Zdravím!
Pročetl jsem si tu diskusi a měl bych k tomu pár poznámek.
K amatérské výrobě elektronek:
Ten odkaz (
http://www.dailymotion.com/video/k3Af3Vdo1s65LLryFm) je skutečně roztomilá záležitost... ale v nouzových podmínkách neuskutečnitelné. Tohle už je tovární výroba.
Proč? Zkuste si to někdo.
Kathoda: jednoznačně wolframové vlákno ze žárovky nebo zářivkové trubice. Náhradní materiál (uhlíkové vlákno...) nebude vůbec fungovat kvůli malé dosažitelné teplotě a velké výstupní práci. Bez wolframového vlákna je zbytečné se vůbec o něco snažit. Bariová (stronciová, vápníková) kathoda nepřichází v úvahu kvůli zpětnému bombardování kladnými ionty (otrava kathody).
Mřížka. Molybden neseženu, takže jen prostá, hrubá, řídce navinutá spirálka z toho, co bude; měď nebo něco jako argentan třeba z nějaké bižuterie... lampa bude mít malou strmost, ale lepší stabilitu.
Anoda. Měl by to být nikl, ale stačí i obyčejné železo.
Spoje smáčknutím kleštěmi, to docela stačí.
Baňka. Pokud člověk není zručný v práci s chemickým sklem, raději ani nezkoušet. Prostupy přívodních drátků použít hotové z žárovek, udělat to amatérsky (tak, aby to v průchodu sklem neprasklo) by byl majstrštyk. Raději ovšem použít i celou žárovkovou baňku, nebo ještě lépe trubici se dvěma žárovkovými patkami – dva průchody na jedné straně (přímo žhavená kathoda) a dva průchody naproti (anoda a mřížka).
Vakuum. V nouzových podmínkách dá použitelný výsledek překlápěcí rtuťová vývěva. Je to neprakticky dlouhá věc a jde to s ní zoufale pomalu, ale vakuum to udělá. Zdaleka ne dokonalé, protože už z principu výsledný tlak nemůže klesnout pod tensi rtuťových par za dané teploty – což ovšem nevadí, protože beztak se bez VF ohřevu nepodaří dokonale odplynovat elektrody vznikající elektronky...
Když se to povede a při konečném zátavu si lampa „necucne“, může se vyzkoušet.
Lampa s chabým vakuem se v dřevních dobách radiotechniky nazývala „měkká“. Bylo ji nutno provozovat s nízkým anodovým napětím, nižším, než zápalným. Pak ovšem dávala větší proud, než lampa „tvrdá“, s vysokým vakuem a getrem uvnitř, protože proud se násobil ionisací.
Měkká lampa je zařízení nestabilní a její linearita je pouze přibližná, přesto s ní lze zkonstruovat nečekaně slušný zpětnovazební audion s koncovým stupněm na sluchátka... ale sotva co víc. Jako vysílací však měkká lampa nestojí za nic a ta šílená piplačka s její výrobou se vůbec nevyplatí.
Byla tu zmíněna jiskrová telegrafie.
Radiostanice Titaniku byla nádherná ukázka tip top hi-tech zařízení tehdejší doby... Tedy doby elektřiny a páry, kdy spousty továren dodávaly precisní materiály té nejvyšší kvality.
Teď ovšem panuje stav nouze...
Základem silného jiskrového vysilače je mohutný Ruhmkorffův induktor. To není žádná legrace. Sekundár induktoru, to budou desítky kilogramů tenkého měděného trafodrátu s dokonalou isolací, navinuté do sekcí, skládané a spojované tak, aby nedošlo k průrazům a výbojům... to samo je šílená piplačka i pro velice zručného pečlivého člověka.
Výstupní obvody (třeba laděný Teslův transformátor) už budou snazší, ale jen relativně. Ještě nějaký dobrý přerušovač, což je taky docela věda... a může se vysílat.
Jiskrový vysilač, je li dobře přizpůsoben ke kvalitní anteně, má úctyhodný dosah. Kvůli jeho bídné účinnosti ale také úctyhodnou spotřebu energie. Samo klíčování takového monstra je životu nebezpečná silnoproudařina...
Obávám se, že tohle obojí je slepá cesta. To až později, až se opět rozběhne průmysl alespoň na úrovni 19 století, bude možno uvažovat o produkci uspokojivých elektronek standardní kvality.
Je ovšem jedna cesta – smetiště. Tahle civilizace vytváří kvanta odpadu, který bude v nouzi cennou surovinou.
Spousta lidí má ještě kdesi v koutku nějakou tu krabici elektronek ze starých televizorů, které opomněl vyhodit. V nouzové situaci to bude nesmírně cenný poklad. Zde bych odkázal na perfektní příspěvek (od Josefa, zde, 11.03.2011 15:15), kde taková zařízení popisuje.
Jen bych dodal, že fungují i elektronková zapojení s velmi malým anodovým napětím. Krátkovlnná zpětnovazební dvoulampovka s RV12P2000 mi báječně chodila i s 12V na anodách. Celková spotřeba pod 200mA. To jen ty vysílačky budou chtít na anodách víc...
Byla tu zmínka o radarech... úplná fantazie to není, pokud bude ve šrotu dostatek mikrovlnek. Tam je velmi robustní vysilač s magnetronem prakticky hotový – i když praktické provedení s přijimačem, klíčovačem, zobrazovací jednotkou a antenním systémem by ještě dalo pěknou fušku. Základem opět starý elektronkový černobílý televizor... kolik jich ještě kde přežívá?
No, snad to mé psaní má aspoň nějakou užitečnost.
Každopádně hezký zbytek dne!