2 hanpari
Mňo u mě tedy nezapadl, já ho mám už roky zařazený a to včetně použití.
- ošetřování pokožky
- přídavek pro nemrznoucí směs
- slabý roztok nitroglycerinu jako lék na srdce
- jako trhavina
- jako základ pro výrobu dynamitu byť asi bude problém sehnat křemelinu
- jako přídavek pro výrobu střelného prachu (nitrocelulóza s dílem nitroglycerinu se želatinuje a zpracovává na vločky->moderní střelné prachy - pro úvod doporučuji hodit do google URBANSKI)
A tak dále a tak dále.
Zároveň mě vlastně výroba potaše tímto způsobem nezajímá, větší problém mám se zvládnutím výroby hydroxidu sodného pro výrobu mýdla pomocí Castner-Kellnerova elektrolyzéru. Nejlepší schéma, co jsem našel, je tady:
http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/elek ... _nacl.html
A jak si v mnoha ohledech dokážu určit, jestli dokážu postup zopakovat nebo ne, tak v tomhle případě opravdu nevím.
(V PA by tohla mohla být teoreticky snazší cesta k louhu na výrobu mýdla než skrz popel.)
Navíc tenhle proces se dá použít například i pro rozklad dalších hydroxidů.
Ostatní procesy, jako je použití diafragmové metody, považuji pro mě za scifi
možná zbytečně, třeba by ta polopropustná membrána šla přeci jen vyrobit, kdo ví?
SORRY ZA OT:
A ještě větší oříšek, ale to je OT, je výroba Amoniaku:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Amoniak#P. ... .C3.BDroba
Tak ten tlak se asi dá bez větších problémů dosáhnout, ale tady je to kombinace celkem vysokého tlaku a teploty.
A prohlížel jsem si ten reaktor, no na výrobu ořech. Pffff. Scifi. To už mi reálnější přijde syntéza Amoniaku za atmosférického tlaku pomocí porézní pokovené membrány viz:
http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/tabu ... jimavo.htm
Nyní dva Řekové George Marnellos a Michael Stoukides na Aristotelově univerzitě v Soluni přišli na elektrochemický proces přípravy amoniaku se 78% konverzí za atmosférického tlaku a poněkud vyšší teploty 570oC. Reaktor je elekrolytická trubice z keramiky, v níž je další křemenná trubice. Vnitřní i vnější povrch keramické trubice je pokryt polykrystalickým filmem z paládia, který působí jako katoda respektive anoda. Vodík je přiváděn vnitřní křemennou trubicí a na povrchu anody se mění v protony. Protony difundují skrze pevný elektrolyt ke katodě, kde dochází ve vnitřní trubici k reakci s dusíkem naředěným heliem na amoniak. Vstupy a výstupy reaktoru jsou monitorovány plynovou chromatografií.
Četl jsem patent, všechno vypadá tak jako realizovatelně, jenže sháněj v PA paládium
Určo to narvu do nějaké knížky, ale myslím že tu kouzelnou vlastnost paládia bude muset nahradit nějaký jiný ,,dostupnější" kov
No co, teď to je jedno a v PA bude lepší literatura