S jakým přístupem uvažujete o Rozpadu?

[cover72]

Proklamace jedné "rozpadlice" na Okounovi ohledně toho, jak se na Rozpad těší mne přivedl k myšlence zjistit, s jakou mentalitou k téma Rozpadu přistupuje jaký díl zdejších členů. On totiž není rozpadlík jako rozpadlík a z mentality, s jakou lidé přistupují k celé problematice vychází i značný díl jejich přístupu k různým téma zde na fóru.
Vím, že řada členů své postoje předestřela ve "vítacím" vláknu, ale jen málokdo tam napsal svůj přístup a někteří /jako třeba já/ tam nenapsali vůbec.
Ocenil bych tedy vaše hlasování a případně kdybyste v diskusi rozvedli či upřesnili svůj postoj. Hlasování je řazeno vzestupně podle toho, jak moc se ten který rozpadlík/rozpadlice "těší" na jak tvrdý rozpad.

Jen bych poprosil, aby se diskutující zdrželi výpadů na stranu přístupů druhých - jakkoli se jim mohou zdát slaboduše optimistické nebo naopak zvrácené.

[xmenm05]

No ... asi takhle. Historie ukazuje, že nic netrvá věčně.

Moje soukromá hypotéza je, že to souvisí s rychlostí komunikace / přesunu / pohybu? V dobách, kdy cesta z Londýna do Bagdádu trvala 2 roky, tak i rozpad říše trval několik desítek let ... prostě než rozpad doputoval do všech koutů, chvíli to trvalo. Dnes, kdy je to vše bleskové, si myslím, že i "vyčerpání potenciálu" určité říše či filozofie / uspořádání bude svižnější. Jakoby každá společenská verze měla danou určitou kapacitu co zvládne a pak šlus. Asi jako když svíčka hoří rychle nebo pomalu, vosku má na počátku stejně a až dojde, světlo zhasne ... .
Druhé, co mě vede k tomu, že se leccos může změnit, je historie. Tam je vidět, že dlouhodobá období klidu a prosperity (více než cca 100 či 50 let) jsou nepravděpodobná. "Něco" se prostě čas od času stane. Často se říká, že díky EU už dlouho nebyla válka ... na to já říkám "Opravdu?" Jugoslávie není tak daleko ani geograficky ani historicky. Když v Paříži přes noc shořelo tisíce aut, to není válka? Trochu mám pocit, že válku pořád vnímám jako zákopy, letadla, dělostřelectvo ... proč by nemohla mít podobu asymetrického, na první pohled neviditelného konfliktu?
Tak či onak - máme se příliš dobře, lépe než kdy dřív a lépe, než si zasloužíme. Žijeme na dluh (ekonomicky i eticky) a zapomínáme. To jsou všechno faktory, které čtu takto: Bude nám připomenuto.
Říkám si kéž by ne, ale opatrnost říká: A jaký je vlastně důvod, proč bychom se takhle (více než přiměřeně dobře) měli mít napořád?? A žádný mě nenapadá ... .

[Leto II.]

Hlasoval jsem pro druhou možnost, ale spíš to vidím na 1-2. Chyby a problémy současnosti vidím, ale zase se mi nežije nijak špatně, spíš lépe. Oceňuju možnost realizovat se v práci v kanceláři deset kilometrů od domova a nemít strach, zda po příjezdu nenajdu jen ohořelé zbytky domu a svých blízkých. Oceňuju možnost toulat se po lesích a sbírat houby bez strachu, že odkudsi přiletí střela...

Domnívám se, že forma rozpadu bude taková, jakou si ji nejvíce lidí představuje. Sílící rozpadlické hnutí a náznaky v médiích jsou znakem, že se to blíží. Prostě skutečnost utváříme svým přístupem k ní - určitě jste si všimli, že když vstáváte plni optimismu a radosti, tak jsou na vás všichni milí, vše se vám daří, všichni se usmívají. A naopak. Možná proto současný systém tak dlouho drží - většina lidí věří, že to tak bude stále a nic jiného si nepřipouští. Jakmile si to připustí, bude zle.

Samozřejmě chci přežít i v případném světě po rozpadu, proto podnikám opatření. Hodí se to nakonec i v současném životě, když mi v létě na jednom z přibližovadel upadl výfuk, byl jsem rád, že mám v peněžence namotanou na kartě gorillu, a můžu ho přichytit aspoň na dojezd do servisu.

Protože jako spousta přítomných mám zbrojní průkaz, zastávám obdobnou filozofii se zbraní i vůči rozpadu - budu šťastný, když si na smrtelné posteli řeknu, že jsem se připravoval zbytečně, ale hodně by mě mrzela situace, kdy by příprava, nebo zbraň byla třeba a já to podcenil...

Je to asi jako s pojištěním. Pocity při případném příchodu rozpadu bych popsal asi jako pocity při návratu z dovolené a pohledu na vyhořelý dům - sice nepříjemné, ale ještě že jsem to nepodcenil. Čili na rozpad se netěším, ale pokud přijde, tak snad budu vědět, co a jak (teda jestli to zákonem schválnosti nekoupím mezi prvními jako v té povídce).

[cover72]

Ano, tak už mohu napsat sebe a vidím to podobně jako Leto II. Mám se jako prase v žitě - ne že bych měl nějaké nadprůměrné příjmy, ale mám vše co skutečně potřebuji a ještě něco nad to - a od doby, co jsem začal vážně uvažovat o Rozpadu děkuji Bohu za každý další den, kdy mi doma svítí z elektrárny, z kohoutku teče na otočení kohoutkem studená i teplá voda, mám na výběr z nepřeberně rozmanité nabídky potravin a dalšího spotřebního zboží a mohu bezpečně a v "relax" módu přejet celou republiku za 4 hodiny nebo za hodinu projet půlku Prahy, aniž by se mne kdo snažil sejmout nebo mne to zruinovalo.
Na druhou stranu se trochu bojím zejména ekonomického vývoje a schopnosti většiny populace saturovat své základní lidské potřeby, protože evropský hybrid socialismu a přeregulované polo-tržní ekonomiky postavené na dluzích se prostě zadrhává a nemůže fungovat donekonečna; a k přežití civilizace jak ji známe jsou bezpodmínečně nutná hnojiva a tedy chemičky - abychom vůbec měli co jíst - a dostatek elektrické energie (aby fungoval celý systém včetně těch chemiček) a oboje se byrokraté a utopiční aktivisté snaží odstřelit.

A podobně jako Leto II někdy přemýšlím nad tím, jaký efekt může mít stále masovější obliba post-apokalyptických, apokalyptických a "rozpadových" filmů, her, knih a všeho možného dalšího; jestli opravdu nehrozí, že se Rozpad stane self-fulfilled prophecy.

Na druhou stranu nevěřím v globální katastrofu - než rozpad, tak počítám spíše s možností úpadku a v důsledku toho znatelných, vážných nebo na pár (desítek) let fatálních potíží pro západní civilizační okruh a přelidněné země (Čína, Indie) neschopné pro výpadek energií či ekonomiky saturovat základní lidské potřeby nebo - to považuji o několik řádů méně pravděpodobné - "kulturní válkou" s Islámem, resp. EU a Ruska proti Muslimskému Bratrstvu ovládnuvšímu Blízký východ a Turecku. Takže čistá 1).

[Nobody]

Jestli se na rozpad někdo těší, měl by vyhledat odbornou pomoc. Bez nadsázky.

[big bang]

Nobody v tomto s tebou súhlasím ta štatistika je na hlavu!!! Ja tu celú pakáreň okolo PA beriem s humorom a ako hoby a čo sa týka príprav, samozrejme niektoré tu vlákna my otvorili oči a budem sa získanými skúsenosťami riadiť, ale to podľa financií a tak a určite to nebudem preháňať!!! Pre mňa to celé klábosenie o PA dobe je sranda a zábava, ale užitočná!!!

[Nobody]

Já to neberu jako srandu, ani zábavu. Tedy většinou, musím uznat, že "bojový úkol" dokáže výlet obzvláštnit . A připravuji se zodpovědně a relativně dostatečně. Stejně tak, jako na krizové scénáře připravuji firmu.

Nicméně těšit se na něco, co zničí životy tisícům/milionům/miliardám lidí, jen proto, že nepokládám současný systém za ideální, je vskutku idiocie. Máme se jak prasátka v žitě, važme si toho. Navždy to tak pravděpodobně nezůstane.

[big bang]

Nobody pripravovať firmu na kolaps, to si robíš srandu

[shadow164]

Proč ne? Já momentálně investuji (To, co mi nevezme upadající stát...) tak, abych měl aktivity diversifikované; a když holt nebude fungovat jedno, bude druhé.. Když nebudu učit, truhlařina mě třeba uživí... Sekáč.. to je skorem bleší trh... a když holt nebudou nájemníci v několika bytech platit, tak si to odpracují, ne?
Dost ale záleží na tom, jakou činnost člověk/firma vyvíjí...

[big bang]

shadow164 tak to chápem, OK, ale čím horši rozpad, tým horšie pre firmy, KO pre väčšinu z nich, ono po kolapse sa pôjde viac menej odznova

[Nobody]

Myslel jsem to tak, že i ve firmě existují krizové scénáře na ekonomické, nebo politické změny. Je jasné, že při totálním blackoutu bude mít moje firma, zabývající se online byznysem, poněkud ztíženou situaci .

Během kolapsu, kdy krachne ekonomika, už je řešit podnikání zbytečné. Dokud nekrachne, budu se držet. Tady není moc schopná konkurence .

[urbanwarrior]

Myslím, že kolaps ekonomiky je na obzoru a za současného rozložení politických sil (a koneckonců i nálady občanů) nepůjde odvrátit. Že dojde k lokálnímu zhroucení vlivem ekonomického kolapsu pokládám ve střednědobém horizontu za téměř jisté. Jestli se domino efektem promění na destrukci globálního rozsahu těžko soudit, mimo to bych řekl, že pro nás tady v ďolíku je to nepodstatné.
Soudím, že připravovat firmu na krizový scénář je zcela legitimní a potřebné. Většina podnikatelů, kteří podnikají nenapojeni na některý státní penězovod, jsou lidé tvůrčí a pružní, zpravidla i schopní k nějaké podobě konverze. Ve firmě bývají i jiná aktiva než jen peníze - stroje, nástroje, vybavení. Většina firem má auta a zkušené lidi jak v oboru, tak znalé různých koníčků.
Není od věci zamyslet se, jakým způsobem tato aktiva zhodnotit, upotřebit, nebo v nouzi směnit za jiné potřebnosti.
Ani v poklidných dobách taková znalost nemusí být k zahození, koneckonců mít např. evakuační plán pro případ živelní pohromy nebo jiné civilní nehody vůbec není k zahození.

[Reno]

Je samozřejmé, že bych se takzvaného rozpadu, zejména v nějaké globálnější apokalyptické formě, dožil opravdu nerad. Ono by také obyčejného člověka v takové době nic příjemného nečekalo. Bezpečnost, potraviny, dostupná lékařská péče a medikamenty obecně - to by se pravděpodobně týkalo jen malého procenta vyvolených, zbytek lidstva by byl ponechán svému osudu. Z civilizací zhýčkaných změkčilců by se tak v zájmu přežití postupně stávala zvířata, jejiž jedinou radostí je získat něco k jídlu a vyspat se v suchu a teple. Budoucnost obyčejného člověka by v takové době byla temná, prakticky bez východiska. Má tedy vůbec smysl o životě za takových podmínek uvažovat a připravovat se na něj? Pro někoho ano, pro jiného možná ne. Mojí motivací toho, proč o takovém riziku spekulovat a eventuelně i přijmout nějaká preventivní opatření, je přání dožít důstojně jako svobodný člověk a ne nějaká živořící troska živící se odpadky ve vypálených městech...

[Josef]

2 Leto II:
To co popisuješ nazývají někteří ezoterici "zákon odrazu" (pokud jsem ten název spletl, tak se omlouvám). Mělo by to podle nich údajně fungovat ve smyslu, že mnoho stejně uvažujících lidí "produkuje energii" která ovlivňuje v čase sled dalších událostí, kterým za běžných okolností říkáme náhoda. Nevím sice jak, ale někdy mám pocit, že tahle prapodivná "fyzikální funkce" skutečně funguje*. A pokud tomu tak je a nyní se stále širší veřejné smýšlení začíná náhle obracet a stále více lidí očeká kolaps, nechci raději ani domýšlet, před jaké potíže nás "vygenerované náhody" za chvíli postaví...

*) Dokonce, by se dala v historii vysledovat místa, kdy ji propagandisti či vůdcové plánovitě používali a "náhoda" dlouhodobě pracovala v jejich prospěch.

[alive]

Souhlas s Josefem...Kolektivni vedomi se tomu myslim rika...Taky si myslim, ze to za urcitych podminek funguje...Rekl bych, ze podobne jako funguje treba autosugesce...Jsem z zasade materialista (tedy nazorovy:-) ale obcas musim pripustit, ze jsou veci mezi nebem a zemi...

[big bang]

Ale našťastie autosugescia nepritiahne na zem asteroid ani nespôsobí výbuch super vulkánu ani nespôsobí zásah zeme slnečnou super búrkou, môže spôsoby veľké demonštrácie, niekoľkodňovú anarchiu alebo predlžiť ekonomickú recesiu

[Kocour]

Historické události, změny globálního nebo celostátního významu, s odstupem vypadají jednoduše. Jeden řekl to a to, pak se přihodila taková a taková reakce...

Ve skutečnosti všechno probíhá postupně a velmi dlouho. Lidi žijí svůj život, tyhle velké události tvoří jeho součást, ale jenom málokdy tu úplně hlavní. Jenom si vzpomeňte, jak to bylo při převratu v roce 89: nejdřív se prakticky 10 let stupňovala vůle k odporu(politické vtípky, šuškanda, komu a jak ten režim uškodil). Postupně se to zrychlovalo, až ke konci kde kdo poslouchal Svobodku, jenom aby o něco nepřišel, až to začne. Pak bylo pár opravdu intenzivních dnů, volby, přechod na jiné uspořádání veřejné správy a ekonomiky. Člověk byl trochu netrpělivý z té počáteční rychlé změny, ale najednou se ukázalo, že je to na léta, navíc lidi do toho potřebovali nějak nově zasadit svoje vlastní osudy a hledali různé strategie.

Jakmile něco trvá roky, člověk dokáže změnit názor třeba i několikrát a velmi diametrálně (a dokonce ho ani nenapadne, že se tak stalo). S odstupem to pak vypadá jako kdyby vše někdo řídil, přitom každý ze zúčastněných vedl individuálně mnoho rozhovorů s mnoha dalšími, spoustu informací předal i ve formě různých narážek či neverbálně (reakcí na určité podněty v přítomnosti dalších a tak). To je ono kolektivní vědomí - žádné nadpřirozeno, ale výsledek měsíců či let života s ostatními.

Jinak můj osobní vztah k tématu rozpadu je takový, že
a) bych v nějaké silně porozpadové situaci ani žít nechtěl. Fridrich II. pobízel zastrašené vojáky v bitvě u Kolína slovy: "Rošťáci, cožpak chcete žít věčně?" Nikdo nemůže žít věčně a z dlouhodobé perspektivy ani jeho rodina. Zoufalec, jehož jedinou starostí je boj o život, o něj stejně přijde a navíc za ponižujících okolností.
b) propagace znalostí a dovedností, jak rozpadu čelit, je pozitivní krok. Jestliže velké množství lidí začne uvažovat o domácích zásobách, nouzových zdrojích energie, přiměřené schopnosti obrany atd., přenese se to i na veřejnou správu (i tam pracují jenom lidi) a zbavíme se současného života na hraně propasti. Tam nás dostalo moderní manažerské uvažování typu "just in time", "štíhlá výroba" a pod. V současnosti slovo "rezerva" neznamená cosi odloženého pro případ nouze, ale něco, co je třeba urychleně začít využívat, aby se zvýšila efektivita.
c) propagace myšlenky rozpadu jako něčeho nevyhnutelného a zároveň anticivilizačního a destruktivního, je naopak vysoce negativní. Cílem rozhodně není postřílet ostatní a pak umřít taky (protože to je pravděpodobný scénář - lidstvo opanovalo planetu kvůli vysoké schopnosti kooperace; jistá míra konkurence musí být, ale všeho s mírou). Pořád se tu skloňují výrazy jako "ovce", "stádo", "lůza", "zombíci", ale kdo jim vnuknul tu myšlenku, že se mají pustit všichni do všech? To se dověděli TADY!*

* Samozřejmě nejen tady, ale v tisku, televizi, všude, kde se téma takhle bezútěšně a poraženecky probírá.

EDIT: Koukám, že tu všichni píšou, jak hlasovali, nechci to tajit: jsem militantní zhýčkanec.

[MRAK]

hlasoval jsem pro toto:

(rozpad nebude příjemný, ale melancholická postapo scenérie bude mít něco do sebe)


protože mi to přijde hezké

ale i jinak je ta anketa spíš legrační, takže se mi trošku příčí sem psát něco zásadně filozofického

[Desouza]

Někdy s humorem jindy vážně .
Jde mi především o to být alespoň částečně připraven na jakoukoli "nepříjemnost" .
Ze začátku jsem to bral spíše jako teorii o životě po konci světa , ale ted´to vidím spíš jako racionální způsob života s velkým důrazem na soběstačnost a bojeschopnost .

[cover72]

Mrak: jak jsem řekl, zeptal jsem se proto, že mne překvapilo, že se někteří lidé na "rozpad" těší a to mne zarazilo.
Tak jsem chtěl zjistit, kdo se vysloveně těší (a proč) a kdo zastává mně jaksi bližší postoj a bere to "rozpadování" toliko na způsob "pojištění" události, o které ze srdce doufá, že nenastane.