Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Průzkumem té Lovcovy propasti se ujali, byla tím i pověrená jednotka průzkumných Kocourů.
Jenže pořádně vůbec nevěděli kde ji maji hledat, kde se nachází.
Tak se po několika dnech neúspěšného pátrání po okolních horách a kopcích vrátili.

-"Náčelníku, potřebujeme Fera a jeho psy! Jinak jsme v koncích. Nemůžeme jinak tu propast najít. A kdo ví, možná ani neexistuje. A vůbec, proč někde zmizel ten váš Lovec?
A proč by nás nějaká blbá díra v zemi mezi skálami měla zajímat?"

-"Může být, že to vy pitomci vůbec nechápete. Ale já si myslím, že to může být i jiná, alternativní brána do toho paralelního světa. Možná podobná té kterou kdysi zmizel Mengele a která byla kdysi zničena tím zničujícím požárem a výbuchy ve staré nemocnici".

- "Dobrá, Náčelníku, to jistě dává nějaký smysl. Ale nesmylem je, a to si myslím nejen já, ale i celé mé mužstvo, proč se tím máme zabývat my. Speciální průzkumná Kocouří jednotka? Neměli bysme se raději více věnovat něčemu smysluplnějšímu?!
Tomu k čemu jsme vycvičeni a co je našim hlavním úkolem - k obraně Mlýna a spřátelených oblastí a špionážich a útocích proti Městu?
A vůbec, s prominutím pane Náčelníku, že se dovoluji zeptat. Proč my, proč to neudělá ten Váš tajemný Lovec?
A kde je? A kdo to vůbec je jestli se můžu zeptat?"

- "Zeptat se samozřejmě můzete. To vám odepřít nemůžu, ale teď čelem vzad a všichni odchod a vraťte se do svých standardních služeb.
Tímto taky ruším svůj pátrací rozkaz po té zemní dutině.
A znovu povolám Lovce protože s politováním musím konstatovat, že jste mě jako elitní Mlýnská jednotka velmi zklamali!"

- "Náčelníku a kdo je ten tajemný super Lovec?"

- "Už jsem rozkázal, čelem vzad a odchod!"

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Fero a pátrání po té skalní díře
Náčelníku, strašně mě bolí hlava. Migréna jak prase.
Ale dobrá zpráva je, že snad všichni služební psi jsou v pořádku a znovu schopni běžné služby ke které jsou vycvičeni.

Jen já budu ještě potřebovat pár dnů k zotavení a opravdu teď nejsem schopen pobíhat s nima někde po kopcích a horách. Ale jsou samozřejmě k dispozici všem psovodům kteří ty mé potfory bez teď už bez problémů zvládnou.

Vše už je v pořádku, ten čertovský dobrman, ten jeho vliv nebo co to bylo už je eliminováno. Snad. Všichni mí psi jsou opravdu úplně v pořádku.

A tu hlavu, toho tvora jsem snad nakonec zlikvidoval dobře a kvalitně. Možná snad lépe než Lovec který ostatky, zbytky toho psa a i toho tzv. Mengeleho vhodil do nějaké podivné skalní propasti.

Náčelníku, nic proti Vám, ale mi se ten Váš Lovec vůbec nelíbil. Něco špatného na něm cítil!
Víte, my cikáni to tak nějak máme zažité, vyzkoušené a v genech.
Ale můžu se samozřejmě i mýlit. Je to jen můj názor a nějaká intuice a pud.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

- "Holky, slyšely jste už to jak Náčelník zprdnul pátrací Kocoury za totální neschopnost?"

-"Ano, víme o tom. O té propasti kterou nedokázali najít a o tom tajemném Lovci. Co kdyby jsme to zkusily my?"

- "To není špatný nápad, ale jen bez kluků, bez SPSP. Jen my Amazonky!"
Řekla ta která proslula mistrovským ovládaním luků a kuší.

- "No to určitě. S nimi už vůbec nic zajímavého není. Oni jsou poslední dobou fact nějací divní. Už jen tím jak pořád v Depu blbnou s těmi vláčky. Jak si tam všichni v té jedné hale hrají a stavěji tu modelovou železnici. Mě to zpočátku taky bavilo jim s tím pomáhat, slepovat a stavět jim tam nějaké modely. Ale už mě to přešlo a úplně přestalo bavit. Oni nějak zdětinštěli a o své dřívější aktivity úplně ztratili zájem".

-"Taky jim nerozumím a nechápu je. Proč to dělají? Ale tak nějak tuším, že to jejich blbnutí má nějaký skrytý smysl o kterém nic nevíme".

- "Může být. Ale vraťme se k původní otázce. Zkusíme najít a prozkoumat tu propast?"

- "Já bych byla pro, jen nevím kde začít a čeho se chytit. Bloudit bezcílně po horách a lesích se mi nechce. A když ani pátrací četa Kocourů nic nenašla.... Co my můžeme objevit? To raději asi budu s klukama stavět tu železnici!"

- "Ale já něco mám. Fero mi nakreslil plánek, mapu, kde ta propast asi je. Není sice úplná, ale pro prvotní navedení by snad mohla stačit. On tam prý s tím Lovcem, Mengelem a tím psem někde poblíž byl".

- "Ty máš něco s Ferem? S cikánem a navíc tak starým. Nejsi ty nějaká úchylná? Anebo lhářka která si z nás dělá srandu?"

- "Ne, nic s ním nemám. Na to přísahám. Ale pravdou je, že mě mladí kluci vůbec nezajímají a nerajcují. A pokud bych někoho chtěla, jakože chci, tak pořádného staršího chlapa. Třeba někoho jako je Martin. Anebo ten Lovec. Toho bych chtěla".

-"A proč si tedy byla u toho Fera a proč se s tebou vůbec bavil? A proč ti dal, nakreslil, ten plánek?"

- "Protože je frustrovaný a nasraný na celý Mlýn. Na Martina, Kocoury a vůbec na vše tady. Všichni se tady po posledních událostech na něho dívají jako na nějakého zmanipulovaného magora a nikdo ho prý nebere vážně. Že prý, kdo zklamal jednou může to udělat znovu a kdykoliv.
A proč jsem tam šla? Jen podívat se na ty psy. Údajně vyléčené. Ne na Fera! Ale on tam u těch kotců byl. Ožralý pod obraz a s plačtivou náladou. Až z něho šel strach...."

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Stará Maruna se pana Balzagetteho zeptala: jak je podle vás možné že se ti progresivisté dokázali ujmout vlády nad městy?.. v EP byly možností jak změnit jeho program....

...

Na několika místech a mnohých incidentech byly srovnány se zemi větší množství solárních elektráren které stály na pozemcích bývalých sedláků, zemědělských družstev a později i nejrůznějších restituentů. Podobně dopadlo i několik elektrických větrníků.

...

Z Kroniky Mlýna

Několik solárních elektráren bylo srovnáno se zemí, neboť v nich někteří lidé viděli příčinu svých problémů. Solární panely a větrníky byly v jejich očích symbolem Zeleného úderu, který byl spolu s ESG jednou z hlavních příčin úpadku Evropy, zdražení energií a úpadku životní úrovně. Neuvědomovali si že je to jen technický výrobek a prostředek sloužící k výrobě elektřiny. Avšak poté co začala vypadávat rozvodná síť a výpadky byly stále častější si někteří uvědomili že by se jim nějaký ten solární panel mohl hodit. A po rozpadu, kdy už "solarka" nikdo nehlídal, protože bez funkční rozvodné sítě už byly k ničemu začalo postupně docházet k jejich rozebírání. Lidé si brali solární panely i s montážním materiálem (konstrukcí) domů a montovali je kam se dalo. Na střechy, zahrady, no kam se dalo. Panely používali k nabíjení autobaterií z nefunkčních aut, kamionů či různé techniky a po leckterém domě se jako pavučina táhly rozvody na 12, či 24 voltů. Používané k osvětlení. K solárním panelům měli někteří své regulátory, někteří používali jednoduché nabíječe a někteří kteří měli staré louhové NiCd baterie k nim panely připojili napřímo.
V podstatě se tak prosadila podobná improvizace jako kdysi za jugoslávské války, kdy lidé vyndávali dynama z aut a přidělávali je na "vodní" mlýnky, díky čemuž měli elektřinu alespoň na nouzové svícení autožárovkami.

[drigon]

Dana se přitulila k Oldovi, dala mu pusu a položila jeho ruku ke svému bříšku.
"Je tam, je i tvůj". Řekla mu.

Olda si připadal jako opilý a vzpomněl si na zábavu ve Městě před měsícem. Kdy se cestou domů stavili v "háječku lásky", jak se mezi mladými říkalo paloučku v lese vedle lesní cesty vedoucí z Města na Mlýn.
Páteční zábava byla bujará a mládeží hojně navštěvovaná. Hrála tam oblíbená kapela "Požár mlýna", byl tam velký výběr různých nápojů a pochutin. Mladí se tam seznamovali, navazovali blízké kontakty a... .

Olda vzal Danu na návštěvu ke svým rodičům, majitelům malé rodinné pekárny. Byla u nich poněkolikáté, jejich ostatní dvě děti si ji oblíbily, neboť si s nimi hrála. A tak si všimly, že se Daně ráno po probuzení udělalo špatně a zvracela do WC.
Nastala snídaně, u stolu se sešli všichni, jen Dana chyběla. Na dotaz Oldovy mámy kde je Dana děcka pohotově odpověděla: je jí zle, zase zvrací do záchodu.
Oldova matka se na svého syna divně podívala, avšak nic neřekla.
Dana po chvíli přišla, jedla jen málo a bylo na ní vidět že jí není dobře.

Děvče, copak ti je? Ptala se Oldova máma.

Dana zvedla hlavu a mlčela. Ticho přerušil Olda.

" My vám musíme něco říct"

U stolu nastalo ticho, všichni se na něj dívali.

"Čekáme spolu dítě".

[drigon]

Oldy otec: co prosím?

Olda: čekáme spolu dítě.

Oldy máma stála u linky a koukala na Oldu a na Danu. Ti dva se k sobě v tu chvíli tak přiblížili, že jejich hlavy byly úplně u sebe.

Oldy otec: to jsem zvědav jak ji chceš s děckem uživit, když jsi v učení. Co budete dělat? Zvláště když si chceš dodělat střední školu.

Olda: s učňákem končím za dva měsíce. To vydržíme a na školu mužů jít až časem. Až to půjde... .

Oldy máma: neblbni. Jak se jednou přestaneš učit už se budeš těžko vracet zpět. Spoustu věcí zapomeneš. To není jen tak.

Dana: a kdyby šel studovat dálkově. Při práci.

Oldy otec: a jakou práci bude dělat? V nás v pekárně pro něj místo nemám, protože rozšíření jsme měli v plánu udělat až dostuduje.

Olda: a rozšířit to teď?..

Oldy otec: na to nemáme peníze. Kamila je na studiích ve Studních na zdrávce. S tebou jsme počítali že půjdeš na střední potravinářskou školu a Michal končí se zakladkou a chce jít taky na pekaře. A teď jsi nám do toho s tou svojí hodil vidle. Pěkně velké vidle.

Olda: tak půjdu dělat hned po učňáku. Kamarád říkal že prý berou v dole. Dělá tam se svým otcem a prý otevírají další patro. Shánějí tam lidi na těžbu a k vozíkům.

Oldy máma: jsi se zbláznil. Dočista načisto. Lézt do díry jako nějaký permoník. Navíc jsi úplně mimo obor.

Olda: kamarád byl zámečník a naučili ho to.

Oldy otec: zklidni se. Starej Vrána tam vloni přišel o nohu jak ho to zasypalo.

Olda: berou tam slušné prachy... .

Dana: počkej s tím. U nás na mlýně co vím je volné místo. V pondělí mám směnu a zeptám se mistra. Ten bude vědět a když se s ním domluvíme tak ti místo podrží až dokončíš učňák.

Oldy máma: a kde bude bydlet? S děckem. Je ti sedmnáct a jí devatenáct.

Dana: jsem na služební ubytovně.

Olda: a mohla by tu být se mnou na pokoji? Vejdeme se tam oba. A časem si seženeme byt. Až budu dělat... .

Oldovi rodiče: počkej, poradíme se. Oba odešli a asi za dvacet minut se vrátili.

"Tak dobře, vem si ji k sobě do pokoje. Ale bude nám pomáhat v domácnosti. A s tou prací se rozmysli. Život máš před sebou.

[drigon]

Dana se v neděli přestěhovala do pokoje k Oldovi. V pondělí na směně se stavila za mistrem ohledně volného místa. Mistr jí řekl že místo je už obsazené. Ale uvidí se v létě o žních, to shánějí brigádníky do sila. Ať se prý až dodělá učňák ptá tam.
Když se Dana otáčela k odchodu jí mistr ještě řekl: s doly ať si to rozmyslí. Za třicet let ho to zhuntuje. A navíc tady běží informace, že se prý chystá něco v podmáčeném území u řeky. Prý tam chtějí něco vrtat. Prý nabírají i kvůli tomu.

Dana to vše po příchodu domů řekla Oldovi a jeho rodině. Zprávu přijali v klidu, Oldy otec podotkl něco ve stylu: to se dalo čekat, že bude místo obsazené. Skoro po měsíci.....

Navečer šla Dana pomocí Oldově matce s prádlem. Oldova máma ho dopoledne vyprala v pračce vybavené šlapacím pohonem. Šlo o úpravu praček u kterých se rozbila elektronika a nešlo sehnat novou. Někdy se podařilo motor přepojit na ruční vypínače (pomalý a rychlý chod), někdy nezbylo než sundat zadní čelo, vyříznout bok pračky a na řemenici dát řemen napojený na řemenici u šlapek. Někdy dávali řemenice dvě, pro pomalý (prací) a rychlý (ždímací) chod. To však znamenalo nutnost řemen přehodit, tak jak to bylo kdysi zvykem u mlátiček, šrotovníků, pil a dalších zařízení poháněných dlouhým plochým řemenem z hlavního motoru společného pro všechna zařízení. Z pračky tak zmizelo i čerpadlo, pokud bylo nefunkční a místo něj se objevil kohout s hadicí zaústěnou do kanálu či kýble (to pračka dostala podstavec).
Prášek či strouhané mýdlo se plnily do "šuplíku", kudy se do pračky lila voda konví. Jak teplá, tak i studená.
Zařízení to bylo jednoduché, i když obsluha byla fyzicky celkem náročná, jelikož to znamenalo jednu až tři hodiny šlapání. To se pak na "pračkopedu" střídali členové rodiny. A Olda, pokud byl doma dostával na starost hlavně ždímání, neboť byl že všech nejrychlejší.

[Rafael]

Přednáška - p. Metuzaléma o Projektu Kladivo:

"Víte co to bylo?"

Balgazette:
Pokud si dobře vzpomínám, bylo to něco o výrobě asi 20 taktických jaderných zbraní jako pojistku proti tlaku velmocí a stál za tím jistý genpor. Radovan Procházka.
A z historických pramenů bych si dovolil odcitoval jeho tehdejší slova:

....Málokdo si uvědomuje, že Československo bylo šestou zemí na světě, která zvládnula využití jaderné energie pro mírové účely, technologicky jsme zvládnuli výrobu vysokotlakých jaderných reoaktorů pro elektrárny, a to od samotné reaktorové nádoby až po parní turbíny.
(Škodovka, Vítkovice apod).
Byli jsme třetí národ ve vesmíru, po Rusech a Američanech.

To byl zřejmě hlavní důvod, proč náš průmysl, naše energetika a zejména školství byly podrobovány tak brutální likvidaci...."

P. Metuzalém:
- "Ano, správně. Tak nějak to tehdy bylo".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Praní prádla v alternativních, rozpadlých a našich podmínkách navrhla jedna z Amazonek.
Nelíbilo se ji vůbec praní ve vodních náhonech a přímo je nesnášela.
Přišlo ji to moc fyzicky náročné, neefektivní a taky někde pochytila výraz domácí násilí a zneuživání práce nedospělců.
A tak to zkusila jinak.
Napadlo ji pověsit, připevnit, přivázat, špinavé prádlo na jedno z mlýnských kol. Že se tam samo vypere, vymáchá bez větší fyzické námahy. A taky to tak udělala".

- " Velmi dobrý nápad měla ta holčina. Ale proč se neujal, proč se ještě nepoužívá? Třeba i pro praní a údržbu uniforem a obleků Kocourů apod. Ale spíš si myslím, že taková prádelna ještě před ní nikoho nenapadla".

- " Asi proto, že se to neosvědčilo. Teď se to právě řeší. Jedno vodní kolo je vážně poškozeno a ta holka je nezvěstná. Nějaké hadry a možná i vlasy se tam do těch kluzných ložisek zasekly. Ale ten její nápad, na tu mlýnskou pračku vůbec nebyl špatný. Jen škoda, že do toho šla sama a nechtěla se o něm s někým poradit a nekonzultovala ho s nikým. Velká škoda je, že přicházíme o takové mladé lidi!"

- "Ale vždyť to před ní nikdo nezkusil. Žádného nenapadlo využít sílu toku mlýnských náhonů k prání prádla. Přivazat je na kolo v náhonu.
Možná, vlastně ano. Ale jen k praní nitroceluzozy.. A ta holka z té prádelny - geniální nápad".

-" Myslíte, že jsme o ni přišli?"

- "Asi ano. Ta nenadalá sněhová nadílka koncem dubna, pak ta obleva a vzestup všech vodních toků....
To asi nemohla předpokládat a vodní proudy ji asi úplně spláchly. I s tím vodním kolem. Ono by možná ten nečekaný nápor vody určitě vydrželo, zůstalo by zakotveno na svém místě a dál vyrábělo část nějaké elektřiny, ale jak bylo zatíženo tím prádlem...
Utrhlo se díky těm handrám, prádlu, které se zamotaly do turbín, voda získala zase svou sílu a odnesla tu turbínu někde do pryč. Dobrá zpráva je, že ta turbína, nebo její části by se mohly najít v nějakých dolních tocích.
A kdyby se našla, bylo by to moc dobré. Určitě by se dala opravit a hodně by nám v soběstačnosti hodně pomohla. Fact nám tady hodně chybí."

- "A co ta holka, ta prádlena která to vše způsobila? Co s ní kdyby se náhodou našla?"

- "Nic s ní! Ona za nic nemůže! Myslela to určitě hodně dobře, jen ji nedošlo, co by s tím mohla způsobit.
Ale stalo se. A nemůžeme ji nijak pomoct.
Tu už nemůže nikdo najít protože by nic takového nemohla přežít! Však to vidíte, tu skoro povodeň.
Za kterou ona nemůže a nemohla ji nijak předvídat.
Kde byste ji taky chtěli hledat?
Nebo to naše jedno mlýnské kolo s generátory? Naše tam umístěné dynama, alternátory a pak ještě něco, někteří ví, že jsou všechny s promunitím v ******..

- "Tu holku, jak ji spláchla ta velká voda z toho jednoho mlýnského kola už nikdo nikdy nemůže najít. Smiřte se s tím!
Hlavně její rodiče a i kamarádky z Amazonek.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Olda se na cestě z učňáku potkal s kamarádem. Tím co šel dělat do dolu. Kluci se o práci v dole bavili a Oldu napadlo že by se do doby než dodělá učňák a bude mu 18 let mohl přihlásit na brigádu. Jak si to vymyslel tak to i provedl. Po nezbytné zdravotní prohlídce a administrativě nastoupil se svým kamarádem na sobotní směnu. Ta byla vyhlášena navíc, s příplatkem, tudíž se tam nakonec sešlo přes 150 lidí.

Olda u vstupu dostal montérky a u okénka, kde byla bruneta dvě kulaté známky s číslem. Jedna měla na sobě karabinku, druhá měla vyvrtanou dírku. Tu s karabinkou si podle kamaráda připnul do kapsičky na kalhotech vybavené poutkem.

To je tvá "psí známka", řekl Oldovi kamarád. "Když v dole zahyneš a najdou tvoje tělo tě podle známky identifikují."

Olda se na kamaráda podíval.

Kamarád:"neboj, je to jen prevence. Co tady dělám tady nikdo nezahynul".

Postupně přišli k dalšímu okénku, kde kamarád nahlásil svoje číslo. Blondýna si ho zapsala a vydala mu helmu s čelovkou, baterku a sebezáchranný přístroj.
Olda předstoupil před okénko a řekl "Olda... ".

Kamarád: havíř není jméno, je číslo. Řekni jí číslo ze známky.

Olda: 356.

Blondýna mu vydala však potřebné.

Další muž předstoupil před okénko a řekl své číslo. Blondýna mu vydala věci a on se jí zeptal:"Anče, chceš něco vidět? A stáhl si kalhoty i s trenýrkami.

Blondýna si odplivla: "tak s tím si běž na kožní".

Ostatní se rozchechtali, někdo řekl "Aby tě nehodila do šachty", načež si muž natáhl kalhoty a odešel. Kamarád Oldovi řekl: má docela odvahu ji provokovat. Prý vyhodila chlapa z vlaku když si na ni dovoloval. Tak ji dali sem, když odsud kvůli nejapným vtípkům odešla její předchůdkyně. Že tahle si prý umí zjednat pořádek.

Olda poté známku s dírkou pověsil na tablo s háčky a čísly, načež
s kamarádem nastoupil do klece k asi patnácti dalším lidem. Klec se rozjela značnou rychlostí, Olda začal polykat.

Ne, že nám to tady zebliješ, řekl starší muž, předák. Hele, dám ho k tobě, otočil se na Oldy kamaráda. Tři tam budete na šestém patře rubat a on bude nakládat vozík. A pak by vám mohl pomoci s potrubím.
Dopoledne chlapi rubali a Olda nakládal vozíky. Odpoledne je předák poslal nanosit trubky od výtahu do další chodby, kde se hromadila na jejím konci voda a bylo jí třeba odčerpat. To už Olda pociťoval značnou únavu a i několik trubek mu spadlo. To si z něj někteří chlapi dělali srandu že práce v dole není jako sázet vánočky do trouby. Kamarád: z toho si nic nedělej, oni si takhle dobírají každého nováčka. Zkouší si tě co vydržíš..
Olda se zabejčil a posledních pět trubek odnesl bez nehody. Chlapi se šibalsky usmívali.

Směna skončila v 16 hodin. Po vyfárání se Olda umyl, převlékl se a odešel domů. Dana mu na stůl předložila polévku. Ale Oldovi se tak klepaly ruce že měl problém polévku vůbec nabrat na lžíci. Řekl tedy Daně ať mu polévku nalije do velkého hrníčku a začal ji pít. Nudle mu stekly po bradě, řízek s bramborovou kaší jedl tak, že řízek měl v ruce a kaši si nabíral lžící. Rodiče koukali, Dana též. Nechápali.
Uplynula osmá hodina večerní. Dana se vrátila z pokoje.

Dana: Spí.

Matka:Takhle brzo, vždycky vydržel i přes půlnoc.

Otec: je strhanej jak šestka šroub. Asi dostal pěkně do těla.

Dana: aby se tam vůbec vrátil...

Otec: Olda je paličák. Ten se jen tak nevzdá. I když bych ho radši viděl jinde než v dole. A řekl ti jak byl hluboko?

Dana: prý přes 300 metrů.

Matka: já bych tam nevlezla. Do nějaké díry.

Druhého dne, v neděli se za Oldou stavil kamarád.

Tak co, přijdeš zase?

Olda: přijdu

Kamarád: tenhle týden mám odpolední. Co kdyby jsi s námi šel po učení? V kolik končíš?

[Rafael]

Martin se té Holky zastal.

- "Víte , musíme se jí zastat a vzpomínat na ni v dobrém. Myslela to dobře. Může být, že mnozí to tady nechápou, ale kde bysme byli bez nějakého zázemí. Potřebujeme všichni nějaký servis a údržbu i když si to mnozí z nás nechtějí přiznat. A já budu jeden z prvních.
Asi všichni víte, dodnes z toho mají srandu, jak mě, náčelníka zpacifikovala moje vlastní žena po poruše pračky. Jak jsem ji řekl, že je to úplně v naší době nepodstatná cypovina, jak jsem ji přinesl tu starou historickou skleněnou v dřevěném rámu, valchu a ať pere na ni a jak to dopadlo, že?"

- "Náčelníku, s prominutím, ale to bych tady nevytahoval!"
Ozval se jeden z Kocourů:

- "Právě že musím. Bez nějakého ženského zázemí bysme už tady všichni asi úplně zvlčili. Což by v jistém směru nebylo úplně špatně. Ale myslím si, že ne úplně ideální. Sežrala by nás špína, svrab a kdejaké podobné svinstvo které se tady šíří. Asi z Města, nevím".

- "Náčelníku, dovolím si oponovat. Já žádnou ženu která by se o mě starala nemám a ani mít nechci a žádné vši a ani nic podobného nemám. Dokážu se i tak postarat se o svou hygienu sám. Koupám, myju se i s unifoformou skoro jeden krát týdně nebo měsíčně. Ale zbraně čistím a olejuji po každém použití".

- "No, tak ty tvé hygienické návyky.... ,Ale nechme toho. Raději bych se chtěl zeptat proč nemáš ženu a případně nějaké děti? Nemáš ten svůj život v tom směru tak nějaký prázdný?"

- "Náčelníku nemám. Právě naopak. Jsem bojový Kocour a jak jistě víte, nemám co ztratit, nikdo mě postrádat nebude, nikomu když padnu chybět nebudu...."

- "To není zrovna ta nejlepší motivace, ale budiž..."

-"Náčelníku a proč se tak zajímate o tu nezajímavou pradlenu která svou blbosti vyřadila jednu z našich elektrických turbín?"

- "Protože má nějaký potenciál, je schopna se množit, je chytrá a může tím vším naši komunit něčím obohatit. Na rozdíl od tebe. Ty jsi jen zabiják s jedním životem a neštěkne po tobě v budoucnosti tady ani jediný pes".

- "Náčelníku a co kdybych ji našel?"

- "Tak to zkus. Ale odnesl ji vodní proud a už ji nikdo nepomůže. A taky ještě při tom pátrání můžeš i objevit tu tzv. Lovcovou propast a pak se tady vším chtít i chlubit".

- "Dobrá jdu na to. A vězte, že se s úspěchem vrátím a budete se divit. Jestli tu holku přivedu živou, tomu ani já sám moc nevěřím, ale tu Lovcovou propast najdu určitě. A toho vašeho tajemného Lovce tady přivedu živého, svázaného a v poutech. Vy se divit nebudete, protože moc dobře víte kdo to je, ale ostatní velmi ano. A budou tím velmi překvapeni".

- " Asi je zbytečné tě od toho odrazovat. Ale i tak přeji hodně štěstí protože té holky je mi doopravdy líto a byl bych rád kdyby jsi ji živou našel. Ale vše nasvědčuje, že je to nereálné!
A co se týká toho Lovce, tak před ním tě velmi důrazně varuji. Na něho nikdo z nás tady nemá.
Trpí autismem a i mnoha podobnými psychickými poruchami, je velmi inteligentní a jeho chování je velmi nepředvídatelné.
Ale i tak ti tímto ti uděluji volno, dovolenou a udělej co si myslíš, že musíš.".

- "Náčelníku moc děkuji a odcházím. Brzy nashledanou".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Olda šel na odpolední směnu do dolů i ve středu. Následně i v sobotu, přičemž přišel domů s kamarádem z dolu. Už i Dana si všimla že spolu řeší důlní věci a matka toho že se Olda byť má před závěrečnými zkouškami nějak málo učí. A i méně se vyskytuje v kuchyni, kde předtím s chutí pekl. A když si v Oldově pokoji všimla doposud nevyplněné přihlášky na rozšiřovací studium na střední škole to probrala s manželem a v neděli po obědě si oba Oldu zavolali. Přes hodinu s ním řešili školu, načež si zavolali i Danu. S tím že jako jeho nastávající patří do rodiny tudíž ať je seznámena s tím co mají na mysli. Dana sice chvíli koukala, ale když jí Oldovi rodiče vysvětlili jak se věci mají jim dala za pravdu.
Výsledkem tak bylo to, že Olda během týdne odeslal přihlášku na studium na střední škole a začal se víc učit. Přitom chodil i na brigádu do dolu.
Během týdne se Oldovi rodiče setkali s rodiči Oldova kamaráda z dolu. Hodili spolu řeč a domluvili se že se v sobotu odpoledne sejdou v pergole.

[drigon]

Obě rodiny se sešly v sobotu po obědě v pergole. Po proběhnutí klasických zdvořilostí a představování se rozproudil rozhovor. Účastnila se ho i Dana, která po chvíli odešla za Hanou. Aby se asi za dvě hodiny vrátila i s Hanou, kterou též pozvali do pergoly.

Otec Oldy: náš mladý šel na brigádu do dolů. Ukázalo se, že ta jeho je v očekávání. A když jsem se ho zeptal jak se o ní postará když je v učení mi odsekl že půjde dělat.

Matka Oldy: já je musela krotit aby dodělal učňák. Ti dva se do sebe málem pustili a já měla strach aby s učňákem nesekl. Zvláště teď, když má dva měsíce do konce a před zkouškou.

Matka kamaráda: tak to u nás to bylo divočejší. Ten náš se nás u oběda zeptal jestli chceme slyšet novinku. A pak nám v klidu řekl že budeme babičkou a dědou. Můj na něj začal řvát co je za debila když udělá dítě první ženské která mu to ukázala. Mladej se v tu chvíli nasral a natvrdo mu vpálil" my se máme rádi a postarám se o ní". Starej vylít a dal mladému takovou facku až ten upadl. Mladá se mezi ně vrhla a začala ho bránit. To už jsem nevydržela a starého jsem táhla pryč. Mladej ještě ten den s tou svojí odešel na ubytovnu a šel dělat do dolů, kde zrovna brali. Posléze jsem se dozvěděla že sekl se školou.

Otec kamaráda: je mu osmnáct a má svoji hlavu. Tak ať se snaží.

Matka Oldy: to jste to teda měli pěkně ostré. U nás naštěstí chlapi vychladli dřív než k něčemu došlo. Akorát jsem si všimla že ten náš s tím vaším začali řešit hlavně důlní věci. A taky povolil v učení. A když jsem našla nevyplněnou přihlášku na střední školu kam chtěl Olda vždy jít jsme si s ním museli promluvit. . Řekli jsme mu že vzdělání je pro něj tím nejdůležitějším v profesním životě. Koukal na nás, tudíž jsme mu vysvětlili že s učňákem může dělat tak akorát manuální práce. Ale když si dodělá maturitu může časem pomýšlet i na lepší. Může pak jít třeba na mistra, dělat něco lepšího. Prostě bude mít daleko lepší uplatnění a za větší výplatu.

Otec Oldy: ještě zkusil že v dole taky slušně platí a jsou tam lidi i se základním vzděláním.
Na to jsme mu odpověděli že ti budou po třiceti letech zdravotně v háji. A pak je nikde nevezmou, neboť o zničené "lopaty" nemá nikdo zájem. Bylo vidět že přemýšlí.
A abych ho v přemýšlení podpořil jsem mu řekl že pokud po nás chce dědit máme jednu podmínku. A tou podmínkou je dodělaná maturita.

Matka Oldy: koukal na nás a na Danu. Zřejmě přemýšlel jak to udělá. Postarat se o svoji nastávající a zároveň dostudovat.

Otec Oldy: má odpověď byla jednoduchá. Jestli tady budeme mít místo tří dětí čtyři to přežijeme. Dana teď vydělává a pak bude mít mateřskou. Tím bude vykrytá a s děckem vám pomůžeme. A jestli si chceš přivydělávat na brigádě choď dál. Ale tu školu doděláš.

Oba se na sebe koukali a Dana mu řekla: to je rozumné. A radši tě uvidím na lepším místě než někde zakrtkovaného pod zemí.
...

K tomu co se stalo se váže část jedné přednášky pana Balzagetteho: týkala se vzdělání a rodičovství.

... Pro mladé lidi je důležité dosáhnout vzdělání odpovídajícího jejich schopnostem, možnostem a zájmům. Důležité je si všímat co mladé zajímá, to podporovat a případně usměrňovat. Není vhodné je cpát do oboru který je nezajímá, případně se jim protiví. Protože jejich výsledky pak budou horší než by mohly být.
Spolu se studiem na středním a vyšším stupni vzdělávání jde ruku v ruce i navazování kontaktů. Ať už profesních, přátelských, kamarádských tak i sexuálních. Kdy si mladí lidé hledají své protějšky. Navazují kontakty, zjišťují jak si vzájemně vyhovují a rozšiřují své komunikační i lidské dovednosti. To pochopitelně vede k jisté přelétavosti mladých kteří při tomto objevování "kouzel, radostí i starostí života" hledají s kým si nejlépe vyjdou vstříc. Tudíž je i jisté střídání partnerů a partnerek v tomto období normální. U naprosté většiny mladých se situace časem vytříbí a vztah který z toho vzejde nadobude vážného a dlouhodobého charakteru, kdy si ti dva prostě sednou. Delší vztah zpravidla vede i k získávání pohlavních zkušeností, nebo li k sexu mezi mladými.
Doba je to krásná, podobná procházce růžovým sadem, plná krásných prožitků. Ale s rizikem neplánovaného početí. Ke kterému když dojde jsou oba mladí partneři donucení rychle dospět. Kdy to, co se stalo musí oznámit svým rodinám. Tady často nastává kámen úrazu, kdy rodiče zareagují ve stylu:"a jak se o ní postaráš".
Věta "jak se o ní postaráš" je obzvláště nebezpečná pokud potomek studuje. Je totiž postaven před hotovou věc. Jeho milá, která v něm vidí svůj idol s ním čeká dítě a on je bez prostředků. V tu chvíli se v mladém probudí pocit zodpovědnosti za to co udělal, ozve se jeho ego a aby se před tou svou "neshodli" řekne že se školou končí a že jde dělat.
To je přesně ta chvíle, kdy si člověk přehazuje výhybku svého života veden city a pocitem zodpovědnosti. Nejhorší co můžete udělat je ho postavit před hotovou věc, no ta bene na svého potomka začít řvát. Tím ničeho nedosáhnete, protože jeho ego a pocit zodpovědnosti mu nedovolí ustoupit. On si prostě před svojí partnerkou nemůže dovolit selhat. Musí pocitově uspět. To velmi často vede ke konfliktu, prásknutí dveřmi a odchodu obou mladých lidí z domova. Jdou většinou na ubytovnu, do podnájmu a jelikož potřebují peníze jde mladý muž do práce. Škola v tu chvíli jako naprosto podružná věc v jeho životě končí a s tím i naděje na lepší budoucnost. Výhybka života byla přehozena a vlak přes ni přejel. A už se nevrátí.

Co s tím tedy, ptal se kdosi.

Pan Balzagette: nejlepší je zachovat chladnou hlavu. Oni to určitě neplánovali, i pro ně je to svým způsobem čára přes rozpočet. V podstatě nehoda. A tak je potřeba se k tomu postavit. Řešit to v klidu. Ujasnit si priority, pokud chceme aby mladý dostudoval tomu podřídíme vše.

[drigon]

Pokud cítíme že s naším majestátem cloumají negativní pocity a vztek je nejlepší si vzít čas na rozmyšlenou. Prostě jim řekneme: to je hezké. Ale my se musíme poradit jak dál. Jak to všechno skloubíme dohromady. Až to probereme si sedneme a vše probereme.a na něčem se domluvíme.
Na což existuje krásné přísloví "ráno moudřejší večera". Ten den už to neřešíme, neboť nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem. Jelikož je v něm vody dost.
Druhý den se jako rodiče poradíme co dál. Známe li se s rodinou z "druhé strany" je vhodné si od mladých zjistit jestli už to ví i tam a pokusit se to s nimi domluvit společný postup. Budou li ovšem chtít.
Poté, co se domluvíme na řešení nastalé situace si mladé zavoláme a v klidu to s nimi probereme. Řekneme čím jsme jim ochotní a schopní pomoci a co za to očekáváme. Něco za něco. Tak jako v životě.
Například: budete u nás bydlet v pokoji. Ale na oplátku nám budete pomáhat s domácností.
Mladý uvidí že má rodinu zajištěnou a bude studovat dál. Chce chodit na brigádu? Tak ať chodí. Ať pozná jak se vydělávají peníze. Tím se podle svých možností stará. A mladá? Vidí že se vše řeší v klidu. Tudíž v jejich očích je vše v pořádku. A na místo kde je vše v pořádku se nebude bát přivést na svět potomka. Vaše vnouče. Vaši krev.

Pan Metuzalém: krev není voda. A vás vnuk má čtvrtinu krve z každého ze svých prarodičů. Z vás. Tudíž je i ve vašem zájmu ať mu jeho rodiče mohou poskytnout slušné podmínky k životu. A o tom to celé je.

[drigon]

Kdosi se ozval: ale vždyť můžeme mladým poskytnout vše co potřebují. Oni pak budou moci žít bez námahy... .

Pan Balzagette: to je sice hezká představa, ale mající jeden závažný nedostatek. Když jim vše dáte a oni se nebudou muset snažit přispět svým dílem k chodu domácnosti hrozí riziko že si nebudou svých výdobytků vážit. Pak mohou činit lehkovážná rozhodnutí mající v konečném důsledku za výsledek ztratu majetku a pád do chudoby.
Tento jev má svůj název: prokletí třetí generace. Vzniká to tak, že první generace začínající takříkajíc z nuly doslova vydře základ rodinného majetku. Tito lidé první generace vidí jak se museli dřít a chtějí té dřiny ušetřit své děti. Dají jim proto vzdělání. Příslušníci druhé generace mají vzdělání, avšak pamatující dřinu svých rodičů chtějí své děti od dřiny ušetřit a dají jim proto vše. Příslušníci třetí generace se tak nemusí snažit, k majetku tak přijdou "na lehko", bez zásluh. Majetku si tak neváží a jsou kvůli svým lehkovážným rozhodnutím schopni o majetek přijít. To jsou ty případy kdy děda založil rodinnou firmu, otec ji zvelebil aby syn vše rozfrcal.
Řešením tohoto jevu je spoluúčast. Aneb: my vám pomůžeme ale pod podmínkou... . Případně pokud uvidíme snahu, nějaké výsledky atd. Prostě chceme vidět že se aktivně staráte.
Toto řešení má význam v tom, že posiluje mezigenerační sounáležitost. Mladí vidí že se musí snažit a že jim rodiče zároveň pomáhají. Tudíž je veliká šance že se mladí o své rodiče v rámci svých možností a schopností až budou staří postarají. Tím se může prokletí třetí generace přerušit a ve společnosti oslabit.

Ono je to nebezpečné i mimo rodinu? Zněl dotaz.

Pan Balzagette: ano je. Pokud se k moci dostanou lidé nevážící si rodiny a mezigeneračních vztahů začnou tito pracovat na oslabení tradiční rodiny a mezigenerační sounáležitosti. Začnou vyvolávat mezigenerační střet, začnou pracovat na přesunu rodinných majetků do kapes svých mecenášů, či dokonce do kapes svých. A to různými prostředky a způsoby. Tak jako v dubnu roku 24 jeden z pirátskych poslanců navrhoval podstatné zvýšení dědické daně se zdůvodněním že se tak na trh dostane spousta nemovitostí. Ony se nemovitosti možná na trh dostanou. Ale kdo si je koupí, když normální mladí lidé nebudou mít ani na dědičkou daň? Natož na plnou kupní cenu. Kdo asi?

Lidé v sále se na sebe dívali a postupně se rozproudila diskuse. Účastnili se jí i Oldovi rodiče na přednášce přítomní. To ještě netušili, že za měsíc a něco to, o čem byla řeč poznají na svojí kůži. Ten sobotní večer navštívili Olda s Danou Háječek lásky. Cestou ze zábavy, uvolnění, plní romantických představ a vzájemných citů.

[drigon]

Olda se poté co přišel z brigády v dole zeptal rodičů kde je Kamila. Jeho sestra. Měl za to že přijede na víkend ze Studní domů a budou se spolu bavit o svých zážitcích.

Mami, kde je Kamila?

Máma Oldy: zůstala ve Studních. Připravuje se s ostatními na zkoušku, po které se rozhodne jestli bude ve studiu na zdravotní škole pokračovat. A v jakém oboru.

Olda: aha, takže se šrotí.

Otec Oldy: to by jsi ty měl také. Ať tě na doplňovací studium na střední školu vezmou bez zkoušky. Víš přeci, že prvních padesát procent lidí které berou do prvního ročníku řadí dle prospěchu. A ostatní musí dělat zkoušku, kde rozhodnou jejich výsledky.

Olda: to si Kamila asi pěkně užije, jestli půjde na tu doktorku jak si to usmyslela. Když už v přípravném ročníku jim dávají takhle zabrat.
...
Kamila, která původně vystudovala jiný obor se rozhodla stát lékařkou. Využila proto novinky zavedené na zdravotní škole a fakultě ve Studních. A to nultého, nebo li přípravného ročníku kam se mohl přihlásit každý člověk s ukončeným středoškolským vzděláním s maturitou. Zde dotyčný absolvoval rozdílové základní studium, na jehož konci složil zkoušku a rozhodl se zda bude ve studiu pokračovat. Na výběr bylo víc možností, jmenujeme například magistr, laborant a další. A pokud dotyčný chtěl mohl jít studovat i na lékaře. Zde studium trvalo šest let s tím, že po absolvování čtyř let byla možnost absolvovat "malou promoci" a skončit na pozici "malého" lékaře, jak se jí říkalo. To znamenalo že absolvent mohl po atestaci sloužit jako praktik či na ambulanci. Mohl předepisovat omezené spektrum léků a provádět jednoduché výkony. A ti, co odstudovali všech šest let, z čehož byly poslední dva roky nejnáročnější a udělali velkou promoci se stali držiteli titulu všeobecného lékařství. Ti mohli po jedné atestaci dělat vše ve svém oboru. Ještě bylo navrženo, že držitel "malého lékaře" bude moci obdržet všeobecné lékařství po absolvování předepsané praxe, složení rozdílové zkoušky a druhé atestaci v daném oboru. Ale to bylo v době kdy Kamila nastupovala ve stádiu návrhu.
Celé to bylo ve Spřátelených územích zavedeno s cílem vyřešit nedostatek lékařů, zubařů, veterinářů a dalšího potřebného personálu. Inspirovali se návrhem z Itálie z roku 24, kdy měla být dána možnost lidem z jiného oboru s maturitou absolvovat první semestr lékařství po jehož absolvování a složení zkoušky se mohli rozhodnout zda li budou pokračovat dál. Návrh si prostudovali a po úpravě zavedením přípravného (vyrovnávacího) ročníku ve Spřátelených územích schválili. Kamila se spolu s dalšími 25 lidmi stala studentkou prvního zaváděcího ročníku.

[drigon]

Systém vyrovnávacího ročníku začal být postupně zaváděn i u ostatních oborů kde bylo potřeba aby se lidé přeškolili na novou profesi kde bylo dané vzdělání podmínkou k jejímu vykonávání. Lidé se ve škole věnovali jen odborným předmětům, případně praxi. A jelikož se nemuseli věnovat všeobecným předmětům které měli klasifikované "z minula" bylo možné dobu vzdělávání podstatně zkrátit. Škola probíhala jak formou klasického prezenčního (denního) studia, tak i formou popracovního studia. V podstatě tak došlo k oprášení konceptu večerní školy která byla svého času používána k doplnění vzdělání těch lidí kteří postoupili v práci na vyšší kariérní stupeň kde jim jimi dosažené vzdělání nestačilo.
Když se o tomto mezi členy Velké sedmý diskutovalo někdo nadhodil film "Marečku podejte mi pero" kde starší pán mající postoupit na místo mistra si musel vzdělání doplnit. Bylo to úsměvné, ale svým způsobem logické proč se to tehdy takto řešilo... .
Poměrně často docházelo k tomu, že vyučování v popracovní škole mělo dva turnusy denně. Jeden dopoledne a druhý navečer. V obou turnusech se probíralo to samé, jen studující se lišili. A to podle směny na které zrovna dělali (ranní, odpolední, noční).
Zároveň byla řešena i otázka učitelů. Bylo nakonec konstatováno že je u odborným předmětů nejdůležitější znalost daného předmětu, případně praktická znalost tématu. Zde byly pro lidi s potřebnými znalostmi a ochotou učit otevřeny kurzy učitelství. Zde si rozšířili potřebné znalosti o učení druhých a sami se stali učiteli nad kterými měl svým způsobem "patronát" stálý učitel. S tím že po určité povinné praxi měli možnost složit zkoušku a stát se plnohodnotnými učiteli. V podstatě to byl podobný systém jako u malé a velké promoce.
Bylo navrženo stejně řešit i případnou budoucí potřebu učitelů do mateřských škol (Repopulace).
Do vyrovnávacích ročníků a popracovních škol se začali hlásit jak lidé kteří si potřebovali rozšířit vzdělání tak i absolventi humanitních a jiných oborů pro které už nebylo uplatnění. Šlo o všelijaké dotační specialisty, genderology a mnohé jiné profese které rozpadem ztratily svou upotřebitelnost a jejich vzdělání jim tak bylo k ničemu. Někteří myslíce si že jejich čas nastane upadali stále níž, některým nezbylo nic jiného než se živit rukama a někteří šli do sebe a po absolvování popracovní školy změnili obor a našli nové uplatnění. Byla mezi nimi spousta chytrých lidí kteří před rozpadem šli studovat to co bylo "v kurzu" a vypadalo to že se tím lehko uživí. Avšak nastalo to co nastalo a potřeba těchto profesí zanikla zrovna tak mnoho jiných profesí v lidských dějinách které se ukázaly být nepotřebnými či nepotřebitelnými. Lidé se pak buď museli přizpůsobit a nebo spadli na dno společnosti.
Někteří tuto přeškolovací akci kritizovali avšak jim bylo vysvětleno že nechat hodně lidí se špatným oborem v bídě je jednak nebezpečné z hlediska jejich radikalizace a navíc se tak nevyužije jejich potenciál.
Takto dostali možnost chytit Druhý dech.

[drigon]

Poté co Olda úspěšně složil maturitní zkoušku v učebním odboru pekař -cukrář si ho zavolal mistr pod kterým brigádničil. Z vedení závodu dostal jednak potvrzení o kvalifikačním stupni svého podřízeného a též hlášení o Oldově pokračovacím studiu. Avšak v jiném oboru.

Oldo, přišlo nám potvrzení o úspěšně složené maturitě. Též víme že chceš studovat dál. Zároveň jsem si všiml že tě práce zde baví a máš o ní zájem. Proto ti chceme nabídnout vyrovnávací studium na obor horník. Je to na rok s možností pokračovaciho studia na střední průmyslové škole se specializací hornická činnost a důlní zařízení. Řekni mi, jestli máš zájem.

Olda byl tím co slyšel zaražen doslova jako prdy. Ale po chvíli se probral: Co to studium obnáší? Dotázal se.

Mistr: prvně chceme vědět jestli budeš dělat jenom vyrovnávacího studium na učňovský obor, nebo jestli chceš dělat i střední školu s maturitou.

Olda: chci dělat střední školu. (Olda řekl své přání vystudovat střední školu, avšak "takticky" pomlčel o podmínce od rodičů). A mohu se zeptat proč to potřebujete vědět teď a ne až po vyrovnávacím ročníku?

Mistr: kvůli všeobecným předmětům. Z těch jsi kvalifikován pro učňovský obor s maturitou. Pokud půjdeš jen na učňovský obor s maturitou, což je stejný kvalifikační stupeň máš tyto předměty splněné a podruhé už je dělat nemusíš. Prostě se ti tvou dosažené hodnocení propíše do nového oboru jako "kvalifikován". Už se s těmito předměty nesetkáš.
Ale pokud chceš pokračovat na střední školu, což je vyšší kvalifikační stupeň si budeš při pokračovacím studiu znalosti z těchto předmětů prohlubovat. Proto je tady možnost při vyrovnávacím ročníku chodit na udržovací studium všeobecných předmětů. Vychází to prý na dvě hodiny týdně.

Olda: a praxe?

Mistr: tu budeš mít splněnou při zaměstnání. Jelikož zde děláš.

Olda: a po vyrovnávacím ročníku?

Mistr: složíš novou učňovskou maturitní zkoušku a podle výsledků tě zařadí do příslušného ročníku střední popracovní školy.

Olda: a až budu mít střední školu hotovou?

Mistr: dál to bude na tobě. Jestli ti to bude stačit, nebo jestli si budeš chtít udělat některý ze tří stupňů vyššího vzdělání. Ale na to máš ještě čas. Teď jsi na startovní čáře a "hop" řekneme až přeskočíš.
Rozhodnout se nemusíš hned, zápis se uzavírá až za tři týdny.

Olda: a nebude vadit že jsem přihlášen ke studiu jinde?

Mistr: ne. Do konce zápisů se můžeš přehlásit. Ale musíme to vědět včas.
Běž domů a šťastnou ruku při rozhodování.

Olda se vydal domů. Šel normálním krokem, fyzická strhanost prvních dní už byla dlouho ta tam. Zesílil.
V hlavě se mu to mlelo jako ve mlýnici. Takovouto nabídku nečekal. Avšak měl obavy co mu na to řeknou doma.
Cestou ho dohnalo šest kamarádů z dolu. Zapředli rozhovor a zjistili že stejnou nabídku jako Olda dostali další dva.

"Hele Oldo, to je perfektní. Povídá jeden z vybraných. Z naší party tam jdeme hned tři. Musíme si zjistit jestli se můžeme napsat do stejné skupiny. Ať chodíme spolu.

[Rafael]

Skupina Požár mlýna opět přijela k nám koncertovat. A už jsou tady ubytování. V palírně.
No, koncertovat je silný a neadekvátní výraz.
Jen přijeli zahrát a vyblbnout se u nás.Bez nároku na nějaké honoráře. Jen se ožrat, nažrat se nejrůznějších masných výrobků a pak zas potáhnou dál, nebo někde zalezou a budou vzpomínat na lepší časy. Na staré rockové fesťáky bez zákazů donášení vlastních nápojů apod.

Všelijaké blbnutí s vratnými jednorázovými kelimky, okrádáním návštěvníků, neskutečnými cenami uvnitř zabezpečených areálů a bez rozhánění podobných akcí policejními těžkooděnci si ani pamětníci z doby předhusákovské a husákovské vzpomínají jen těžce a mlhavě.
*
Ale v každém případě, jsou ti hudebníci u nás vždy vítání. Hodně asi tomu nahrává i to jejich jméno.
Ale i jinak jsou nám ti staří rockeři tak nějak sympatičtí. I když..., ten Požár mlýna...
*
Ale slíbili, že letos, na Pálení čarodějnic si pro nás připravili naprostou pecku.
Nic ve stylu zničení mlýna, ale něco naprosto jiného a něco plného optimismu.
*
Tak uvidíme zítra, co se z toho, z té Filipojakubská noci vyvine.

Z Kroniky Mlýna

 

[drigon]

Nyní se vrátíme na posezení v pergole. Kde seděl Olda se svými rodiči, jejich známí, Hana s Danou a posléze tam přišel i Malý Petr, partner Hany.

Dana: dívala jsem se na tvoji přihlášku na střední školu a viděla jsem tam označení čtvrtý kvalifikační stupeň. Mohl by jste mi někdo vysvětlit co to znamená?

Oldy otec: je to jeden ze sedmi stupňů vzdělání.

...

Ve Spřátelených územích byl zaveden vzdělávací systém mající sedm stupňů.
Tyto stupně byly řazeny za sebou a platilo čím vyšší kvalifikační stupeň tím vyšší náročnost. Jejich označení včetně doby studia vypadalo takto:
1.- základní škola (9 let)
Učňovské stupně.
2.- učňovský obor bez maturity (2-2,5 roku)
3.- učňovský obor s maturitou (3-3,5 roku)
Střední škola.
4.- střední škola (4 roky, cca 40% populace)
Vyšší a vysoké vzdělání.
5.- bakalář (2-3roky, cca 20%)
6.- inženýr (2roky, celkem 4-5let, cca 10%)
7.- doktor (2roky, celkem 6-7let, do 5%).

Při přechodech mezi obory kde bylo vzdělání nutné zavedli vyrovnávací ročník. Tímto způsobem byl řešen hlavně závažný nedostatek lékařského personálu kdy bylo umožněno tento obor studovat lidem z jiného oboru poté co na vyrovnávacím ročníku získali potřebné znalosti pro studium lékařských oborů a na konci vyrovnávacího ročníku složili příslušnou zkoušku která byla podmínkou nástupu studia patřičného oboru.
U přijímacích zkoušek platila zásada, že se první polovina volných míst obsazuje podle prospěchu, o druhou polovinu uchazeči bojují formou přijímací zkoušky. Což nejlépe ilustruje následující případ.
Na obor, kde je 50 míst ke studiu se hlásí 100 zájemců. Tyto zájemce si škola seřadí podle prospěchu a prvních 25 nastoupí ke studiu bez přijímací zkoušky. Zbylých 75 uchazečů dělá přijímací zkoušku, po které jsou seřazení podle výsledků. Z nich prvních 25 jde studovat. Ostatních 50 obdrží zamítavou odpověď s číslem pořadí kterého dosáhli (26, 27,...). Proto, protože pořadové číslo jim zároveň určuje pořadí náhradníků. Když se například dva studenti studia vzdají (jdou studovat jinam) dostanou čísla 26 a 27 v tomto případě pozvánku ke studiu.
U vyšších stupňů (5-7) to probíhalo tak, že se člověk přihlásil na svůj obor. Prošel přijímacím sítem a začal studovat s tím, že po dvou až třech letech proběhla první zkouška. Na bakaláře. Většinou v květnu až červnu. Pokud ji člověk nezvládl měl možnost opravného termínu v srpnu. Zvládnutí zkoušky v hlavním nebo opravném termínu byla podminka studia dalšího vyššího stupně (inženýr). Pokud člověk zkoušku nezvládl ani opravný termín mohl opakovat ročník a zkusit zkoušku na bakaláře ještě jednou. Ale už nemohl pokračovat na inženýra. Po člověk zkoušku nevykonal ani na potřetí nastal konec s tím, že v případě vážných důvodů (dlouhodobá nemoc během studia) mohl student rektora požádat o čtvrtý termín (druhý opravný). Ale nebyl na to nárok, rozhodovalo se podle výsledků i přístupu studenta.
Po čtyřech až pěti letech se proces zkoušky zopakoval. Na inženýra. A platilo, že úspěšnost zkoušky na řádný a maximálně první opravný termín byla okolo padesáti procent a následující studium daleko náročnější než předchozí.
Jednou dosažený kvalifikační stupeň člověku zůstal na vždy i když zkoušku na vyšší stupeň nezvládl. Tudíž pokud někdo nezvládl zkoušku na inženýra mu bakalář již zůstal.
Různé doučování, doučovací či přípravné kurzy tak byly naprosto běžné. Stejně tak jako vzájemná pomoc mezi studenty během studia.

Dana se tomu do jisté míry divila, ale Hana jí řekla: mně se to tady líbí. Prostě jen ti nejlepší dosáhnou na vrchol.

Dana: tvrdé, ale když si to spojím s "přerušovanou rovnováhou" chápu proč.