Trocha fantasie
Trocha fantasie
Trochu jsem rozvášnil svoji mozkovnu a popřemýšlel jak by mohla začít PA doba po větší válce. Nemám na mysli jadernou, ale konvenční válku že stát A přepadne stát B z důvodu C a zapojí se do toho státy D a E.
Je to 42 dní co se poprvé rozezněly poplachové sirény a my utekli do sklepů. Šest rodin, necelých čtyřicet lidí. Každý utekl jen s tím co měl na sobě a co v několika minutách stihl pobrat. Ve sklepě zněli sirény tlumeně, jakoby z veliké dálky, v rádiu byly slyšet navzájem si protiřečící zprávy o válce a z města nad námi se začaly ozývat zvuky boje. Nejprve jednotlivé výstřely, pak salvy a na konec výbuchy, při kterých se třásla zem, padal prach ze stropů a zvuk sirén zanikl. Zkoušeli jsme naladit nějakou stanici a zjistit nějaké zprávy, ale až na pár šumů bylo v éteru ticho.
Za posledních 5 dní se neozval jediný výstřel, jediný výbuch, vůbec nic. Zvláštní ticho ze shora, strašidelné ticho v rádiu a tíživé ticho vyhladovělých a k smrti unavených lidí ve sklepě, většinou sedících po malých skupinkách a tiše debatujících.
Jdeme ven, s pistolí v ruce odstraňuji závory na dveřích a otevírám na pár centimetrů. Po mnoha dnech závan čerstvého vzduchu. Vzduchu ve kterém se vznáší pach spáleniště a tíživé ticho. Pomalu vystupujeme po schodech, které jsou zaváty tenkou vrstvou popela až k východu na ulici. Opatrně s pistolí v ruce se rozhlížím. Pořád je to naše ulice, u chodníků parkují auta, na chodníkách stojí lavičky, pouliční lampy a nebýt kouře ve vzduchu a spousty rozbitého skla, vypadalo by to jako všední den.
Vydáváme se směrem k hlavní silnici, která vede z města, pomalu, mlčky se rozhlížíme a posloucháme. Čím déle jdeme, tím více nám je jasné že se stalo něco zlého. Ze začátku výjmečné, ale teď mnohem častější kulisy, rozbořené domy, vyhořelá auta, povědomě vyhlížející hromady oblečení ležící všude okolo, kterým se vyhýbáme, dohasínající požáry. To celé nebylo nic, dokud jsme nedošli na hlavní čtyřproudou silnici vedoucí centrem města. Celá silnice se proměnila ve vrakoviště aut, autobusů, náklaďáků, ale i nespočtu tanků, transportérů a jiné vojenské techniky. Mlčky se co nejrychleji prodíráme tím hřbitovem a snažíme se nekoukat na stovky mrtvých ležících v těch nejvšemožnějších polohách jak je zastihla smrt. Pod jedním z mostů jsme našli něco jako štáb. Všude rozházené pytle s pískem, zbraně, technika, vybavení, na zdech stopy po kulkách, mrtví na nosítkách.
Z města jsme se dostali až na večer. Cesta se ztrácela za kopcem, stále lemována vraky aut, vojenské techniky a mrtvými. Někde leželi v řadě přikryté pláštěnkou, jinde tak jak je zastihla smrt. Naše město za námi je naprosto tiché až na občasný rachot hroutících se budou, bzukot much a krákání havranů kdesi nahoře. Jdeme dál podél silnice, v rádiu jenom šum a v nastávajícím soumraku je vidět ohnivá záře na obzoru…
Nejsem spisovatel, jen si snažím představit ten zlomovej bod kde končí normální život a začíná boj o přežití.
Je to 42 dní co se poprvé rozezněly poplachové sirény a my utekli do sklepů. Šest rodin, necelých čtyřicet lidí. Každý utekl jen s tím co měl na sobě a co v několika minutách stihl pobrat. Ve sklepě zněli sirény tlumeně, jakoby z veliké dálky, v rádiu byly slyšet navzájem si protiřečící zprávy o válce a z města nad námi se začaly ozývat zvuky boje. Nejprve jednotlivé výstřely, pak salvy a na konec výbuchy, při kterých se třásla zem, padal prach ze stropů a zvuk sirén zanikl. Zkoušeli jsme naladit nějakou stanici a zjistit nějaké zprávy, ale až na pár šumů bylo v éteru ticho.
Za posledních 5 dní se neozval jediný výstřel, jediný výbuch, vůbec nic. Zvláštní ticho ze shora, strašidelné ticho v rádiu a tíživé ticho vyhladovělých a k smrti unavených lidí ve sklepě, většinou sedících po malých skupinkách a tiše debatujících.
Jdeme ven, s pistolí v ruce odstraňuji závory na dveřích a otevírám na pár centimetrů. Po mnoha dnech závan čerstvého vzduchu. Vzduchu ve kterém se vznáší pach spáleniště a tíživé ticho. Pomalu vystupujeme po schodech, které jsou zaváty tenkou vrstvou popela až k východu na ulici. Opatrně s pistolí v ruce se rozhlížím. Pořád je to naše ulice, u chodníků parkují auta, na chodníkách stojí lavičky, pouliční lampy a nebýt kouře ve vzduchu a spousty rozbitého skla, vypadalo by to jako všední den.
Vydáváme se směrem k hlavní silnici, která vede z města, pomalu, mlčky se rozhlížíme a posloucháme. Čím déle jdeme, tím více nám je jasné že se stalo něco zlého. Ze začátku výjmečné, ale teď mnohem častější kulisy, rozbořené domy, vyhořelá auta, povědomě vyhlížející hromady oblečení ležící všude okolo, kterým se vyhýbáme, dohasínající požáry. To celé nebylo nic, dokud jsme nedošli na hlavní čtyřproudou silnici vedoucí centrem města. Celá silnice se proměnila ve vrakoviště aut, autobusů, náklaďáků, ale i nespočtu tanků, transportérů a jiné vojenské techniky. Mlčky se co nejrychleji prodíráme tím hřbitovem a snažíme se nekoukat na stovky mrtvých ležících v těch nejvšemožnějších polohách jak je zastihla smrt. Pod jedním z mostů jsme našli něco jako štáb. Všude rozházené pytle s pískem, zbraně, technika, vybavení, na zdech stopy po kulkách, mrtví na nosítkách.
Z města jsme se dostali až na večer. Cesta se ztrácela za kopcem, stále lemována vraky aut, vojenské techniky a mrtvými. Někde leželi v řadě přikryté pláštěnkou, jinde tak jak je zastihla smrt. Naše město za námi je naprosto tiché až na občasný rachot hroutících se budou, bzukot much a krákání havranů kdesi nahoře. Jdeme dál podél silnice, v rádiu jenom šum a v nastávajícím soumraku je vidět ohnivá záře na obzoru…
Nejsem spisovatel, jen si snažím představit ten zlomovej bod kde končí normální život a začíná boj o přežití.
Re: Trocha fantasie
to vypadá spíš na útok mimozemšťanů - ale ok piš dál
Re: Trocha fantasie
Tolik bych to nedramatizoval s mimozemšťany. V podstatě popsal pouze několik dní v bunkru/sklepě co běžně zažívali lidé za války.
Ale piš klidně dál, máš to napsané pěkně, čtivě.
Ale piš klidně dál, máš to napsané pěkně, čtivě.
Re: Trocha fantasie
Takhle si představuji začátek války, útok mimozemšťanů by vypadal asi jinak . Ale tak fajn, jestli to někdo čte, budu psát dál
Re: Trocha fantasie
Zapomněl sis vzít ty zbraně a vybavení. Takhle moc dlouho nepřežiješ.
Re: Trocha fantasie
Mimochodem, na takové povídky tu již jedno vlákno je: naneštěstí povětšinou neznámá "literární tvorba rozpadlíků" v podsekci Beletrie:
http://rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=30&t=1645
Je pravda, že se tam rozebírá hlavně "povídka na pokračování" vycházející z ±stejného základu reálií, ale nejméně jednou tam někdo napostoval něco zcela mimo ten příběhový rámec.
http://rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=30&t=1645
Je pravda, že se tam rozebírá hlavně "povídka na pokračování" vycházející z ±stejného základu reálií, ale nejméně jednou tam někdo napostoval něco zcela mimo ten příběhový rámec.
Re: Trocha fantasie
"Nejprve jednotlivé výstřely, pak salvy a na konec výbuchy, při kterých se třásla zem, padal prach ze stropů a zvuk sirén zanikl. Zkoušeli jsme naladit nějakou stanici a zjistit nějaké zprávy, ale až na pár šumů bylo v éteru ticho."
Mě právě zarazil ten klid po těch pár dnech - žádné zprávy z vysílaček, žádní lidi venku, co se přehrabují v sutinách - samé mrtvoly a pouze ti, co byli v tom sklepě. To mě připadá spíše jako cílené vyhlazení - tzn. buď útok mimoňů nebo použití zbraní hromadného ničení - v tomto případě možná plyn - nebo něco nového.
Každopádně začátek dobrý
Mě právě zarazil ten klid po těch pár dnech - žádné zprávy z vysílaček, žádní lidi venku, co se přehrabují v sutinách - samé mrtvoly a pouze ti, co byli v tom sklepě. To mě připadá spíše jako cílené vyhlazení - tzn. buď útok mimoňů nebo použití zbraní hromadného ničení - v tomto případě možná plyn - nebo něco nového.
Každopádně začátek dobrý
Re: Trocha fantasie
mě se to moc nelíbí ...
je to pesimistický a nemá to šmrnc ....
Chybí mi zejména:
* pěkná, nohatá, kozatá baba
* sex
* hrdinná zápletka, (kde bych byl já hlavní klaďas, nebo záporák - to je fuck, kterej pak klátí tu pěknou babu)
* sex
* tuny krve a vnitřností
* nějaká super kára
* pořádný kvéry
* sex v superkáře
* sex
až to bude obsahovat tohle, tak to bude čitelný
je to pesimistický a nemá to šmrnc ....
Chybí mi zejména:
* pěkná, nohatá, kozatá baba
* sex
* hrdinná zápletka, (kde bych byl já hlavní klaďas, nebo záporák - to je fuck, kterej pak klátí tu pěknou babu)
* sex
* tuny krve a vnitřností
* nějaká super kára
* pořádný kvéry
* sex v superkáře
* sex
až to bude obsahovat tohle, tak to bude čitelný
Re: Trocha fantasie
podle těch seřazených chybějících částí děje jdou poznat MRAKovi priority
-
- Příspěvky: 84
- Registrován: 18.03.2012 22:14
Re: Trocha fantasie
*sex s pořádnejma kvérama. To ti tam mraku vypadlo.
Re: Trocha fantasie
přestaňte ojebávat mašinkvéry a nechte ho psát
Re: Trocha fantasie
Cituji Jiřího Kulhánka- Vyhlídka na věčnost:
Konec světa si každý představuje jinak.
Obvykle ale tak, že svět sice skončí, nicméně že on sám bude žít dál.
Mladí muži si představují, jak se v černém (decentně ošoupaném) koženém oblečení chmuří do krajiny, v ruce zbraň, která nikdy neselže, a v očních důlcích těch, kteří za Velké Katastrofy neměli štěstí, teskně kvílí vítr. Vyhaslé zraky padouchů, kteří neměli štěstí před malým okamžikem, hledí k temné obloze a ze zbraně, která opět neselhala, stoupá proužek dýmu a zachráněná (polonahá) krasavice se už už vrhá do náruče.
Takže úvahy podobného duchu?
Konec světa si každý představuje jinak.
Obvykle ale tak, že svět sice skončí, nicméně že on sám bude žít dál.
Mladí muži si představují, jak se v černém (decentně ošoupaném) koženém oblečení chmuří do krajiny, v ruce zbraň, která nikdy neselže, a v očních důlcích těch, kteří za Velké Katastrofy neměli štěstí, teskně kvílí vítr. Vyhaslé zraky padouchů, kteří neměli štěstí před malým okamžikem, hledí k temné obloze a ze zbraně, která opět neselhala, stoupá proužek dýmu a zachráněná (polonahá) krasavice se už už vrhá do náruče.
Takže úvahy podobného duchu?
Re: Trocha fantasie
Měsíc po volbách. Zvolení strany XYZ vzbudilo vlnu demonstrací, výtržností a rabování. Nejprve ve velkých městech, ale stále častěji se demonstrovalo a rabovalo i ve městech menších. Policie velmi brzy přestala situaci zvládat a tak byla povolána armáda. Demonstrace byli rozháněny vodními děly, slznými granáty a obrněnými vozy. Stále častěji se objevovaly ozbrojené střety, kde tisíce demonstrantů házeli po vojácích a policistech zápalné láhve, kamení a ojediněle dokonce stříleli. Během týdne bylo více jak tři desítky mrtvých, přes dvě stovky hospitalizovaných a na tři tisíc zatčených. Situace se dále zhoršovala, když začali v obchodech docházet potraviny, uzavřeli se školy, hromadné dopravní prostředky jezdili velmi ojediněle, lidé přestávali chodit do práce a zůstávali u rodin, banky se ocitaly ve finančních problémech, když lidé přestávali platit splátky a naopak vybírali hromadně své úspory, firmy hromadně přerušovaly provoz, nebo rovnou krachovaly a všechny hraniční přechody byly uzavřeny a velmi přísně kontrolovány. Pohyb veškerého zboží se téměř zastavil a kurz měny se stále propadal.
Město opouštěli až teď. Věděli že dříve by to bylo bezpečnější a jednodušší, ale stále doufali že se situace v zemi uklidní. Ovšem když o dvě ulice dál někdo zapálil barák ve kterém uhořeli tři lidi, už na nic nečekali, sedli do auta a odjeli. Ostatně se na odjezd dobře připravili. Dokud bylo co, tak nakoupili trvanlivé potraviny, léky, oblečení benzín a další věci. Než vyjeli z města, tak je snad desetkrát zastavovala policie, nebo vojáci, dvakrát museli z auta vše vyndat a půl hodiny čekat než je po důkladné kontrole všeho možného nechají jet. Několikrát se také museli vracet, protože cesta byla zatarasená demonstracemi, nebo policisty. Za městem až na dvě zběžné kontroly jeli už plynule. Aut jezdilo málo, a když už nějaké jelo, tak většinou policejní. Nakonec v pořádku dojeli na svoji chatu, v zapadlé vesničce s necelými dvěma stovkami obyvatel. Zajeli na pozemek, nanosili věci do chaty a zamkli bránu. V rámci možností se pohodlně ubytovali a stále poslouchali zprávy v rádiu o stále se nelepšící situaci.
Několik dní se jakoby nic nedělo, kromě zpráv v rádiu a televizi v restauraci. Lidé byli nervozní, nedůvěřiví a málo družní. Stále častěji se ve vesnici objevovali policisté. Někdy jen projeli, jindy se zastavili,kontrolovali a komunikovali s lidmi. V jeden večer, když seděli u otevřeného okna, slyšeli jak po silnici jde skupina lidí a hlučně se baví, asi posilněni alkoholem. On sáhl po lovecké brokovnici, kterou měl po dědovy schovanou na půdě a natáhl kohoutek. Když skupina přišla blíž, bylo slyšet cinkání láhví, vulgární mluvu, a dokonce byli vidět v jejich rukou požární sekery a páčidla. Když se zastavili před jejich chatou, na nic už nečekal, namířil jim vysoko nad hlavu a stiskl spoušť. Následoval všeobecný úprk, zahazování věci a cinkot rozbitého skla. Po chvilce už byl zase klid, ale na jak dlouho?
Město opouštěli až teď. Věděli že dříve by to bylo bezpečnější a jednodušší, ale stále doufali že se situace v zemi uklidní. Ovšem když o dvě ulice dál někdo zapálil barák ve kterém uhořeli tři lidi, už na nic nečekali, sedli do auta a odjeli. Ostatně se na odjezd dobře připravili. Dokud bylo co, tak nakoupili trvanlivé potraviny, léky, oblečení benzín a další věci. Než vyjeli z města, tak je snad desetkrát zastavovala policie, nebo vojáci, dvakrát museli z auta vše vyndat a půl hodiny čekat než je po důkladné kontrole všeho možného nechají jet. Několikrát se také museli vracet, protože cesta byla zatarasená demonstracemi, nebo policisty. Za městem až na dvě zběžné kontroly jeli už plynule. Aut jezdilo málo, a když už nějaké jelo, tak většinou policejní. Nakonec v pořádku dojeli na svoji chatu, v zapadlé vesničce s necelými dvěma stovkami obyvatel. Zajeli na pozemek, nanosili věci do chaty a zamkli bránu. V rámci možností se pohodlně ubytovali a stále poslouchali zprávy v rádiu o stále se nelepšící situaci.
Několik dní se jakoby nic nedělo, kromě zpráv v rádiu a televizi v restauraci. Lidé byli nervozní, nedůvěřiví a málo družní. Stále častěji se ve vesnici objevovali policisté. Někdy jen projeli, jindy se zastavili,kontrolovali a komunikovali s lidmi. V jeden večer, když seděli u otevřeného okna, slyšeli jak po silnici jde skupina lidí a hlučně se baví, asi posilněni alkoholem. On sáhl po lovecké brokovnici, kterou měl po dědovy schovanou na půdě a natáhl kohoutek. Když skupina přišla blíž, bylo slyšet cinkání láhví, vulgární mluvu, a dokonce byli vidět v jejich rukou požární sekery a páčidla. Když se zastavili před jejich chatou, na nic už nečekal, namířil jim vysoko nad hlavu a stiskl spoušť. Následoval všeobecný úprk, zahazování věci a cinkot rozbitého skla. Po chvilce už byl zase klid, ale na jak dlouho?
Re: Trocha fantasie
Děsivé .
Re: Trocha fantasie
ok začíná to realisticky. Na začátku příběhu je ale vždy potřeba vytvořit postavy a nechat čtenáře aby si je oblíbil. Potom už je to osobní a emotivní. Pokud se to nepodaří, tak je to pouze popis děje, který jakkoliv je zajímavý čtenáře nevtáhne do děje. Mistr v tom je Stephen King. Je to stejné jako když slyšíte ve zprávách, že umřelo při neštěstí 150 lidí a pijete u toho dál v pohodě kafe, ale pokud je mezi nimi někdo koho znáte, tak to berete velmi osobně.
Re: Trocha fantasie
spíše je vidět čeho má MRAK nedostatek
- Terminated Account
- Příspěvky: 3761
- Registrován: 19.08.2011 9:42
Re: Trocha fantasie
No, je vidět, že ho neznáš. Mrak má nedostatek leda tak času - na sex. Aby stihl obskočit všechno na co má zálusk, potřeboval by, aby měl den při průměrné délce života 754 hodin.
K příběhu: Dobrá práce, že jsi se do něčeho pustil. Oba příběhy jsou všedně romantické. Citovaný Kulhánek má smutnou pravdu, proto vidíme jen tuny líbivých seriálů, filmů, komixů a příběhů. Tvorba jako např. Vlákna se objevu zřídka jako bílá vrána. Tvé příběhy jsou stejně přímočaře všední. Zkus všednost opustit, zvolit jiný styl než třetí osobu množného čísla (kterou opravdu nešetříš) a posuneš se dál. Jen směle do toho.
PS: Můžeš prozradit svůj věk?
PS: S pravopisem se pere každý včetně mě, ale správná gramatika v tomto případě také pomůže. Zejména shoda podmětu s přísudkem.
K příběhu: Dobrá práce, že jsi se do něčeho pustil. Oba příběhy jsou všedně romantické. Citovaný Kulhánek má smutnou pravdu, proto vidíme jen tuny líbivých seriálů, filmů, komixů a příběhů. Tvorba jako např. Vlákna se objevu zřídka jako bílá vrána. Tvé příběhy jsou stejně přímočaře všední. Zkus všednost opustit, zvolit jiný styl než třetí osobu množného čísla (kterou opravdu nešetříš) a posuneš se dál. Jen směle do toho.
PS: Můžeš prozradit svůj věk?
PS: S pravopisem se pere každý včetně mě, ale správná gramatika v tomto případě také pomůže. Zejména shoda podmětu s přísudkem.
Re: Trocha fantasie
Jo pravopis, můj úhlavní nepřítel, vím o tom , ve škole jsem byl disněco a jen díky tomu jsem nepropadl z češtiny.
Věk mohu prozradit, v neděli 25, proč tě to zajímá, jsem zadaný
Věk mohu prozradit, v neděli 25, proč tě to zajímá, jsem zadaný
- Terminated Account
- Příspěvky: 3761
- Registrován: 19.08.2011 9:42
Re: Trocha fantasie
Díky - jen tak. Jinak a o něčem jiném bude psát patnáctiletý a jinak padesátiletý...
- Leon Chamel
- Rozpadlík
- Příspěvky: 409
- Registrován: 12.03.2012 16:25
- Bydliště: Haná
Re: Trocha fantasie
Piš dál, není to na začátek špatné... Ty dětské chybičky postupně vychytáš a když citlivě přimícháš zmíněné ingredience (PA sexík, představení postav, nevšední pojetí a za sebe bych se velice přimlouval i za používání přímé řeči), odpustíme ti rádi i ten pravopis Hlavní je invence, zbytek se poddá.