Podobně prozřela naprostá většina lidí, co přešla z nějakého "bojového" umění na bojový sport. Spousta škol bojových umění totiž ujíždí pouze na technikách, často nesmyslných, náročných na provedení a s reálným ověřením jejích použitelnosti v praxi ve stylu, že nějakému prastarému již nežijícímu mistrovi někde v Asii to asi možná prý fungovalo... Já osobně se v oblasti bojových sportů a civilní i profesní sebeobrany pohybuji cca pětatřicet let, takže už nějaký ten přehled a zkušenosti přece jen mám. Realita je taková, že drtivou většinu cvičenců rozličných škol bojových umění navzdory jejich letitému tréninku na ulici hravě převálcuje boxer s několikaměsíční praxí. Smutné, ale je to tak. Aby se člověk stal bojovníkem, opravdu schopným fyzicky ubránit sebe, případně i své blízké, potřebuje k tomu tři věci: Přiměřenou fyzickou kondici, pár dobře zažitých, jednoduchých, univerzálních, skutečně reálně použitelných technik a dostatečnou psychickou odolnost. Získat potřebnou fyzičku je to nejlehčí, ale spouta škol "bojových" umění ani toto u svých cvičenců nezvládá. Poznat školu / klub, kde se neučí nějaké nesmyslné "bojové tanečky", ale opravdu v praxi použitelné sebeobranné techniky, nemá laik v podstatě šanci. Vodítkem by mohlo být například to, že pokud není součástí tréninku i plnokontaktní cvičný boj, čili takzvaný sparing (pochopitelně s ochrannými pomůckami jako rukavice, chrániče zubů atd.), tak pryč od toho. Proč? Protože samotné techniky jsou vám k ničemu, když se bojíte rány, v reálném střetu se psychicky sesypete a na nic se nezmůžete. U normálního netrénovaného člověka totiž generuje reálný fyzický střet, při kterém vám chce útočník doopravdy ublížit (v extrému až zabít), tak obrovskou stresovou zátěž, že jej může nezřídka prakticky paralyzovat. Silný podvědomý strach je v takové situaci přirozený, nebojí se jen lidi pod vlivem drog a psychopati. Sparing vám dá sebevědomí např. v tom, že dokážete úspěšně vykrýt sérii úderů (případně i kopů) a také si dokážete, že v případě potřeby budete i vy sami schopní někoho sundat. Naučíte se fungovat (bojovat) pod tlakem, protože i sparing, zejména u začátečníků, znamená stres. Sice nesrovnatelný s reálným střetem, ale alespoň něco, že. A proč cvičit pouze jednoduché univerzální techniky? Realita není akční film, ve stresu totiž člověku nefunguje jemná motorika, takže komplikované techniky jsou neproveditelné. Ale to "bojoví tanečníci", kteří nikdy doopravdy nebojovali, ale zuřivě nacvičující desítky v praxi neověřených stupidních technik, samozřejmě netuší. Každopádně i u nás v ČR se v té záplavě rozličných škol "bojových" umění i nějaké opravdu kvalitní kluby zabývající se sebeobranou najdou. S čistým svědomím mohu doporučit např. tyto:
http://www.rbsd.cz ,
http://www.serrada.cz , nebo
http://www.combatives.cz Celkem dobrá je i Krav Maga, ale... Ale z té se také již stal spíše bojový aerobic zabývající se pouze nácvikem samotných technik. Přitom její součástí byl původně i plnokontaktní sparing. Jenže sparing je o tom překonávat sám sebe a svůj strach, což spousta salátů nedá a ani nechce zkusit. Takže se to z tréninku vypustí, ať chodí i ti saláti a hlavně platí, že... Jinak pokud nemáte v dosahu nějaký kvalitní klub zabývající se sebeobranou, můžete zkusit alespoň nějaký ten seminář a jinak chodit na nějaký bojový sport, ty bývají dosažitelnější. Sice je to pořád sport, ale v reálu k sebeobraně vždy několikanásobně použitelnější, než cvičení v nějakém kroužku techniků. Pro sebeobranu jsou vhodnější úderové styly (box, thaibox, kickbox...), neboť válet se s někým po zemi je v praktické sebeobraně netaktické, jste vázáni na jednu osobu a nemáte přehled, co se děje kolem, ani možnost na to rychle a efektivně reagovat. Pak stačí jedna kopačka do hlavy od kámoše útočníka, co přiběhne zezadu a končíte... Jinak není od věci se chvíli věnovat i zápasnickým stylům, člověk se naučí dobře padat a hlavně se i účinně bránit před tím, když vás chce někdo dostat na zem. Takže tak...