Porod je zcela individuální, někdy to jde rychle, někdy pomalu. Důležitý je si podle mě taky uvědomit, že porod je fyziologický, proto (pokud nejsou komplikace) to jde většinou "samo", i maminka sama ví, kdy si zatlačit.
To stejné platí pro polohu, ve které se bude rodit - zase si maminka vybere tu, která ji bude nejvíc vyhovovat. Tady je potřeba dávat pozor a počítat s tím, že budeme ležet vzhůru nohama a miminko chytat... To už trochu přeháním
, ale...
Miminku, který chce ven pomůžou stahy - ty ho dostanou až k porodním cestám, který se otevřou. Děje se tzv. porodní mechanismus - pro nás je důležitý to, že jak leze hlavička, správně se má stočit na bok. Jakmile se tak stane, pomůžu a zatlačím rukou na hlavičku miminka směrem dolů
(1) - tím uvolním prostor pro porození ramínka - pak zase nahórů a vyjede druhý ramínko
(2) - pak už většinou mimi vyklouzne "a je to" (viz obrázek).
Miminko by se mělo poprvé nadechnout a začít bečet. Pak ho dám na holé tělo mamince. Pokud se nenadechne, nebečí, můžu ho mírně jakoby popleskat po zadečku, zádíčkách a většinou se tak stane. Pokud i potom nedej bože pořád nic, je na řadě KPR novorozence - to je zas na jiný povídání.
Teď mě ještě třeba napadají nějaký komplikace - pokud je problém s hrází, můžu ji ideálně steril čtvercem přidržovat. Pokud se musí nastřihnout, musí se i šít a bla bla - gůgl obrázky kolik cm apod. najde. Předejít se tím dá masírováním hráze před porodem.
Maminka taky po porodu může krvácet - tomu můžu pomoct mírným masírováním bříška pod pupíkem, studeným obkladem na břicho (studený ručník, ...) a něčím steril můžu mírně tlačit na hráz.
Šňůra kolem krku - tady bych se ji prstama měl snažit opatrně uvolnit a dostat z toho krčku pryč.
Po porození miminka neřeším pupíkovou šňůru a tady ty věci, můžu ji klidně zatím nechat - miminko aspoň pořád dostává nějaký fajnový látky (vč. kyslíku) od maminky do sebe - místo toho dám miminko hned na holé tělo maminky (jak jsem psal vejš) - ta mu dodává teplo a zároveň mimi uklidňuje (slyší tlukot ♥ maminky, její dýchání)... miminko přitom ani nijak neosušujeme - mázek, co má na sobě ho jaksi chrání. Ten první kontakt hned po porození je podle mě nesmírně důležitej. Pak je oba ještě zakryju, aby se to teplo udržovalo.
Když už potom budu řešit pupíkovou šňůru, čekáme až do doby, než zbělá a nebude v ní krev, dotepe. Něčím pokud možno sterilním (nebo aspoň co možná nejčistším) podvážu (dostatečně, aby to nekrvácelo) na dvou místech. První podvaz cca 10-15 cm od bříška dítěte a druhý asi 15-20cm za ním. Mezi nimi se to přestřihne (steril nůžkami) a konce se sterilně překryjí.
Placenta jde většinou sama, maminku často bolí břicho a cítí další stah - to je ono - vyzveme jí k zatlačení si a měla by jít ven. Může to trvat pár minut, ale i hodinu.
Matce by jsme měli opláchnout rodidla (co nejčistší, nezávadnou vodou - ideálně vychladlou, převařenou) a sledujeme, zda nekrvácí.
To je tak všechno, co mě z hlavy napadlo.
Snad pomůže. Neříkám, že je to všechno extrémně správně a musí to takhle být.
