Martin Novotný
To Kozošuky ještě nezažily. Přijela ministerská kontrola, ves si vybrala jako první v celé republice, kde proběhne měření emisí v komínech domácností. Zákon vstoupil v platnost už předloni, ale zatím se nikde neměřilo. Někde se začít ale musí.
Psal se památný třetí leden 2013, když v Kozošukách před radnicí zaparkovaly dva hybridní offroady Lexus 400h z Ministerstva životního prostředí. Vystoupilo pět certifikovaných kontrolorů a náměstek ministra, jehož úkolem bylo průběh akce sledovat.
Kontrola nejprve zazvonila u báby Zvonkové, jež pozvala kontrolory dál a požádala je, aby se posadili, že přiloží do kamen a postaví na kafe. Lopatou hrábla do uhláku, nabrala asi kilo uhlí a příslušným otvorem jej nasypala do kamen.
„Právě jste spáchala přestupek proti životnímu prostředí podle zákona č. 666/2009 Sb.“
„Jakejpak přestupek, milej pane. Takhle jsem přikládala za Klause, za komunistů a dokonce i za Němců.“
„Jenže od předloňska je zakázáno topit v kamnech čímkoli jiným, než biomasou.“
„Byjomaso? To sem v životě neslyšela. Budu se muset u řezníka zeptat, jestli má ňáký byjomaso. Tim se teď topí a uhlim se nesmí, jo?“
„Dokonce máte nárok na dotaci až třicet tisíc korun na přestavbu vašich kamen.“
„Fakt?“
„Jo, tady máte formulář. Ale teď nám zaplatíte pokutu nebo vás předáme k řešení do správního řízení!“
„Vo správnym řízení se teď porád mluví v tý televizi, že jo? Že se má jezdit pomalu a koukat na tachometr, vo tom sem slyšela. To já schvaluju.“
„To sem nepleťte. Jste ochotna zaplatit pokutu?“
„Ale já stejně nemam řidičák, myslela sem, že na topení v kamnech ho nepotřebuju.“
Zaplatíte nám pokutu pět tisíc korun nebo to bude řešit krajský úřad!“
„Holenku, kde já bych vzala pět tisíc? Teď byly vánoce, důchod mi chodí až desátýho a stejně mi z něj pět tisíc nezbyde. Nejdřív mi nabízej třicet tisíc a teď pět tisíc chtěj, parchanti jedni.“
„Takže pokutu nezaplatíte?“
„Jak bych mohla? Dyť sem stejně nic neudělala. Děte dělat něco prospěšnýho.“
„Tak my to sepíšeme a dostanete předvolání. Nashledanou.“
„Sbohem a už se nevracejte.“
Bába Šošoláková, bydlící naproti, celou dobu poslouchala pod oknem a když zjistila, o co jde, rychle to roznesla po vesnici. Mezi tím komise přijela k domku Vopichových a zazvonila. Franta Vopich otevřel dveře.
„Co chcete?“
„Dobrý den, my jsme kontrola z Ministerstva životního prostředí, jdeme zkontrolovat, zda se u vás netopí nějakými zakázanými látkami.“
„Ne, my dneska látky nespalujem.“
„Myslíme zakázané topné látky. Jako uhlí, PET flašky, naftu, benzín, petrolej, odpad a tak. Můžeme dál?“
„Ne. My si domů žádnej vodpad nepouštíme.“
„Podle zákona č. 666/2009 Sb. máme právo vstupovat do obydlí. Když nás nepustíte dál, zavoláme si policii.“
„No tak poďte.“
Kontrolor Leoš Kouřil otevřel kamna a vidí, že se v nich spaluje uhlí.
„Tak, tady se spaluje uhlí. To bude za pět tisíc. Jste ochoten zaplatit na místě?“
„No moment. Já do těch kamen žádný uhlí nedal. Já tam naposledy přikládal sušený velbloudí hovna.“
„To je biomasa, to je v pořádku. Ale kdo tam nasypal to uhlí?“
„Já ne. To musel být někdo z rodiny.“
„Kdo?“
„Já nevim. Vy ste inspekce, tak si to zjistěte. Jo a proti vosobě blízký nemusim vypovídat.“
„To máte pravdu. Tak my si sepíšeme protokol.“
„Sepište si co chcete, ale někde jinde. Kontrolu ste dokončili a já tu na žádný psaní nejsem zařízenej. Tak koukejte vypadnout, nebo si dojdu pro vidle.“
Vedlejší dům obýval protřelý grázlík Šmidra. Kontroloři na něj bušili dlouho, vida kouř, stoupající z komína. Teprve po pohrůžce, že zavolají policii, aby dům otevřela, otevřel dveře.
„Čím topíte?“
„Nemá smysl zapírat. Zatopil jsem uhlím. Já tu nic jinýho neměl a byla mi zima. Vlastně jsem si musel zatopit, jinak bych nastyd, dostal zápal plic a umřel. Takže to vlastně bylo jednání v tý, no, v krajní nouzi, že jo? Paragraf dvě vodstavec dvě přestupkovýho zákona nebo tak nějak.“
„No, to si ještě prověříme.“
„To můžete. Vidíte tu snad ňáký dřevo?“
Inspektoři se rozhlédli po dvoře, skutečně, po dřevu ani památky. Jenom hromada uhlí. Nezbylo jim, než si opsat Šmidrovy nacionále a pokračovat o dům dál, až příliš bolestně si uvědomovali, že s tím, že si někdo zatopí v krajní nouzi, aby nenastydl, zákon, prosazený ministrem Bursíkem, nepočítá.
O dům dál nikdo nebyl doma. Ani z komína se nekouřilo. Ale když už mají to oprávnění, tak zavolají policii a zámečníky, ať dům otevře. Mezi tím si zajdou na radnici. Tam je přivítal starosta v kožichu.
„Tož, dotaci na kotel na biomasu jsme dostali a máme ho. Ale nemáme prachy na tu biomasu. Tak chodíme na radnici v kožichu a práci děláme doma“ vysvětlil, když je uvedl do zasedací místnosti, v níž bylo jen zamrzlé akvárium. „Ale posaďte se a udělejte si, co potřebujete.“
Komisaři vytáhli notebooky a jali se sepisovat protokoly a výkazy. Náměstek ministra se z vymrzlé zasedačky vypařil již po pár minutách, sedl si do Lexusu a pustil si bufík. Na benzín. Když za dvě hodiny byli hotovi, tři z nich již notně kýchali a ani druzí dva se necítili příliš ve své kůži, ale ještě museli provést kontrolu uzamčeného domu Čučkových. Zámky již byly odvrtány a tak inspektoři jen vstoupili do domu, prohlédli si vyhaslý kotel a konstatovali, že zde je vše v pořádku, stejně jako na radnici.
Druhý den se z kontrolorů dostavil do práce jen Ludvík Dejmal. Kontroloři Prášil a Puch zůstali doma s chřipkou, kontroloři Kouřil a Smeťák byli hospitalizováni v nemocnici s podezřením na oboustranný zápal plic. U obou se potvrdil.
Na základě závěrů z provedené kontroly následně Ministerstvo životního prostředí dospělo k závěru, že bez toho, aby byla stanovena objektivní odpovědnost vlastníka za kamna, nebude možné zákon č. 666/2009 Sb. uplatňovat v praxi. Jediným potrestaným tak byla bába Zvonková, které krajský úřad potvrdil pokutu ve výši 5000 Kč a k tomu nařídíl náhradu nákladů řízení ve výši 1000 Kč.
