUŽIT ŽIVOTNOST ELEKTRICKÝCH OBVODŮ, JE ZALÍT DESKY PLOŠNÝCH SPOJŮ SYNTETICKÝM LAKEM (NE NITROLAKEM) NEBO DO EPOXIDU! Tím ochráníte nohy IO a keramické kondenzátory.
Může se zhoršit odvod tepla a elektrolytům to VŮBEC neprospěje.

Na záchranu kondenzátorů se Vám bude hodit toto:
http://www.volny.cz/pjenicek/radio/navo ... rmelt1.htm
Formování kondenzátorů.

Elektrolytický kondenzátor, který má velikost baterky do hodinek, bude mít v našem provedení velikost lahve od piva ... ... když budeme mít velké štěstí...

[GloryToSunTsu]

Historické návody:

Výroba cívek
http://www.ok1cjb.cz/index.php?option=c ... cle&id=175

Galenitový detektor (třeba pro krystalku)
http://www.ok1cjb.cz/index.php?option=c ... cle&id=173

Anténa a zem
http://www.ok1cjb.cz/index.php?option=c ... cle&id=174

[GloryToSunTsu]

Pěkný popis výroby všech součástek je v knížce: Electronic Materials Handbook
Pěkně si jí kupte, ne že si jí najdete na Google a stáhnete přes RapidShare!!
http://www.amazon.com/Electronic-Materi ... 0871702851
Stojí jen 100 USD!

[Josef]

Ono to nebude tak horké.
Víte jak by na to zareagoval poručík Troník z Černých Baronů v podání Miroslava Donutila:
"Kontrolní otážka, šoudruži...
Ještli pak víte, kolik életrónek měl nám všem dobže žnámý vyšílač na Titaniku?
Nevíte, čo!
Tak já vám to teda žeknu, šoudruži!
Žádnou!"
...a co z toho pro nás vyplývá? Že naši předkové, konkrétně firma Marconi, dokázala udělat přijímač i vysílač, který hravě zvládnul spojení přes moře (dokonce tou měrou, že se denně z pevniny na loď posílaly zprávy tak, aby mohly na lodi vycházet tištěné noviny) a přitom se oběšla bez jakýchkoli speciálních součástek.
Kdo nevěří, schema je zde: http://www.telegraph-office.com/pages/i ... ematic.gif.
(v levé části schematu je zdroj energie - rotační měnič, rozváděč a vysokonapěťový transformátor, uprostřed hlavní jiskrový vysílač. Vpravo dole je hlavní přijímač. Vpravo nahoře je ještě druhý záložní vysílač napájený z baterií i záložní přijímač.) Jak vidíte, zvládli to jen s několika cívkami, dřevěnými prkýnky, relátkem, přerušovačem a jiskřištěm. Ani v přijímači neměli žádný polovodič, protože neznali ještě krystalový detektor, museli se spokojit s detektorem magnetickým, který vyžadoval mechanický pohon na klíček a hodinové pero. Přesto jim to fungovalo perfektně, protože věděli, co je to rezonace, impedance a správná délka antény. Oprávněně namítnete, že morseovka není pro každého. To je samozřejmě pravda. Ale i pro přenos mluveného slova byl zezačátku používán vysílač obloukový (a to i přes to, že na příjem byl použit přijímač s elektronkami). To už samozřejmě nesouviselo s Titanikem, ten si už tiše rezivěl, ale rodila se éra, kterou dnes nazýváme "rozhlas". Obloukový vysílač, napájený dynamem, využíval pro generování nosné frekvence trvale hořící jiskru mezi pozvolna se otáčejícím uhlíkem a chlazenou stojící měděnou elektrodou. Obě elektrody byly schovány ve skříňce naplněné lihovými parami (líh tam prostě kapal z "mazničky" a přebytek lehce plamínkem hořel okolo, tím vyhořel vzduch a elektrody byly uchráněny kyslíku). Skříňka byla obklopena silnými cívkami, které vychylovaly hořící jiskru do stran, čímž se jiskra prodloužila a její odpor vzrostl. Odborně se jedná o tzv. Poulsenův elektrický oblouk. Pokud se cívky zapojily s jiskřištěm do série, došlo k rozkmitání "dráhy jiskry" a produkci vysoké frekvence, která se vedla do antény. V anténním přívodu byl zařazený masivní uhlíkový mikrofon, kterým se nosná frekvence amplitudově modulovala. Při prvních pokusech zařízení zvládlo i přenos operní árie z newyorské metropolitní opery. Což jinými slovy znamená, že k přenosu čtených zpráv a informací by to, co do srozumitelnosti, v nouzi určitě stačilo taky. Proto myslím, že obavy ze "ztráty spojení" při nedostatku elektronek a dalších "speciálností" jsou zcela zbytečné. Výše uvedená technika je vyrobitelná "kladivem a pilníkem".

Elektrolytické kondenzátory neřešte. Celé počáteční období elektrotechniky je neznalo a přesto rádia hrála jedna báseň, i vojenská technika se jim snaží vyhýbat jako čert kříži. Mám tu v obyváku starou dvoulampovku od firmy Telefunken z roku 1935 a stále naprosto prvotřídně hraje. Slídové i svitkové kondenzátory jsou stále plně funkční, jen na odporech se za ta léta teplem trochu oloupal ochranný lak, ale na jejich funkci to pranic neubralo (inu je to ještě poctivé "kovářské" řemeslo ). A tak myslím, že ještě za dalších sedumdesát let, pokud si budou trochu šetřit lampy to bude hrát mým potomkům.
Když už jsme u toho slova "elektrolytický". Místo elektrolytických kondenzátorů zkuste pohledat nějaké informace o tzv. "elektrolytických usměrňovačích". Je to údajně docela zajímavá, takřka cimrmanovská náhražka výkonových křemíkových diod pro nabíječky nebo větrné elektrárny pocházející z dob první republiky. Je to elektrický ventil, který propouští proud jedním směrem, takže např. u větrné elektrárničky umožnuje nabítet akumulátor, ale za bezvětří nedopustí jeho vybíjení zpět do stojícího dynama.

[Josef]

Rentgen před sto lety:

Původní rentgenky nebyly vákuové, ale byla to baňka se zředěným vzduchem. Takže to byla defacto plynová výbojka. Studenou katodu tvořila hliníková parabolická miska, anodu niklový kotouček a antikatodu (skloněnou pod úhlem 45°) na kterou bylo soustředěno ohnisko parabolické katody byla měděná (někdy i kvůli vyzařování tepla žebrovaná) kostička, na čelní ploše opatřená vrstvou platiny. Na zbytkovém tlaku vzduchu v baňce velmi záleželo, protože to udávalo, jak velké napětí bude dosažitelné mezi elektrodami. Nižší tlak (lepší vákuum) znamenal horší průchodnost proudu zbytkovým vzduchem, vyšší mezielektrodové napětí, vyšší dopadovou energii na antikatodu a tím pronikavější záření. K napájení se v "dřevní době" rentgenologie používal několikačlánkový olověný akumulátor o napětí 6 nebo 12V=), něco na způsob dnešního automobilového. Proud (5....10A) z akumulátoru přetransformoval (asi metr velký) rhumkorfův induktor s elektrolytickým nebo mechanickým přerušovačem na napětí cca 100kV--- (proud řádu mili či mikroampérů). Proud se do volně zavěšené lampy vedl holými vodiči na skleněných tyčích pod stropem.

Pomocí lampy se nefotografovalo, ale stíny kostí se převáděly přímo na viditelný obraz tak, že na druhé straně za pacientem držel lékař skleněnou desku, na které byla luminesčenšní vrstva, jejíž hlavní složkou byl kyanid platničitý, který při RTG záření světélkoval. Kyanid samozřejmě nebyl na sklo nasypán, ale rozmíchán do bezbarvého šelakového laku nebo arabské gumy, natřen na sklo a druhou skleněnou deskou přiklopen. Lékař si světélkující obraz na desce prohlížl jako na obrazovce. Deskou si pohyboval kam chtěl. Protože se vysoké napětí pro lampu vyrábělo mechanickým přerušovačem, byl obraz na desce blikotající a kolísavý, přesto lékař poměrně snadno určil polohu cizího tělesa v těle před operací nebo napravil zlomeniny. Bohužel ozářeni byli všichni - pacient, lékař, dokonce i soused ve vedlejším bytě. Ale tehdy se to nebralo tak vážně jako dnes. Naštěstí bylo záření starých lamp poměrně měkké, takže jim vlasy nevypadaly naráz. Některé tyhle staré rentgenky jsou ještě dnes uložené v zadních zaprášených regálech školních fyzikálních kabinetů. A málokdo ví, že nejsou jen nějakou skleněnou dekorací, ale že jsou ve většině případů i funkční, protože např. za první republiky se funkce rentgenu při výuce fyziky ukazovala stejně, jako třeba provoz obloukové lampy nebo modelu jiskrového telegrafu. (A co se to ty děcka učí ve škole dnes... )

[GloryToSunTsu]

2 Josef

Ty jsi starší než já a máš alespoň nějaké znalosti i ze ,,dřevních dob".
Kde já mám mlhavou představu, jak to fungovalo, ty znáš detaily.
Ale problém není v inteligenci nebo vzdělání.
Je to o celkovém vývoji, já se k těmto znalostem prostě už nedostal.
A teď si představ, že by Apokalypsa nastala za dalších pět generací (100let).
Jestliže já umím programovat a vyznám se v počítačích, v čem se vyznají oni?
Dost možná budou umět ve virtuálním světě postavit model molekuly.
Ale budou ještě vědět jak fungovala žárovka?

Jen pro zajímavost:

Jeden z výrobců, který si hraje na výrobce kvalitních desek, se strašně chlubí (pevnými) elektrolytickým kondenzátory, které vydrží až neuvěřitelných a omračujících deset let
Takže je dobrá šance, že taková dobře uskladněná deska bude fungovat i za 30 let.
Což silně pochybuji, že PA se povede za třicet let rozjet výrobu IO, aby bylo možné staré počítače nahradit novými.

[Josef]

to GloryToSunTsu:

Čím později nás nějaká apokalypsa zasáhne, tím více od přírody odrozené a nepřipravené k jejímu přežití nás zastihne. To není ničí chyba, ani s tím toho moc nenaděláme, to prostě přináší doba. Ale já osobně věřím na život. On už si nějakou tu skulinku a cestičku vývoje najde, i když se možná budeme zase od píky učit štípat pazourek a vyprávění o rádiu budou naši potomci považovat za stejný mýtus jako my dnes existenci tajemné Archy úmluvy. (A nevím, jestli to vyprávění u otevřeného ohně pod hvězdným nebem pro ně nebude v tu chvíli napínavější a dramatičtější zážitek, než sledování stejného příběhu předžvýkaného dnes scénářem filmového průmyslu v teple obývacího pokoje a s Coca-Colou ve sklenici vedle nadrobeného popcornu. Nejsem si totiž zrovna jistý, jestli to, jak dnes člověk žije, je pro jeho interní potřeby, uspokojení, seberealizaci a samotný smysl života zrovna to pravé ořechové. Alespoň tak se mi to jeví podle reakcí dětí na letních táborech.)

Jen tak na vysvětlenou: Znalosti z "dřevních dob" mám, protože jsem po nich víceméně systematicky pátral. Prakticky celé klukovské mládí jsem byl nucen pro nedostatek financí místo (v té době) moderní techniky používat starší, ale levnější řešení. Např. na zesilovač dvě elektronky z výprodeje po koruně, místo jednoho choulostivého integrovaného obvodu za sto korun (který navíc neodpouší ani drobnou konstrukční chybu.) Schémata jednoduchých přijímačů jsem tehdy vyhledával proto, protože potřebné měřící přístroje (abych mohl naladit a oživit superhety) byly pro mně naprosto nedostupnpu záležitostí. Ale bylo to poučné v tom, že jsem se naučil vycházet s málem a přesto dojít k cíli. Ono to neuškodí a může se to hodit...

Kondenzátory
Výrobce se chlubí životností při zvýšené teplotě, jenže provotním zájmem výrobce el. zařízení by mělo být, aby se tam nikde taková teplota vůbec nevyskatovala. Pak by byla životnost mnohem delší, prakticky závislá jen na degradaci těsnící gumy. Kdyby výrobce zařízení chtěl, existuje i řešení pro opravdu dlouhou životnost, ale stojí to peníze. Prodávají se totiž tzv. tantalové elektrolytické kondenzátory. Ty jsou zcela hermetické. Netěsní se gumou, ale plusový vývod se těsní kapkou dvousložkového lepidla. Některé menší jsou zalité celé a vypadají jako oranžová kapka. Dokonce se dělají v provedení SMD. Tantalové elektrolyty během let nedegradují, elektrolyt se nevypařuje a kapacita se nezmenšuje. Mají také menší parazitní indukčnost. V žádném případě však nesnesou ani náznak přepólování, to je pak okamžitě po nich. Také mají menší kapacity, řádově do desítek mikrofaradů. Často se používají v měřících přístrojích. Ve spotřební elektronice jsem je viděl jen vzácně. V zařízeních, kde jsem je v minulosti osobně použil (anténní předzsilovače a mikrofonní předzesilovače) i přes mnoho let provozu běhají stále dobře, ač to byly tehdejší výrobky firmy Tesla.

[GloryToSunTsu]

Na této desce výrobce používá i vysokokapacitní tantalové kondenzátory (jako náhradu některých elektrolytů), ale i jejich ochranný plášť sprašuje a dříve nebo později odejdou do věčných lovišť. (Možná dříve odejdou IO k vůli zoxidovaným kontaktům.) Výroba ,,věčného" počítače je problematická. Sto let je pro moderní počítač příliš dlouhá doba.
ALE elektronkové rádio z předválečné výroby si klidně bude hrát ještě za dalších padesát let

[Josef]

Jistě, máš pravdu. Ono je to i o té složitosti. Kdyby staré elektronkové rádio mělo tolik aktivních součástek, co má dnes počítač, určitě by se těch sta let taky nedožilo. Procento pravděpodobnosti nějaké poruchy by bylo s velkým počtem součástek taky mnohem vyšší.

Je to asi špatná úvaha, co napíšu - ale zřejmě bude do budoucna "vývojově" výhodnější věnovat úsilí tomu, jak se v postindustriální společnosti bez počítače "bezbolestně" obejít, než utrácet čas hledáním technického řešení, jak postavit počítač, který by se oné postindustriální doby ve zdraví dožil

[rudde]

Počítač nebo raději kalkulátor ? Třeba staré osmibity (os CP/M a halda programů k tomu na disketách budou fungovat ještě pár let. Sharp dělal velice poctivě řadu MZ 700/800 a ta slouží dodnes - rok výroby 1983/84.
Tam, kde vystačíte s kalkulačkou (programovatelnou, magnetické štítky), doporučuji staré modely hp, například hp-97, rok výroby 1976, nebo hp-41 (1979).
Naprosto nepřekonatelná technologie jsou mechanické kalkulátory Curta:
http://www.vcalc.net/cu.htm
S logáry počítali lidé několik století (typ na barter
A možná, že zase budou.

[GloryToSunTsu]

Cmos paměti se vymazávají, keramcké kondenzátory natahují vlhkost, o disketách nemá smysl mluvit.
(vlastní zkušenosti)

[rudde]

Proto nepoužívat CMOS ale EPROM, mít po ruce binární listing a vypalovačku EPROM
Elyty jsou nejslabší článek, ale existují levné měřáky, které takový kousek odhalí.
Diskety používám a je-li mechanika ok, JE MAGNETICKÝ ZÁZNAM Imho velice spolehlivý (proč se používá v zálohování dodnes

[GloryToSunTsu]

Proto nepoužívat CMOS ale EPROM, mít po ruce binární listing a vypalovačku EPROM
Elyty jsou nejslabší článek, ale existují levné měřáky, které takový kousek odhalí.
Diskety používám a je-li mechanika ok, JE MAGNETICKÝ ZÁZNAM Imho velice spolehlivý (proč se používá v zálohování dodnes

Většina pamětí EPROM se vyrábí pomocí technologie CMOS!!
CMOS je technologie výroby a EPROM druh paměti!
Paměť EPROM http://cs.wikipedia.org/wiki/EPROM

EPROM. Malé okénko pod kterým je křemíkový čip slouží k mazání UV zářením

EPROM jsou to prostě prvky vyrobené technologií CMOS ať mají nebo nemají mazací okénko!!!
Jako že ty levné ho prostě nemají.

http://www.electronicspoint.com/eproms- ... 72244.html

EPROMs ukládají svůj obsah pouze 20 let!

Ta spolehlivost magnetického záznamu mě pobavila.
Náhradu elitů najdeš, když si přečteš celé vlákno

[rudde]

No , trochu jsme odbočili, pravda.
Tyhle součátky nikdo na koleně dělat nebude.

Ale je potřeba říct, že než se zavedla technologie CMOS, nějakou dobu se používala NMOS.
A o té mluvím já (např. 8748, řada 27xxx (bez toho C- jako CMOS)) atd.
Prakticky vzato, Sinclair i třeba Ing. Smutný osazovali své počítače těmito součástkami v letech 1981 - 1988.
A ty počítače stále fungují ! Pokud je problém, tak je to přávě těmi vyschlými 30 let starými elektrolyty nebo chybějící přelepkou na okénku EPROMky.
Chtěl jsem jen říct, že pokud se dodržovala technologická kázeň, tak ty součástky ještě nějaký čas vydrží. Elyty vyměníš, EPROM načeš a znovu vypálíš.
To bohužel dnes odejde MBoard na PC, protože mu po půl roce vytekly "kvalitní" kondenzátory Made in China.
A je to jak nejlevnější šunt, tak třeba "značkové" PC Dell.

No a o spolehlivosti magnetického záznamu - můžeš se tomu smát, ale témeř vše co není na optice (nebo třeba na děrných páskách a na papíře) je na magnetickém principu. Ať už jsou to pásky digitálních systémů a HDD, tak třeba archivy rozhlasů. Takže opět prakticky ověřeno, desítky let staré pásky, diskety a HDD (ty poněkud ztuha) LZE použít.

Že nějakou technologii opustily masy neznamená, že je mrtvá

[GloryToSunTsu]

Nebudu do tebe rejpat kamaráde.

Někde jsem četl nebo slyšel takovou věc.
Přišel za králem jeden z rozhořčených občanů a pověděl mu svou verzi příběhu, král mu řekl ,,Máš pravdu!".
Pak přišel druhý občan a také mu řekl svou verzi, král mu řekl ,,Máš pravdu!"
To rozhořčilo jeho rádce a ten si začal stěžovat, že přece nemohou mít oba pravdu, král přikývl ,,I ty máš pravdu!"

Nechám ti tvůj magnetický záznam, protože i když vím, jak je hrozně nespolehlivý, stejně se na něj budu spoléhat.