PRVÁ SVĚTOVÁ VÁLKA A KTIŠ
V pondělí 27. července 1914 se s odvedenci rozloučili nejen rodiny, ale i starosta a 28. července 1914 byla vyhlášena válka.
Při mobilizaci 26. července byli odvedeni muži do 37 let věku. Odvod koní probíhal od počátku srpna 1914 a již počátkem září 1914 byly povolány ročníky 1872, 1873 a 1874. Ubylo pracovních příležitostí a drahota postihla téměř všechno obyvatelstvo.
Začal se ihned projevovat nedostatek masa. Hospodyňkám bylo doporučeno sušit a konzervovat ovoce a zeleninu, jíž byla velká úroda. Koncem října 1914 byl zaveden „válečný chléb.“ Byl směsí mouky žitné s moukou ječnou a později se přidávaly i brambory. Zároveň byla pozastavena výroba „nedělního a svátečního pečiva.“ Veškerý obchod s obilím byl zastaven a ve Chvalšinách byla zřízena komise, která zapisovala, kolik má kdo obilí. Stát toto obilí vykupoval a obilí bylo posláno Obilnímu ústavu.
Na podzim 1914 byla vyhlášena první „válečná půjčka“, sbíraly se peníze pro Červený kříž a na pomoc rodinám místních raněných a padlých. Školní děti sbíraly a sušily ostružinové listí jako náhražku čaje pro vojáky a z novinového papíru stříhaly vložky do bot. Ženy zhotovovaly pro vojáky teplé zimní prádlo a oblečení a pro Červený kříž byly zhotovovány z věnovaného plátna obvazy. Občané Ktiše se o událostech na frontách dovídali převážně z novin Deutsche Böhmerwald Zeitung (Německé Pošumavské noviny). Písemný styk s vojáky na frontě byl cenzurován a v posledních třech měsících roku 1914 byli povoláni muži ročníků 1878 až 1894. Odvedení muži si měli vzít jeden pár pohodlných pevných bot, teplé spodní prádlo, šaty, vlněný svetr s rukávy, případně kožich, jídelní misku a příbory. Od září byly zavedeny „válečné mše za vojáky v poli.“ Byly hojně navštěvovány a 3. prosince kostelní zvony vyzváněly na počest dobytí Bělehradu.
Když 15. prosince padl Bělehrad zpět do rukou Srbů, tak se již nezvonilo. Předvánoční nálada 1914 se nesla v tónu překonávání válečných obtíží. Samotný Štědrý den proběhl ve vzpomínkách na ty, kteří strádali na bojištích.
Devatenáctého března 1915 se uskutečnil v mlýně poprvé výdej mouky na lístky. Později byla výdejna mouky přeložena do školy a nakonec byla mouka na lístky. Často se však stávalo, že nebyly žádné zásoby mouky.
Ihned po vypuknutí první světové války si každá rodina v Ktiši začala dělat zásoby potravin „na horší časy.“ Ty přišly dříve, než kdokoliv mohl očekávat. Koncem února 1915 radnice vydala nařízení o odevzdání přebytečného zrní a mouky. Určení komisaři, učitelé, chodili dům od domu a kontrolovali zásoby. Každá osoba směla spotřebovat denně od 1. března 1915 do 15. srpna 1915 pouze 300 gramů zrní nebo 240 gramů mouky a zbytek musel být odevzdán do zásob. Od počátku března 1915 byl zastaven prodej u pekařů. „Kdo neměl doma chlebovou mouku, musel po několik týdnů jíst jen brambory.“ Nejhorší bída o chleba byla před Velikonocemi. Během prvého týdne dostávali lidé ještě čistou, i když poměrně černou mouku. Později byla mouka smíchána s ječnou, ovesnou nebo kukuřičnou moukou. Koláče z kukuřičné mouky s borůvkami byly velmi oblíbeným jídlem. V mnoha rodinách se používaly místo brambor, které tvořily každodenní a mnohdy jediné jídlo. Pšeničná mouka byla jenom v omezeném množství pro nemocné a byla vydávána pouze na příkaz lékaře. Kdo tedy neměl vlastní zásobu pšeničné mouky, musel péct z žitné nebo kukuřičné mouky. A tak „tu chodilo mnoho lidí, často v noci, do blízkých i vzdálených mlýnů, kde načerno měnili ošacení nebo husy za pšeničnou mouku. Peníze nikdo z mlynářů nechtěl.“
Mimořádné poměry, které přinesla první světová válka, způsobily, že „žena sáhla po pluhu a ženské ruce prováděly mužské práce. Stařec, který se již usadil na výměnku, dítě, které dosud znalo jen hru a radost, soutěžili s ženou, aby hrouda byla obdělána tak, jako doposud byla.“ Byl také stále větší nedostatek potahů, když spolu s muži byli do války odvedeni i koně. Nahradili je tažní voli, ale ani těch nebyl nadbytek. V roce 1915 v Ktiši slibovala pole dobré výnosy. V polovině června 1915 však přišla silná námraza a zmrzla téměř všechna žita. Počínaje rokem 1915 byly upisovány válečné půjčky. Banky a spořitelny vybízely obyvatelstvo k podepsání válečných půjček a „úřady vyvíjely všestranný tlak.“ „U prvé válečné půjčky se selské obyvatelstvo drželo velice zpátky, i když jim peněz nechybělo, ale mnozí považovali jistotu této peněžní půjčky za pochybnou. U druhé válečné půjčky to nebylo zpočátku také lepší. Mnoho ktišských občanů nakonec upsalo veškerý svůj majetek a v mnoha případech bylo dokonce použito i sirotčích peněz“.
Začátek května 1915 znamenal i začátek rakouské ofenzívy proti Rusku. Byl překročen Dunajec a poté bylo dobyto i hlavní město Haliče Lvov. Po roce od prvého odvodu záložáků na frontu, 26. července 1915 29. dragounský pluk útočil na Varšavu. Opět zde byli mrtví, ranění a zajatí… Nedostatek mužů se projevoval zejména v zemědělství. Jak jsem již uvedl, na frontu byli povoláváni nejen muži, ale i koně a tak již v létě 1916 zajišťovali poštovní službu voli. Cena volů prudce letěla nahoru až se ustálila na neuvěřitelném tisíci korun za pár. To však způsobilo, že mnoho sedláků své voly prodalo. Sedmnáctého června 1916 přišel silný mráz a žito zmrzlo v květu. Jak velká to byla škoda, se ukázalo až při sklizni. V některých klasech bylo jen několik zrnek žita a tak „mlácení žita si sedláci odpustili a k osetí zimního žita se muselo osivo nakoupit.“
Okolo vánoc nabízela krajina obraz předjarní krajiny a místo sněhu posílaly mraky množství deště. Koncem prosince 1916 a v lednu 1917 přišly vichřice, které způsobily ohromné polomy v lese a škody na střechách domů. Nebyl nikdo z mužů, kdo by střechy opravil a polomy zpracoval. Na chlebový lístek bylo možno dostat týdně na osobu 2,24 kg žitné mouky. Tato dávka byla postupně snížena až na 1,68 kg. Zemědělci, kteří neměli chlebové lístky, mohli čas od času vyměnit za žito pšeničnou mouku. V zimě 1916 byla velice oblíbená jídla z černé žitné mouky, často dokonce z otrub připravovaný perník, který se jedl nejen s bílou kávou nebo čajem, ale také se zelím a řepou. Na jaře 1916 byly zabavovány i brambory. Každý si směl ponechat jen 75 dkg na osobu a den. V té době se již brambory přidávaly i do chleba. Zásoby rýže byly již dávno snědeny, hrách a čočku nebylo možno koupit. A když se tyto potraviny sehnaly, tak byly drahé. Například kilo rýže, které bylo před válkou za 56 haléřů se v létě 1916 prodávalo za čtyři koruny.
Od roku 1916 byl omezen i prodej masa. „Výdej se uskutečňoval střídavě u zdejších řezníků, před jejichž obchody stávaly fronty. Během dlouhého čekání docházelo přirozeně k nevšedním rozhovorům a k více či méně pěkným poznámkám, které neusnadňovaly zrovna službu dozorčím orgánům obce za frontou.“ Byly registrovány stavy hovězího dobytka a přebytky byly odváděny na frontu. Doma směly být porážky prováděny pouze na základě porážkových listů, které vystavovalo okresní hejtmanství. Z porážek prasat se musela odvádět slanina. Kilogram hovězího se v létě 1916 prodával za osm korun a před válkou stával necelé dvě koruny. Počet bezmasých dní stoupl nyní na tři, maso se nesmělo jíst v pondělí, ve středu a v pátek. Chladné deštivé počasí v létě 1916 způsobilo, že mnozí sotva zachránili tolik brambor kolik jich zasázeli. Ke cti přišly zelné hlávky, rýži nahradilo proso. Před válkou stálo kilo prosa 20 haléřů a bylo používáno jako krmivo pro malá kuřata. V létě 1916 stálo kilo prosa tři koruny a hojně, téměř denně se v Ktiši v každé domácnosti vařila prosná kaše. Cena másla se ztrojnásobila ze tří na devět korun. V důsledku nedostatku surovin „strašně stouply ceny látek“, které byly tak drahé, že si je „nikdo nemohl koupit.“ Stejné to bylo s cenou bot a tak „přišly ke cti znovu dřeváky.“
Po nedostatku potravin přišly na řadu tabák a pivo. Výroba piva byla snížena na minimum, což bylo „jediné procento předválečné výroby.“ Cena piva stoupla na dvojnásobek a o jeho kvalitě se nedalo vůbec hovořit. Ječmen musel být použit jako chlebové obilí, a tak se pivo vařilo především z brambor. Pivo se dostalo jen v určených dnech střídavě v některé hospodě a „bylo využíváno různých lstí, aby člověk dostal více než jeden půllitr.“ Před Vánoci 1915 dostali kuřáci v Ktiši buď dva doutníky nebo balíček tabáku. Na počátku roku 1916 zmizelo z trafik postupně veškeré kuřivo, a tak starci kouřili domácí byliny, jako například mařinku vonnou a také uvařené a usušené bramborové slupky. „Z kuřáckých dýmek se často šířily neobvyklé pachy. Jeden vychvaloval tabák, který si sám vypěstoval, jiný zase podařenou směs tabáku a bukového listí a další velebil kouření maliníkového listí.“
V roce 1916 byly zabavovány měděné a mosazné předměty a nahrazovány výrobky ze železa. Zlaté a stříbrné mince byly hned na začátku války buď staženy z oběhu nebo zmizely v rodinných truhlách. V oběhu byly jen papírové bankovky a z mincí pouze železné a měděné. Také drobné mince z niklu zmizely z oběhu. Z kostela svatého Bartoloměje byla zabaveny oba velké zvony a zůstal jen umíráček.
Koncem dubna 1917 ještě opakovaně sněžilo, 29. dubna 1917 se změnilo počasí a přišla řada teplých slunečních dní. Každý den se mohlo pracovat na poli a tak řada vojáků z Ktiše poprvé dostala dovolenou „na setí obilí.“ Již 24. května se kosilo seno a v polovině července již bylo vidět mandele žita. Přišly včasné a bohaté žně. Když žně začaly byla nouze největší. Mnoho rodin nemělo po týdny chleba. Místo chleba si brali ženci natvrdo uvařená vejce a „velkým dobrodiním pro lidi bylo, když zrály borůvky.“ Bída také přinutila mnoho lidí ke krádežím. Byly ořezávány klasy a vykopávány brambory.
Začátkem června 1917 museli zemědělci odevzdat zbývající obilí pro samozásobení a od 1. července byla odebrána zásoba obilí s ujištěním, že za to obdrží včas náhradu z rumunských dodávek. Slíbená náhrada se neuskutečnila, „a proto nebyl ani při těžkých žňových pracích žádný chléb.“ Potravin se nedostávalo v celém kraji a obyvatelstvo trpělo hladem. „Často posílaly matky své děti, aby svůj hlad ukojily borůvkami. Většina lidí se viditelně zhubla.“ Úřady ani po žních nedodrželi slib dodávek obilí a obyvatelé několik týdnů neobdrželi žádnou mouku, „mezi lidmi bylo hodně nedůvěry a zloby vůči úřadům.“
Během válečných let odpadly volby do obecních zastupitelstev. Během celé války byl starostou Ktiše Johann Feigl, který to neměl lehké. Musel organizovat odvody, někdy i násilně odebírat sedlákům obilí a dobytek a nejvíce starostí bylo získat dostatek mouky a masa na příděly pro občany Ktiše. Hned na začátku války se začaly ve farním kostele sv. Bartoloměje konat válečné pobožnosti, které pokračovaly až do konce války. Nastaly čtvrté válečné Vánoce a ještě stále nepřicházel mír. Realitou se staly již dvacáté válečné odvody, tentokráte ročníku 1900, tedy sedmnáctiletých, kteří již 6. února rukovali.
Došlo k mírovým jednáním v Brest-Litevsku a tak i v Ktiši stoupla naděje, že se snad vrátí domů vojáci i váleční zajatci z Ruska. V samotné Ktiši chyběly sůl, ocet, petrolej a svíčky úplně. Za tabák, cukr a pšeničnou mouku bylo možné získat všechno. Sedláci jezdili často do Budějovic a vyměňovali tam za máslo tabák, látky a kůži. Výměnný obchod byl ve velkém a krásném rozkvětu. Válečná nouze přiváděla občany Ktiše a okolí na pokraj zoufalství. Na konci září a v říjnu v 1918 to nevypadalo na bojištích nadějně, v zázemí byly poměry pro Němce v říši neutěšené. Stále více muselo být každému Němci jasné, že jeho národ nedosáhne toho, pro což po celá válečná léta trpěl.
Ve Vídni bylo jednáno se zástupci vlastních národností. Maďarsko se odtrhlo od Rakouska, společný zůstal pro obě poloviny říše pouze vládce. Také český národ se snažil poté, co byl Kramář a jeho druhové propuštěni, o samostatný stát. Uprostřed října došla do Ktiše zpráva, že v Praze byl již provolán nový stát.
Z počátku to byla pouze zvěst - a 28. října 1918 se stala zvěst pravdou.
František Schusser
(převzato z http://www.spolekbartolomej.ktis.cz )
Historická fakta o přežívání v krizových dobách (válka,...)
Re: Historická fakta o přežívání v krizových dobách (válka,.
HURIKÁN KATRINA - JAKÉ POUČENÍ?
http://www.pmfhk.cz/BATLS1/NOVINKY/1.htm
...
Neexistovala žádná konkrétní koncepce, ušitá na míru danému městu s převahou sociálně slabých amerických obyvatel. Nikdo nezvážil, že mezi obyvatelstvem, nezcela adaptovaným na bělošské americké poměry, je velké množství osobních zbraní; že tito obyvatelé je mohou použít, protože snadno propadnou anxiozitě, strachu z nejistoty, svému archetypálnímu chování a jednání, snadno se uchýlí k rabování a vandalství; že mezi postiženými bude jen 15 % těch, kteří si dají v konkrétní situaci vyšší cíle než se prosadit pouze s vlastním pudem sebezáchovy a uplatněním své rodiny pro příděl balené vody či pro místo v autobuse k evakuaci.
Nebyla vypracována logistika pro podobnou náhlou katastrofu, která tisíce lidí uvězní v naprosto primitivních podmínkách a bez zajištění stany, pokrývkami, potravinami, vodou, hygienickými možnostmi. Zásobování přišlo pozdě, vrtulníky; evakuační autobusy neměly žádný jízdní řád ani stanoviště. Děti postižených, které byly vyzvány, aby se zásobily , protože budou evakuovány přednostně, přišly v sandálcích bez pat a nesly si své plyšové hračky – bez pokrývky, bez báglu s hygienickými potřebami a převlečením.
Specifické prostředky a organizační model, jak zvládnout desetitisíce náhle vzniklých bezdomovců především ze sociálně, hygienicky i kulturně méně vybavených obyvatel, z části imigrantů a bezprizorných, analfabetů a neznalých angličtiny nebyly vůbec připraveny.
Flexibilita většiny nasazených posil byla mizivá. Denně přicházely stovky pracovníků Amerického červeného kříže a desítky zdravotníků z mnoha míst USA, aby se jako dobrovolníci nabídli pro prospěšnou činnost. Jen minimum z nich mělo náležitou představu, že se tato činnost bude lišit od jejich každodenní torakochirurgie či jiné specializace; že největší nedostatek bude praktických lékařů, infekcionistů a epidemiologů,pediatrů, chirurgů obecné chirurgie, porodních asistentek, všech, kteří si umí poradit se spontánními porody na stadionu, s dekompenzovanými diabetiky bez rezervy inzulinu stejně jako se střelnými poraněními.
Teprve v průběhu několika dnů bylo jasné, že běžné represivní složky nezvládnou chaos, násilí a zcela anomální až gangsterské komunitní poměry, které zavládly, že je třeba povolat dokonce příslušníky armády k udržení pořádku a systému v záchranných pracích.
Vybavení a zdravotnické vybavení - balená voda, suchá strava, inzulin, běžný zdravotnický materiál, vybavení pro novorozence a kojence, pro seniory a handicapované byly naprosto nedostatkové; v době, kdy se šířila hygienicky neúnosná situace nebyla dezinficiencia, nebyly pokrývky pro chlad; nebyla antibiotika.
Transportní prostředky, vzájemné chování: Evakuačních autobusů byl nedostatek; zacházení organizátorů na místech soustředění bylo na rozdíl od běžně přátelského chování amerických občanů bezskrupulózní v konfrontaci s hypohydratovanými, špinavými, hladovými lidmi.
Zdravotnická činnost
Minimum zdravotníků zůstalo v budovách nemocnic bez infrastruktury – zdrojů elektřiny, tepla, světla, tekoucí čisté vody, bez možnosti zobrazovacích metod a laboratorních testů; přesto tito vytrvalí a navíc přicházející dobrovolníci byli schopni zachovat optimismus, spojit se se zcela neznámými kolegy do nových týmů, zorganizovat zdravotnický servis, operativu, evakuaci podle START systému. Medicína se náhle vrátila zpět o století a flexibilita se schopností improvizace se stala základem úspěchu
Největším fungujícím celkem, ale zčásti zaplaveným se suterénem pod vodou zůstala Ochsner Clinic Foundation, další byla New Orleans´ Charity Hospital pro nemajetné a chudé. Zde zdravotníci – lékaři specialisté, nelékařští pracovníci či dobrovolníci ze vzdálených oblastí USA vytvořili tým, kde se každý ujal činnosti, která byla třeba a kterou řídil krizový management. Měli štěstí – byli mezi nimi pediatři, infekcionista, epidemiolog, farmakolog. Dokázali zorganizovat výpad do nejbližší části města, naplněné frustrovanými skupinami převážně mužů se střelnými zbraněmi, do napůl zaplavené hlavní lékárny, odkud donesli za podmínek ohrožení vlastního života rozčileným davem potřebnou zásobu hlavních léků pro další provoz.
I pro dobře federálně organizovaný Červený kříž ( American Red Cross) byla katastrofa v New Orleans se svými několikadenními zdravotními katastrofickými důsledky největší výzvou, kterou kdokoli z členů a aktivistů pamatoval. Washington D.C. vyslal okamžitě své týmy na místo a od 1. září pracovali organizátoři a zdravotníci Červeného kříže denně 16 hodin, aby zajistili vodu, stany, pokrývky, léky, první pomoc a hygienickou a antiparazitární prevenci, zajistili léčbu inzulindependentních diabetiků, transport čerstvých střelných poranění na chirurgické pracoviště a realizovali ve velmi rizikových místech spoustu dalších a nezbytných požadavků..
Medicínský týdeník se světovou prestiží New England Journal of Medicine po zvládnutí akutní fáze celé katastrofy se okamžitě ujal jejího zpracování, aby nestačila vyvanout ani její odborná ani její emocionální atmosféra, kterou hurikán Katrina tak nečekaně přinesl.
Věnoval problematice odborné články, proložené autentickými prožitky a sebereflexí lékařů především z nemocnice Ochsner Clinic Foundation a New Orleans´Charity Hospital, které nesly největší non-stop zátěž celého úvodního období před evakuacemi a za naprosto chaotických a zdravotnicky zcela nouzových podmínek.
Obě skupiny sdělení – odborné i osobní zpracování vystihují i mezi řádky všechny momenty, které přičítáme medicíně katastrof, která nečekaně udeří do zajetých kolejí každodenní medicíny, zaměřené na jednotlivého pacienta a jeho optimum.
Odborná sdělení ukázala:
Na JIP zrušili všechny centrální i.v. vstupy, aby předešli katétrovým infekcím a sepsím. Maximum léků se začalo podávat perorálně.
Z laboratorních možností zbylo pouze POCT vybavení pro krevní plyny, iontogramy, glykemie bylo možno určovat glukometry.
Američané, zvyklí na pravidelné pití CocaColy s kofeinem, měli první dny abstinenční bolesti hlavy – do velké lahve vody byla proto rozpuštěna nesteroidní antiflogistika – analgetika z příruční lékárny, aby se subjektivní cefalea zmírnila a nenarušovala koordinaci a konstruktivní poměry v týmu.
Náhle se zjistilo, že mít dobře svítící baterku je pro večerní vizitu základní podmínka. Ale baterie došly čtvrtý den a v temných chodbách bylo nutno vodit pacienty i ve dne – dodávka tereních svítidel z urgentního příjmu byla považována za výhru v boji s tmou.
Toalety byly čtvrtý den nepoužitelné a Clostridium difficile se stalo reálnou hrozbou – většina pacientů dostala průjem, což při nedostatku balené vody a infuzí bylo kritické. Metronidazol se stal pravidelně podávaným lékem všem pacientům i kolegům zdravotníkům.
Zahájily se přesně dodržované 12-hodinové směny od 7 do 19 hodin s noční směnou stejné délky – od 19 do 7 hodin. Jeden z velmi aktivních kolegů, který přetahoval povolenou délku směny s nejlepšími odbornými úmysly, měl po 48 hodinách problémy s vyjadřováním – nenacházel vhodná slova – a stav se stále zhoršoval do inkoherence.
Část lékařů (méně sester) musela vzít střednědobé hypnotikum, aby vůbec usnula po naprosté změně cirkadianního režimu a náplně činnosti.
Zorganizovala se i duchovní služba, dokonce si zdravotníci narychlo sestavili malý pěvecký sbor, aby udržovali i nepracovní pozitivní atmosféru, aby nevykolejili ze vzájemného slušného chování. Ačkoli je New Orleans na jihu USA, přicházeli na bohoslužbu i na zpěv zdravotníci spolu s pacienty, bílí i černí, chudí i dobře postavení a společně se modlili za brzké překonání katastrofy a krize.
Přijela samozřejmě i masmedia – TV do nemocnice – a byla v danou chvíli považována za výborný nástroj, který pomůže ukázat poměry i potřeby všem v USA, kteří žijí v klidných poměrech a zvýší pomoc z nepostižených oblastí.
Zdravotníci byli konfrontováni s ozbrojenými pacienty - jedinci, schopnými v dané chaotické situaci všeho. Velmi jim pomohli v této situaci duchovní.
Po skončení celého velkého úkolu zhodnotili zdravotníci, že pravděpodobně nejdůležitějším momentem bylo vytvoření kreativního zdravotnického týmu, který se chopí své činnosti – péče o pacienty v reálných podmínkách, a současně se věnuje péči o zachování svého týmu, své profesní komunity na lidské úrovni vzájemných vztahů.
Naše masmedia asi nevystihla celou hloubku hurikánu Katrina v jeho významu nejen pro medicínu katastrof, ale pro změnu chování obyvatelstva za náhlé krize velmi značné intenzity a s velkým počtem soustředěných a nezajištěných obyvatel.
V našich kinech byl nedávno na programu film Válka světů. Prošel kiny také bez velkého zájmu. Ale když si z jeho obsahu odmyslíme typicky americko-hollywoodský happy-end a technické sci-fi, zůstane jeho základ - výpověď o překvapené, nepřipravené společnosti, o psychologii davu v tísni, o nasazení armády se stereotypní doktrinou – a všechny tyto momenty mají jen několik málo světlých výjimek. Jsou i ve zdravotnické činnosti postaven na rozhodných a organizačně schopných jedincích, kteří se chopí bez zdržování právě těch činností, které jsou v dané chvíli nejpotřebnější – ve filmu je jejich prezentací narychlo postavená dřevěná plošina, odkud bodrá žena středního věku vyzývá megafonem k dárcovství krve a na lešení visí velký orientační plakát. Kolem se chaoticky valí hostilní dav ke zcela nepostačujícímu přívozu přes řeku.
http://www.pmfhk.cz/BATLS1/NOVINKY/1.htm
...
Neexistovala žádná konkrétní koncepce, ušitá na míru danému městu s převahou sociálně slabých amerických obyvatel. Nikdo nezvážil, že mezi obyvatelstvem, nezcela adaptovaným na bělošské americké poměry, je velké množství osobních zbraní; že tito obyvatelé je mohou použít, protože snadno propadnou anxiozitě, strachu z nejistoty, svému archetypálnímu chování a jednání, snadno se uchýlí k rabování a vandalství; že mezi postiženými bude jen 15 % těch, kteří si dají v konkrétní situaci vyšší cíle než se prosadit pouze s vlastním pudem sebezáchovy a uplatněním své rodiny pro příděl balené vody či pro místo v autobuse k evakuaci.
Nebyla vypracována logistika pro podobnou náhlou katastrofu, která tisíce lidí uvězní v naprosto primitivních podmínkách a bez zajištění stany, pokrývkami, potravinami, vodou, hygienickými možnostmi. Zásobování přišlo pozdě, vrtulníky; evakuační autobusy neměly žádný jízdní řád ani stanoviště. Děti postižených, které byly vyzvány, aby se zásobily , protože budou evakuovány přednostně, přišly v sandálcích bez pat a nesly si své plyšové hračky – bez pokrývky, bez báglu s hygienickými potřebami a převlečením.
Specifické prostředky a organizační model, jak zvládnout desetitisíce náhle vzniklých bezdomovců především ze sociálně, hygienicky i kulturně méně vybavených obyvatel, z části imigrantů a bezprizorných, analfabetů a neznalých angličtiny nebyly vůbec připraveny.
Flexibilita většiny nasazených posil byla mizivá. Denně přicházely stovky pracovníků Amerického červeného kříže a desítky zdravotníků z mnoha míst USA, aby se jako dobrovolníci nabídli pro prospěšnou činnost. Jen minimum z nich mělo náležitou představu, že se tato činnost bude lišit od jejich každodenní torakochirurgie či jiné specializace; že největší nedostatek bude praktických lékařů, infekcionistů a epidemiologů,pediatrů, chirurgů obecné chirurgie, porodních asistentek, všech, kteří si umí poradit se spontánními porody na stadionu, s dekompenzovanými diabetiky bez rezervy inzulinu stejně jako se střelnými poraněními.
Teprve v průběhu několika dnů bylo jasné, že běžné represivní složky nezvládnou chaos, násilí a zcela anomální až gangsterské komunitní poměry, které zavládly, že je třeba povolat dokonce příslušníky armády k udržení pořádku a systému v záchranných pracích.
Vybavení a zdravotnické vybavení - balená voda, suchá strava, inzulin, běžný zdravotnický materiál, vybavení pro novorozence a kojence, pro seniory a handicapované byly naprosto nedostatkové; v době, kdy se šířila hygienicky neúnosná situace nebyla dezinficiencia, nebyly pokrývky pro chlad; nebyla antibiotika.
Transportní prostředky, vzájemné chování: Evakuačních autobusů byl nedostatek; zacházení organizátorů na místech soustředění bylo na rozdíl od běžně přátelského chování amerických občanů bezskrupulózní v konfrontaci s hypohydratovanými, špinavými, hladovými lidmi.
Zdravotnická činnost
Minimum zdravotníků zůstalo v budovách nemocnic bez infrastruktury – zdrojů elektřiny, tepla, světla, tekoucí čisté vody, bez možnosti zobrazovacích metod a laboratorních testů; přesto tito vytrvalí a navíc přicházející dobrovolníci byli schopni zachovat optimismus, spojit se se zcela neznámými kolegy do nových týmů, zorganizovat zdravotnický servis, operativu, evakuaci podle START systému. Medicína se náhle vrátila zpět o století a flexibilita se schopností improvizace se stala základem úspěchu
Největším fungujícím celkem, ale zčásti zaplaveným se suterénem pod vodou zůstala Ochsner Clinic Foundation, další byla New Orleans´ Charity Hospital pro nemajetné a chudé. Zde zdravotníci – lékaři specialisté, nelékařští pracovníci či dobrovolníci ze vzdálených oblastí USA vytvořili tým, kde se každý ujal činnosti, která byla třeba a kterou řídil krizový management. Měli štěstí – byli mezi nimi pediatři, infekcionista, epidemiolog, farmakolog. Dokázali zorganizovat výpad do nejbližší části města, naplněné frustrovanými skupinami převážně mužů se střelnými zbraněmi, do napůl zaplavené hlavní lékárny, odkud donesli za podmínek ohrožení vlastního života rozčileným davem potřebnou zásobu hlavních léků pro další provoz.
I pro dobře federálně organizovaný Červený kříž ( American Red Cross) byla katastrofa v New Orleans se svými několikadenními zdravotními katastrofickými důsledky největší výzvou, kterou kdokoli z členů a aktivistů pamatoval. Washington D.C. vyslal okamžitě své týmy na místo a od 1. září pracovali organizátoři a zdravotníci Červeného kříže denně 16 hodin, aby zajistili vodu, stany, pokrývky, léky, první pomoc a hygienickou a antiparazitární prevenci, zajistili léčbu inzulindependentních diabetiků, transport čerstvých střelných poranění na chirurgické pracoviště a realizovali ve velmi rizikových místech spoustu dalších a nezbytných požadavků..
Medicínský týdeník se světovou prestiží New England Journal of Medicine po zvládnutí akutní fáze celé katastrofy se okamžitě ujal jejího zpracování, aby nestačila vyvanout ani její odborná ani její emocionální atmosféra, kterou hurikán Katrina tak nečekaně přinesl.
Věnoval problematice odborné články, proložené autentickými prožitky a sebereflexí lékařů především z nemocnice Ochsner Clinic Foundation a New Orleans´Charity Hospital, které nesly největší non-stop zátěž celého úvodního období před evakuacemi a za naprosto chaotických a zdravotnicky zcela nouzových podmínek.
Obě skupiny sdělení – odborné i osobní zpracování vystihují i mezi řádky všechny momenty, které přičítáme medicíně katastrof, která nečekaně udeří do zajetých kolejí každodenní medicíny, zaměřené na jednotlivého pacienta a jeho optimum.
Odborná sdělení ukázala:
Na JIP zrušili všechny centrální i.v. vstupy, aby předešli katétrovým infekcím a sepsím. Maximum léků se začalo podávat perorálně.
Z laboratorních možností zbylo pouze POCT vybavení pro krevní plyny, iontogramy, glykemie bylo možno určovat glukometry.
Američané, zvyklí na pravidelné pití CocaColy s kofeinem, měli první dny abstinenční bolesti hlavy – do velké lahve vody byla proto rozpuštěna nesteroidní antiflogistika – analgetika z příruční lékárny, aby se subjektivní cefalea zmírnila a nenarušovala koordinaci a konstruktivní poměry v týmu.
Náhle se zjistilo, že mít dobře svítící baterku je pro večerní vizitu základní podmínka. Ale baterie došly čtvrtý den a v temných chodbách bylo nutno vodit pacienty i ve dne – dodávka tereních svítidel z urgentního příjmu byla považována za výhru v boji s tmou.
Toalety byly čtvrtý den nepoužitelné a Clostridium difficile se stalo reálnou hrozbou – většina pacientů dostala průjem, což při nedostatku balené vody a infuzí bylo kritické. Metronidazol se stal pravidelně podávaným lékem všem pacientům i kolegům zdravotníkům.
Zahájily se přesně dodržované 12-hodinové směny od 7 do 19 hodin s noční směnou stejné délky – od 19 do 7 hodin. Jeden z velmi aktivních kolegů, který přetahoval povolenou délku směny s nejlepšími odbornými úmysly, měl po 48 hodinách problémy s vyjadřováním – nenacházel vhodná slova – a stav se stále zhoršoval do inkoherence.
Část lékařů (méně sester) musela vzít střednědobé hypnotikum, aby vůbec usnula po naprosté změně cirkadianního režimu a náplně činnosti.
Zorganizovala se i duchovní služba, dokonce si zdravotníci narychlo sestavili malý pěvecký sbor, aby udržovali i nepracovní pozitivní atmosféru, aby nevykolejili ze vzájemného slušného chování. Ačkoli je New Orleans na jihu USA, přicházeli na bohoslužbu i na zpěv zdravotníci spolu s pacienty, bílí i černí, chudí i dobře postavení a společně se modlili za brzké překonání katastrofy a krize.
Přijela samozřejmě i masmedia – TV do nemocnice – a byla v danou chvíli považována za výborný nástroj, který pomůže ukázat poměry i potřeby všem v USA, kteří žijí v klidných poměrech a zvýší pomoc z nepostižených oblastí.
Zdravotníci byli konfrontováni s ozbrojenými pacienty - jedinci, schopnými v dané chaotické situaci všeho. Velmi jim pomohli v této situaci duchovní.
Po skončení celého velkého úkolu zhodnotili zdravotníci, že pravděpodobně nejdůležitějším momentem bylo vytvoření kreativního zdravotnického týmu, který se chopí své činnosti – péče o pacienty v reálných podmínkách, a současně se věnuje péči o zachování svého týmu, své profesní komunity na lidské úrovni vzájemných vztahů.
Naše masmedia asi nevystihla celou hloubku hurikánu Katrina v jeho významu nejen pro medicínu katastrof, ale pro změnu chování obyvatelstva za náhlé krize velmi značné intenzity a s velkým počtem soustředěných a nezajištěných obyvatel.
V našich kinech byl nedávno na programu film Válka světů. Prošel kiny také bez velkého zájmu. Ale když si z jeho obsahu odmyslíme typicky americko-hollywoodský happy-end a technické sci-fi, zůstane jeho základ - výpověď o překvapené, nepřipravené společnosti, o psychologii davu v tísni, o nasazení armády se stereotypní doktrinou – a všechny tyto momenty mají jen několik málo světlých výjimek. Jsou i ve zdravotnické činnosti postaven na rozhodných a organizačně schopných jedincích, kteří se chopí bez zdržování právě těch činností, které jsou v dané chvíli nejpotřebnější – ve filmu je jejich prezentací narychlo postavená dřevěná plošina, odkud bodrá žena středního věku vyzývá megafonem k dárcovství krve a na lešení visí velký orientační plakát. Kolem se chaoticky valí hostilní dav ke zcela nepostačujícímu přívozu přes řeku.
Re: Historická fakta o přežívání v krizových dobách (válka,.
Za mne velký dík za tyto příspěvky. Hlavně ten první.
Re: Historická fakta o přežívání v krizových dobách (válka,.
nevim jestli zde jiz bylo, prispevek Cilka na konferenci k bezpecnosti pro starosty obci (reakce na rozpad spolecnosti na urovni obci)
https://www.youtube.com/watch?v=dRTVs-03yFM
https://www.youtube.com/watch?v=dRTVs-03yFM
Re: Historická fakta o přežívání v krizových dobách (válka,.
Jo, už tu byl asi osmkrát, spolu s jeho příspěvky na astonomických, klimatologických, hydrologických, gynekologických, kunsthistorických, geologických, balistických, poetických, filatelistických, filosofických, kulinářských, žurnalistických, neurochirurgických, archeologických, archeoastronautických, cimrmanologických a dalších konferencích, abych vyjmenoval jen zlomek jeho záběru 
Re: Historická fakta o přežívání v krizových dobách (válka,.
Přesně tak, už sem to tu také parkrát psal, ač je to velice chytrý člověk, tak ho neberu moc vážně, právě pro jeho "míru působnosti" a jeho broukpytlíkovství. Občas řekne něco s čím se ztotožňuji a souhlasím, koneckonců to dělá i každý druhý politik 
.
Jinak tahle přednáška je snad o všem (imigrantech, ropě, knihovnách, svazarmu, spartakiádách, myslivcích a vodním filtru), jen ne o rozpadu společnosti na úrovni obcí.
.Jinak tahle přednáška je snad o všem (imigrantech, ropě, knihovnách, svazarmu, spartakiádách, myslivcích a vodním filtru), jen ne o rozpadu společnosti na úrovni obcí
.Nikdy nenaser šest chlapů, když máš jen pětiranný revolver ...
Re: Historická fakta o přežívání v krizových dobách (válka,.
Zajímavá přednáška o Bosně a Hercegovině....... Snad to to již neni v jiném vlákně. https://www.youtube.com/watch?v=EMGkoxq2QUU