Covidové ZOMBIE se valí!

[drigon]

Pro tentokrát z toho nic nebylo. Zřejmě se jednalo o nešťastníky hledající vodu a jdoucí neznámo kam. Ale situace se začala rychle zhoršovat, jak do kraje začali proudit pomocníci Severního kříže a rozmáhat se různé kriminální, levicové a jiné bojůvky zvyklé brát si co se jim zamane. To byl problém i po založení Kocourů ze začátku zhoršený tím, že pokud se někde vyskytla životaschopná komunita schopná expanze byly do oblasti takovéto bojůvky navedeny za účelem rozložení a vyžrání dané komunity. Někteří, jako například Kocouři a jejich spojenci a přátelé se dokázali ubránit. Jinde to tak slavné nebylo a tito pak leckdy Kocoury a jejich spojence tvořící původní jádro Spřátelených území žádali o pomoc. Situace se pak vyvinula poměrně často tak, že do oblasti nastoupily jednotky HASA (speciálové a výsadkáři), po vystopování zmetků tyto vytáhly z brlohů a po zásluze potrestaly. Jejich příznivcům bylo "taktně" naznačeno že bude velmi vhodné když se jednotky HASA nebudou muset znovu vracet za účelem "úklidu smetí".

Na což jednou vzpomínal Jirka: Poslali nás tenkrát asi padesát kilometrů od základny. Vyskytovala se tam bojůvka terorizující místní lid. Odváděli mladé chlapce a dívky a nutili je jim sloužit. Brali si co se jim líbilo a když se někdo postavil proti ho krutě zbili a někdy i zabili. Lidé k nám tenkrát poslali dvojici starších lidí, muže a ženu s žádostí o pomoc. Napřed se k nim vypravila parta průzkumníků. Ti situaci potvrdili a lokalizovali brloh sběře.
Po dvou týdnech sledování nás povolali do akce. Dva dny trval pěší přesun, třetí den jsme zaútočili na brloh. Nejprve jsme pomocí kuší, nožů a malorážek s tlumičem zlikvidovali stráže. Poté jsme napadli jejich brloh. Oni po nás stříleli dávkami tak, že nám jejich střely létaly nad hlavami. My jsme odpovídali jednotlivými mířenými ranami. Bylo to ratatatata proti beng-beng-beng. Hádejte kdo vyhrál. Po chvíli začala intenzita jejich palby uvadat, vlétli jsme do jejich brlohu a všechny přeživší jsme vytáhli ven. Lidé z okolí pozvání na "výřad" si po prověření své děti, unesené sloužit do brlohu odvedli. Zůstali zmetci. Ty jsme postavili ke zdi a "vyřešili" za pár sekund.
Někdo tenkrát pronesl že jejich rodiče přišli o své syny a dcery.
Náš velitel pouze utrousil: ať to vezmou jako trest za nevýchovu. Kdyby se o ně starali a vychovávali je jak měli je mohli mít doma. Takhle... .

[drigon]

Někdo se zeptal pana Balzagetteho jak je možné že to takto dopadlo. Že se k moci dostali a hlavně se tam udrželi lidé vedoucí celou EU k autodestrukci. K rozvratu, zelené bídě a v některých oblastech i k přerodu v chalífáty.

A pan Balzagette na to odpověděl: víte, úvaha na toto téma by zabrala mnoho času. Rozebrat všechny aspekty k tomuto konci vedoucí snad ani nelze. Proto to zjednodušíme a aspekt jeden. A to jsou volby do EP v roce 2024.

[drigon]

Před volbami do EP v roce 24 to vypadalo, že se podaří změnit směřování celé EU. Od zeleného úderu a nelegální migrace k rozumu. Což by mělo u nás za následek změnu signálů, zběsilé točení korouhvičkami a proslovy "to my ne, to oni".
Avšak aby k této změně nedošlo a nemocní mocní mohli pokračovat v započatém díle zkázy a plnění kapes vyvoleným jedincům potřebovali splnit dva úkoly:

První se týkal starší generace mající vlastní rozum, nadhled a zkušenosti. Těm bylo třeba volby znechutit kydáním hnoje na politické oponenty. Tím byli tito lidé politikou otrávení (došlo k takzvané "otravě politickým hnojem") a svůj nesouhlas s politikou dali najevo tím že nešli volit. A nebo volili různé malé protestní strany které se nikam nedostaly a jejich hlasy tak propadly. Došlo tak k rozředění jejich hlasů.
Druhý úkol se týkal lidí mladých, bez zkušeností, nadhledu a leckdy i bez vlastního rozumu. Tím pádem snadno ovlivnitelných. Ty bylo třeba "nastávající katastrofou" vyděsit natolik aby volit šli. Šli volit takovou stranu která této "katastrofě" zabrání. To, že postupem času skončí s holým zadkem v pozici novodobých nevolníků plnicích kapsy vyvolených je netrápilo, byli bez zkušeností a vyděšení. Právě jejich volba vedla ke koncentraci hlasů pro vyvolené.
Neuvědomovali si, že až staří lidé časem vymřou se můžou postupem času dočkat zrušení voleb. Neb ty už nebudou mít v plánech vyvolených své místo, neboť zelení teflonoví budou jedinou volbou. Volbou kdy zdravý rozum zemře a zbude místo jen pro ideologii.
Stejně tak jako ve středověku, kdy nevolníci svým zrozením skládali slib člověčenství a vůbec jim nepřišlo na mysl že by to mohlo být i jinak. Byli na to zvyklí, svůj osud pokládali za na věky daný a neměnný. S tím, že pokud došlo k protestům nebyla zpravidla jejich cílem změna systému. Ale zlepšení životních podmínek.

Pan Metuzalém: v přeneseném významu slova otrok nechce svobodu. On chce nasadit okovy někomu jinému. Protože za svůj život poznal jen otroctví a ovládání. Svobodu jako třetí možnost on nezná. Proto ji ani nechce. A pokud ji dostane leckdy ani neví co s ní má dělat.
To je ten problém. Ve znalosti možností a umění s nimi nakládat.
Dokončil větu pan Metuzalém.

[Rafael]

Tohle se stalo na samotách ve Valašském království.

(Pokračování nouzové komunikace).

Nouzová komunikace.jpg (9.53 KiB) Zobrazeno 840 x

Sousede hlásím, že už jsou pryč. Nabrali si vodu a šli dál. Vlastně vůbec nechápu proč měli zájem jen o tu vodu. Spíš si myslím, že to byla jen záminka. Vždyť potůčků s čistou vodou je tady v okolí dost...
Dal jsem s nimi chvíli řeč. odvážil jsem se když si slíbil, že je máš na mušce. Nebyli to žádní cizokrajní běženci, ale naší lidé. Jejich obydlí a hospodářství byla vypálená, vykradená a prchají z Valašska pryč. Cestou jim byla zbytky zdivočelých bezpečnostních sil zabavena vozidla, mnoho jich bylo postříleno a tak dál prchají pěšky. Pryč z toho našeho neúrodného a přelidněného kraje s naději, že něco cestou snad ukořistí a posunou se rychleji dále".

- "A ty jim věříš? Vždyť já, kdybych byl připraven a nepřekvapen bych je asi někde z úkrytu postřílel".

- " Bohužel ano. Jejich vůdce jsem i přes velkou zbídačenost poznal. A pak i pár ostatních. A jemu věřím. Velmi chytrý inteligentní člověk. A posléze i pár dalších. Jsou to lidé ze sousedních vesnic a městeček kteří pochopili, že u nás nemůžou přežít a prchají z toho našeho zkurweného kraje pryč. Že prý je to jediná šance na přežití. Že je nejvyšší čas zdrhnout a přesunout se na bezpečnější lokalitu. A dali mi i souřadnice na ni. Je to prý někde v Čechách. Nějaký starý mlýn, staré poddolované oblasti bohaté na lesy a některé nerostné suroviny. Tam prý vzniká nějaká komunita která by snad mohla mít nějakou naději. Sice málou, ale víš, že náděje umírá poslední" A máme se k nim přidat, protože nám přišli celkem sympatičtí a použitelní".

- "A kde je ten bájný, starý, mlýn ke kterému se ti šílenci snaží dostat? Já nikam nejdu. Já chci zemřít tady ve svém, hájit dědictví předků do poslední kapky krve a posledního náboje!"

- "Však já tě nenutím. Když chceš, klidně si tady chcípni. Já odsud zdrhám. A hned a s nimi.
A k poloze toho mlýna. Nějaké GPS určování polohy jsou nám teď úplně k hovnu když nefunguje net. Bude se hledat jen podle map a klasicky".

- "Ty jsi šílený. To chceš vše tady opustit a vydat se někam do nějaké prdele, o které nic, zhola nic nevíš a s výsledkem velmi nejistým!"

- "Ano, chci. A vidím to jako jedinou možnost. A abych nezapomněl. Jak si vzpomínal toho mého souseda nade mnou..
Toho úspěšného podnikatele který si na starší kolena pořídil něco jako koňský ranč a začal chovat na rozsáhlých pastvinách ten venkovní chlupatý skot. Nějak jsem tehdy neměl čas když jsi mě tak vystrašil.
Tak ten už je pár dní pryč. Zmizel beze stop i se svými zaměstnanci. Zrušili všechny ohrady a el. ohradníky a veškerý dobytek teď pobíhá volně po lesích a okolí.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

- "A celý ten rozsáhlý objekt zapálili a a vše co šlo nějak někam odvezli nebo schovali aby nic z něčeho nemohli využít jednak drancovatelé, ale hlavně ti noví státotvorci z toho nic neměli.
Celkem se divím, že jsi to nezaznamenal. Ten sloup dýmu...
A já to udělám asi taky tak. S těžkým srdcem. Nechtěl bych po sobě zanechat žádné stopy. Naši bývalé policii i armádě už vůbec nelze věřit. Proč taky, když už úplně zdivočeli a dostali se pod kontrolu nebo začali spolupracovat s tím novým režimem. Špatná formulace - s totálním a nekontrolovatelným kolapsem
Nevím kdo za tím vším stojí, proč se to děje, ale na KV rádiových pásmech se začínají mezi radioamatery šířit zprávy o nějaké Martinské katastrofě".
A to asi nebude žádný hoax, ale skutečný kolaps o který jsme si už dlouho koledovali.

- "Asi ano, taky se mi to na mém přehledovém scaneru před jeho vybitím něco takového objevilo.
Takže jsem se rozhodnul - Konec srandy, jdu, prchám taky odtud pryč".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Úprk z Moravy během vyplenění několika autosalonů a několika míst se zbraněmi:
Aneb jak to pak kdysi pokračovalo:
Ostrava - Nový Jičín - letiště L. Janáčka rozbordováno a úplně zničeno.
Zbytky armádní ostrahy i jiných tzv. soukromých ostrah úplně zdecimovány.

- "Proč jsme vlastně tady?"

- "Chybička v plánu se bohužel vloudila. Původní plán byl jiný. Takže rychle odsud pryč. Tady odsud už neodletíme a ani nezískáme žádné palivo. Všechno zhořelo.
Musíme zas dál jen po čtyřech kolech.
Ale asi se budeme muset prostřílet nebo použít lesní a polní cesty. A bude to zřejmě dost těžké.
Snažte se pokud možno střílet co nejméně. A pokud to bude možné tak jen z krátkých zbraní.
A z dlouhých, automatických jen jednotlivě a v žádném případě ne dávkami. Nejde jen o šetření náboji, ale hlavně o zmatení těch dnes už nebezpečnostních složek. Musí nás podcenit a hlavně myslet si, že jsme velmi slabě ozbrojení.
Proto taky nestřílejte na jejich zátarasy. Na jejich vozidla. Hlavně na jejich pneumatiky, do nádrží a tak. Vězte, že ty jejich vozidla včetně PHM by se nám k další cestě mohly i hodit!
A pak taky žádná humanita i když jsou tady někteří z vás myslivci a mají to tak nějak zažité. Zapomeňte na nějaké míření na komoru, srdce apod. Určitě všichni ti ochránaři mají ochranné balistické vesty. Musíte jim mířit na hlavy, nejlépe mezi oči.
A nenechte se rozhodit jejich moznými řečmi, výhrůžkami a sliby. Cesta zpět už pro nás neexistuje. Byla by to jen smrt nebo doživotní žalář!
Musíme dál. K tomu možná bájnému mlýnu.
Nikoho k tomu nenutím, může se vzdát, ale nemyslím si, že by kdokoliv z nás se k něčemu takovému po takové dlouhé cestě plné útrap snížil.
Ale pokud ano, nebudu mu to mít vůbec za zlé.
Přiznávám, že naše situace je skoro bezvýchodná. Jsme obklíčení a skoro v pasti.
Ale pořád si myslím, že musíme bojovat a že naděje nemůže nikdy umřít!"

- "Myslím si totéž. Nemáme už co ztratit. Co jsme měli, to už není a nikdy určitě nebude. Je to už pryč podobně jako spousta mých vzpomínek a mrtvých příbuzných a přátel. A pokud ten mlýn, nebo co to je vůbec existuje rád bych se tam za každou cenu dostal. A pokud je to jen nějaku mýtus, honba za něčím co neexistuje, co nikdy existovat nemůze, přece jen jsem a budu rád, že jsem se něčeho takového mohl zúčastnit. Ať to dopadne jakkoliv a byť by to byl i jen nějaký bláhový sen několika šílenců.
Ale pořád lepší něco takového zkusit než zbytek života prožít v porobení.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Mezi vozidly uprchlíků byl i elektromobil. Jeho majitelé s ním při bloudění po okrskách a polních a lesních cestách najeli něco přes dvěstě kilometrů. Poté se jim na displeji přihlásila baterie - zbývá méně než dvacet procent kapacity. Nabíječky u silnic i obchodních center byly nefunkční, vypadalo to že dál budou pokračovat pěšky, nebo na laně. Přiblížil se večer, kolona vozidel zastavila na louce na odpočinek. Elektromobil už sotva jel, bylo zřejmé že svoji pouť zde ukončí. Když tu si jeden z řidičů osobních aut, muž ve věku okolo padesáti let všiml vzdušného vedení na betonových sloupech. Dráty tam byly čtyři, tudíž se jednalo o běžnou vesnickou rozvodnou síť. Ještě si všiml, že tři izolátory jsou bílé a čtvrtý je hnědý. V tu chvíli si vzpomněl na svoji základní vojenskou službu, kdy byl u spojařů. Stavil se za řidičem elektroauta a za kamarádem elektrikářem. Jeho kamarád elektrikář si vzal od majitelů elektroauta jednu z několika prodlužovaček kterou měli s sebou a odstřihl vidlici. Oholil vodiče a připojil je ke kovovým hákům vyrobeným z ohnutých delších hřebíků. Ohnuté hřebíky pevně přivázal k dlouhým dřevěným lískovým prutům uříznutým na kraji houštiny. Vzal lískové pruty s háky a zavěsil je na vodiče vzdušného vedení. Fázový drát na jednu ze tří fází a nulu s ochranou na drát na čtvrtém izolátoru. Změření napětí vadaskou na konci produžky ukázalo napětí 230V.
Konec prodlužky zastrčil do nabíjecího konektoru auta. Majitel auta si nastavil nabíjecí proud a baterie, ve které zbývala poslední tři procenta se začala plnit.
Skupina zůstala na místě až do dopoledne.

[Rafael]

Jedno historické foto z cesty na jihozápad:

Cesta na jihozápad.jpg (56.77 KiB) Zobrazeno 727 x

Sběr, aneb co zůstalo po místních rabováních místních obyvatel v jejích oblíbeném marketu.
*
A naše kolona jela dál...

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Uprchlíci prchali jak ve skupinách, tak i jednotlivě. Byli mezi nimi jak pěšáci, cyklisté, motocyklisté, automobilisté, majitelé různých samohybů tak i majitelé a řidiči různých elektrohybů. Ti samozřejmě potřebovali doplnit "šťávu". Někdy se domluvili v místech kde elektřina ještě šla, někteří svou pouť ukončili tam kde jim "šťáva" došla. A někteří si poradili jinak. Ať už sami, nebo za pomoci jiných. Tak jako majitel elektroauta z kolony "našich" uprchlíků. Avšak se vyskytly i případy, kdy se do provizorního připojování k rozvodné soustavě pouštěli naprostí amatéři. Tam se to někdy povedlo, někdy docházelo k třepetání nožičkama a ručičkama, jevům vypadajícím jako když zedník opřený o míchačku vyklepáva šutr z boty. A někdy i k situacím majícím (tragi)komický nádech, jak dokládá následující příběh.
Z bytu, kde byl cítit nasládlý puch se na super echt mega cool hyper elektro koloběžce vydal na cestu dredatý mladík. Omezovač již dávno vypnul, cesta mu tedy utíkala celkem rychle. A jelikož měl jeho stroj pohon obou kol to pokud to nešlo jinak bral i po polních cestách. Ale před večerem nastal problém. Přihlásila se baterie koloběžky. Že má taky hlad. Mladík dojel do obce, kde se zrovna rozsvěcelo veřejné osvětlení. U trafiky sodíkový velbloud, o kousek dál v parčíku sadovka. U vjezdu do JZD staré očko mrkalo na cestu a nad autem s nápisem "pohřební služba" svítila rakvička. No, svítilo toho tam víc, celá ta sbírka starých veřejných světel vypadala až poeticky.
Mladík spatřil na kraji cesty bednu s nápisem "rozvaděč VO". Vypáčil dvířka, uvnitř spatřil trojici nožových pojistek. Z batohu vytáhl kablik s dvojicí krokosvorek a připojil je na dvě z pojistek. Zapnul nabíječku a nestacilzse divit. Na displeji se objevily "hieroglyfy", nabíječka začala syčet a vypouštět pestrobarevné čmoudíky. A to hlavní přišlo vzápětí. Bateriový box koloběžky zabublal, zasyčel, nafoukl se, víko odletělo a baterie liion kalibru 18650 se změnily na malé kaťuše. Jedna z "kaťuší" se mladíkovi zamotala do pytlivitých kalhot s rozkrokem u kolen. Ten na nic nečekal a ladně zaplul do kačáku mezi místní kachny a labutě mající pro toto narušení večerního klidu pramalé pochopení. Mladík tak dostal několik pěkných štípanců od labutí, vystartoval zpátky na ulici, kam již přiběhlo několik místních.
O tom, co následovalo se jistě nechlubil... .

[Rafael]

Málokdo, málo komu se tehdy podařilo úspěšně prchnout z nebezpečných území.
Kolem cest se válely spousty mrtvol a nejrůznějších vraků vybrakovaných vozidel.
Naše kolona tím taky byla postižená a značně zredukována.
Většina uprchlíků preferovala dálnici a cesty první třídy a odmítali jet po všelijakých škarpách, lesních a polních cestách.
A to se jim stalo osudným.
Stali se velmi snadnými terči na zátarasech na těch komunikacích bez možnosti přežít či se nějak účinně bránit.

Druhá věc, a celkem velmi důležitá byla jejich volba evakuakčních vozidel. I přes doporučení a varování před jejich volbou před brakováním exkluzivních autosálonů.
Stále si někteří mysleli, že s těmi exkluzivními a drahými vozidly rychleji prchnou.

Neprchli, nepodařilo se jim to a stálo je to jejich životy.
Ale aspoň třeba zemřeli, že....

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Abysme my mohli projet a oni odpoutali od nás pozornost:
Obětovali se vlastně sami. Ale nikdo je k tomu nenutil. Byla to jejich volba a my jsme je od ni i odrazovali.
*
-- "A proč jste vlastně tehdy prchali ze severovýchodu, z Moravy někam do Čech blíž k Germanistánu a západu?"

- "Protože Ostrava, Třinec, Mošnov apod...
Nějak to tehdy ti nepřátele špatně vyhodnotili a nevěděli, že tam je už dlouho všechno v kolapsu a úpadku.
Ale skutečně by tam bylo nebezpečno. A pak taky blízké Polsko a Slovensko. Tyto dvě bezprostředně sousedujíci země už úplně zkolabovaly pod náporem loupeživých hord z Ukrajiny a abych se jich zbavily umožňovaly jim všemožně příchod k nám. Abych se jich zbavily.
A taky i neskutečné množství arabů, islamistů které tehdy Bělorusko apod. se snažilo lifrovat do střední Evropy. Na severovýchodní Moravu.

V Čechách až takové nebezpečí nehrozilo. V Germanistánu se měli všichni ti uprchlíci velmi dobře, všichni se snažili usadit se tam a měli neskutečný strach z tehdy přijatého migračního paktu a aby nebyli podle něho přerozděleni i do Česka.
*
Z vojenského hlediska tam stejně tam nic zajímavého nebylo. Možná jen největší továrna na nitrocelulózu v Evropě, někde u Pardubic.
Ale prý nijak pro budoucí válku nezabezpečená a zvlášť nehlídaná.

Na rozdíl od Prahy, Brna které byly tehdy nejdůležitější pro budoucnost Evropy a demokratického světa zachovat.

Ale po pravdě napsáno, nebylo to tehdy nic o ničem, nic proti nikomu. Šlo nám jen o najití komunity která bude schopna přežít a která má k tomu prostory, schopnosti a hlavně zdroje. Jak lidské, tak i nerostné!"

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Nakonec jsme to tam, ten pro nás bájný Mlýn, našli.
A naše přijetí tam nebylo moc vřelé.

Byli jsme celkem zklamání po takové dlouhé cestě a takovým chladným přivítáním.
Nechtějí nás tam a ať prý táhnem odkud jsme přitáhli!

- "Máme za sebou velmi těžkou a nebezpečnou cestu. Z Moravy, z Valašského království. A vězte, vůbec ta cesta nebyla jednoduchá. Během ni jsme přišli o sedmnáct aut, pět rychle jedoucích traktorů a asi i o několik děti. Některé matky si ještě nedokázaly přiznat, že už jsou mrtvé
A pak ještě o 38 mužů, 20 žen , pět dětí, pět psů a tři kočky".

- "Ano, je to velmi smutné. Velmi smutné, soucítím s vámi a vyjádřuji vám soustrast za vše co vás potkalo a za vše čím se jste si museli projít.
A co po nás tady všichni chcete, proč jste tady přišli, jak vám můžeme pomoci?"

- "Pokud jste to nepochopili, tak nijak. Těm těžce postřeleným už není pomoci a nikdo jiný už asi nezbyl...

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Málokdo, málo komu se tehdy podařilo úspěšně prchnout z nebezpečných území.
Kolem cest se válely spousty mrtvol a nejrůznějších vraků vybrakovaných vozidel.
Naše kolona tím taky byla postižená a značně zredukována.
Většina uprchlíků preferovala dálnici a cesty první třídy a odmítali jet po všelijakých škarpách, lesních a polních cestách.
A to se jim stalo osudným.
Stali se velmi snadnými terči na zátarasech na těch komunikacích bez možnosti přežít či se nějak účinně bránit.

Druhá věc, a celkem velmi důležitá byla jejich volba evakuakčních vozidel. I přes doporučení a varování před jejich volbou před brakováním exkluzivních autosálonů.
Stále si někteří mysleli, že s těmi exkluzivními a drahými vozidly rychleji prchnou.

Neprchli, nepodařilo se jim to a stálo je to jejich životy.
Ale aspoň třeba zemřeli, že....

Z Kroniky Mlýna

K tomuto tématu se vyjádřil i pan Balzagette.

Za běžného fungování státu bylo drahé luxusní auto odznakem společenské prestiže a moci jedince či rodiny dávající najevo svoji moc a majetek. Běžný člověk si tak při spatření takovéhoto vozu leckdy řekl: tam jede nejspíš drahý panáček mající ještě dražšího právníka schopného způsobit velmi drahé problémy. Avšak při rozpadu se situace změnila. Drahé auto už nebylo známkou prestiže a luxusu. Ale naopak poukázkou na problémy. A to leckdy i fatální.
Protože během rozpadu dochází k anarchii, kdy starý systém zanikl a nový se doposud neujmul moci. A anarchie znamená jedno: bezvládí. Bezvládí, kdy zákon a pořádek tak jak ho známe neplatí. Platí právo silnějšího, kdy se místní moci ujímají různí mafiáni, či všelijaké bojůvky. A ti v drahém autě vidí zdroj peněz či materiálu. Proto jsou řidiči a členové posádek těchto aut vystaveni zvýšenému riziku napadení, případně rovnou likvidace nepohodlných svědků.
Na rozdíl od řidičů běžných aut, leckdy starých "šunek", na nichž je vidět že v podstatě nic cenného nemají. To si uvědomili i někteří lidé s větším majetkem, kteří si na cestu vzali obyčejné starší auto a drobné, avšak cenné kovy a jiné věci skryli. Bylo to něco podobného, jako když kdysi jeden z podnikatelů chodil v šusťákové soupravě a peníze nosil v igelitové tašce.
A s novými drahými auty se pojil ještě jeden problém. Asistenční systémy chránící řidiče proti "zakufrování" do kufru auta před ním během šmatlání po displeji tabletu nahrazujícího běžné ovladače. V běžné situaci perfektní vychytávka, avšak v situaci kdy vám cestu zatarasí parta mladých tvořící bojůvku docela problém. Auto zaregistrujte překážku (magory) v jízdní dráze a poslušně zastaví. Aby bylo vzápětí polapeno a deautováno. Kdežto řidič běžného auta přidá a ... .
Tak jak to popsal padesátník z naší kolony.

Před námi se na silnici objevilo několik osob s trubkami v rukou snažící se nás zastavit. Řidič luxusního bavoráku zastavil. Já jsem podřadil, přidal plyn a prudce jsem ho objel. Viděl jsem, jak se jedna z postav snaží s trubkou naběhnout těsně vedle jízdní dráhy a rozbít nám přední sklo a zastavit nás. Namířil jsem auto na něj a útočník vedený pudem sebezáchovy uhnul. Museli jsme prudce manévrovat a do jednoho provizorního zátarasů z popelnic jsem musel nacouvat.

Proč jste couval? Ptal se kdosi.

Padesátník: protože moje auto má motor i chladič vpředu. A jelikož nárazník dnešních aut už není od slova narážet ale od slova "dělat peřinku" pro blbce co čumí do mobilu a ne na to kam lezou by najetí do provizorní barikády způsobilo proražení chladiče a konec naší cesty. Proto jsem auto přes ručku otočil a mírnou rychlostí jsem do popelnic nacouval. Prasklý zadní nárazník nám další cestu neznemožňnil a plastovou popelnici, která se nabodla na kouli jsme pak sundali.

A proč máte kola od auta na střeše? Ptal se další.

Padesátník: to víte, na cestách se povaluje bordel. A auta dnes mají leckdy jen lepící sadu. Tak jsem dal rezervní kola na střešní nosič. Celou druhou sadu kol. A do kufru jsem si mimo heveru a nářadí s pumpičkou přibalil i sněhové řetězy. Ty jsme použili při cestě přes les, kde jsme málem zapadli. A při cestě jsme několikrát použili i toto, řekl muž a z kufru auta vytáhl metrové kleště používané na stříhání roxorů.

[drigon]

Dále padesátník z auta vytáhl menší kufřík s nářadím. Měl tam dvě kladiva, nějaké kleště a dvě sady stranových klíčů. A nechyběla ani pilka na železo. K tomu měl ještě pilu ocasku a sadu knotů na opravu pneumatik.

Nářadíhi byl jen kufřík, mimo pákových kleští samozřejmě. Ty měl stranou, avšak to nejdůležitější teprve přišlo.

Podívejte se, podle čeho jsem se celou cestu řídil, pokračoval muž a na stůl vyložil turistické mapy. Klasické papírové turistické mapy. Podrobné.

A to jste jeli po turistických stezkách? Napadlo mladší ženu. My chtěli jet podle navigace po dálnici, ale ona nám nešla. Tak jsme se připojili k Vám, řekl partner ženy.

Padesátník: to že nejde navigace jsem zjistil taky. Jestli ji vypnuli, zarušili, nebo co se stalo nevím. Ale bylo mi jasné že každého napadne jet po dálnici. Kde se to ucpe. Proto jsme zvolili náhradní trasu. Ale po turistických stezkách to nebylo, tam by auta asi většinou neprojela. Jeli jsme po okresních silnicích a polních a lesních cestách. Které právě turistické mapy ukazují s velikou přesností. Kde leckdy vidíte i jednotlivé stavby u cest, tudíž se dá docela dobře odhadnout jestli cesta ústí do jiné cesty nebo do dvora. I když bylo občas nutné poslat dopředu na cestu na kolech průzkum. Jestli je ta cesta sjízdná.

Jenže na těch cestách bývají dost často závory...

Padesátník : i proto jsem si vzal nářadí a kleště.
To víte, auta jsou jako voda. Pokud řidič přemýšlí si najdou cestu na hodně míst.

[drigon]

A použití okresních silnic, místních komunikací, lesních a polních cest má výhodu v tom že se vyhnete větším městům, kde hrozí největší problémy, pokračoval padesátník.
Jde jednak o to, že se větší města mohou stát terčem útoku, ale hlavně zde řádí největší množství různých bojůvek a pouličních gangsterů.

K tomuto tématu jednou mluvil i pan Balzagette.

Se vznikem různých bojůvek a pouličních gangsterů se pojí i fenomén "americké výchovy". To jest výchovy ve stylu "mé dítě si může dělat co chce a nikdo ho nebude omezovat". To vede nejen k nezvladatelným dětem, ale hlavně k dětem nemajícím morální zábrany. Tyto děti a posléze dospělí lidé kteří z nich vyrostou si myslí že mají na vše nárok a naopak nesmí nikdo nic chtít po nich. Všechna práva a žádné povinnosti, to je jejich krédo. A pokud jim rodiče umetají cestičku nikdy nepoznají skutečnou námahu toho když si musí to co chtějí zasloužit a i nepříjemnost odmítnutí. Toto poté zpravidla vede buď ke sněhovým vločkám, které se při sebemenším problému psychicky hroutí a nebo k naprosto bezohledným členům gangů.
Kteří si myslí že si mohou vzít co se jim zamane. Proč? Protože chci. Řeknou vám.
Pokud systém funguje jak má nad sebou mají ruku zákona. Hrozící trestem při porušení.

Ale vždyť někteří kradou i tak. Řekl někdo.

Pan Balzagette: ano, v každé společnosti máte určité procento jedinců kteří prostě budou krást. Oni to tak prostě mají. Trest je od toho neodradí, jsou to recidivisté. Obrazně řečeno od přírody vadné kusy.
Ale naprostá většina lidí má ze zákona respekt. To znamená že pokud zákon funguje se ničeho nedopustí. Ale když zákon nefunguje jsou schopní se dopustit protiprávního jednání. Protože mají pocit že jim nic nehrozí. My je označujeme jako latentní porušovatele zákona. Ti se aktivují buď při velkých davových akcích, kdy jim mohutnost davu dává pocit beztrestnosti, nebo při rozpadu kdy se během anarchie stávají členy pouličních gangů. To bylo krásně vidět v některých amerických městech s progresivním vedením. Jak tam "nakupovali". Za pět prstů. A bez trestu. Zatímco jinde kde by skončili v šatlavě by je to ani nenapadlo... .
Pro tyto problémy poskytuje anonymita města vhodné podhoubí. Kde se jim daří. A kde se lidé těžko domlouvají na společných proti akcím proti těmto živlům. Jelikož se neznají.
Ale na vesnici je to jiné. Jeden tam zná druhého, lidé mají své domy a pozemky o které se starají, tudíž je tam riziko vzniku nějakého gangu minimální. To se lidé spíš domluví na vzájemné podpoře. I když ne všude. Proto bývá při rozpadu i velkých společenských proměnách většinou na vesnicích klid.

Padesátník: my, co jsme se drželi mimo města jsme většinou dojeli, ale ti co podlehli kouzlu státních silnic, dálnic a průjezdů přes velká města měli problémy. Přimotali se do demonstrací, přestřelek, byli oloupení a někteří i zabití. Hlavně když to tam neznali, neměli mapu a nějací "dobráci" změnili značení. To pak skončili třeba ve slepé ulici... .

[drigon]

Spolu s tím souvisí otázka problematiky zločinu a trestu. Pokračoval pan Balzagette. Tam, kde se rozvinula "progresivně americká" výchova došlo zpravidla i k explozi kriminality. Jak drobné, tak i závažné. Což vedlo k přeplněnosti věznic. Tomu se progresivisté ve vedení měst a oblastí snažili čelit takzvanou "bagatelizací trestných činů". To znamenalo snižování sazeb za trestné činy, zavádění vysokých částek od které se přestupek stal trestným činem. Toto nejen že vůbec nepomohlo, ale naopak to situaci ještě zhoršilo. Mnoho lidí napadne proč?
Ale odpověď je jednoduchá: protože příklady táhnou. Protože když latentní porušovatelé zakona vidí že jim nic nehrozí se prostě přidají. A když se k tomu přidá legalizace drog je o katastrofu postaráno. To pak máte plné město stanových zombie a zavřených obchodů jelikož majitelé obchodů už nejsou schopní krádeže uplatit.

Ekonomka: obchod žije z marže, nebo li rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou. Z toho musí zaplatit režijní náklady, mzdy propagaci a ještě si vydělat (mít zisk, neboť účelem podnikání je tvorba zisku - majitel chce taky z něčeho žít). A když o zboží přijde nemá nejen marži ale i musí z něčeho zaplatit nákupní cenu zboží. Škodu mu sice zaplatí pojišťovna, ale ta to nebude platit donekonečna, neboť taky chce vydělávat. Tudíž pojistku obchodu který je často vykrádán buď řádně zdraží, nebo rovnou zruší. A obchod, který má jen náklady a nemá zisk, neboť mu bylo zboží ukradeno se zcela pochopitelně dostane do ztráty a zkrachuje.

Pan Balzagette pokračoval: cestou není ani cesta extrémně tvrdých trestů. To sice latentní pachatele odradí, ale semele to lidi kteří se přestupku či trestného činu dopustí nechtít. Může to být jak omylem, tak i z neznalosti či z hecu. A o našem řešení nám poví pan P1.

P1: v našem trestním právu platí u velké většiny trestných činů systém n x 2, kde n je sazba za předchozí recidivu či základní trest při prvním porušení. To znamená že při každé recidivě se předchozí trest automaticky zdvojnásobuje. Proto máme v sazebníku trestů jen spodní hranici. Třeba u krádeže je to půl roku. Tudíž když něco ukradnete poprvé jdete do NVZ na půl roku. Když stejný trestný čin uděláte podruhé je to na rok. Potřetí na roky dva. Počtvrté na čtyři. Popáté na let osm. A tak dále. Tudíž my tady žádné patnáctkrát soudně trestané recidivisty nemáme. Protože tak dlouho nežijí..
Stejný postup platí i u podmínky do úrovně tří let. Pak se to automaticky překlopí "natvrdo".
Celé je to postavené tak, že vás to při prvním porušení zákona klepne přes prsty. Tudy ne, hochu, je vám naznačeno. Podruhé je to horší. A pokud si nedáte říci jste nakonec vyřazení ze společnosti. Vlastní vinou, vlastním přičiněním. Nedali jste si říct.

A systém třikrát s dost? Ptal se kdosi.

Pan P1: ten má nevýhodu v extrémním trestu za bagatelní přestupky. Náš systém je naopak postaven na tom, že čím závažnější trestní čin tím je vyšší spodní sazba. A tím máte i menší počet opakování než "skončíte nastálo".
Třeba taková vražda má spodní hranici 10 let (za jednoho člověka). Tudíž je to 10-20-40-....
S tím že pokud zavraždíte tři a více lidí můžete dostat trest smrti.

A vzoreček pro výpočet trestu je velmi jednoduchý:
(n1 x 2)+(n2 x 2)+... Počítá se vše. Každý si to může spočívat... .

Pan P1 se rozloučil a odešel.

Lidé se o tématu bavili a pan Balzagette s panem Metuzalémem si připravovali téma na další část přednášky s názvem: Přerušovaná rovnováha. Aneb černé labutě nelétají samy.

[Rafael]

"Pane Balgazette, proč mají někdy nějaké možná bezvýznámné komunity nebo státy šanci proti daleko silnějším protivníkům a proč má smysl proti nim bojovat? Jak vojensky tak i ekonomicky.

- "Pro dokreslení bych uvedl jeden zajímavý detail:
Írán za zbraně pro útok na Izrael v dubnu v roce 2024 zaplatil asi tak šedesát milionů dolarů.

Izrael zaplatil za obranu proti těmto primitivním dronům a střelám asi miliardu dolarů…
Kolik stála ta akce jeho spojenců nevím.
A celkem zajímavé je, že ti mohamédani se tím útokem nijak netajili. Všichni věděli co se stane, co udělají a kdy.
Těm jejich primitivním zbraním údajně trvalo skoro dvě hodiny než by dorazily do vzdušného prostoru Izraele. A tak už byly sestřeleny už nad syrským územím které musely přeletět".

- "A co si z toho máme vzít a čím se inspirovat?"

- "To záleží na vás. A pokud jste nepochopili, že proč i mnohem slabší protivník může proti mnohonásobné přesile uspět, tak tady to je takové malé navedení. Kdo koho tehdy oslabil?
A takových příkladů z nedávné historie by se našlo daleko víc. Ale o tom až někdy příště. Třeba Afgánistán. Žádný agresor tam proti těm pastevcům v sandálech neuspěl. Nejen sověti, ale pak i američané tam podporování mnoha státy a spojenci tam odtamtud prchli se staženými ocasy. A tak rychle, že ani část výzbroje a svých spolupracovníků z řad místních nestačili odvézt a nechali je svému osudu.
Vzpomenul jsem to tady proto, abyste věděli, že vhodným způsobem a nasazením lze vyhrát, zahnat, i mnohem silnějšího protivníka. Což je i náš případ".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Stará Maruna se pana Balzagetteho zeptala: jak je podle vás možné že se ti progresivisté dokázali ujmout vlády nad městy?

Pan Balzagette: to víte, ono šlo jednak o výsledek dlouhého pochodu institucemi, ale také do značné míry o to, že lidé přestali chodit k volbám. Pak došlo k tomu, že nevolící většina byla přehlasována volící menšinou. Prostě a jednoduše, pokud máte volební účast 25% a v populaci 15% progresivistů kteří půjdou volit, protože jak jinak by si zajistili nikdy nekončící rauš na zemi než přes zvolené zástupce vám 15% z 25% činí 60%. Byť je v podstatě "nikdo" nevolil vyhráli. A pak začali uskutečňovat svoje. Vymýšlet různé "programy" pro své kamarády za účelem jejich "zaměstnání", dále oslabují policii a "svým" lidem dávají různá práva. A běžní lidé to vše platí ze svých daní. Posléze se rozbují drobná kriminalita, drogy, nelegální migrace (další zdroj hlasů pro ty "své"). A to vše se stalo zcela demokraticky.

Demokraticky? Ptala se stará Maruna. Vždyť demokracie je přeci vláda většiny.

Pan Balzagette: ano, demokracie je vláda většiny. Většiny z těch co volit šli. Ne těch co seděli doma a pak akorát blbě kecali a nadávali. Ti tak byli potrestáni za nevolbu.
Takže ještě jednou: Demokracie je vláda většiny z těch kteří volili.

Kdosi se ozval: ale jeden hlas přece nic nezmění.

Pan Balzagette: jeden hlas je jako kapka v moři. Ale moře se z kapek skládá. Kapka ke kapce a výsledek se dostaví. Tudíž když vám někdo řekne že volit nemá cenu mu řeknete že jeho osud pro něj zřejmě taky nemá cenu. Protože když nepůjdeme volit všichni budou ti nahoře rozhodovat o nás bez nás. Vrátíme se do doby nevolnictví, kdy práce pro pána byla celoživotním údělem nevolníka. O kterém on nesměl rozhodovat. A právě volby de EP v roce 24 byly v tomto obzvláště důležité. Protože starší zkušení postupně umírali a mladí progresivní přibývali. Vychovaní školstvím, které bylo cílem a prostředkem dlouhého pochodu institucmi. Byla to doba, kdy se generační kyvadlo začalo blížit rovnovážné poloze . Aby se generační obměnou přehouplo. Do nesvobody nezkušených.
Tehdy před osmi lety byl čas, kdy se rozhodlo o tom co následovalo. Dnes, v roce 2032 vidíme co jsme tehdy neviděli. A mnoho lidí to tenkrát ani nezajímalo.

Co je nezajímalo? Ptala se dívka.

Pan Balzagette: jejich osud. Ano, slyšíte dobře. Jaký budou mít osud.

Pan Metuzalém: a šlo taky to, jaké budou mít naši "signalisté" řídící signály. Protože v EP a Bruseli se schvalo vše čím jsme se my všichni museli řídit a co se dříve či později muselo překlopit do naší legislativy. Obrazně řečeno tam byl ten CME, neboli centrální mozek Evropy a volby do EP byly možností jak změnit jeho program.

[Rafael]

Stará Maruna se pana Balzagetteho zeptala: jak je podle vás možné že se ti progresivisté dokázali ujmout vlády nad městy?.. v EP byly možností jak změnit jeho program....

- "Paní Maruno proč se jim to podařilo zrovna jen ve městech a velkých aglomeracích?
Zkuste si na to sama odpovědět a sdělit to nám. Anebo i na názory ostatních jsem zvědavý.
Proč malá města, městyse, vesničky hrály v té době úplně druhořadou roli a byly jen od liberálů terčem posměchu a zdrojem znechucení.
Vidláci, zeměhryzi, bezzubí dezoláti apod. byli nazývání. A velkými škůdci liberální evropské demokracie, lidských práv, odpůrcemi evropského superstátu a unie.

Ale na dohenestaci, odpor a tlak přišel i protitlak od té mimoměstské lůzy.
A nejen tlak, ale i přímo rázné akce.

Na několika místech a mnohých incidentech byly srovnány se zemi větší množství solárních elektráren které stály na pozemcích bývalých sedláků, zemědělských družstev a později i nejrůznějších restituentů. Podobně dopadlo i několik elektrických větrníků.

Státní moc, bezpečnostní složky tehdy měly ještě v té době velkou moc a zasáhly proti těm rebelům mimořádně razantně. Hlavně proti sedlákům vlastnícím velké traktory, drobným živnostníkům a malým firmám vlastnícím podobné stroje.

Dokonce se jim v té době podařilo i protlačit do PS a Senátu zákon přísně regulující vlastnictví a užívání podobných pro liberální demokracii nebezpečných strojů.
Než zákon stačil podepsat a schválit prezident nastalo vzbouření na vsích.

Hypoteční satelitní domečky u lidí kteří prokazatelně kolaborovali z cizí moci, byli placeni ze zahraničních nepřátelských korporací a zjevně jednali jako dosazená náplava proti svým sousedům byly zemědělskou technikou, jim tak nenáviděnou, zničeny a srovnány se zemí.
*
Další skřípek vedoucí k Martinské katastrofě...

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Konec cesty na Jihozápad:

- "Máte určitě za sebou dlouhou cestu. O tom žádná a všechna čest jak jste ji zvládli. Jen by mě zajímalo proč jste se snažíte přidat se přímo k nám.
A Jak jste nás našli?
Vy blbí, zblblá náplava z moravy.
Proč jste nešli někam do Brna nebo do Prahy? Anebo nezůstali jste v té vaší blbé Ostravě? Vždyť tam jste vždy s nadšením lezli.
Vždyt́ tam jste mohli zalézt do těch vašich dolů a tam tu tzv. Martinskou katastrofu přežít a pak po čase z toho podzemí zase vyfárat nebo jak tomu říkáte".

- "Co bylo, to bylo. Už je to pryč. Ostravsko, Třinecko, poslední těžký průmysl tam už je pryč. Už není a nikdy nebude.
A nepomohla tomu i válka proti rusku kdy se tvrdilo, že díky němu tam přežijem.
Možná bysme přežili, ale grindíl, nějaké zničující tzv, emisni povolenky a podobné opičárny nám tam veškerý těžký průmysl a obranyschopnost zničily.".

- "A co chcete tady? My tady nejsme žádná charita. A navíc nemáme rádi žádné cypy a chuje z ostravy což o vás všichni všichni vědí! To fact ne!

Z Kronika Mlýna

;