Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Mlýnská tabáková "zahrádka".

Loňské pokusné sušení.jpg (84.59 KiB) Zobrazeno 1595 x

Mladý Virgin.jpg (179.83 KiB) Zobrazeno 1595 x

Virgin před sklízni.jpg (85.57 KiB) Zobrazeno 1595 x

Už zraje.jpg (79.16 KiB) Zobrazeno 1595 x

- "...Ale no tak, nic si z toho nedělej. Pár dnů do sklízně stráviš na poli, to přece vydržíš. Tabák je třeba hlídat - začíná se nějak ztrácet a báby budou spokojené. Vlk se nažere a koza zůstane celá. A stejně to byl tvůj nápad který sis tvrdošijně jako vášnivý kuřák prosadil.
A navíc kvůli nejrůznějším bojům, pátrání, nemáme lidi nazbyt.
A taky těch několik rostlin konopí uprostřed lánu... Kdyby se nich dozvěděli feťáci z města nastal by velký problém.

- "Ale s tím tabákem to byl dobrý nápad, že? A pokusná loňská výsadba a zpracování dopadly velmi dobře!"

- "To ano. Pro barter je tabák velmi dobrá komodita. Pro některé dokonce atraktivnější než lihoviny, střelný prach, výbušniny nebo dokonce dnes nejvzácnější kov olovo. Za hrst tabáku by někteří zoufalci dali i poslední skývu chleba.
Jen marihuana musí zůstat mimo. A jen pro lékařské účely. Obchodovat s ni by byla cesta do pekel. Teda s lidmi kteří o ni mají enormní zájem. Ti by se mohli stát extrémně nebezpečnými a vedlo by to k dalším zbytečným bojům. Takoví lidé nemají žádnou soudnost a byli by schopni v budoucnu čehokoliv".

- "Ano to vím, o tom jsme se už hodně krát bavili a byl jsem taky proti. Ale nakonec si to prosadili doktoři a bylinkáři. A tak uznávám, že to pole je třeba hlídat a hlásím se tímto do služby".

- "Jsem rád, že to tak vidíš".

- "A ještě otázku bych měl. Ta marihuana vs. tabák? Nejsou to srovnatelné komodity co se týká nebezpečí nájezdů, napadení a bojů?"

- "V jistém směru ano. Ale kuřáci jsou přece jen soudnější a dá se s nimi spolupracovat. Na rozdíl od nevyzpytatelných feťáků".

- "A ještě něco. Ludvíček by mi chtěl pomáhat. I s Maxikem. Šlo by to?"

- "To nevím, to nezáleží na mě. To si domluv s jeho rodiči. Ale uvědom si, že bys tak mohl toho klučinu vystavit jistému nebezpečí. Já osobně bych ho tam nevzal".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Depo, následující den v 8:00

Katka, poněkud nervózní vstupuje do místnosti, kde sedí hlavní velitel Kocourů s několika svými spolupracovníky. Po přátelském uvítání jí podá ruku a začne hovořit.
"Jak jistě víte, poslední dobou se nám tu potuluje nepřátelský element nazvaný Kuckavý Alík. Již několika dětem nabízel sladké bonbóny,jenž jsou infikované novým druhem viru. Co dokáže jste viděli sami. Zatím se mu to povedlo v jednom případě, kdy přes dvě děti nakazil pět členů dvou rodin. Tři z našich hlídek a jedna od Palcátu po něm strílely. Bez úspěchu. Amatérských útoků bylo nepočítaně.
Katka: proč mi to říkáte?
Velitel: podle posledních zpráv se blíží k mlýnu. Vime, že vaši na něj chystají past.
Katka: s tím souvisí ta flintu?
Velitel: ano, palírník půjde hlídat pole s tabákem.
Katka: toho bych radši neviděla.
Velitel: po té příhodě to chápu, ale odpusťte mu to. Nikdo není neomylný
Katka: co chcete?
Velitel: jsou to dvě věci. Ta první je: Alík má podle všeho na sobě neprůstřelné brnění. Ale zjistili jsme, že má achilovu patu. A to doslova. Od kotníku dolů je včetně boty nechráněný.
To je jediné místo, kde má střela šanci na úspěch.
Katka: jenže já s flintu neumím.
Velitel: tu dostane palírník, chce jít hlídat do kontejneru s Ludvíkem a Maxíkem.
Katka: to mu ho jako mám půjčit?!!
Velitel: řekl nám, že o tom uvažuje.
Katka: tak ať za mnou přijde sám.
Velitel: tomu rozumím. A o té achilově pátě to řekněte i Lence a Petrovi. Mohli by ho jistit.

[Rafael]

Palírník nakonec za Katkou nebyl. Usoudil, že Ludvíček měl nakonec více rozumu než on sám když mu řekl:

"Strejdo, já jsem se o tom našem společném hlídání doma ani nezmínil. A rozmyslel jsem si to. Mám strach a nejdu tam s tebou! A ani Maxika ti nepůjčím!
Ty jsi velký, ty se tam snad nějak ubráníš, ale co my dva. Jsme ještě taková malá a nezkušená štěnata.

*
No, co se na to dalo odpovědět? Jen jsem si tak pomyslel, že z toho kluka v budoucnu určitě něco bude. Tipnul bych si, že pokud Mlýn a okolní komunity nějakou dobu přežijí, že se určitě časem stane vůdcem a náčelníkem celé komunity.
Že dokáže už v tak raném věku správně vyhodnotit danou situaci.
A taky jsem velmi ocenil, že se o naši předběžné domluvě doma nijak nezmínil.

Palírník měl ostudy už dost a kdyby se rozneslo, že jsem předběžně dítěti slíbil účast na skoro bojové akci, měl bych už ve Mlýně asi úplné peklo.

Skoro se na pole už těším. Budu tam mít klid od nějakého napadávaní a snad tam budu nějak užitečný.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Katka se vrátila do mlýna a nějakou dobu čekala v domku. Nikdo nešel, tak nakonec došla za Lenkou. Ta byla doma, Petr byl u Feniče na zdravotní prohlídce. Po provedení prohlídky Fenič souhlasil s návratem Petra do služby v mlýnské ostraze. Když se ho Petr zeptal na HASA, dostalo se mu odpovědi: dej tomu čas. Jsi po druhém zranění, musíš to zatěžovat postupně. Za měsíc se stav, uvidíme jak to bude vypadat.
Lenka pozvala Katku dál. Začali se bavit o tom, co se Katka dozvěděla v depu. Lenku informace o Alíkovi zaujala, sama však řekla že by kluka do takové akce nepůjčila.
Doslova řekla: udělala bych nějaký stan a dala do něj figuríny. Kazeťák na mlýně mají, mohou na něj nahrát rozhovor a škádlení se dětí. A když ty figuríny udělají hejbací, tak to bude i věrohodné. A víš co, zajdeme na vedení. Tam jim to řeknu.
Katka: dobrý nápad, a kde je Petr.
Lenka: šel za Feničem, jestli už ho uschopní do služby.
Katka: možná bychom na něj měly počkat.
Lenka: máš pravdu.
Obě ženy počkaly na Petra a vše mu řekly. Nápad ho zaujal. Předaly děti známé na hlídání a odešly i s Petrem na vedení mlýnské skupiny.

Ve vedení již Alíkova řešili. Ten den ráno ho cca 8 kilometrů od mlýna zasypaly členky Amazonek deštěm šípů. Přes několik zásahů jim ujel. Poté, co Amazonky sebraly několik odražených šípů s ostrými dlouhými hroty zjistily, že hroty jsou ohnuté. Šípy podle všeho narazily na tvrdou překážku.

Naše trojice musela chvíli čekat na přijetí. S Petrem začali řešit zařazení do mlýnské ostrahy. Do toho vstoupila Lenka a řekla jim o Alíkově brnění i jeho slabině. Velitelé se podívali na šíp s ohnutým hrotem a pochopili. Holky jim pak navrhly plán s figurínami.
Edit: oprava slovosledu

[drigon]

Lesní mýtina, silnice ve svahu asi pět kilometrů za Křížovem. Na území kontrolovaném Severním křížem.
Ve svahu těsně nad silnicí roste několik velkých stromů. U stromů se pohybují tři osoby, které na stromy namotávají šňůru. Tu následně včetně krabiček zamaskují tak, že to vypadá jako by stromy byly porostlé mechem.

Ráno, za východu slunce se za zatáčkou před mýtinou objevuje sedm náklaďáků se znaky Severního kříže.

Na protějším svahu je zapikovaná družina Kocourů. Při přechodu se rozdělila na dvě party, které se setkaly na určeném místě. Velitel rozdělil úkoly.
Rozdělení bylo následující.
Velitel a dva střelci z první party si vezmou na starost předek konvoje, čtvrtý člen hlídá záda.
Z druhé party má její velitel na starosti zadní část konvoje, čtvrtý člen druhé družiny hlídá vysílačku.

Náklaďáky vyjely po silnici na mýtinu. Velitel první party: první střelec řidič prvního náklaďáku, druhý střelec řidič druhého náklaďáku. Bod palby: třetí náklaďák pod stromy.
Velitel druhé party: první střelec řidič šestého náklaďáku, druhý střelec řidič sedmého náklaďáku. Bod palby: havárie vozidel.

Konvoj projíždí okolo stromů. V okamžiku, kdy je třetí náklaďák pod stromy oba střelci první party vypálili. Oba řidiči se zhroutili. První náklaďák najíždí do meze, druhý do něj a následně padá z meze dolů. V okamžiku, kdy první náklaďák najel na mez oba střelci druhé party zneškodnili řidiče obou posledních náklaďáků. Řidiči tří prostředních náklaďáků dupnou na brzdy a vzápětí do nich zezadu najíždí oba poslední náklaďáky. Dvě ze sražených vozidel se převrací.
Jen se náklaďáky zastaví se pod stromy mohutně zableskne. Obraz hromadné nehody nakonec přikrývají se silným praskotem kmeny a větve stromů pod badalchýn zeleného listí.
Ze zatáčky vyjíždí džíp. Zastavuje a jeho řidič bere do ruky vysílačku. Promluvit již nestačí ... .

Družina Kocourů se následně oklikou stáhne pryč.

Edit: úprava děje.

[drigon]

Unikající družina Kocourů se opět rozdělila na obě party a každá unikala vlastní cestou. Zatímco parta B měla štěstí a na spřátelená území se vrátila bez problémů, parta A to tak jednoduché neměla.
Druhý den po akci byli asi čtyři kilometry od hranice spřátelených území spatřeni hlídkou Severního kříže. Hlídka Severního kříže zavolala posily s psovody a zahájila na Kocoury palbu. Vypukla přestřelka. Kocourům se sice podařilo část hlídky zneškodnit a začali rychle ustupovat k hranici. Jenže se jim do boku dostala druhá hlídka Severního kříže a začalo jít do tuhého. Velitel družiny Kocourů se s bolestným výkřikem složil na zem a jeho první slova byla: "necítím nohy". Dva členové party A se ho pokusili nést, ale on je zarazil se slovy:" takhle to nezvládnete, dostanou nás všechny. Dejte mi granát a běžte!!!"
Oba se na něj podívali, pochopili a dali mu granát. Pohledem se rozloučili, byl nejvyšší čas zmizet. Bylo slyšet stěkat psy..Všichni tři vypálili salvu a dali se na útěk. Po chvilce zaslechli výbuch.
Palba jejich směrem zeslábla, ale objevilo se nové nebezpečí. Psi, kteří zavětřili jejich stopu. Štěkot značně zesílil. Na vzdálenost asi sto metrů spatřili čtyři psy běžící jejich směrem. Jednoho zneškodnili ranou z pušky, následně si na ruku namotali vestu a zaklekli. Přes ruku s vestou zahájili palbu z revolverů a pistolí vedenou přímo proti psům. Takto dostali další dva. Poslední pes se zakousl jednomu Kocourovi do nastavené ruky. Ten psa následně střelil revolverem a jeho kolega ho ještě přetáhl pažbou pušky.
Poté se jim podařilo uprchnout za hranici spřátelených území.
Kocour s pokousanou rukou si stěžoval na značnou bolest levé ruky a její otok. Lékař ho musel operovat a následně ho poslali zpět do mlýna na léčení a rekonvalescenci.
Když se objevil ve dveřích domku ho Ludvík přivítal křikem "Tati, tati". A vrhl se mu kolem krku.
Po chvíli se objevila Katka, která byla na návštěvě u Lenky. Padli si do náručí. Následně se mu pochlubila bříškem. Jsou tam dvě a včera jsem cítila pohyby, řekla. Jirka jí dal pusu na bříško.
Poté odešel k Feničovi na kontrolu s rukou. Fenič ránu prohlédl, vydesinfikoval ji a zavázal. Vypadá to dobře, řekl.
A poslal Jirku domů.
Ten si cestou pomyslel: máma nám ten převoz na cisternách ke skladu ke Křížovu dobře zařídila. Všechno šlo jak na drátkách, nebýt těch zpropadenců před hranicí.

[drigon]

Studny.
Poté, co družina s Jirkou odjela schovaná na cisternovém vlaku ke Křížovu začal Martin s ostatními organizovat neutralizaci nepřátelského obrněného vlaku. Po proškolení výsadku určeného k rozebrání kolejnic tento odjel na nákladním vlaku. Vysedli v esíčku, kde se se zapnutou drážní vysílačkou schovali.
V depu probíhala výstavba provizorního obrněného vlaku. Na plošinové vagóny udělali ohradu z dřevěných trámů a obložili ji kotlovým plechem.
Lokomotivní četa s brejlovcem dojela do Slepičína pro odstavený transport. Zde zjistila větší množství pobudů, jenž se snažili do aut na odstavených vagonech dostat. Zavolali do Studní, odkud vyjela lokomotiva s vagónem s kulomety a dvěma provizorními obrněnými vagóny. Několik dávek vypálených do vzduchu stačilo ... .
Některým začalo být divné, že Kohouti nereagují. Z vysílačky se linuly nesrozumitelné zvuky, proto se několik lidí patřičně vybavilo a šli na průzkum. Narazili na armagedon. Velká část Kohoutů byla nakažená, někteří již mrtví. Podali hlášení vysílačkou. Bylo jim řečeno, ať se na vlak nevrací a počkají na speciál.
Poté Křižáci vysílačkou zavolali kapitánu Slepičkovi. Ten se ozval. Řekl jim, že o situaci v Slepičíně ví. Na dotaz jak to vypadá u něj jim odpověděl :"u nás to chytli jen dva lidé. Izolovali jsme je, bojovníky, kteří bojovali s Pašáky jsme rozdělili podle družstev. Každé je ubytované zvlášť. Se Slepičínem se nestýkáme, vypadá to, že to máme pod kontrolou. Štěstí, že nám ten chlap od Vás poradil."
Po přitažení odstaveného transportu do Studní se chlapi vrhli na průzkum vozidel na vagónech. Potvrdil se elektrický pohon, který byl zakódován. Tudíž se s vozidly nedalo rozjet. Tak z nich vymontovali zbraně a vynesli munici. Jenže zbraně měly též elektrické ovládání. Po bádání padl návrh zbraně předělat na ruční ovládání. Místní zbrojíř si s techniky a řemeslníky vzal úkol za svůj.

[Rafael]

Ludvíček:

"Tati, jsem moc rád, že jsi doma a že s tou rukou to není vážné. A kolik těch psů jste museli zabít?"

-"Jak to víš, kdo ti to řekl?"

- "Tady ve Mlýně se všechno vykecá, ale jeden strejda".

- " Aha, já už asi vím který. Už aby byl na tom tabákovém poli...
Víš tam šlo o naše životy a nebylo jiné volby. Chtěl bys raději živé, cizí zabijácké psy anebo mrtvého tatínka s několika Kocoury?"

- "Že se vůbec ptáš! A tati, nebude Maxik nikdy muset bojovat a nezabije ho někdo?"

- "Myslím, že ne. Jednak je tvůj a bude to záležet na tobě a pak taky ho cvičíš s doktory jako čichače na infekce, bacily a podobné věci".

- "Tak to jsem moc rád, že nebude muset umřít v nějakém boji. Asi nerovném a předem prohraném. Vždyť takový pes moc šanci proti zbraním nemá, že?"

-"No psi mají proti ozbrojencům malé šance. Ale hodně záleží na konkrétní situaci. Někdy můžou mít hodně navrch". Třeba ti dnešní byli hodně nebezpeční a měli jsme i štěstí, že někoho nezadávili nebo nepokousali víc než mně".

- "Tati, ale ti psi nejsou v jádru zlí, že ne? Ludvíku jsou. A moc. Ale vychovali je tak zlí lidé. Naši nepřátelé. Ti psi za to nemůžou, to z nich udělala ta výchova!"

- "Ale my ve Mlýně máme taky přece takové. Ty SUPy jak jim říkáte".

- "Jo to máme, ale jsou to naši spolubojovníci kterých si vážíme a psovodi je neposílají do nějak extra nebezpečných situací.
To bylo kdysi dávno když mezi naši republikou a nynějším Germanistánem, tehdy se jmenoval NSR, a Rakouskem, nynější Araboaustrii byly ostnaté dráty, vysoké napětí a pobíhali tam velmi agresiví a speciálně vycvičení vlčáci. A někteří měli i vyoperované hlasivky aby nemohli štěkat a útočit tiše. A jim se tehdy říkalo Samostatně Útočíci Psi". Ale netrvalo to dlouho, nakonec je zrušili. Ti naši nemají s nimi nic společného. To se jim tak nějak nesprávně říká, víš".

- "Tati, ale říkal strejda Palír..."

- " Kdo ví, co ti ten kripl, alkoholik a pisálek který má raději psy než sebe zas napovídal. A už dost, už o něm nechci slyšet ani slovo nebo dostaneš na zadek!!!"
Anebo tě pověsím na šňůru jako on s tím svým kumpánem".

-"Ale mi se to líbilo".

PLESK, PLESK...

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Po zlikvidování Pašáků došlo na vyslání několika družin ze Spřátelených území do Studní. Celkem šlo asi o 120 lidí. Prve padl návrh aby šli celou, cca 70 kilometrů dlouhou trasu do Studní pěšky. Když to Martin řekl Křižákům ti mu navrhli, ať jdou do Lípy, kam je to z hranic cca 40 kilometrů a zbytek dojedou vlakem. Po důkladném zvážení byl návrh přijat a započal přesun. Operace dostala název "kyvadlo". Získání sympatizantů za hranicemi spřátelených území umožnilo na dohodnutých a utajených místech zavést odpočívací body a došlo k vytvoření " kyvadlové dopravy" pomocí nosičů. Odpočívací body byly cca v polovině vzdálenosti s tím, že byly vytvořeny čtyři skupiny nosičů. První skupina nosičů chodila od hranice do poloviny cesty k odpočívacímu bodu. Zde náklad předali druhé skupině a vrátili se na hranici. Druhá skupina došla kousek od odpočívacího bodu. Zde náklad předali družině, která se šla odpočinout a po odpočinku pokračovali s třetí skupinou do poloviny vzdálenosti k Lípě, odkud náklad nesla čtvrtá skupina nosičů. Ti s nimi došli až do Lípy.
Celé, poměrně komplikované schéma zvolili s ohledem na objem přepravovaného materiálu a rychlost přesunu. Bojové družiny šly nalehko, u sebe měly pouze osobní zbraně s municí a nouzovou zásobu na jeden den. Veškeré vybavení a zásoby nesli nosiči a ti se po cca deseti kilometrech střídali. Proto bylo možné udržet rychlost přesunu.
Za Lípou na trati na dohodnutém místě zastavil nákladní vlak. Ten den přesunuté družiny nastoupily do krytých nákladních vagonů a přejely do depa. Po vystoupení v budově následovalo školení a příprava na akci.
Hlavní část přesunu se takto povedlo provést za tři dny. Byl nejvyšší čas, řádové sestry přinesly znepokojující zprávy z dolu. Podle nich dochází k zaplavování šestého patra dolu.
Už během příprav bylo k cvičáku u staré štoly posláno několik průzkumniků.

[drigon]

Po návratu od Feniče šel Jirka za rodinou. Hrál si s Ludvíkem, po rozhovoru o psech ho otcovsky pleskl po zadku. Ještě na Ludvíka udělal ty-ty-ty a zasmál se, když tu přišel na návštěvu Petr. Chlapi se začali bavit o akci u Křížova. Když došlo na postřelení a smrt velitele družiny Katka vykřikla a pustila talíř na zem. Celá bledá se dívala na Jirku a řekla jedno slovo "TÁTA". Došlo jí, že se chlapi do té doby nebavili o Martinovi a věděla že Martin převzal velení družiny když šlo o likvidaci Pašáků.
Jirka jí podepřel a řekl: buď v klidu, je v pořádku.
To už přiběhla Lenka, která zaslechla výkřik. Co se stalo? Zeptala se.
Lekla se, že přišla o tátu.
Proč?
Po likvidaci konvoje nás napadali od Severního kříže a nás velitel padl. Jak Martin převzal velení družiny kvůli Pašákům si myslela že padl on.
Stalo se mu něco?
Ne, když jsme vyřadili Pašáky a vrátili jsme se do Studní vrátil velení a soustředil se na organizaci. Něco mají v plánu.
Co?
To nevím, nás poslali zlikvidovat konvoj. ( Jirka ví, že se plánuje osvobození lidí z dolu ve Studních. Ale kvůli konspiraci mají přísný zákaz o připravované akci mluvit. A to i doma).
Lenka: se stejně divím, proč s Vámi do té akce nešel. Takový machr.
Jirka: asi ho víc potřebují ve Studních.
Dál řešili Petrovu službu v mlýnské ostraze. Nástup mu určili na druhý den v sedm hodin ráno.

Edit: oprava děje.

[drigon]

Ve Studních probíhala porada týkající se situace ve městě a okolí. Nakonec došlo i na zásobárnu pohonných hmot u Křížova. Někoho napadlo poslat jim tam pár raket. Menší ohňostroj jim jistě zvedne náladu, řekl.
Martin s kolegou od Palcátu se proti tomu postavili. Oba se shodli na tom, že by bylo lepší tamní zásobu pohonných hmot ukořistit. Jako důvod uvedli potřebu pohonných hmot pro vlaky, operace a polní práce. Nastává podzim, bude třeba zorat pole a provést další polní práce. Ve Spřátelených územích bylo sice zprovozněno větší množství dřevoplynových traktorů, avšak nafta by se taky hodila, neboť ne každý motor lze předělat na dřevoplyn. Chov koní a tazného dobytka se sice rozjíždí, ale jak řekli z hospodářské správy: je to běh na dlouhou trať a více let. Ti omezovači kravských prdů to pěkně posr... .
Na téma proběhla vzrušující debata. Počet lidí, jež během akce "kyvadlo" dorazil do Studní byl dostačující tak akorát na likvidaci cvičiště u staré štoly a posílení obklíčení kancelářské čtvrti.
Probrali situaci u zásobárny. Podle všeho tam mají udělanou poměrně silnou obranu. Ke Spřáteleným územím i Javorům je systém zakopů a postavení. Dozadu, na jimi ovládané území je prý obrana slabší, jen nějaké hlídky. Po zakreslení do mapy se ukázal tvar podkovy. Po přemýšlení se shodli nad postupem, kdy družiny proniknou na různých místech na území ovládané Severním křížem a zkusí na zásobárnu zaútočit zezadu. Ozval se hlas poukazující na nedostatečný průzkum oblasti poukazující na to, že informace byly získány hlavně od sympatizantů v oblasti.
Martin na to řekl: na řádný průzkum nemáme čas. Navíc zde hrozí riziko předčasného prozrazení. Nejlepší bude průzkum bojem. A pokud to alespoň trochu půjde, akci synchronizovat s likvidací jejích cvičiště a vytažením lidí z dolu.
Co chcete dělat z kancelářskou čtvrtí, zněl dotaz.
Ti nám neutečou, zněla odpověď.

[drigon]

Mlýn, první den Petrovy služby v ostraze.
Petr vyfasoval zbran a po školení byl přidělen k hlídce u skladů. Služba probíhala v poklidu, na oběd se v pohodě prostřídali. Nastávalo odpoledne, Petr se začínal těšit na sedmou hodinu večerní, kdy mu služba skončí a bude moci za rodinou. Blížila se třetí hodina odpolední, když si všiml Jirky, jak k němu rychle jde.
Kde máš velitele? Máme jít oba za Feničem. Řekl Jirka Petrovi, jen co k němu doběhl.
Co se děje?
To nevím, prý se něco chystá.
Petr předal službu vystřídačce (tak říkali kolegovi střídači), ohlásil se veliteli stráže. Ten už o tom věděl. Oba došli za Feničem, u kterého bylo několik dalších Kocourů. Vesměs s končící rekonvalescencí, nebo již přidělených do lehčí služby. Případně s lehkými zraněními.
Potkali tam i lukostřeleckého instruktora, kterého již Fenič uschopnil.
Oba kamarádi šli za Feničem. Ten je přivítal a šel hned k věci. Prohlédl je a řekl jim: chystá se nějaká operace. Potřebují střelce do obrněného vlaku a HASAny a prvosledovky do družin.
Petře, ty můžeš jít do vlaku bez výhrad. S družinou si tak jistý nejsem. Jak se cítíš?
Petr: už je to dobré.
Fenič: tak dobře, uschopním tě tedy bez výhrad.
Poté se otočil na Jirku.
Vidím, že se ti ruka hojí pěkně. Za tři dny ti mají vyndat stehy. Uvažuji, že tě dám ke strelcům do vlaku.
Jirka: rád bych šel s Petrem.
Fenič: já vím, jste kámoši. Jenže v terénu budeš riskovat infekci. Píšu ti vlak.
Běžte na vedení, máte tam schůzi.
DALŠÍ.

[drigon]

Nová družina z mlýna se vydala k trati Město- Žár. Na dohodnutém místě u trati se zastavili. Během hodiny přišlo z okolních skupin několik dalších družin, celkem asi šedesát lidí. Po chvíli se objevil obrněný vlak. Velitel provedl předepsanou signalizaci a vlak zastavil. Petr s Jirkou si stačili všimnout čtyř raketových vagónů. Běžně jsou ve vlaku jeden, nebo dva. To dávalo tušit, že se schyluje k něčemu velkému. Po nastoupení se vlak ztěžka rozjel. Mlýnští dostali přidělený druhý vagón za lokomotivou. Spolu s nimi do vagónu nastoupila většina lidí z jejich místa.
Ve vagónu svítilo několik malých žárovek, někteří lidé stáli zadumaně a nemluvili. Jiní se začali mezi sebou bavit. Mlýnský lukostřelecký instruktor se svými bojovníky vzbudil mírné pozdvižení. Vzali si s sebou luky. Jak vtipálkům odpověděl: tichá smrt, žádný poplach.
Po cestě do Žáru ještě třikrát zastavili. Bylo slyšet nastupující lidi.
Jirka se během cesty začal bavit s lukostřeleckým instruktorem. Chvíli se bavili o taktice, pak se ho Marek, jak se představil zeptal: tobě pověsili to děcko na šňůru, viď.
Jirka: jo, ale těch vtípků už bylo dost.
Mirek: že nevíš, co tomu předcházelo?
Jirka: palírník si spletl desinfekci s třešňovicí a kámoš se s ním ožral jako carský námořní oficír.
Mirek: to byl až konec, příčina byla jinde
Jirka: kde?
Mirek: do skladu se mu dostaly mladý Vrány. Vnuci od starý Vrány. Místo aby je hlídala sbírá drby, klepe a pomlouvá. Hotová Kelyšová.
Jirka: a co tam udělali?
Mirek: přeházeli mu cedulky na demižónech.
Do rozhovoru se vložil Petr: aha, tak proto on chce palírník samolepky.
Jirka: Mirku, odkud to víš?
Mirek: od Amazonek, ty raubíře sledovaly.
Petr: proč jste mi to neřekli?
Mirek: nebyl čas, každý jsme makal jinde. A od holek jsem se to dozvěděl až když bylo po všem.
Jirka: to si to tam palírník neumí ohlídat?
Petr: hele, má toho hodně. A nevěř všemu, co se o něm povídá. Dá se s ním pěkně bavit. Přijde mi, že toho ví dost o psech. Proto je šel desinfikovat se mnou.

Vlak posléze dojel do Žáru. Venku je tma, v úždlabinách se objevuje mlha.

[drigon]

Venku u lokomotivy se odehrál rozhovor. Velitel chtěl přidat k vlaku další tři vagóny. Ale strojvedoucí a jeho pomocníci se postavili proti. Už máme normu (maximální povolenou zátěž vlaku v daném úseku). Ke třem tunelům se skoro nejezdí, kolejnice budou rezavé a zarostlé trávou. Navíc to tam je do kopce. Padá rosa, bude to klouzat. Už takhle budeme mít problémy vyjet ke třetímu tunelu.
Jedině by jste sehnali postrkovou lokomotivu. Ta však nebyla v Žáru k dispozici. Nakonec tedy přidali jen jeden vagón. Po nastoupení Žárských se vlak rozjel. A už před prvním tunelem začaly problémy. Na kašičce z rozjeté trávy, rzi a rosy kola lokomotivy začala prokluzovat. Strojvedoucí pískoval, ve vlaku bylo cítit škubání. Mezi prvním a druhým tunelem uvázli. Vrátili se do prvního tunelu, znovu se rozjeli a dostali se do druhého tunelu. Zde se kola lokomotivy chytla, s vlakem to škublo, ozvala se rána a vlak se zastavil.
Mezi prvním a druhým vagonem zela mezera. Rychlá prohlidka ukázala, že došlo k přetržení závěsnic šroubovky.
Posádka najela s přední částí vlaku na tu utrženou a po spojení šroubovkou z druhého vagónu pokračovali v cestě. K třetímu tunelu se nemohli dostat. Vždy uvázli v oblouku. Nakonec lak za lokomotivou rozdělili, do třetího tunelu dojela lokomotiva s přední částí vlaku. Po odpojení dojeli pro zadní část vlaku a odtáhli ji do třetího tunelu, kde vlak opět spojili. Mezitím už z vlaku vystoupili členové družin určených k akci ve skladišti pohonných hmot.
Petr se rozloučil s Jirkou. Poté se se svojí družinou s psovodem ztratil ve tmě.
Nad obzorem začalo svítat. Chuchvalce mlhy se válely v údolích. Rodil se nový den.

Edit: oprava automatické opravy textu.

[drigon]

Petr se se svojí družinou ztratil Jirkovi z dohledu. Vpředu, před družinami šli průzkumníci se psy a do každé družiny byl alespoň jeden pes přidělen. Pozice pomocníků Severního kříže měli po své levici a obcházeli je širokým obloukem. Světla přibývalo, zvedl se mírný větřík. Podle plánu měli jít asi deset kilometrů daleko a poté obloukem obejít pozice Severního kříže. Lesem šli po jednotlivých družinách. Došli na kraj lesa ke kukuřičnému poli. Průzkum nic nehlásil, ponořili se do kukuřice s cílem projít k dalšímu lesu asi dva kilometry daleko.
Jenže kukuřice asi po kilometru skončila, dál už bylo holé pole. Průzkumníci se vrátili a ohlásili to velitelům družin. Provedli průzkum do stran. Po návratu ohlásili, že na jednom konci pole je obec, na druhé za kopcem velký rybník. Ale tam už to bylo moc blízko pozic Severního kříže. Nakonec padlo rozhodnutí poslat po obou stranách mělké úždlabinky dopředu průzkumníky. Ti zajistili boky proti překvapení a kraj druhého lesa proti překvapení. Poté začali postupně po rozptýlených skupinkách i jednotlivě přecházet členové družin. Při přechodu poslední skupinky dali tito signál a těsně za nimi se stáhlo zajištění boků.
Další průzkumníci se vydali dopředu a zahájili manévr doleva. Takto velmi opatrně pokračovali asi hodinu a půl. Poté byli dopředu posláni lukostřelci.

V lese šla tříčlenná hlídka Severního kříže. Její členové se bavili o 457 pohlaví, které prý bylo nedávno nalezeno. Jeden z nich řekl. Včera na školení nám řekli: je to prý krypto-hydro-zorchoidní hy... . A více již nepromluvil, neboť se o i jeho dva kolegové chytili za krky, do kterých se jim zaryly šípy. Následně se sesunuli k zemi a provedli "kukání". Jeden z lukostřelců prý pronesl: A 458 pohlaví má zubatá.
Po této epizodě pokračovali Kocouři a jejich spojenci dál.
Pokračovali dál lesem. Stejným způsobem zlikvidovali i druhou hlídku. Došli k trati Studny- Křížov.
Po změření a zanesení polohy do mapy zjistili, že jsou asi dva kilometry od silnice ke skladišti PHM.
K silnici se dostali za soumraku. Někteří si pomysleli: jde to jako po drátkách. Buď máme z štěstí, nebo nás čeká armagedon.
Ale na přemýšlení nebyl čas. Na silnici se objevila kolona deseti cisteren mířících ke skladišti.

[drigon]

Po vysednutí skupiny určené k rozebrání kolejiv esíčku vlak dojel do Odbočky. Zde najeli na hlavní trať a pokračovali dál. Po několika kilometrech jízdy minuli nepřátelský obrněnec.
Ten dojel do Odbočky. Výhybkářka s hrůzou sledovala, jak obě lokomotivy a dvanáct vagónů zajelo na třetí kolej. Traťovák se na obrněnec podíval a vůbec se mu nezdál. Vypadá to jako dvě šestivozové soupravy s lokomotivami uprosřed spojené dohromady, pomyslel si. Z vysílačky po chvíli zaslechl připravenost k jízdě obrněného vlaku do Studní. Výpravčí připravenost potvrdil, postavil mu cestu a obrněnec vypravil do Studní. Do druhé vysílačky řekl: traťovka na pátou . Vzápětí se ozvala výhybkářka. S hrůzou v hlase: podívej se na třetí kolej.
Výpravčí se podíval ven: půlka obrněnce zůstala na třetí koleji.
Ale to už ho tři pánové v uniformách Severního kříže zatlačili do dopravní kanceláře. Nařídili mu postavit vlakovou cestu dál po hlavní trati. Na upozornění, že je trať kvůli spadlému mostu ve výluce mu bylo odpovězeno: to tě nemusí zajímat, dělej!!!
A pak mu to došlo. Ty dumpcary (výklopné vagóny) s hlínou, co je vozili v létě na vysypání za Odbočku dál po hlavní trati. Jezdili na násep asi pět kilometrů daleko, kde vysýpali hlínu. Ale několik lidí tvrdilo, že jezdili i dál. A jedné deštivé noci si v odlesku lampy všiml trubek na nákladním vagónu.
Došlo mu to: oni ten most zasypali. A ÚTOČÍ NA MĚSTO.
S třesoucí se rukou postavil vlakovou cestu na hlavní trať. V okamžiku, kdy se na návěstidle rozsvítilo "čtyřicet a volno" ho jeden z panů udeřil pažbou do hlavy. Vše se roztančilo a upadlo do mlhavé temnoty.
Obrněnec se rozjel.

[Rafael]

Pořád se jen někde bojuje...

Ale asi je to třeba a vyžaduje to momentální situace a není vyhnutí.

Většinou se totiž větší války a válečná tažení začínají až když je sklízená úroda, zabezpečená potravinová soběstačnost anebo výsledkem bojů může být využití zásob protivníka.

Ale doba je asi dnes úplně jiná a je třeba ochránit přilehlé oblasti před pleněním.
Jestli si to zaslouží je už jiná otázka.
*
Hlídané tabákové pole by už taky potřebovalo sklídit. Vlhko, mlhy, rosa může úrodu částečně znehodnotit nebo následné sušení trochu zkomplikovat.

(Ne, že by se mi tam nelíbilo, to ne, spíš naopak. Je mi tam dobře. A dostal jsem tam i psa kterého psovodi nechtěli. Prý takového svéhlavého, nevycvičitelného a k ničemu pro ně. Ani jméno mu nedali. Pro mě to byl Sam, tak jsem si ho pojmenoval. A možná si ho budu moct i nechat v budoucnu jako společníka a věrného kamaráda.).
*
Jinak k narušení tabákového pole nijak nedošlo. Ale nebylo to zásluhou Sama a ani mou. Spíš to zavinily vzdálené zvuky výstřelů a výbuchů které potencionální drancovače tak nějak odradily.
A pokud si někdo kolemjducí, a těch bylo minimum, si utrhnul pár listů jsem neřešil. Ale Samik ano.

A ani Kuckavec se poblíž neobjevil i když mě před ním velmi varovali.

Z Kroniky Mlýna

P.S. Možná i jako Fenič nebo Ludvíček budu mít vlastního psa. Toho Samika.

[drigon]

Odbočka.

Vlastíku, co ti je?
Výhybkářka našla výpravčího ležet s rozbitou hlavou vedle pultu. Na zatřesení a ani oslovení nereagoval, doběhla proto do kanceláře pro kolegyni. Oběma ženám se ho nakonec podařilo probrat. Jeho první slova byla: útočí na Město, zavolejte do Studní.
Obě ženy se na sebe podívaly: co to mele?
Jarčo, počkej tady a já jdu za doktorem, řekla jedna druhé.
Výpravčí se nakonec s pomocí Jarči posadil na židli. Z druhé vysílačky se ozvalo: "kuna v železech". Pousmál se: tak tihle už do Studní nedojedou.
Ihned sáhl po drážním telefonu a vytočil dopravu Studny (do města byla linka s pádem mostu přerušena).

Studny:
V dopravní kanceláři vzal telefon službu konající výpravčí.
Slyšel jsem, že prý nedojedou, řekl s radostí.
Tihle ne, ale ti druzí ano, pokud je nevarujeme.
Co povídáš, jací druzí, divil se ze Studní.
Ty obrněné vlaky byly dva. A ten druhý jede na Město.
Tam je přeci spadlý most, nedojedou tam.
Pamatuješ ty dumpcary v létě. Jak se říkalo, že jezdí i dál. A viděl jsem taky trubky na plošiňáku.
Myslíš, že to zasypali?
A proč by tam asi jeli? Jen tak?
No to je teda nadělení.

Odbočka.

V tu chvíli ti tři pánové vstoupili do dopravní kanceláře. Vzduchem zazněla dávka ze samopalu.

Studny:
V dopravní kanceláři se rozhostilo ticho.
Odbojář stojící vedle se zeptal: Spojení se přerušilo?
Napořád. Zněla odpověď.

[drigon]

Město, Martina dům.

Daniela zachytila zprávu ze Studní. Po jejím rozkódování na nic nečekala a přeposlala ji do depa. Tam zpráva zapůsobila jako blesk z čistého nebe.
Z operačního velení poslali pro hlavní velitele Spřátelených skupin a zároveň začali řešit situaci. Na trati za Městem je Městys a nejdál se jezdí do Lomu. Dál je řídce osídlené hornaté území se spadlým mostem.
Ihned varovali všechny stanice po trati. Nařídili zastavení provozu.
Z Lomu přišla zpráva. Projeli.
Mezi Lomem a Městysem na ně zaútočila místní menší skupinka. Byli rozdrceni, několik lidí co přežilo tvrdili že ozbrojencie nelze prostřelit.
Operační velení uvolnilo informaci o achilově patě těchto ozbrojenců a nařídilo její rozšíření.

Ve Městysi vypukl zmatek.

Na nádraží probíhal posun. Před lokomotivou bylo zapřaženo šest nákladních vagonů plných dřeva a lomového kamene. Právě na manipulační koleji přivěsili vagón s páleným vápnem a chystali se přejet na dopravní kolej, odkud měli pokračovat do Žáru.
Dostali příkaz zastavit a z vysílačky se dozvěděli co se děje.
Posléze zaslechli palbu a výbuchy.
Strojvedoucí lokomotivy přešel k výhybkáři. Řekl mu svůj plán a zavolali výpravčímu.
Cože, ty se chceš rozjet proti nim. Jako, nápad je to dobrý, jenže jim schodíš autoblok na stůj a oni zastaví. Oponoval výpravčí.
Strojvedoucí: já vím, proto se proti nim rozjedu až minou předvěst. Ke vjezdu jsou to skoro dva kilometry a je tam oblouk. Za předvěstí už nic neuvidí a zářez v oblouku mne skryje. A výhybku mi bude muset hodit až minou předvěst, jinak ji říznu.
Jak řekl, tak udělal.
Rozjel se, a asi tři čtvrtě kilometrů od nádraží došlo ke srážce. Vzduch prořízla hrozná rána, bylo vidět jak se dva vagóny vzepjaly k nebi, lokomotiva obrněnce se zvedla na zadní a najela do hromady. Pak vše skryl mrak vápna.
Po jeho rozplynutí bylo vidět ozbrojence vylézající z posledních dvou vagónů. Bylo jich asi sto. Vypukla mela. Dostali se až na kraj Městyse. Lidé proti nim používali vše možné. Z krytých odvrácených pozic se osvědčila palba ohnivými děvky. Došlo i na rakety. Posléze přišli na pomoc ze sousedních obcí. Skupinka ozbrojenců napadla jednu z družin z vesnice a ti po nich začali střílet z pušek. A světě div se, ozbrojenci padli na zem a někteří řvali bolestí.
Boje trvaly několik hodin, než se podařilo ozbrojence zlikvidovat.
Během boje vynikl výkon družin z obou vsí, kteří zneškodnili víc ozbrojenců než kdokoli jiný.
Všiml si toho i jeden z Kocouřích vyšších velitelů a zavolal si je k sobě.
Hoši, co to máte za jedovaté včelky? Jako jediní jste dokázali prorazit jejich brnění.
Ale, je málo olova a u nás byla fabrika na hliníkové odlitky. Tak používáme ocelohliníkáče.
Ocelo co?
Ocelohliníkáče. V hliníkové střele máme zalité jádro z ocelového hřebíků do panelů. Lítá to strašně rychle, jen to má malý dostřel. Ale na takové boje na krátkou vzdálenost to úplně stačí.

[Rafael]

Mezitím na tabákovém poli:

Vyzbrojen jsem byl celkem slušně. Nedalo se to sice vůbec srovnat s arzenálem bojových skupin typu Kocourů a podobných, ale na dnešní poměry málokterý civilista - mlynář měl k dispozici takový arzenál.
Čtyřhlavňová předovka na černý zdokonalený prach nabitá bůhví čím sekaným, dva perkusní revolvery + čtyři náhradní nabité válce, bednička granátů vyrobená asi z lešeňových trubek nebo z nějakého kovového zábradlí, několik ručních raket a prak s třaskavými střelami. Ale před ním jsem byl varován a jeho použití doporučeno jen v době nejvyšší nouze.
Jeho střely neměly doutnák ani žádný nárazový iniciátor a byly plněny vysoce brizantní a citlivou třaskavinou.
Spíš než z praku bylo by lepší je házet ručně. Ale i tak s maximální opatrnosti protože se jedná pouze o zkušební prototypy.
Většina arzenálu pocházela z mechanické dílny Depa a něco vyrobili chemici.
A ještě Samíka jsem měl. Ale to nebyl vůbec pes pro hlídací službu. Jako pes pouze vypadal. Byl to nějaký podivný kříženec labradora, retrívra či něčeho podobného. Vůbec se nedivím psovodům, že ho zavrhli, v psinci ho drželi jen ze soucitu a byli rádi když se ho jako neužitečného strávníka zbavili.
Ten "blbec" by se snad byl schopen se okamžitě skamarádit třeba i s Kuckavým Alim kdyby náhodou jel kolem. Určitě by za nim běžel a lísal by se k němu.
*
A pak to přišlo. Hluk, lomoz, křik. Takový, že i jinak většinou flegmatický Sam se zježil a dokonce i pár krát zaštěkal. A vrčel taky a cenil přes ohrnuté horní pysky zuby.
*
A pak na pole vjel mlýnský traktor. Takový ten předělaný na lihový pohon. Hlučný, rozráchtaný, pomalý a nevýkonný.
Měl za sebou dvě vlečky a na nich děti, ženy a vůbec obyvatelé Mlýna a okolí kteří nebyli schopni bojové služby, těžších práci a podobní.
A v čele toho všeho pobíhal Maxik s velkou bílou mašli na krku. A s ním Ludvíček s nějakou bílou hadrou.

"A kuwaaa, zapomněl jsem, že mám vybitou vysílačku... Ve Mlýně se asi něco stalo, byl přepaden, vypleněn a to jsou asi něco jako rukojmí".

Tvář v traktoru nešla přes špinavá skla poznat.
*
Z Kroniky Mlýna