tenle článek sme všichni četli už 100x
Je o ničem. Celý staletí se k zabíjení používal kord. Kterej způsobí "čistej průstřel". A kupodivu píchnutí kordem je stejně smrtelný jako zásah z megapřeceňovaný .45...
Jediný co hraje roli je psychika. Pakliže si padouch neuvědomuje že je trefenej, protože je sfetovanej nebo vožralej, tak opravdu může trvat dýl než vydechne naposled. Naopak člověk při smyslech když je trefenej prakticky kamkoliv je natolik rozhozenej psychicky, že odpadne i když zranění nejsou smrtelný. Moje naplánovaná metoda při obraně pidipistolkou v městským prostředí (konflikt probíhá na kontaktní vzdálenost) je první dvě tři rány dát kamkoliv, který padoucha rozhoděj a spomalej a další ránu už mířenou dát do hlavy a papá.
Narozdíl od asi většiny zdejších diskutujících sem se v situaci, kdy sem stál proti tasenýmu revolveru už ocitnul a reagoval sem tim, že sem taky vytáh a zamířil. Byla to hodně vypjatá situace, vyměnilo se hodně vostrejch slov a obě strany měly zvýšenej krevní tlak na maximum... Chybělo opravdu strašně málo k tomu aby jeden z nás vystřelil. Měl sem neskutečnou zprdele kliku, že protitasič to nakonec vzdal a se svou partičkou udělali čelem vzad. Byl sem tehdá ještě mladej a relativně horkokrevnej a chvíli uvažoval že je střelim do zad... byly to hajzli co mi ukradli auto, který sem si následně našel.
Dneska vim, že bych už na ně neřval, ale prostě je postřílel i kdybych to měl sám schytat. Protože ten kdo vystřelí první má věčí šanci to přežít. Nečekat na to až padouch vytáhne kvér nebo kudličku. Střelit ho když to nečeká, když ještě neni napumpovanej adrenalínem.
